Úklid, houby, povidla :-) To je podzim

Dobré ráno! Dobré ráno? Když za dveřmi mraucá ta rezatá drzá příšera? Spím dvě tři hodiny. Nedá se jinak. Jdu je nakrmit. Vinou se mi okolo nohou. V jejich pohybech pozoruji lvy. Čekají na kořist. Kořist v misce.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-12_Kocici_rano/

- Mourek!

- A Zrzečka!

Nádherně mlaskají. Jak mi to lahodí. Proč je v našich končinách společenský úzus nemlaskat? Kočky jasně dávají najevo - jo, konečně! Chutná! No - Zrzka si zobne jako vrabeček. Má ve zvyku se napěchovat na noc. To Mourek - ten je při chuti stále. Má na den odváženo 70g léčivých granulek. Mnohdy hrstečka zbyde. Kazí mi mou snahu zhubnout ho. Je to na něm už vidět. Trpělivý vděčný přátelský oddaný Mourek. Loni touhle dobou už byl po kastraci. Už směl do zimní zahrady. Dnes už je tu doma. Ví, co smí, co nesmí. :-) Jediná výtka: Falešník dělá, jako že nic. Sám už má sežráno, to dá rozum, když dostává odváženo. Zrzečka nechá svou porci. Nejsem-li ostražitá, Mourek udělá hlt hlt a má snaha zhubnout ho vyjde vniveč. Jsem jak ostříž, ale někdy s páskou na očích. :-) 

Kočky, ven!

https://www.youtube.com/watch?v=cX9DsMlrpsE

Jdu ještě spát. Pouštím si skvělou Hanu Sar Blochovou. Vzdělanou ženu. Asi před deseti lety jsem na jejích asi třech přednáškách byla v našem městě. Tehdy jsem poprvé slyšela o karlštejnském mystériu. Hrad postavený na pyramidě. O egyptských pyramidách... V té době jsem slyšela i přednášky Věrky Ovečkové. Začaly se mi otevírat oči. Poznámka pro opičáka, který možná umí číst a psát - aspoň kdybys uměl právní řád, ale doporučuji i další vzdělávání! :-§)

O argonautech poslouchám od včera od sbírání švestek. Souhvězdí, řecké báje... Na gymnáziu jsem si myslela - báje. Pak ve své učitelské kariéře jsem taky bájila o bájích. A ona realita.

Vstávám. Sluníčko už je vysoko. Mám žehlit, chci na kolo... Ne. Dnes věnuji dopoledne úklidu. V elektrárně - jo, jsou tu. Asi tři pavouci. A tři mrtvoly takových tmavých. Osmýčit. Vytřít. Tak. Teď ložnice. Smýčím. Hledám. Tady nejsou. Přesto pečlivě všechno vymelu, kde by ti neviditelní mohli najít úkryt. Pouštím rumbu do rohů. Tak ještě chodbu. A ještě Petrouškovu pracovnu, chodí se mu sem vyvalovat k nohám kočky. Rumba má stále plný košík.

Vytírám chodbu, přední terasu. Čeká mě tu ke zpracování koš hub. Peču povidla. Měla by být hustá. Včera jsem je převařila. Dnes jsem pekla do kašovité konzistence. Výborná. Horké skleničky stavím dnem vzhůru. Pamatuji ve skanzenu na Veselém Kopci v jedné chalupě měli pec na povidla. U ní byl harmonikář. Aby se neusnulo. Lehce se připálí. Hotovo.

Měla bych žehlit. Čeká mě zas nekonečná hromada. Už bych potřebovala nějakou služebnou. Uklízet, povidla, žehlit, houby nakládat. Na kolo bych si vyjela.

Volám sousedce, aby si přišla nasbírat ořechy. Jdu zahradou. Pod ořešáky už se může hrabat. Snažím se v listí našlápnout ořech. Zas myslím na maminku. Kolik práce tu je. Na všechno byla sama. Neměla jsem chuť se tady realizovat. Taky čas. Od nevidím do nevidím ve škole. Doma opravovat slohy, diktáty, literární písemky... Kdyby. Kdyby se dal vrátit čas! No jo. Hloupost mládí. Bezohlednost. Neuměla jsem si představit, co tu je dřiny. Mamka si tu v létě chodila ve slamáčku. Vozila si v kanystru vodu. Mami, kdyby to tak šlo. Už chápu, jak jsi po sedmdesátce řekla, že už nám budeš chodit pomáhat jen občas. To už jsme zahradu převzali. Koupila jsem si celý pozemek od Ivy. Tam začala možná její nedůtklivost. Po deseti letech mi řekla, že jsem jí dala málo. Bože! Stvrzeno maminkou. Ta by nedopustila, aby se sestry okradly. 

