Úklidový

Dnes. Osnova zcela krátká.

Je třeba zlikvidovat bezpořádek na chodbičce. Otevírám okno. Do postele se vlévá vůně z květináčů. Ještě si chvíli poležím. Projdu FB, poslechnu si TV Světlo pětku.

Telefon. Běžím domem. Vracím se do postele. Ještě chviličku. Volá Linda.

Čas kvapí. Tak šup, šup! S vervou do toho, půl je hotovo. Obstarat kočky a hrr na úklid.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-16_Ranko/

Myju domovní dveře. Netušila jsem, jak jsou zapráskané. Nenápadně. Bílé - přece na nich musí být všechno vidět. Ne. A zas - zaschlé stékající dávné kapičky penetrace. Já se picnu. Copak nikdy nedocílím naprosté čistoty? U práce telefonuji.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-16_Po_desti/

Setmělo se. Spustil se liják. Výživný. A zase slunce. Jdu se proběhnout zahradou. Mokrá tráva - příjemná. Otrhat pár jahod. Zobám pár třešní. Rychle vyrobit zdravou zmrzku. Zítra o ní natočím. Letadla šíleně hučí. Zas zakrývají oblohu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-16_Tolik_dopisu

Nezařazené věci z maminčina stolečku v DD. Probírám se jimi. Taštička - celý život ji používala. Jak krásně zachovalá. Dala jsem jí z domů zaječí pacičku. Dopisy. Začítám se. V roce 2012 jsem odletěla do Finska. Očíslovala jsem na každý den jeden... Pokud jsme odjela na školení, měla mě střídat Iva. Ale pro jistotu jsem vždycky nachystala dopis. Koukám - i od Ivy. Aha, z doby zákazů... Pořád mamku uklidňuji, píši co doma. Připomínám, že jsme se dnes, včera viděly a že zas zítra... Pořád jsem dávala naději... 

Óoo, našla jsem hrubku. Aby ses nabyla - no to je teda překlep!! Maminka stejně dolů nejela, stejně ji nedali nabít na sluníčko...

Čas ubíhá. Dvě hodiny. Obědvám. Rybku, pár čmírek hranolků, jen pár, pět, deset? Okurkový salát s rajčaty. Muchu. Prostírám si ven. Sluníčko pálí.

Slunce mého žití se tu zjevilo. Třiatřicet let spolu. Kdo by to byl tehdy řekl. Naprosto odlišné zájmy, sbližovali jsme názory, tolik jsem se od něj naučila. Okoukala, jak on žije. Když ho poslouchám, jak elegantně někoho pošle do háje; jak rázně si vynutí to, co chce, napadá mě: Ireno, ani to po něm nezkoušej, tebe nepřijmou. On je slunce a ty jsi - jo - luna. Raku vládne luna.

- Máš pochvalu. Je to krásné, čisté. Moure, viděls´ to, jak je panička šikovná?

Usínám v křesle. To se má. Během dne si dáchnout. Jdou sem velmi silné energie. Přesouvám se na houpačku. Budí mě upozornění  telefonu. MUZEUM. Zapomněla bych.

Rychle zavolat zájemkyni o hubnutí. Krásná paní. Vybavuji, představuji, vysvětluji. Mail, adresa.

- Výzvu pošlu, až se vrátím z přednášky.

Klušu. Mám osm minut na cestu. Plachtím. Klušu po schodech do malého sálu divadla. Tady se dva roky místo pozdravu vykřikovalo roušku, roušku. Fuj, to byly hrozné doby. Válečné. Bezprávné. Nezákonné. Přitroublé.

Ještě jedny schody. Jsem tu. Slyším známý hlas. Ondřej Tikovský přednáší o rodu, jehož jméno neznám. Majitelé Nového Města. Ondru jsem poznala jako studenta na gymnáziu. Okouzlil svým mládím a znalostmi v překrásném O poklad Anežky České. To muselo skončit. To nikoho nebaví, když lidi zblbli. Ireno, nebuď pesimista. AZ kvíz, konec konců i Riskuj, O poklad - to byly moje oblíbené pořady.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-16_Krasna_svezi_prednaska_Ondry_Tikovskeho/

Ondřej hovoří o rodu velmi zaujatě, barvitě, nádherně artikuluje, moduluje hlas. Podává obraz doby - kde se rozprostíralo panství v Rakousku, co lidé jedli, co se platilo - natřesení peřin a nalití vína, když přijel pán, jak se cestovalo a kudy - prošlapané boty se zaplatily... Většinou se jmenovali Wolfové. Ve znaku ukazuje rytířskou helmici a kotvu. Jenže to je omyl. Je to past na vlky a lišky. A jako každý rod, i tenhle měl svůj příběh, pověst. Tedy - to, co vypadá jako lano u kotvy, je ženský cop - z lásky ustřižený... 

