Uletěl. Kamínkový

Ránko. Otevírám oči před budíkem. V hlavě snovám představu. Rychle si běž umixovat snídani a ještě rychlejší šipka zpátky. Dnes nikam nemusíš. Většinou se už nikdy do postele nevrátím. Zachytí mě pavučina dne. I dnes. Vegetím, dívám se, co mám v plánu... Obejdu zahradu. Už bych měla začít dělat.

Zvonek. Aha. Pošťačka. Ale kdepak. Poznávám na kameře klientku. Dana.

- Co tu děláš?

- Dnes mám přijít. Že jsem tě zaskočila?

Ok. Pohled do diáře. Zaškrtnutá desítka. A nic. Petroušek by řekl:

- Že ty půjdeš za Vendulou!

Povídáme, měříme. Objednáváme. Volá Petroušek.

- Ťuti, mám tu paní.

- Jen jsem ti chtěl říct, že už se kácí v našem lese.

Zbystřuji. Poslouchám. Petr T. †77 - znala jsem ho jako holčička. Z naší čtvrti. Krásný chlap. 

Oldřich P. †68 - primář. Jeho skvělý otec mě učil na gymnáziu němčinu. Oldu jsme vídávali běhat na Velichovky. Většinou cestou na squash tam, a ze squashe zpět. Z lékařského tréningu nedávno mi v paměti uvízlo, že se nemáme přepínat. Zkracujeme si život. Máme vyměřenou energii. Posilovny - hm. Diskutabilní... 

Maruška K. † 84. Kdysi učila na prvním stupni, kam jsem chodila. Přísná. Hrála při hudební výchově na housle. Chvíli jsme spolu učily. Mám od ní větičku:

- Ireno, kde tě nechtějí, odejdi.

Řídím se jí. A ještě jednu radu. Nedopatřením jsem učila výtvarku. Já! Neumětel. Top není můj obor. Kozel zahradník. Šla jsem za ní, jak by ohodnotila výkresy. Jak se to jako má hodnotit? Nechápu. Někdo matlá, ale líbí se mu jeho výtvor. a já mu picnu na čtvrtku červenou čtyřku. Může být zraněn...

- Ireno, jednou jsem dala jednomu z výtvarky trojku. Stal se z něj akademický malíř.

Neznámkovala jsem. Na vysvědčení jsem rozdala jedničky, dvojky a výjimečně asi největším mazalům s kaňkami trojku. Nikdo si nezaslouží z výchov - když se snaží! - čtyřku. O pětce ani nemluvě.

Věrka K. † 64. Můj ročník. Jako studentka jsem zpívala v Divadélku. Divadélko - skautské domečky. Do čtverce postavené hezké vyřezávané stavby... Chodila jsem do divadélka jako mrně na loutková představení. Pier - nevím jak, povedlo se mu divadélko využít pro klub mladých. Jezdili sem umělci zvučných jmen. Naše kapela Katakomby tu hrála a já zpívala. Vše pod přísným dohledem soudruhů. Přes ulici měli zahradu manželé K. Paní velká komunistka. Zkoušeli jsme Já si létám, já se vznáším... (Zpívala jsem ji Petrouškovi na padesátinách.) Paní K. si šla stěžovat na výbor, že ji rušíme, že stále dokola zpíváme jednu písničku... Chjo, čas malin nezralých... Tam jsem se poznala se svým prvním mužem... Nepřijel diskžokej. Pulpi - Pálpi zaskočil. Někdo mě poslal, abych se zeptala, jestli nemá Nazareth... Na diskotékách - to bylo žůžo. Maminka mě nechtěla pouštět. Vydobyla jsem si aspoň do půlnoci... Maminka věděla, proč se o mě bojí. Sálek s mini parketem. Zakouřený. Pamatuji si na tvar tělesa plynového topení... Elegantní...  Pamatuji si na nakloněnou rovinu - bylo to původně divadélko... Lavice byly na šikmě. Červené sametové závěsy převázané zdobnou lesklou šňůrou. Vykrajované lavice - původní. U toho tělesa mě Věrka K. učila kouřit. Já ne a ne se to naučit. Dodnes neumím vtáhnout kouř do plic. Věrko, budiž ti země lehká! Vám všem - čest vaší památce! Splnili jste své úkoly... 

Trošku moc lidí naráz okolo mě zmizelo...

