Úplně nádherný páteček

Podvečer. Vrátila jsme se z kosmetiky, masáže. Petroušek dostříhal jabloňku, po níž jsem včera šplhala.

- Peťuš, dupeš v švestkách.

- Když pracuju, tak jedu bagr.

- No právě.

Někam odjel. Zrzka se konečně přišla uvelebit po celém dni na gauč. Klimbla jsem v křesle.

Ráno to bylo nadějné. Slunce. Sice větrno. Ale hezký páteční podzimní den. Co mi udělalo nesmírnou vesmírnou radost, obrovitou je komunikace s Gábi Fillipi. Nechci unavovat. Požádala mě, obyčejnou starou ženu, o přátelství. Z devětadevadesáti procent nežádám. Mám tu k schválení některé už rok staré žádosti. Nepřijímám každého. Sjedu nejprve společné přátele. Pak jdu profilem. Zkoumám, jestli souzníme, jestli jedeme na stejné vlně. Nemíním se tu zdržovat vysvětlováním svých postojů. Někdy někoho pošlu do propadliště. Hm. Tak dopolko uběhlo vcukuletu. Na jedenáctou jsem šla s kopýtky. Jentak. V Peci a ve Špindlu jsem je cítila. 

- Aha, tys´tu byla už loni.

- Ale letos jsem neběhala. Jen dvakrát šlapkala po Krkonoších. 

- No jo, máš příčně plochou nohu, ale je to ještě dobré.

Fain. Je příčně plochá a ta druhá plochost - tu zaplaťpámbu nemám. Na dožínkách jsem tlapkala celý den v nevhodné krásné obuvi po dlažbě. Chodítka chtěla odpočinek. Už chápu! Lavičky jsou tady pro nás chabruse. :-) Na něco člověk přijde až ve stáří. Ačkoli! Lavičky jsou večer pro zamilované a přes den pro chromajzly.

Dnes jsem se vzbudila na budík. Brr. Neměla jsem si ho nařizovat. Do jedenácti bych se určitě probrala. Od rána mi zní písnička z Léčivého divadla Gábinky Filippi a jejích kolegů. Představení Léčba rodinou - ezodivočina - vřele DOPORUČUJI.

Rychle upéct chleba. Ne, upeču dalamánky. Zpívám si brumendem hooponopono... Celý den mi melodie zní v uších. Zas cítím, že mi vůbec není zima. Ač se venku ochladilo. Jdu napsat hold Léčivému divadlu. Ráda. S nadšením a láskou. Paní Gabriela mě požádala o přátelství. Tak to je pocta. Vesmírná. Nesmírná. Ptá se - nemám něco natočeno? Mám. Ale vylezly mi z toho bílé postavy. Přesto odesílám. A Počteníčko. Dostávám srdíčko. Pochvalu. Velká pocta.

Hledám něco v mobilu. Najela mi tam drbna AHA. Asi tak se to jmenuje. Chytila jsem se.

Patnáct měsíců po odchodu Evy Pilarové za ní odešla její maminka - 106 let. Františka Bojanovská. V osmdesátých letech jsem jezdívala jako hlavní vedoucí do skvělého chatkového tábora u jednoho z rybníků v Holanech. Státní statek provozoval. Nejprve jsem tam stále měla naselenu takovou širokorozchodnou pracovníci SS. Pak ji snad za rozkrádačku zavřeli. Asi po dvou letech jsem se od její přítomnosti osvobodila a tábor jsem konečně vedla sama. Najednou děti měly bedny meruněk. A třetí véču. A všeho bylo dostatek. Ráda vzpomínám. Poslední rok jsem se seznámila s Petrouškem 4.7. Odjela jsem do Holan. Už jsem psala. Jeden oddíl tvořili Poláci. Hm, to bylo zboží, co jejich vedoucí přivezly! To u nás nebylo. Pamatuji si na modrou sukničku, připevnila jsem si na ni bílého motýla z drobných korálků... Plat ze školy jsem měla doma. Na táboře mi šel druhý. Ale finance jsem si vzala tak akorát na dopravu tam a zpátky pro sebe a holčičky. Už nevím, jestli jsem napsala nebo zavolala Petrouškovi o 350,- Kč. Druhý den mi telegraficky doručili pětistovku. To jsme se znali kratičko. Tak to bylo pak dalších 32 let. Ochraňuje mě. Opečovává. Dodnes mě zakládá. :-) Jasně, dnes už to mohu říci - nikdy tu pětistovku ode mě nechtěl zpátky. Koupená nevěsta. :-) Už jsem příběh kolikrát psala. O česání třešní, jak jsme s maminkou stály u žebříku, jak naklusal krásný atletický mužík a kropil u Hrobských záhony. Ona mi šeptem svěřila:

