Úklidový klidný

Půl desáté. Skončilo dnešní vysílání TV Šalingrad. :-) Péťa se mi směje. Třeba dnes odpo v autě. Jedeme zas nakupovat. Tenhle ne. Má ošklivé okolí. Neupravený terén. Jedeme nakoupit ještě jeden. Vypadá jak bizon. Nevíte? To neva. Až to bude hotové, dám vědět.

Péťa má neustálé nóvosti z města. V létě miluji naše polední ráchání v bazénu. Zavřu oči, sluníčko mě olizuje, poslouchám Petrouškovy TV zprávy. Ví, kde kdo s kým a za kolik. Ví, co bylo na zastupitelstvu. Kdo se tam s kým pošavloval. No, pak mi dosavadní starosta odpoví na mou otázku nějak jinak, než to bylo. Dnes mi v autě Petroušek říká, kdo se dostal do města, kdo byl nepoužitelný, prý pryč s ním. Kdo bude starostou. Kdo se s kým pohádal. Ty vorle, jak tohle může vědět! No má to z první ruky. A když vyzvídám, řekne:

- To víš, to nesmíš poslouchat Šalingrad. :-) To ti tam neřeknou.

Neřeknou. Učí mě ale klást otázky. Všimli jste si, že položíte otázku a už se někdo cítí dotčen?

Například prve, půl jedenácté v noci. Kamna hřejí. Svíčky svítí. Plamen petrolejky z jarních hradeckých trhů nádherně stojí, ani se nehne. Péťa:

- Nevadí ti, že je tu otevřené okno dokořán?

Ty vorle! Načapal mě. Dožral mě. Nachytal mě. Položil jasnou otázku. Co bych mu tak odpověděla? Mám mu říci, že jsem dopoledne uklízela, větrala... Ne. To je zbytečné.

- Vadí. A ty tu nejsi? Tak ho zavři. Jsme tu dva.

Tohle je jen takové malé rodinné pošťouchnutí. Měl pravdu. Okno bylo otevřené celou dobu, kdy jsme tu nebyli. :-) Bože, to jsem ale trumbera. Ale ani za nic to přece nemohu uznat.

Zkoušejte klást otázky. Například:

* Chci vědět, kolik stál transport sochy a její zpáteční jízdenka na své místo.

Dozvíte se, že o tom rozhodli zrovínka po tom, co byla socha nacákána červeně. Otázka zněla: 

* Kolik to stálo?!

Nedělám si iluze, že to si to necháte pro sebe. Naši špízáci, šmíráci, voajéři, nakukovatelé a nakukovači, naslouchači  a udavači ještě za tepla poběží honem, honem, rychle bonzovat. Divoce, rychle pod nosem si malovat. Co si to dovoluji? Prosím?! Jen kladu otázku. Kdo to rozhodl.

* Kdy to rozhodl.

* Kdo to povolil.

* Proč to Ministerstvo národní obrany zatrhlo.

* Kolik to teda stálo daňové poplatníky. 

A to, že se někomu vysmýkla pixla s červenou barvou v pravou dobu, to už je irelevantní. A mohu si o tom myslet své. (Ještě je doba, kdy si smíte myslet své. Pokud nebudete klást otázky, přijde doba, kdy si nejen nebudete smět myslet své, ale vaše myšlení bude řízeno v digitálním koncentráku.)

A všimli jste si, že když jedna krysa z hejna v teráriu se chová jinak, že se okamžitě ocitá v nebezpečí života? Myslím tím - když člověk klade otázky za ostatní lidi, v jejich prospěch, právě ti ostatní ho pomlouvají, dehonestují.

Například nošení dusítek. Kolikrát Nejvyšší správní soud, Ústavní soud a některé soudy nižší úrovně rozhodly právně ve prospěch nás rebelů, že zasahování do zdraví člověka je nezákonné. Omezování svobody zakazuje např. LZPS, různé charty, zákony... Ale na vás se vrhnou jako na nesvéprávného.

- No jo, vy jste známá tím, že nenosíte roušku!

Cítíte v tom výhrůžku, posměch, dehonestaci?

