Úklidový
Vrátila jsem se z divadla. Nebolely ruce. Člověk se zasmál. Hráli ti, jejichž politické názory neznám. Tím pádem se jim představení povedlo. Hezké. Komedie. Láska, sex a žárlivost.
Dnes jsem odpočívala. Trošku jsem se rozmýšlela, jestli vyjet na lyže. Na to je třeba být v síle. Aby měl člověk jistotu, pevné nohy. Ještě není zimy konec.
https://www.facebook.com/watch/live/?ref=watch_permalink&v=3279230742240795
Sluníčko mě probírá. Po tolika týdnech tmy zázrak i toho tzv. mlhavého slunce.
Kočinely snídají s chutí. Mlaskají, až se jim dělají boule za ušima. Dávám si do vody pytlíček s dvěma mld. správných bakterií. Pytlík na imunitu. Zapíjím vitamíny pro ženy, phyto complete, active mind, omega tři… Kočky pouštím do zahrady. Snídám.
Díky slunci vidím zrcadla, skla na dveřích, koberce… Všechna špína vidět. Úklid. Luxuji s takovou vervou, že jsem vysála i krytku u pantů. Pokouším se ji nahmátnout v pytli. Ani náhodou. Co špíny, prachu, vánočních třpytek… Ne. Nenajdu.
Poledne. Petroušek volá.
- Petroušku, vyluxovala jsem takovou malou krytku z pantů.
- To najdu.
- Nenajdeš. Pytel je plný.
- Neboj. Seženu.
Jé, na FB video s maminkou. Včera, jak si vzpomněla na patnáctý březen roku třicet devět. Pro nás tragický den. Zánik republiky. Pan učitel jim říkal, když koukali z oken habřinské školy dolů na cestu, na zemskou stezku. Pan učitel děti nabádal, aby na tenhle den nikdy nezapomněli. A mamka si datum i den pamatovala až do smrti. Měla jsem krásnou maminku. Bystrou inteligentní. I když ztratila paměť, inteligenci jsem v ní stále cítila. Maminka zlatá. Kolik let bez ní? V květnu pět. Čas sune smutky, bolesti, hojí je. Vzpomínky čas nevymaže.
Máchám pračku ručníků, osušek. Dnes poprvé pověsím ven. Moc se mi nechce. To, co z prádla vymáchám, venku na něj napadá. Ale to sluníčko…
Komunikuji s jednou holčinou. Měla sváteček. Její tatínek mi pomáhal. Nadosmrti budu dlužnicí. Blahopřeji. Dávám ofertu. Hned odpověď. Že přijímá polovinu budgetu. Rozdělí se…
V posledních asi dvaceti letech se mi citové vnímání přesunulo z oblasti solar plexu do srdeční čakry. Příjemné. Tam mi sídlí intuice. Neumím to popsat, ale funguje to.
Dávám prát další várku. Oběd. Ješiši, poslouchám, jak politik mimo EU a mimo NATO vyhrožuje Orbánovi. Neskutečná zrůdnost. Dary došly. Když se někdo brání škůdcovství, za to dostane výhrůžky.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-06-mourek-se-mnou-vesi-pradlo
Věším prádlo. Kolíčky nepřežily zimu. Kvalita. Dřív i umělohmotné držely několik let. Dnes několik týdnů. Mourek se hlásí.
- Kdepak je Žofinka?
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-06-po-promenadach
Je čas vyběhnout si. Směřuji jak ohař pod šance. Den co den nacvičuji výstup do hradebního kopce. Jak to bude dnes? Běžím, šáguji, nahoře jsem ráda, že mám kopec v nohou. Šágovat. Kde jsem k tomu slovu přišla? Rusky šágy kroky. Šágovat – kráčet.
Potkávám docela dost lidí. Potěšitelné. Chodí s pejsky, s dětmi, hlavně chodí. Scházím na mlýnské promenádě dolů k mlýnu. Tady jsme jednou myslím šli s Marcelkou Fapšovou na topografické práce. To bylo kdy? V devítce? Něco jsme vyměřili, pak už jsme si jen povídali. Vraceli jsme se tudy zpátky. Byl konec školního roku.
Na tabuli se dočítám, jak mlýn málem zařval, protože všechny průmyslové stavby mimo hradby měly být v případě napadení zbořeny. Naštěstí mlýn přežil. Nakonec chátral. Koupila ho rodina, která ho dává do pořádku. Mají tu krásné bydlení. Ticho, ptáci, řeka.
