Ukradl. Zapálil kubistickou vilu
Ráno. Kočky trpělivě čekají v zahradě na snídani. Žofie na houpajdě. Mourek v trávě.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-14-pojdte-holky-na-snidani
- Tak, holky, pojďte.
Teď je řada na mně. Levé zápěstí mě zas bolí. Jsem si myslela, že už je to dobré. Včera jsem naloupala přes tři kila švestek na povidla. Ireno, už nejsi mladice.
Procházím FB. Nabízí mi vzpomínky. Nekonečně mnoho. V roce 2018 byl včerejší den taky víc než parný. Mířili jsme na pohřeb Jindřišky. Sestry Denisčina přítele. Moc hodného člověka. Pár dnů před tím mi v půlnoci volali, že právě odjela policie. Zkoumali její uzavřený dům. Sklepní okénka. Dveře. Ráno neměla ve zvyku odcházet z ložnice bez ustlání. Toho dne vyšla. Postel rozestlanou. Zřítila se ze schodů. Nehlásila se. Šli ji hledat. Včera sedm let od posledního rozloučení s ní.
Včera v roce 2018 jsem byla u maminky. Měla jsem s sebou pro ni kondolenci. Šestého srpna odešla její kamarádka z dětství Jiřina. Rok dva před jejím odchodem jsem maminku vezla z pravidelného nedělního koncertu ve Velichovkách přes maminčinu vesnici, kde vyrůstala. Do Velichovek chodily neznášovské děti přes les do školy. V zimě je vezli na voze taženém koňmi Neznášov vesnice, kam se babička s maminkou odstěhovaly s dědou po svatbě. Mamka mi tehdy špitla:
- Tady bydlela Jiřina.
- Jo? A chceš se u ní zastavit?
Zaparkovala jsem před jejich statkem. Jiřina seděla v kuchyni obložená nepořádkem. Nohy už ji nesloužily. Holky se setkaly po kolika? Po letech. Jak dlouho už k ní Jiřina nejezdí s vajíčky. Tři, pět let?Maminka už byla bez paměti mimo domov. Jiřina plakala dojetím, že jsem mamku dovezla. Přemýšlela jsem, co je lepší. Nemít paměť nebo být nemohoucí? Ani jedno. Chci být zdravá. Dělám pro to všechno. Ačkoli – dělat můžeš, ale když ti prosýpají vzduch hliníkem, v dětství jsi jedla z hliníkového nádobí, v jídelně měli hliníkové příbory, máš smůlu. Hliník se z těla nijak nevyčistí. Způsobuje demenci.
Jiřina nemohla mít děti. Adopce jim zajistila to, že nyní mají už dospělé pečující vnuky. Njn. Tehdy se nefetovalo, děti v ústavech byly nezatížené nešvary dnešní doby.
V ten den jsem od maminky jela do její vesnice do toho domu, který jsem s ní navštívila. Hodila jsem jim do schránky obálku s kondolencí.
Pak čtu další vzpomínku. Hned druhý den mamka brečela, proč jsme ji odložili do hotelu Praha. Chjo. To byl smutný den. Dalo mi hodně práce ji uklidnit.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-14-vzpominka-na-spindl-2021
Další vzpomínky. Krásné. Před čtyřmi lety jsme chodili po Krkonoších s Luckou a Míšou. Bydleli jsme tradičně ve Špindlerově Mlýně v hotelu Harmony. Ten hotel miluji. V dnešní den jsme se nechali vytáhnout na vrchol ke Špindlerově boudě. Pak jsme sjížděli celá banda dolů do Špindlu. Nahoře na jednom z videí nám dávají instrukce. Pozor na nánosy na okraji cesty po deštích. Na cestě se můžeme sejít s autobusy, auty prádelny, dodavatelů do horských hotelů a bud. Hned v první zatáčce Terze prasklo kolo. Nějaká slečna před námi se zle odřela. Čekali jsme na kolo náhradní. A pak už jsme svištěli dolů. Potkali jsme dceru Denisčina přítele Lucku. Dnes jsem mu posílala fotečku. Prý uplynulo hodně vody. Poslal mi video toho malého Adámka tehdy. Dnes na kole rejdil s tatínkem.
14.8.2018 Franta Míl umřel, kamarád, hodný člověk. Taky bezdětní. Jindřiška měla pohřeb, Jiřina umřela. Všechno v jednom měsíci.