Od člověka, od kterého byste to nečekali. Když se chceš dusit, blbnout, dýchat si své zplodiny, mít plíseń na plících a ještě něco horšího - klidně. Dus se. Samochtějícímu se křivda neděje. Ale proč útočí? Mají zlost, že se oni dusili a vy ne? Nebo mají vztek, že oni ten podvod neprokoukli a vy ano? Nebo se zlobí sami na sebe, že vy jste měli koule říci ne, ale oni jsou podělaní zmetci, kteří budou bezmezně poslouchat nesmyslná protichůdná nařízení? Nos hadrovou. Nos koupenou! Nos dvě! Nos zednický respič, který se smí nosit jen asi 40 minut! Navíc je na krabičce napsáno, že to není zdravotní pomůcka...

Kdo z vás, kterým napsala hygiena, že jste obvinění a máte zaplatit pokutu, jste měli sílu vznést odpor?! Jsem ta kjava, která to udělala. A přišlo mi opravné rozhodnutí: Nejsem obviněná, pokuta se ruší! Dali mi za pravdu že mě chrání zákon. No jo, že neznáte zákony? Že je neumíte použít? Aha. A jak trávíte čas? Promrháte ho? Nemáte možnost stahovat si zákony do mobilu? Já jsem si je začala sepisovat, vypisovat paragrafy, učit se je, abych se uměla bránit. Ač stát jako firma, kde se nedodržují zákony, dokonce ministr řekne:

- No, my víme, že nám to zase soudy smetou, ale do té doby to budete nosit!

To je precedens na okamžité potrestání ministra. Ne. Jelo se dál. Všimli jste si? Tak ač tu platí zákon džungle, vyhrává ten, kdo je silnější. Umí dát protiúder. Vím, o čem mluvím. Drzé opičáky odrážím bejsbolovou holí. Mají znát zákon! Mají ho dodržovat! Nic z toho neumějí, nedodržují. :-) Umějí jen jako malý hloupý bulíček utržený ze řetězu utíkat za paní učitelkou, malovat si pod nosem. :-)

Má maminka by řekla:

- Ať si prdne a vyskočí!

No, konec brainstormingu. Hm. Myšlenková bouře.

Tedy - klaďte otázky. Začněte v rodině. Bude-li protistrana podrážděna - viz já prve, nachytána na švestkách s otevřeným oknem - zeptejte se:

- Na koho se zlobíš?

Já se zlobila na sebe. A to mi nebyla položena otázka - to jako to okno bylo otevřeno od rána?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-07_Od_snidane_do_obeda_-/

Dnes jsem měla nutkání - kolo, les, úklid. Vybrala jsem si to třetí. Věřili byste, že v našem nově vymalovaném čistém krásném domě jsem chytila asi deset neviditelných dlouhonožáků? V rozích. Ale i u stropu. Vylezla jsem si na schůdky a otírala prach na nábytku. Na ruce jsem cítila jemné doteky - PAVUČINEK!! Smeták po mamince. Takový oboustranný, s kulatými rohy. Skvělý pomocník. Ometla jsem všechny stropy. Vychytala tkáče. Utřela prach. Nó - a otevřela okna. No.

Volala snaška. Nestíhala jsem. Ještě jsem měla připravit si oběd. Tak zítra. Zítra se zas budeme rozvíjet v načítání info pole. Rychle omýt mrkev obalenou červenozemí z Polabí. Do kouzelného hrnce krájím na kousky mrkev. Seká. Přidej domácí špek, maličko másla. Cibulku. Dusíme. Ještě hrášek. Nakonec smetanu. Servíruj. K tomu brambory od sedláka. A k domu domácí mošt ředěný filtrovanou vodou. Sklenici sektu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-07_Pod_hory_a_zpatky/

Linda nás bere na výlet. Na nákup. Jedeme překrásnou přírodou. Fotím slona u cesty... Černá hora je pro dnešek nejen Černá, ale černá. Odložila jsem brýle. Nevidím vysílač. Bůhví, jestli bych ho viděla v mracích v brýlích.

Jedeme udělat dobročinný nákup do syrečkové cukrárny. Homolkové šátečky už nemají. Cukrářka o nás ví. Směje se na mou větu, že jsme slyšeli, že je prodělečná a že ji jdeme zachránit. Totiž před týdnem jsme dostali výslužku - co zbylo.