Pokračovala-li bych rovně dál, došla bych do ptačího parku. To nechci. Stoupám zas nahoru na promenády. V plánu mám oběhnout ještě tu nad školou. Jdu okolo VÚ 1117. Místo, kde maminka poprvé našla zaměstnání po maturitě. Přišel kód na balíček. Vstupuji do města.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-06-tri-roky-sveho-zivota
Školka mě zve. Zachtělo se mi podívat se, jak velká je jídelna. Když jsem byla holčička, prostor se zdál obrovský. Dnes to bude očima dospělého jinak. Uklízečka se asi obává, že jsem zloděj. Ne. Ptám se po ředitelce. Není. Posílá mě ven na zahrádku. Za nás jsme chodili vpravo. Dnes se chodí vlevo. Mají zahrádku zvětšenou. Paní učitelce říkám, že jsem chtěla vidět jídelnu, ale prý děti stolují ve třídách. Prohlížím si zahradu. Mají to tu jinak. My jsme měli támhle pískoviště. Maličkou zahrádku, jak vidím dnes. Tady ta je rozšířená. Fotím si tunel. Prý je u dětí oblíbený. Mě by do něj nikdo nedostal.
Klušu si vyzvednout balíček. Doma už Petroušek přitlouká kolík k hebe.
- Peťuš, mně se ty hebe vůbec nelíbí. Nechala jsem je přerůst.
Souhlasí se mnou. Dva zahradničtí neumětelové. Přivázal je k hůlce. Ne. Zkracujeme je.
- Petroušku, co kdybychom vykopali to hebe?
Petroušek souhlasí.
- Ale je to živý tvor. Mám růžičku.
Rozhodujeme se. Nemáme srdce vykopat vysoký keř.
Jdeme ostříhat větve smrku u plotu. Jalovec přivazujeme k holi.
Peťuš, tenhle smrk byl náš první vánoční tady, pamatuješ? To jsme tu ještě nebydleli. Jen jsme sem chodili. Vždycky jsem přivezla v termohrnci jídlo. Pamatuješ? To bylo návštěv…
Pokyvuje hlavou.
- Pro dnešek stačí. Jedu pro mléko. Dobře se bav!
- Děkuji. Najdeš tu koktejl, jo?
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-06-v-divadle
Rychle se sprchuji. Chystám do divadla. Mléko je tu. Dávám ho svařit.
Petroušek jede kam? No na kotelnu. A já? No do divadla.
Po představení frčím domů.
- Peťuš, byla to komedie. Hráli dobře.
Zatápím. Běžím do tmy zahrady sebrat prádlo. Další pátek mi na TV Šalingrad unikla četba Helen Morris. Dcera mořeplavce, narozená za ledovou zdí.
Hele, dnes nebyla četba. Poslechnu zítra.
Na celostním vzdělávání jsou texty:
Pouštím si Chceme slobodu.sk. Jak těžko se připojuji. Na Opeře vůbec – prý nebezpečný web. Zdeňka Kedroutka a Mariana Fillu mám moc ráda. Dnes mají hosta L. Vrabela.
https://www.facebook.com/watch/live/?ref=watch_permalink&v=3279230742240795
Vrábel. Toho nemusím. V pořadu hovoří moudře. Dřív se prosazoval mír. Dnes válka. Má pravdu. Nepříčetnost společnosti. Vyvraždí se sto šedesát dětí a nikdo ani muk. Lidi se nebouří. Zmatená společnost. Jeho žena Srbka. Zažila bombardování. Dnes Čína a Rusko - hráči v první pětce v politice, ekonomice, ve zbraních. Iránu pomáhá Čína a Rusko. Starý zmírající systém jednoho světového vládce nahrazen novým multipolárním systémem; reprezentuje BRICS. Svět už nechce vývoz demokracie. Zplundračení a vykrádání zemí. Irán ukazuje, že má sílu a vojenskou podporu Číny a Ruska.
BRICS je vlivné seskupení rozvíjejících se ekonomik, které od roku 2024 (jako BRICS+) zahrnuje Brazílii, Rusko, Indii, Čínu, Jižní Afriku, Egypt, Etiopii, Írán, Spojené arabské emiráty a od ledna 2025 také Indonésii. Tato skupina reprezentuje více než polovinu světové populace a výrazně přes 45 % světového HDP, čímž usiluje o vytvoření multipolárního světového řádu a posílení vlivu globálního Jihu.
Tohle jde okolo mě. Nesleduji lžiTV. Mám svůj poslech. Vzdělávání. Jsem zásadně pro mír. Určitě soucítím s lidmi, kteří přišli o své děti. Tolik zabitých nevinných holčiček. Hovoří o zabití nejen vůdce, ale i jeho vnučky. Ta musela být nebezpečná. Bezbranné dítě. Vrábel vidí válku Spojených států a jeho kolonií proti BRICSu. Ten moc vyrostl. To se globalistům, CIA nepovedlo. Vymklo se jim to. Neuřídili to. Nebo je to plán na velkou válku? Vrábel vidí, že americké impérium končí.
Uvidíme. Přeju si pro všechny lidi světa, pro děti, pro bezmocné, pro muže MÍR! Ať obdělávají pole, vyrábějí u strojů, ať jsou děti ve školách, ať se na světě ztratí všechny zbraně. Ať nikdo netuší, co jich tu bylo, co jich tu bylo použito, co způsobovaly.
Dobrou noc!