Upečený

Půlnoc. Právě 0:00 hod. Skončilo slovenské vysílání Zdeňka Kedroutka u René Baláka. Dnes Marta Jane z Kanady, Lusi Cintula z Blavy, Marián Fillo, toho znám mnoho let. Poprvé jsem slyšela jeho pořady o nebezpečí očkování na Svobodném vysílači tak pět šest let zpátky. Richard Balák z Anglie.

Kanaďanka  Marta naráží na bláznivý svět xy pohlaví.

– Ženy chodí na gynekologii, muži chodí na urologii, ostatní chodí na psychiatrii.

Prý včera žurovali. To slovo neznám. Vzpomínají, že včera hvězda ze skládky měla padesátku. Joj, aha. Marián předpokládal, že se slavil slunovrat. Obojí se slavilo.

Vzpomínají jiné výročí. Přepadení SSSR našimi přáteli Němci. Hovor se odvíjí, berou různá témata. Všechna zajímavá. Promítají sestříhané video o přátelství Putina s Berslusconim. Netušila jsem, že Bersluconi to má už za sebou.

V první den války zahynulo 19 tisíc lidí a za celou 26 milionů Rusů… Jsem myslela větší číslo.

Marián Fillo přichází s dnešní čerstvou statistikou: Ukrajina je země s největším výskytem HIV/AIDS, mimo Afriku na světě. A TBC! V roce 2010 – 1.3% populace Ukrajiny mělo HIV. Každý den umíralo 11 lidí na následky HIV. Nedávno zesnul Luc Montagnier, nositel Nobelovy ceny z roku 2008 za fyziologii a lékařství. Je pokládán za jednoho z objevitelů viru HIV; příčina nemoci AIDS. Na stará kolena se vyslovil proti MMR vakcínám, spalničkám atd. Njn, zemřel. V dubnu 2020 prohlásil, že virus způsobující onemocnění Covid-19, vznikl uměle v čínské laboratoři. V květnu 2021, v rozhovoru s Pierre Barnérias pro Hold-Up Media, označil Luc Montagnier program očkování proti koronaviru SARS-CoV-2 za "vědecky i medicínsky nepřijatelnou chybu". Podle něj "ukáží až učebnice dějepisu, že je to právě očkování, které vytváří varianty". No, tak umřel.

Aleister Crowley – murár nebo satanista? Prý ovlivňoval Churchilla i Hitlera. Hm.

Video, jak se v NY shání byt. Do tří tisíc dolarů. V jakých doslova králíkárnách Američané žijí! Mladý Čech točí a ukazuje několik bytů. Děs, hrůza. Bída. Nic luxusního. Kuchyňka s velkým obývákem a výhledem do ulice. Trouba, lednice. Nikde není myčka. V žádném bytě není pračka. Nevešla by se. Ložnice – tak na dvě matrace. Postel bys tam nevhečmal. Sousedům koukáš na stůl. Koupelna. Sprcha, minivana. Ubohost. To jsou výhledy do zdí! Další byt.

- Ty kráso, tady to vypadá jak v nějakým ústavu. Jestli můžete vynechat hledání bytu… To bych doporučil. Výhled zase krásný – do zdi. 2850 dolarů. Vlevo koupelna. Zase výhled k sousedům. Obývák. Takhle to vypadá v Česku jako prostor, kde si odkládáte boty. No a tady je to obývák. Co říkáte? V přepočtu sedmdesát tisíc korun.

Kroutí se ti panenky.

- Aha, tak já jsem myslel, že je to přijímací hala, a ona je to kuchyň. Kuchyňka! Výhledy z oken do oken sousedovi. Páne jo!

Zdeněk Kedroutek komentuje – zlaté komunistické paneláky! A já zírám. Do pidibytů se nevejde pračka. Mají zvyk chodit do veřejné prádelny. Z bytů mají výhled do zdi, do protějšího domu, do oken souseda. V jednom z bytů je nájem jen 2400 dolarů měsíčně. Králíkárna. Nafouknuté ceny. Luci říká, že před pěti lety si vydělával muž kvazi kvalifikovanou prací, likvidoval nebezpečný odpad, azbest, asi pět až sedm tisíc měsíčně podle odpracovaných hodin.

Marta z Kanady:

- Minimální mzda je za hodinu okolo deseti dolarů hrubého. To máš tak na den tak osm až deset hodin; asi sto dolarů na den. Týdně pět set dolarů. Měsíčně dva tisíce. Bráno úplně minimální mzda.

- To je málo!

- Proto musí vydělávat oba dva, Mariánko.

- A v bytě bydlí třeba čtyři lidi.

- A víš jak je to v Kanadě? Migranti z Afriky, hlavně Indové? Jedna rodina je ve sklepě – pejsment. Dvě rodiny jsou v podlaží. V domě je deset až dvanáct lidí. Společná kuchyně, toaleta, koupelna.Koupelna je sprchovací kout, vana, dvě umyvadla. To je na části, kde jsou ložnice v patře. Dole je u kuchyně umyvadlo a WC. A někdo si může dole udělat malinkatý kuchyňský koutek a aspoň malinký záchod. Snaží se využít každičký centimetr. Většinou dole bydlí rodiče, nahoře jejich děti. Snaží se přibrat sestřenice a bratrance.

Luci:

- Toto bych pouštěla povinně mladým lidem u nás, kteří velebí Ameriku. Aby viděli luxusní život u nás. My, co už nemáme hypotéku jsme za vodou; doufejme, že nebudeme nic vlastnit a budeme šťastní… Demokracie je iluze. Americký sen je iluze…

Valím oči. Ano. Pouštějí video:

Devět milionů korun daroval Prezident Československé škole ve Vídni. Tak to jsem netušila. On rozdává z našich! Xaver by řekl, ať rozdává, ale ze své peněženky. Oslava je v Prátru v hospodě. To je úroveň.

