Ukázkový slunovratový světýlkový, purpurou provoněný (den)

Tak dnes to mělo adventní šťávu. Sice v běhu, ale bez vystrkování nosu, v řádu, bez rozčilování. Podnikání z domova má velkou výhodu. Je z domova.

Umlela jsem třtinový cukr. Vyškrábla několik lusků vanilky. Plný hrnec vanilkového cukru. Do zbytku skořice. Levandulového mám, Lindo, dost. Tak dnes jen vanilkáč a vanilkový se skořicí. Zadělávám špaldovou moukou od klientky Helenky. Dala mi i s kyblíkem. Úplně jsem zapomněla ve spěchu přimísit pohankovou a další... Použila jsem žitný kvásek. Bagety překrásně vykynuly. Ale fakt - těsto boží. Věděla jsem - ty nebudou mít chybu. A nemají. Ostatní mouky těsto tvrdí :-)

Ještě telefony, telefony. Telefonuji. z okna koukám na ptáky. Po zahradě vykračuje krásný morák. Chodí za Mickou. Pozoruje obrovskou straku. Přišla si zobnout. Otevírám okno.

- Běž domů! Dnes jsem ti nic nenachystala. Mazej!

Volá sestra.

- Renko, mamce jsem koupila bambusové a takové tenké manšestrové kalhoty.

- Jé, to seš hodná. Oni nerozlišují lehké letní a teplé zimní. Já jí koupím halenku, hezkou novou, teplou, květovanou... Oni ji zas po prvním praní zčubí.

- No dnes tam donesli hromádku prádla. Takové oprané, šeredné, s cizími cedulkami.

- No, takhle zašantročili ten mamčin modrý svetr.

- Já si na něj nemohu vzpomenout.

- Provázel mě celý život. Od školky. Mamka ho několikrát přeplétala. Naposledy měl takové copánky. Hlavně ty pomněnkové knoflíčky. Jak z pohádky. Mamce zašantročili čtyři kufry hadrů. Pamatuješ, co jsme jí tam všechno dovezly. Má h.

- No, nemá tam nic. Pár prázdných ramínek.

- Oni nemohou znát komu které dupačky, který bryndák patří. On je točí. Ty holky nemohou všechny znát. Věci mamka nemá. Nedovolám se. Ale dobré je, že si na něj všichni stěžují.

- No, stěžují. Nikdo ho nemá rád.

- Včera na mě ta vedoucí ječela, já na ni. Práskla dveřmi. Míca jedna. On tam dlouho nevydrží. Lidi ho nemají rádi. To je silná energie. Samolibý... 

- No on prý šetří, aby byl hezký.

- No, já jsme slyšela, že on má dostatek peněz, může přijmout, kolik lidí chce; ale on nakládá na holky a ty jsou pak unavené, ušlé, nepozorné, nemocné. Protože dělají, co mohou. To všechna čest. On má peněz! Teď jim přidali. Naší sousedce na mámu asi šest tisíc, povídala. Pamatuješ? My jsme na mamku braly osm stovek. Jak vstoupila do DD, hned jim zpětně doplatili nejdřív osm, teď bere - nevím, dvanáct, šestnáct!!! Na bezmocnost.  

- No, všechna čest. To máš pravdu. Nezastaví se a jen kmitají. S těma penězma - já jsem na tchýni nikdy ze státu nedostala ani korunu. Prý když sečteme její a můj důchod, tak nám to stačí. 

- Pečovatelek je málo. Jsou unavené. Nesmírně. On jim klidně dá dvakrát dvanáctku. Vedoucí ječela, jak to vím. Protože to vidím. Pak klidně přinesou hromadu opraných hadrů cizího člověka. A to pravidelně.

Loučíme se. Telefon. Klientka.

- Máš manu?

- Přijeď. Jablíčko se skořicí - ještě asi čtyři pixly. Pak už nebude. 

Přijíždí. Krásná, štíhlá. Nemůžeme se od sebe odrhnout. Dáreček. Přejeme si.  

