Upadá nám to, upadá. Tak to pozdvihneme

03.05.2022

Krátce. Jak to bylo? Zrzka si zas málem protrhla hrdlo u dveří ložnice. Chca nechca - by řekl maminka - lezu. Chovám tu naši malou veverku. Mourek už čekána teplé dlažbě.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-03_Rano%2C_ranicko/

Dobré ráno! Mňau! Co máš? Co dáš? Mám hlad.

Kočky obslouženy, Mourek i Zrzka asi dostali dvojitou snídani. Petroušek už někde poletuje. Kam se na něj hrabu. Co on stihne.

Zahrado, dobré ráno!

Z vedlejší zahrady broušení, vrtání, herdek filek, od října se oáza klidu změnila v tovární otravné zvuky. Kdyby si soused dům postavil o rok dřív na jiném pozemku a netlačil na pilu, já ho chci tady, dnes už bydlela o takový milionek by měl v kapsičce víc. Nevozili by mu cihly po paletách. No - já to pořád říkám - nemá se nic dělat na sílu.

Trhám kopřivu, pojídám bršlici a květy pampelišek. Jsou hořké. Ale pasu po pampelišce, kterou vytáhnu i s kořenem. Povedlo se. Kořen má hodně hořčin. Popíjím svůj ranní koktejl. Přisypala jsem si i lžíci mletého ostropestřce. Jsem jak koza. Živím se býlím.

V mysli mám klíče a čip pro nové. A jak tam poskládat kuchyňské skříňky, aby nepřebývalo, ale ani nechybělo. Mám v hlavě odvážný plán. Trošku ji překopat. Ale to sama nezvládnu. Na to potřebuji Péťovu hlavu, pomoc, technickou představivost. To já nemám. Teda představivost mám, ale jak Hurvajz. To já to vidím, jen to uskutečnit technicky - trubky, kabely, odvody, přívody, lišty...

Zatím mlčím. Vizualizuji si. Péťa donatírá plot. Vždycky dodělá své dílo. Hlásili déšť. Volá zámečník. Vyjíždí z Phy. Veze drahocenný zámek. A nestál majlant. Žhavím dráty na mladé nájemníky. Ona je na přednášce. Bere to on. Dovoluji si, zda smím vstoupit do bytu. Je rád. Smím. Klíče si vyzvednou u nás.

Všechno je jinak. Zámečník se hlásí s půlhodinovým předstihem. Budu tu mít hocha na doučování.

- Já tam jedu.

- Peťuš, já tam přijedu k odsouhlasení sad klíčů. Prosím tě, zaurguj čip. Počítají s tím na zítra na devět. On nahlásil v práci nepřítomnost.

Ano, vím, to zas bude řečí. To tys´ to popletla, ´jsem říkal, že budu volat a já nevím co ještě. Jenže když přijede ten čipovač dnes večer domů, tak snad může udělat kódy kódy čáry máry a hotovo.

Zhmotňuji. Dokonale. :-)

Opakujeme řadu vyjmenovaných slov po b, dvojice těch sporných - dobýt - dobít, sbít - zbít - zbýt... jdeme na další řadu. Lyže - ližiny. Mlynář, mlýn, mlýnský, mlít. Proč? Měkká slovesná koncovka - jít, blít, snít, pít...

- Jak se jmenují tyto tvary?

Neví. Infinitiv. A to jsme na začátku zopákli, z čeho se skládají složené slovesné tvary času budoucího a minulého.

Budu psát

Budeš psát

Bude psát

Budeme psát

Budete psát

Budou psát

- Tvary složené času budoucího se tvoří z infinitivu plnovýznamového slovesa a časuje se pomocné sloveso být v budoucím čase...

Nechci, aby se to učil. To je hloupost. Stačí, když pozná, co je příčestí, co je pomocné sloveso, co je plnovýznamové, pak to sešroubuje logicky dohromady. Jenže když tvary neumí pojmenovat, kde nic není, ani smrt nebere...

Lyska. U lísky se chytil. Prý strom. Líska nikdy není strom. Keř. (Napadá mě nerozlišování v mužských mozkových závitech  - odstíny barev, rozdíl tvaroh - jogurt... Koukám strom a keř. Budiž.) Patrné, že dva roky chyběl ve škole. To se jim povedlo. Mentálně zůstali před dvěma lety a zvládnutím, spíš nezvládnutím učiva - dva roky výpadku. Vzpomínám před dvěma lety v létě cestou Obřím dolem na hrubku na naučné tabuli. Potkala jsem první rodinu - těm to bylo fuk, že jejich dětí jsou ÚB. Tak si prý půl doku dáchli. Hned na to druhou rodinu s dvojčaty, myslím šesťáci? Páne, jak krásně odůvodnili pravopisný nedostatek. Maminka zezadu dozírala na své děti. Markantní rozdíl mezi prvními a druhými. Ti druzí makali domácí výuku. Ti první měli prázdniny. Dnes jsem někde na FB viděla oslavu - přijali nás na školu. V duchu jsem si pomyslela, jak to asi vypadá s vědomostmi toho jásajícího přijatého. Maminka by řekla marnost nad marnost.