- A kdo to vyrábí?

- Ráno v půl páté vstanu, zalezu do díry - tady dolů, všechno to upeču, připravím a celý den prodávám.

- A to já zrovna chodím spát.

- Nepřemýšlela jste o tom, že by vám tu mohl na praxi pomáhat někdo z učňů z učiliště?

- Zrovna minulý týden jsem o tom říkala manželovi.

Hm, dobře načítám její infopole.

Dortíky jsou v rozmezí pětačtyřiceti až šedesáti pěti korun. Každý kousek výstavní exponát. A dóóóbrý! Při placení se usmívejte. Paní bere objednávky na perníkové svícny, betlémy na Vánoce. Vyfotila jsem pár jejích výrobků. 

- Peťuš, jestli si myslíš, že ti bude pětistovka stačit, tak nebude!

Kolik to platil? Dostali jsme pět procent slevu a skoro sedm stovek.

- To já pamatuji dortík za korunu, dvě.

- A já rohlík za dvacet pět haléřů. A já měla první plat osm stovek.

- Tak skoro tolik dnes stojí krabice dortů.

Paní má skoro vyprodáno. Dnes nepoveze nic domů. Zítra začne znovu. :-) Už měsíc se tu snaží prorazit na nábřeží Vency Flašky v Trutnově. Zavádí se. Doporučuji. Opravdu a ze srdce.

Domů se ještě obracím na Krkonoše. Už se šeří. Slůně u cesty má stále dres v národních barvách. Před námi jede náklaďák. Dva výfuky nad kabinou. Tak rychle jsem ještě tak těžké auto neviděla jet. Svištěl si to přes stovku. Nezacláněl. Rychle brzdil, rychle se rozjížděl. Zvláštní.

- Co si dáme doma?

- Co máš?

- Houbovou polévku. 

Dnes není hustá jako obvykle... Je hustá jinak. Jé, zapomněla jsem do ní hodit vejce. To my tak máme rádi. A odrhnout mou voňavou majoránku.

Dávám nahřát talíře do trouby. Polévku přivádím k varu. Mnu majoránku. Vědí naše hospodyňky, že my staré kuchařinky a já neumětelka, majoránku rozemneme v dlani, aby voněla?

Mourek čeká. Vždy při chuti. Omezuji ho. Zdá se, že maličko zhubnul. Ty doktorské kapsičky ho bobtnaly. 

Večer. Ještě není třeba zatopit. Jdu si chvilenku odpočinout. Už je zima. Rituál zatápění. Domem se line teplo od našich kamen. Stačí pár polen.

Dopoledne na FB dával pán fejková videa. Takové to - jak se tam batole drží zábradlí nad propastí vody. Ukážou, že je to normální zábradlí u chodníku. Jen mění pozadí. Na druhém videu ukazují jako že jaderný hřib. Mořský břeh. Ale listy palem ani písek se ani nepohnou. V tomhle týdnu jsem viděla fejk vojenského reportéra, leží na zemi, vichr mu div nesebere mikrofon od huby, a ejhle! Pár metrů v ulici za ním jde jakási postava pomalu a v klidu k autu. Mějme na paměti tyhle falše:

Petr Kuča

Irena Hrobská toto se právě chystá v našem MSM švihnou tam video s falešným jaderným výbuchem aby vystrašil lidi nebo začali že bude válka nebo že začala myslím 3 světová to samé jako s covidem manipulace aby se jim lidé po světě lépe ovládali, upozorňuji nic nebude bude, to jen fiktivní, nic víc, hlavně nekoukat na tv, držet se v klidu a pohodě, žít vlastní svět a život; hlavně o tom informovat lidi, že se nic nestane; ví se o tomhle už nějaké měsíce, že se na to budou chystat

Tak si to dobře pamatujte. Nic nebude. Žádný strach. Kochat se podzimem. Red october už běží. Postavení planet je divoké... Vytrvat. 

Dobrou noc!