- Peťuš, jedu na poštu. Asi musím na náměstí. Tfujtajxl, nerada tam jdu. Jsou tam mladí, blbí, neochotní, pomalí, neznalí. 

- Jeď na Zavadilku.

Jestli to stihnu; Petroušku, vždyť mě znáš.

Mají do pěti. To dáš. 

Mažu na poštu. Na sídliště. Nejraději mám paní Tykalovou. Korpulentní, klidnou, milou, pohodovou, spolehlivou. Sedí za svým okýnkem už asi sto let. A doufám, že tam ještě aspoň padesát zůstane. 

Dala jsem to. Nikdo na poště. Povídáme si. Hudlám, jak ti mladí si klidně za sklem šudlají své nedodělávky. Od mala si mohou na sebe vybírat oblečení, vymýšlejí si, kdy půjdou spát, jestli budou jíst a v dospělosti jsou z volné výchovy tak zblblí, že si myslí, že jsou pány světa a my vyrostlí v řádu si sedneme na obě půlky. Nechápou, že si nemohou dělat nedodělávky, když za sklem mají zákazníka. A pomalí jsou. A neznají předpisy. Jj. Přitaká.

- Máte kartu? Máte pravdu. Ta dnešní výchova dělá z lidí zrůdy.

- Mám, no jo, zapomněla jsem. To budu mít levnější? Ti mladí nevědí, že když napíšu telefonní číslo, je to o korunu levnější. 

- O dvě koruny to máte levnější. 

- Jen mávnou rukou. Mudlové. 

Hlavně jak nemají řád, lehce sklouznou k odchodu ze světa. Nic nevydrží. Ti lidé potřebují poradit. Tedy malé dítě - tady máš hromádku na zítra. Teď půjdeš spinkat... Přeju do adventu a roku. Utíkám k autu. Tma. K večeru sháním polo triko s kapsičkou. A s límečkem. No neseženete. V Jaři. Polo trika s kapsičkou nejsou. Mně už se nikam do cizího města nechcéééé. Vracím se. Přes brýle vnímám světýlka na lískách, jabloňkách, na jalovci jako hvězdičky. Vypínám motor. Jen tak se dívám. Na přicházející kouzlo. Nejsilnější energie roku stojí za humny. Přichází RA. Petroušek tu nemá auto.

Jsem v našem doupěti. V bezpečí. Dům provoněný purpurou. Micka pochrupuje. Už jsem zatopila. Petroušek přivezl mléko. Kravské. Doopravdické. Klimbá u TV. Rychle sýrovo česnekovou pomazánku.  Melu různé druhy sýrů. Petroušek se oblizuje. Ještě jemu do krabičky ke svačince. 

Jdu upéct trubičky. Vytahuji starou krabici. Péťa mě zastihl, jak do ní civím. Beru obsah do rukou. Prohlížím. Cítím ty ruce přede mnou. Komu to patřilo. Našla jsem to někde u maminky. Dýchám z hluboka. To je asi babičky. 

Poslouchám u práce na živo Příznaky transformace: Zimní slunovrat a jak ho využít ke změně. Skvělí hosté. Milovaný Kryštof K., Jarda G., Ramona S., Míra - toho jsem celé dopoledne doposlouchávala o ra, re... Dům - střecha, trám... Strom je obrácený - kořen, koruna... Komín a kmen - stejný základ... Peču trubičky... Tak nádherně mi to jde. Jakmile je člověk v duchovní pohodě - nejsou překážky. Jakmile člověku někdo pokazí řád - je to v háprdepu...

Kratičce poslouchám školeníčko - stáhnu si zítra. Nechci se nechat rušit prací u práce :-)

Vše bylo řečeno. Slunovratový čas spěje do finále. Těším se na kouzla s vodou, na meditaci na solar na splnění přání...

Mám tu hodně moc žehlení. Dnes jsem mezi prací máchala v octové vodě, škrobila, věšela - sušák, venku, půda... Zítra...

Takhle si představuji kouzelný adventní den. Světla, vůně, hovory s milými lidmi, chystáníčko, úklid, klid.

Dobrou noc!