Další obrázek. Loni pochovali Jimmyho. Ješiši – docela dost lidí na odchodu… Jimmy! Takový tulák životem. Veselý. Ráda jsem se s ním zastavila na ulici. Byl vtipný. Asi dva roky před jeho náhlým odchodem jsem si ním natočila kratičký rozhovor. Šla jsem z pohřbu sousedky z dvojdomku, kde bydlela maminka. Ta odešla o čtrnáct dnů dřív. Nasdílela jsem ho… Zas byl vtipný. Ješiši, jsem ve věku, kdy je víc pohřbů než svateb a narozenin...
Čtu, co jsem loni psala o pohřbu Jimmy Hadžiho:
Začíná první skladba. Ó, divadélko! Diskotéky. Sedmnáct, osmnáct. Asi třetí Satisfaction. Kolikrát jsem na Rolling Stone křepčila. Už nikdy? Ne, vždycky se vzpomínkou na Jimmiho slunce. Slyším jeho volání. Vidím zdviženou ruku. Druhou drží řidítka:
- Iri! Rolling Stones. Patnáctého!!! Jedeš?
Jindy:
- Iris, Queen! Sedmého! Jedeš? Praha!
Vymetal všechny koncerty. Užíval život. Miloval hudbu.
Farářka začíná mluvit. Zbyněk H. ano. Znáte ho všichni jak Jimm Slunyce. Rozdával dobrou náladu, pohodu, radost, smích, slunce. - Ne, já ho mám odjakživa jako Jimmy Hadži. Kdy já ho poprvé potkala. Bydleli tady v pevnosti. Pak se přestěhovali na sídliště. V patnácti? Dávné vzpomínky. V kutlochu u Zdendy Jiráska? Pouštěli jsme si tam kapely. Slade Alive, Bee Gees, Eagles, Santana, Status Quo, Deep Purple, Rod Stewart a pak takový rozčepýřený zpěvák, vzpomenu si? Seděli jsme jak vlaštovky na gauči. Chodil tam? Nevím. Pak asi divadélko? Ještě z dávných dob se svým prvním mužem Ivulkou – Pulpiem, tam mám jasnější vzpomínky.
Farářka prokládá mluveným slovem kapely těch dob. Sedmdesátá, osmdesátá léta. Dojímavá řeč. Hudba. Jeho motto: Jen projíždím. Mezi slzami se ozval smích. Ano, Jimmy. To si zapíšu do mysli. Ty filosofe, lidumile. Lidi oslovoval příteli. Mě Iris. Nikdy jsem ho nepotkala naštvaného. Vždycky s úsměvem. Ano, sluníčkový. Jen projížděl... Už jezdí ve hvězdách. Sbíral papírky a odpadky po sídlišti. Nemusel. Sbíral. Čistil. Děkujeme.
Tak ne dva dny. Zaslechla jsem Pepíčka, mého spolusedícího v první a druhé třídě. Prý tři týdny? Nikomu nechyběl?
Na rakvi velká kytice od spolubydlících z paneláku. Měli jsme tě rádi... Jak to, že si nikdo nevšimnul...
Malou rakev vynášejí chlapi ven do auta. Na odjezdnou mu zpívají Pink Floyd.
https://www.youtube.com/watch?v=k9ynZnEBtvw
Pink Floyd - The Dark Side Of The Moon (50th Anniversary) [2023 Remaster] {Full Album}
Dnes mi znějí jak andělská hudba. Chlapi, lidi, dav zdvihá ruku na rozloučenou. Jimmy, ahoj! Jimmy, tak ahoj! Auto s rakví a hudbou pomaličku odjíždí.
Jdu k autu. Smutná. Ještě se dívám ke křižovatce. Ano. Vidím rakev. Jen projíždím. Pravda. Zatím jedu domů.