Jedu objet obchody. Na co mě nachytají? V Lidlu mají hezký dětský porcelán. Až po zaplacení se ptám, jestli se mi nákup počítá. Ne, to musíte aktivovat leták. Chce se mi říct - víte co? Tak ještě jednou, markujeme znovu, už jsem si aktivovala leták. To by byla drzost, co? To by bylo řečí! Zas ta Hrobská! Ale od koncernu to drzost není. Aby vám počítali nákup v termínu akce. Zajdu k Rossmannovi. Pro svíčky. Mají v akci. Mám jich plnou krabici. Ale když jsou v akci... Mám tu miloučkou pokladní. Holka jako lusk. Červené tváře. Vlnité dlouhé vlasy. Úsměv, úsměv, pořád úsměv.

- Koupila jsem si u vás kolíčky. Křupou. Koupím si balíček, přinesu vám ty popraskané. Mám ze všech obchodů...

- Je to spotřební zboží. :-) 

To neřekla vůbec zle. Ona tomu asi věří. Jenže já jsem z doby, kdy si hospodyně koupila kolíčky na celý život. Skoro jako pračku, televizi... Všechno vydrželo dlouho. Kvalitní. A fungovali opraváři. 

Směju se. No to je logika. Spotřební zboží! To by mohla říci, že nůž po použití praskne. Je to přece spotřební zboží! Mám po mamince košík dřevěných kolíčků. Jenže nejsou tak hezké. A nerada je používám, abych si nezašpinila prádlo. Možná bych je měla hodit v síťce do pračky.

- Nám taky praskají.

- Ale ony ani neprojdou žárem slunce, nebo mrazem. Ony praskají okamžitě. Co to je? Na to se nevztahuje spotřební zboží. Některé kolíčky mám z plastu třeba třicet let. Někdy u nic praskla pružinka, nebo se nějak pokazily. Ale dalo jim to roky. Teď to jde kolíčkům fofrem. Páchají sebevraždu hned po prvním použití. Štěstí, že drží formu aspoň v obalu.

Pomáhá mi s aplikací. Nespěchá na mě. Radí, abych se připojila k síti. Hledáme slevové kuponky.

- Zkuste tady ten 15%.

Aktivuji. Vždycky si mohu vybrat, jak veliký nákup a jestli se mi to vyplatí. Ne. Dnes mi chybí dva body. Ty vorle, co to zkoušejí? To je jako s těmi bodíky. Sbíráte body? Na co? Na plyšová zvířátka. Ty jim doneseš nekřesťanské peníze za zboží a oni ti milostivě prodají za normální cenu plyšové zvíře. Tedy dvojitý byznys. Chytré.

Dnes už asi žehlit nebudu. Paní klientka odjela. Petroušek odjel na zápas. Cvičím si intuitivní cvičení.

https://www.youtube.com/watch?v=FxPgf7lMuyQ&t=105s

Mozek člověka umí přijímat informaci napřímo bez použití očí. Potřebuje člověk tuhle schopnost? Pokud se náš mozek naučí přijímat informaci napřímo, bez použití očí, problémy s očima nic neznamenají. Má-li člověk problémy se sluchem, může dostávat informaci bez použití uší. Hluší mohou slyšet, slepí mohou vidět. Byla jsem u toho. Zázrak? Ne. Přirozenost všech lidí. A proč se slepý pohybuje pomocí slepecké hole, vodicího psa? Proč čte Brailovým písmem? Mark v Petrohradě v slepeckém ústavu rozkoukal všechny chovance. Některé víc, některé méně, ale vidět začali. Nezájem. Kolik lidí by přišlo o práci? Padl by byznys s čočkami, brýlemi, holemi... Tak proto. Jaké jsou výhody info vidění? Dospělý člověk dostává nejen zvukovou a vizuální informaci. Přes centrum přímého informačního vnímání může dostávat jakoukoli informaci. Proto, aby ji dostal, není překážkou ani vzdálenost, ale ani žádné jiné překážky. Mark Komissarov seděl v New Yorku. Jeho studentka v Moskvě. Vyzval ji, aby přečetla text u něj na stole. Začala pomalu číst. Na vzdálenost 8 000 km!! Vyprávěl, že za 23 let měl jednu jedinou studentku, která při vypnutém počítači se dokázala dostat do diskety. Přečetla na ni názvy jeho pěti článků. Pak ji vyzval, aby si je přečetla. Ano. Dokázala to a řekla mu obsah. Neuvěřitelné? Pro mě taky, ale je to reálné. A co Vy? Chcete taky zdokonalit intuici? Zrak? Vidět to, co byste normálně neviděli? Dejte mi vědět. Vaše dítě se bude umět lépe orientovat ve světě. Bude vědět víc, než vy. Začne se lépe učit. Protože si otevře centrum přímého informačního vnímání. A vy, vy se budete lépe rozhodovat při podpisu smluv, při koupi domu, při výběru partnera... Pište, volejte. Není to nic těžkého. Jen cvik.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-12_Povidla_a_houby_hotovo/

Mourek oddychuje. Petroušek říká, že zařezává jak starý chlap. Kamna pomalu vyhasínají. Víčka na naložených houbách lupou. Je čas.

Dobrou noc!