Nemohu se od pořadu odtrhnout. Poučný. Lidé, kteří mají pod čepicí. Komentují s přehledem.

Ježiši – půl druhé schrupla jsem; dnes krátce.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-22_Dopoledne/

Vzdalujeme se od slunovratu. Venku jak v prádelně. Chci upéct jahodový dort. V deset přichází Péťa. Přivádí odborníka na věc, kterou my dva neumíme. Chvilku sedíme pod slunečníkem.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-22_Z_pulhodinky_se_staly_dve_hodinky/1595528740

Zůstávám sama. Co kdybych upekla korpus. Než se upeče, že bych na otočku sjela do Lidlu a k ševci. Ne. Raději ne. Počkám, až zacinká trouba. Otevírám skleník. Kontroluji, co mi zas sežrali hnědí vetřelci. Mladé salátky… Večer okolo nich obsypu kolečka z křemeliny. Uvidíme. Jé, už mám první červená rajčata. Zalévám místa s nasetým trávním semenem. Jedu. Netuším, že z půlhodinky budou dvě hodiny. Vezu si boty k ševci. Projíždím na východní okraj města. Zpátky pro mě horror. Už chápu, co prožívají ve špičce řidiči při průjezdu městem. Tak počkej. Proskákala jsem kus. Velký kus. Tam nahoře kousek je kruhák. Obracím se. Jedu uličkou okolo sv. Anny a šup, vítězství. Jsem myslela. Dostávám se na příjezdovou cestu od Krkonoš. Támhle odbočím a už, už, budu u Lidlu. No jo. člověk míní… Něco se muselo stát. Zastavil se svět. Auta nejezdí ani tam ani sem.  Deset, dvacet minut. Volám Petrouškovi.

- Peťuš, kde jsi? Co se stalo? Stojím tu jak kjava. Kudy mám jet?

- Já už jsem doma. Nějaká havárie. Tak přijeď. Obrať se. Zkus jet…

To já bych ráda. 

- Ne, já už se sunu k Lidlu. Ale jak odsud!?

Ještě během hovoru se pomalu rozjíždíme. Za mnou v zrcátku vidím přibližující se policejní auto. Nemá tu místo k předjetí. Snažím se rychle dostat na kruhový objezd. A na parkoviště. Tady už stojí sanita. Policejní auto. Běžím do Lidlu. Rozbily se mi během dvou týdnů dvě ústní spršky. Přála bych si spršku. Ne peníze. V SMS – vrácení peněz.

- Vydržte, jdu to najít.

Čekám jak pitomec na reklamaci. Čas hoří. Fotím přes sklo parkoviště s policejními vozy. Policisté sundávají reflexní vesty. Mají změřeno. Hotovo. V duchu stahuji vesmírnou energii. Posílám ji zraněné i řidičce. Pokladní někomu říká:

- Prý porazili na přechodu mladou cyklistku.

Nepříjemné. Snad bude v pořádku. Vedro. Nepozornost. Jak na přechodu? Vedla kolo?

- Nezapomněla na mě paní? Víte co, já přijdu zítra. Už tu nemohu čekat.

U auta mě dohání prodavačka. Prý jsem jí utekla. Já tam čekala skoro čtvrt hodiny. Už volá klientka. Vracím se. Vyplácejí mi za dvě spršky. Chtěla jsem spršku, ne peníze. Ok. Jedu domů.

Klientka s dcerou a pětiletým Šimůnkem. Kluk je naprosto vzorný. Je fakt, že mu maminka dala telefon. Víme. Ničí šišinku. Ale kluk je tichoučký. Prezentuji výživu dceři. Maminka má od března deset kilo dole. Dvě konfekční velikosti. Konečně narůstá svalovina. Ubývá tuk. Hlavně viscerály z dvanáctky už jsou na devítce. Vynikající. Vybíráme program.

- Ještě změřím mamku. A pojedete.

Klučík sedí opřený o gauč. Pro sebe si řekl.

- No konečně pojedeme domů!

Navazuji s ním hovor.

- Měli jste besídku pro maminky?

- Ne. My jsme měli zahradní slavnost!

- A co jste tam zpívali?

Zazpíval mi vtipnou písničku o ježcích. Šikovný.

- Zkusíš to ještě jednou? Nahraju si tě. Moc hezky zpíváš.

Kluk se postaví způsobně ke zpěvu. Vidět, že je ve školce vedou.

Na závěr běžím pro odměnu. Mohla bych mu dát naši tyčinku. Ale jdu najít malé červené autíčko. Joj, jakou radost jsem mu udělala!

Odjeli.

- Pojď se podívat na Moura.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-22_Kdyz_te_prepadne_unava/

Mourek leží na dlažbě. Rozvalen. Chrápe nahlas. Uondán vedrem. I my jsme uondáni.

Ježíšku. Zas jsem to protáhla. Spát! Bude svítat.

Dobrou noc!

P. S. Nevěřili byste, co temných kočičáků se dnes na mě sneslo. Jen kvůli vlasteneckým snahám. Kolik nenávisti. Tolik lidí jsem za den ještě neblokovala. Všechno mladí vykrámovaní světoobčané s vymydlenými mozky a tupými hlavami. Ach jo! Dobré nástupce máme! Soros předal své imperium mladšímu. Bude prý ještě horší než otec. Starší kluk není tak zlý. Tak ať se kočičáci těší. Taky na ně dojde. - Ono to tak horké nebude. Pomáhejme si. Tak na dobré energie!