Dnes mi vzpomínky na FB zabraly hodně času. V myšlenkách jsem byla tam... Hele, co to čtu!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-14-podpalil-kvuli-pocitaci
Ješiši! Hořela budova mateřské školy? V Lužické? No to je chráněná kubistická vila s prvky art deco Polického. Tady točili scénu v Musíme si pomáhat, jak Köpke posílá svého patnáctiletého syna na frontu. Vnitřní interiéry nebyly od dob továrníka zničeny. Obklady z tmavého dřeva. Vyděsilo mě to. Až odpoledne mi agentura J. P. P. prozradila, že snad údajně Ukrajinec pracoval na nějakých pracích. Měl klíče. Ukradl počítač. Zahladil stopy požárem. Ráno se šel udat na policii. To jsem slyšela v obchodě. Lidi si to říkali u pokladny. Je to vůbec pravda? Kdo nám to prozradí? Starosta stáhnul z dovolené v Řecku ředitelku, z dovolené u Baltu vedoucí odb. školství. No, v dnešní době, kdy se dějí schůzky virtuálně… Zas, Ireno, nebuď, chytrá. Nekrafej do toho. Třeba to jsou jen výmysly. Nepotvrzené drby. Třeba viník zaplatí ředitelce dovolenou i jeden a půl milionovou škodu. Navíc je čestný. Vrátil odcizený počítač. Tak co chceš!
Jdu pověsit prádlo. Jedu koupit kočkám maso.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-14-cestou-k-autu
Slunečničky jsem před měsícem přesadila z pod stromu. Ukázaly svou slunečnou tvář.
Beru auto. Jedu na nákup. Z nákupu mě kola vedou k překrásné opravené budově mateřské školy. Uf, zaplaťbůh!! Ten pitomec to zapálil z druhé strany. Školku vykouřil. Ale hlavní budova snad nepoškozena. Zničena herna, stěny, stropy… Kampak budou chodit děti od příštího týdne? Jeden, co o něm píšou jako o dvaačtyřicetiletém… Oni ho neoznačí. Nenazvou. A jak to, že mu někdo svěřil klíče!!! Nepochopím. Kde byl šéf stavby? Kdo zaplatí škodu odhadovanou na jeden a půl milionu? Kdo bude potrestán. Novinky píšou, že ho dopadla policie. Jo? Aha.
On si klidně podpálil památkově chráněný objekt:
https://pamatkovykatalog.cz/vila-tovarnika-polickeho-14447354
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vila_Otakara_a_Karly_%C4%8Cerychov%C3%BDch
Městská policie měla být od 1.8. v nových prostorách. Pak to odložili týden po Brutalu. Není. To jsou věci. přímý nadřízený MP je kdo? Starosta!!!
Přístavba sídlištní MŠ a celá školka měla snad údajně být odevzdána k 31.8. t. r. Fy nestíhají. Odloženo k 1.1. 2026. Kdo bude potrestán? A když vybuchly dvě školky, kam se podějou děti? Co maminky? Hej, pane starosto! Co s tím! Proč se přístavba odsunula o tři měsíce?! Že to není pravda?
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-14-u-bazenu-vsichni-i-s-veverkou
Po obědě se uvelebujeme k bazénu. Petroušek udržuje krásnou čistou vodičku. Jsem šťastná. S ním. Nesu jahody a borůvky s medem a se smetanou. Povídáme si. Vedro. Dusno.
- Dnes je voda o dva stupně teplejší.
Stojím ve vodě.
- Fakt? Tak jak jsi to řekl, hned to cítím.
Bez problémů se smáčím.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-14-vecer-horky-venku
Protahuji pobyt venku. Přesouvám se ke stolu. Rozvěcím zahradní lampu. Žofka si vyskočila na stůl. Nechávám ji. Když jíme, ví, že nesmí. Teď po tmě jsou obě kočky okolo mě.
Jdu zalévat. Skoro s tmou. Dnes hadicí. Petroušek mě vyčinil, že hadicí všechno smetu. Jde mi z druhé strany domu vstříc s druhou hadicí. Mohu teď napájet zahradu stereo.
Hotovo. Ještě chvilku si jdu sednout pod třešeň. Léto. Po ledovém mokrém červenci konečně tropy.
Na FB na mě vykouklo ve skupince Retro pár krásných obrázků dětského písma. Většinou čtu pochvaly. Nějaký pan Žahour dal k lepšímu sešity svého bratra. Sám prý měl v první velkou jedničku. A do třetí samé jedničky. Pak už se prý horšil. Jenže tehdy byly jedničky poctivé. Přísné známkování zaručovalo úroveň.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-14-vazane-pismo
Písmo je stopa mozková na papíře. Vázané písmo rozvíjí levou hemisféru mozku. Důležité jsou první měsíce psaní. Uvolněné zápěstí, předloktí, paže. Rovný sed. Nohy opřené o podlahu. Záda neshrbená. Někteří diletanti pod původním příspěvkem píší např. Taky držím pero špatně a žiju. Ano, ale v jaké kvalitě. To už paní neříká. Co psychika, vyrovnanost, bolesti hlavy apod. Písmo je viditelný výsledek mozkových procesů a pohybů ruky spojených s psaním. Můžeme z jeho charakteristicky vyčíst grafologickým rozborem osobnost pisatele.