P. S. Pod tenhle příspěvek píšu: Robotice. Jak lidé reagují? Je to smutné, ale řežu se smíchy. Pár komentů pro pobavení:

Jaromír Wolf

Příhoda z pracoviště. Kolegyně povídá že "musíme z kuchyňky konečně vyhodit ty plastové lžičky na kávu, protože je EU zakázala". Povidám proč? Tady to přece nikdo kontrolovat nebude, navíc jsou tak max 4, někde zahrabané pod ubrouskama. Kolegyně na to, "ale EU to zakázala". Povídám že je to kokotina, řešit 4 plastové lžičky v šuplíku na firemní kuchyňce. Kolegyně, " ale EU to zakázala....

Helena Nejdlova Kunstmullerova

kolegyně je dobře ochočená

Ctibor Klíma

To není Robotice ale Kokotice

Tana Ce

Já bych ji okamžitě sundala a zakázala punčochy - ty také nejsou z bavlny

Tana Ce

Malá ukázka toho, co všechno má volební právo. Mozky vymyté a vyhlazené jako dětská prdýlka.

Lucie Wise

Spíš kokotice...aneb klaňme se umělým Bohům.

Jarmila Tománková

Svědek ko.ko.vidův

Dagmar Myšková

EU zakazala prodej a vyrobu, ne pouzivani jiz zakoupenych. Kolegyne by dostala padaka byt sefem, protoze nepouziva zakladni logiku ani selsky rozum a navic jedna na zakladne spatnych a nedostatecnych informaci. Takoveto jednani je pro firmu nebezpecne a nezadouci - stejne jako soucasna vlada.

Marčelína Hrabětová Linhartová

Kolegyně nepoužívá jednoduchý selský rozum...jen příkazy

                                           Jaroslava Novotná

                                           Marčelína Hrabětová Linhartová jednoduchý selský rozum už je přece taky zakázáno používat... Zatím neoficiálně, ale správný uvědomělý euroobčan ví, že selský rozum je pro pokrok nežádoucí a je třeba proti němu bojovat všemi dostupnými prostředky!

Marie Capová

Ta má dobré vymleto

Petra Goldmannová

Rozkaz zněl jasně

Vy pracujete v chráněné dílně s mentálně postiženými?

Jaroslava Novotná

A najust bych si tu plastovou lžičku vzala na jogurt se slovy "Pojď holka, dneska si to spolu pěkně užijeme!"... A se sadistickou rozkoší bych si užívala, jak uvědomělá kolegyně při pohledu na každé mé sousto trpí...

                                          Monika Langelei

                                          Jaroslava Novotná dokáži si představit to lascivní její...tedy lžičky... olizování a hroutící se kolegyni v představě, že jim tam vlítne nějaké " bác" komando

Jana Mensikova

To je obrázek spousty lidí! Otroci, co plní rozkazy zločinců bez přemýšlení o podstatě a důvodu. Až tam lidstvo dospělo.

Miloslav Peroutka

Kolegyně je blbka, nebo blondýna??

                                                   Jaromír Wolf

                                                   Miloslav Peroutka Obojí.

Daniela Sucháčová

To nemyslíte vážně. taková oddanost nebyla ano SSSR . Asi jsme byli lepší generace . Nepodlézavá.

Lucie Marta Krajčovičová

No jo no. Dělá ženským čest.

Pavel Aron

Tvl to jako fakt ? Vyhodit ? Plast do odpadu ? Tím zachrání opravdu Zemi. Mají tihle lidé vůbec mozek ?

                                                   Jaroslava Novotná

                                                   Pavel Aron přesně těmhle ale vůbec nevadila ta záplava jednorázových plastů pro boj s epidemií... A nevadila by jim zase, když by EU zavelela!

Jaromír Wolf

Bába je prostě oddaná říši do posledního puntíku. Takoví jsou ale velmi nebezpeční.

Ivana Mátlová

Ta už má autocenzuru nastavenou do morku kostí. Bože.

Eva Sp

Jo a ještě mohla říct, p.Fiala to taky říkal....a plastové testy na nic jim nevadí

Dušan Klindera

Na to je nejlepší "polopatické" vysvětlení.

Něco ve smyslu:

"Hele, kočko, EU nic takovýho nezakázala. Navíc, EU tady neni a nic ti tudíž neudělá, když je nevyhodíš. 

Ale já tu jsem a když je vyhodíš, kopnu tě do prdele."

Эдуард Кржибик

Ta čeká na pokyn...přestaňte dýchat, teď...