Chvilku si dáme koncovky přídavných jmen. Neví. Mladý, jarní, otcův - matčin. Došlo jen na měkká a tvrdá. Chytil se.

- Jarní, tam jsou zvířata.

- Ano, psí, lví, jelení, husí, kozí, včelí...

- A co mladý? Je to tvrdý vzor nebo měkký?

- V prvním pádě množného čísla se píše -i, tak je to měkký.

- Ne, tvrdý.

Vypisuji a barevně označuji pády s koncovkami. Měl pravdu, že jsou mladí hoši - noví žáci. No jo, je to hezké, že mu něco v hlavě zůstalo. Jenže nerozlišuje měkký a tvrdý vzor. Nejistý. To mu na sebevědomí nepřidá. O tohle šlo také v lockdownu? Snížit suverenitu, zničit povědomí o českém jazyce a jeho pravopisu? V neposlední řadě zničit zdraví...

Zas jsem o půlhodiny přetáhla. Péťa je buch. Ano, Péťa je bůh. Vyslovuj buch. Přinesl starý zámek - hlavně do něj máme objednaný za tři stovky klíč. Zámek na zahození. Přišli jsme o víc. Zařídil přečipování. Hotovo. A to je to zhmotňování. Co tvrdil, že teprve ráno vytelefonuje, dnes uskutečnil. Jedu do paneláku. Slečna nájemnice má vyrovnané sady. Šest klíčů, šest klíčů. Tečka. Hotovo.

Potkávám prodavačku. Rusku. Žije tu dvacet let. Přivezli ji ve čtrnácti. Její dědeček uhořel v Oděse před osmi lety. Hej, Fialo a vy další! Kde jste byli? Proč jste tehdy nevyvěšovali vlajky cizí země?

Nějaká po ní chtěla pomoci s ruštinou. Když přišla, vyhodila ji se slovy, aby táhla, odkud přišla. Jo? Ona se vyučila našemu jazyku. Vystudovala tu. A na pracáku byla tři dny. Pracuje. Poslouchá v obchodech Ukrajince. Slyší:

Tohle neber, na tohle máme nárok zadarmo.

https://www.facebook.com/watch/?v=2237618386390103&aggr_v_ids[0]=2237618386390103&aggr_v_ids[1]=661420051589246&notif_id=1651531534109763&notif_t=watch_follower_video&ref=notif

No, to jsou mi věci. A to nám odsouhlasili odstranění toho rudoarmějce. Mám takový pocit, že je to Ukrajinec. Matně si pamatuji na vojska prvního ukrajinského frontu - osvobodila tady naše města. Oni odstraní sochu Ukrajince! To je teda hanebnost. A dnes u maturit jsem koukala místo české vlajky tam visela švédská nebo ukrajinská. Mám to celé popletené.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-03_Cestou_z_nakupu/

Svět chce být klamán. Stojí na hlavě. Každým dnem očekávám, že se převrátí zpátky na nohy.

Pod psaním poslouchám jeden z posledních rozhovorů s maminkou. Pamatuji, pamatuji si úplně přesně.

Večer se napojuji na supervizorské školení. Po dlouhé době píšu, píšu. Péťa mi nese pochovat Zrzku. Má od víkendu nový front line. Tak drahý, tak neúčinný. Ráno jsem jí vytáhla taková dvě placatá přiotrávená klíšťata. Takhle chodil loni Mour, když ještě nebyl náš. Jeho obojek ho dokonale chrání. Zrzečka si obojek nenechá nasadit. Zešílela by. Chápu ji. Nesnesla bych ani okolo krku obojek, natož na nos ksichtoklap. Ale nyní jí vytahuji další dvě přiotrávená a jedno napité.

- Víš čím to je?

A jé. Začne o trávníku.

- To je tou vysokou trávou.

Nemám sílu chránit trávu. Zítra si natrhám chudobky na zimu. Ať si pro mě za mě náš trávník zničí. Vysoká tráva drží vlhkost. Vysvětluji mu to už asi čtyři roky. Neustále se o trávníku dohadujeme.

Zítra začnu realizovat kuchyň v paneláku. Těším se.

Dobrou noc!