RETRO - Československo
Jan Žahour ·
Sešity z 1. třídy ZDŠ v roce 1974. Můj bratr byl pilný žák.
Simona Šálková
A ta normální jména žádný hraní si na celebrity s cizáckejma jménama
Markéta Richterová
Také jsme se takhle učili psát - krasopisně. Dnes děti vůbec psát neumějí, vše se datluje v mobilech, které ještě opraví chyby, takže pravopis vůbec nemusejí znát, což je ostuda!
Irena Hrobská
Jan Žahour Děti se neumějí učit, škrábou tiskacím, neupraveně. Ve waldorfské škole píšou na zemi, nemají správně ruku, záda, nedrží správně pero. Ano, vše zničeno. Ukažte mi dítě, které má takhle krásný rukopis v první, druhé, třetí tířídě. Jsou to rozkolísaní narušení mazalové, klienti psychologických poraden.
Jana Vyjídáková
Irena Hrobská taky držím pero špatně a žiju...
Irena Hrobská
Jana Vyjídáková A jak?
Irena Hrobská
Jan Žahour Písmo je stopa mozková na papíře. A někdy se i přes písmo mohou léčit psychické poruchy. Víme? Tak to jen z hlediska grafologického
Jana Jelínková
Krásně napsané..
Eva Krchňáková
Krásné písmo
Ivetka Trojakova
Pěkné moc pěkné
Irena Cinterhofova
No teda krásné písmo
Dagmar Chaberová
Krásné písmo rok 1974 jsem byla v první třídě
Simona Beckova
Psal krásně
Lucka Hlavkova
Teda na kluka a jeste 2.trida, psal krásně..
Alžbeta Melišková
O krásne, na chlapca super písmo
Ivana Badurová
Krásné písmo děkuji za vzpomínku ty sešity jsem měla taky
Sama jsem se vzdělávala rok v kurzu grafologie. Není to nic lehkého. Potřebuješ k tomu i úhloměr. Porovnáváš plynulost, eleganci vázání - např. girlandy, arkády, nitky, úhel. Co bylo pro mě lehčí, číst osobnost z podpisu. Tam je to vidět jasně, bez měření.
Co na to AI:
- Mozková aktivita:
Písmo je produktem mozkové aktivity. Když píšeme, náš mozek generuje myšlenky, které se pak přeměňují v neurologické signály, které vedou k pohybům ruky.
- Pohyb a motorické dovednosti:
Pohyby ruky při psaní jsou řízeny svaly a nervy, které jsou pod kontrolou mozku. Tyto pohyby jsou specifické pro každého jedince a mohou se lišit v závislosti na jeho dovednostech, zvyklostech a osobnosti.
- Stopa na papíře:
Výsledkem těchto mozkových a pohybových procesů je stopa na papíře – písmo.
- Charakteristika písma:
Způsob, jakým píšeme, může odhalit různé aspekty naší osobnosti, jako je temperament, inteligence, emoční stabilita, a dokonce i naše zdraví, říkají odborníci na grafologii.
Grafologie:
Grafologie je nauka, která se zabývá studiem písma a jeho vztahu k osobnosti pisatele. Grafologové analyzují různé aspekty písma, jako je velikost, sklon, tlak, rozestupy a další, aby získali vhled do charakteru a osobnosti pisatele.
Metoda vědomé stopy pohybu:
Existuje také metoda, která se zaměřuje na propojení vědomého pohybu těla a jeho grafické stopy na papíře. Tato metoda, nazývaná "Metoda vědomé stopy pohybu", se snaží kultivovat a zvědomit pohybový projev, což vede k harmonickému a srozumitelnému písmu.
Závěr:
Písmo je skutečně stopa mozková na papíře, která odráží složitý proces spojující myšlení, pohyb a osobnost pisatele. Je to fascinující fenomén, který má jak psychologický, tak i umělecký rozměr.
Téééda! Nesplnila jsem žehlení, naložení blům. Maňana!
Kéž se školka opraví v co nejkrásnějším módu, Snad tu perlu neodfliknou, Je vidět, že tam hořely dřevěné obklady...
Dobrou noc!