Dana mi vypráví o svém šestiletém blonďatém vnoučkovi. Vypadá jak hvězdné dítě... Možná přišel pomáhat na naši planetu. Vtělil se sem... Blonďáček, malý princ.

- Babičko, vy už jste s dědečkem DŮCHodci?

- Jsme DŮCHodci.

- To z vás budou DUCHové. Já budu létat kolem Země. Budu ji hlídat.

- A co budeš hlídat?

- Aby sem nemohli zlí. Babičko, to víš, že jsem se nenarodil mamince?

- Narodil. Přivezla si tě z porodnice.

- Ne, to mě sem přivezla velká loď. Velikánská. Ta loď přivezla i dinosaury.

- A jak?

Prosím tě, to nemohl doma slyšet. Když někdo přijde, on ztichne. Nemluví.

Přemýšlím nad tím dítětem. Tabula rassa pomaloučku mizí do doby, kdy dítě začne mluvit. Do dvou tří let si pamatují... Do pěti šesti let vidí, co my nevidíme. Pak je začneme oblékat do lidského. Dcera mé známé ještě v první třídě viděla vílu Lesněnku. Podrobně ji popsala. Víla stále stála nedaleko nás, když jsme trhali třešně... Na otázku, jetli tu je se holčička rozhlédla a ukázala, kde stojí. Na hlavě věneček, sukničku už nevím z jakých přírodnin. Škola vílu zneviditelnila. Už za holčičkou nechodí.

Syn jedné maminky ode mě ze školy asi ve čtyřech letech se postavil na dvoře jejich statku:

- Maminko, tady jsem měl stáje, koně. Támhle byly chlévy. A tady u domu stál vždycky takový malý kočárek. Tím jsem jezdil za pacienty tady  z okolí... 

Šel do školy. Zapomněl. Škola ho oblékla do lidského. 

Posílám Danu do sadu s košíkem. Pomrzly jim třešně. Ať doveze domů pro radost. Zvonek. Konečně. Přišel ke mně kamínek. Nádherný. Z daleka; z PSČ 28002. Heboučký. Projevila jsem mu obdiv na FB. A je můj. Moje milovaná - všechny holčenky z učiliště, z nástavby byly milované - učenka studentka Mirka mi ho poslala. Tak to jsem z toho celá vedle. Stála jsem někomu za darování radosti. :-) Tak to nebudu tak velká kjava. 

Pošťačka mi vysvětluje chaos, jaký je na poště. Kudy a jak  a kdy putuje nedoručená zásilka. za mé pošťačky by se to nestalo... Chjo, Stáňa. Dala po třiceti letech výpověď. Jezdila v létě, v zimě, každý den. A ne příležitostně... Naposledy nosívala takovou hezkou fialinkovou čepičku. Moc ji slušela. Snad je v nové práci spokojená. 

Z FB:

... nemáte zač, ať Vám dodává jen pozitivní energii...

- Děkuji. Budeme si ji s kamínkem vyměňovat. Jen pozitivně. Hlavně ať se mu u nás líbí... Mám ho vedle sebe. Leskne se. Někdo ho nádherně nalakoval. Hlaďoučký! Příjemný do ruky...

Oběěěd!

Už bych mohla začít dělat. Mám si vybrat termín do hotelu Harmony. Přeposílám zvukovou zprávu  z naší skupiny Petrouškovi. Volá. Potvrzuje termín. Já už se tak moc těším! Budeme v nejdražším hotelu ve Špindlu... Nádherný. S historií. Dávala jsem sem fotky z jeho podzemí... Sjížděli jsme na trojkolkách, další rok na koloběžkách Medvědín... Poprvé v životě jsem si skočila na laně přes údolíčko... A podruhé, potřetí... Nebýt našich mladých přátel, nikdy bych se tam nevrhla... Skvělá zkušenost. Odvaha mi nechybí! :-)

Hodně zájemců o hubnutí; jeden telefon. Potřebovala bych spolupracovníka. Chtěla jsem odvézt na charitu tašku. Banka. Nic z toho. Nevytáhla jsem paty z domu. Zavírám se v pracovně a pracuji nerušena do půl osmé.

Jahody. Přípravy na zítra... V osm školení...

Nějak to dnes moc rychle uteklo...

Ráno brzy vstát. Povinnosti... Jedeme na výlet!

Pro dnešek info nepříteli stačilo! :-) 

Děkuji za lajky, zprávičky, za podporu a za přijetí... Mějte se pohádkově. 

Dobrou noc!