Ukazuje a plynně čte vcelku těžko čitelné písmo v němčině, ale hlavně mají v Gratzu v archivu české texty. Ondřej do tamního archivu zajíždí pravidelně. Na písmu vidí dnu. Já ne. prý držel brk pevně, křečovitě. Písmo stoupá v řádcích nahoru.

- No, já v tom vidím jeho vysoké cíle, rozlet, plány...

- A to měl!

On se nehnul z panství, dna ho trápila silně, ale v dopisech se vyptává a píše úkoly, příkazy.

- Je tam v Novém Městě studna? Nebo budeme muset kopat novou? Mají tam ryby v řekách? Pokud ano - kolik se jich dá nachytat. Jsou tam rybníky?

Pokud se dozvěděl o požáru, hned psal, aby stavěli z bezpečných materiálů. Měl naprosto přesný přehled o svém českém panství...

Jeho syn uměl krásně vystřihovat. Třeba pastvu.

- To uměl han Christian Andersen taky.

Po přednášce:

- Ondro, poznáváš mě? Byli jsme spolu v cukrárně, když jsem učila na gymnáziu.

- Samozřejmě! Jsi silná nepřehlédnutelná osobnost.

Ondra byl na fakultě studentem Vladimírka Wolfa. To byl děkan Pedagogické fakulty UHK. Účastnil se Vladimírkových letních archeologických průzkumů.

- Já jsem byla za Vladimírkem v létě v Mladých Bucích.

- Tam jsem byl jen krátce.

- Tam s ním byl jeho syn Ondřej.

Tenhle Ondra se vypracoval - jak se to jmenovalo? Kancléře fakulty. Je to bystrý, nesmírně fundovaný muž. Krásný obličej, jiskrné oči. Nepoznala bych ho. Viděli jsme se ještě za života Vladimírka na nějaké akci na Gymnáziu. Mohlo to být přejmenování na Žákovo? Ondřej to, co mu ubylo na hlavě má na bradě. Sluší mu to. Sympatický člověk. Ještě fotku pro Lindu.

Klušu domů. Jsem v tempu. Mám ještě s Péťou vkládat něco do STISu, do jejich pinpongářského systému. Hledám fotky u něj v mailu.

- Pan D. tě chválil. Prý jsi komunikativní a taky zdatná sekretářka. 

Směju se. Je to ten člověk, který celý život zasvětil práci s dětmi.

- Peťuš, je mi slabo.

Utíkám na záchod. Zvracím, zvracím, ještě, a ještě. Ulevilo se mi.

- Peťuš, můžeme pokračovat.

- Je ti dobře? Zítra nemaluj. Odpočiň si.

- Asi jo. Zítra se na to asi vykašlu.

Registruji nové členy. Vkládám fotky.

- A běž spát.

Ještě poslat balík nové klientce. Zítra se vdává. A spočítat nové ceny navýšené o deset procent.

- Peťuš, kolik je deset procent z 1580?

- 1580+158.

Ajo. Na to jsem mohla přijít sama.

- Peťuš!

- Co potřebuješ!

- Je deset procent navíc z 870 osmdesát sedm korun?

- Správně.

Píšu jí do Messengeru. Odesílám balík. Platím. Posílám jí výzvu k platbě. Je mi zima. Beru si maminčin svetr. Navrch bílou mikynu. Píše Drahuška od moříčka. Prožila krásný den. A taky radí - odpočiň si. Jsi přetažená. Už ti není dvacet:

Zítra nebo vlastně pozítří si přečtu jestli umíš odpočívat. Už Ti není dvacet, Irenko. Já jsem se zachumlala po sprchování do svetru, který mi pletla snad před 35 lety maminka. Venku je ještě teplo, ale já mám takový pocit bezpečí. Manžel je ještě na moři. Přeji dobrou noc

Bude půlnoc.

Už je m fajn. Netušila jsem, co všechno leží v žaludku. Maličko jsem se napila horké vody. Ó, zůstala tam dole. Nešla se mrknout, co se tam nahoře děje za mejdan. :-)

Dobrou noc!