- To je bratr pana Hrobského. Dává se rozvádět.

- A co? Je malý.

Mamka dohazovačka. :-) Mami, díky. Zajistilas´ mně bezstarostnost. 

Vrátila jsem se z tábora a pro změnu odjel on. Taky do kouzelné krajiny Litoměřicka. zástupce vedoucího.... 

Blízko Holan měla chalupu Eva Pilarová. Jeli jsme se tam podívat s řidičem z tábora. A pak jsme se tam za rok vypravili s Petrouškem a mým docentem ze studií. Byli jsme ho navštívit na jeho chlaupě v kouzelné sopečné krajině. Dnes mi bulvár ukazuje, že vdovec Kolomazník tuhle krásku prodává. Někdo si dal práci se statistikou. Zaujala mě.

Františka Bojanovská odešla letos 3.7. za dcerou Evou. Ta ji předběhla jen v osmdesáti loni 14.3.

Bořím se do článků. Otevírám jeden za druhým. Karel Gott a Eva Pilarová se narodili 26 dní po sobě. Odešli z planety 166 dnů taky po sobě. Karel opět napřed.

Karel 14.7.1939                  1.10.2019

Eva 9.8. 1939                   14.3.2020

Oba odpočívají na Malvazinkách. A dost! To je jak svatá bedna. Vtáhne vás to, už vám koukají jen nohy. A ven! Jako omluva budiž, že nepomlouvali a nechali oba zpěváky spát. Drbna se ve mně probudila. To by mě zajímalo, proč vdovec prodává chalupu. Jdu od toho. Není to moje věc. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-24_Housky%2C_kolace%2C_polevka_-_vse_se_povedlo/

Rychle uvařit houbovou bramboračku. Nebo bramborovou houbačku? Juj, ta se ale povedla. Jedu o deset minut déle na relax.

- Zdravstvujtě. Izvinitě, čto ja opozdalas. Apjať. 

- Ničeho novovo pod solncem. Normalno. :-) 

Kosmetika. Masáž. Světlý vrchol dne. Tamara se vrátila z Itálie. Nikde nikdo na hranicích neotravoval. Žádné zabodání. V Itálii roušky do obchodů. Jinak klid. Raduji se. Odpočala si; miluje Itálii. Zrovna tak Žobertka Lenka Kubinová z FB. Těším se, že je konečně ve svém oblíbeném Řecku.

Minule i dnes mě nechytá můj amok  při horkém hadru na obličeji. Klidně dýchám. Je fakt, že mi nechává pečlivě otevřený prostor na nos a pusu. Dýchám! Úspěch! Okolo smrti Karla Gotta jsem nemohla mít nic na obličeji. Fuj, hnusný stav. Běs. Přání: Ať někdo zlikviduje roušky.

Slyším od auta Petrouška v zahradě. Mourek ke mně běží. Kocouří kamarád si mě oblíbil. Zdvihám ho. Muzlám. Nechává se. Prohlíží si mě. Čumákem mi dává najevo:

- Mám tě rád. Ujala ses mě. Jsem vděčný.

Pouštím ho. Petroušek se realizoval.

- Peťuš, tys´tu jabloň zase zlikvidoval.

- To se musí, aby obrostla a měla ovoce.

Chjo. Ještě nepřevlečená sbírám švestky. :-)  Plesnivé do kbelíku. Scvrklé na povidla.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-24_Kocky/

- Prosím tě, ty kočky jsou furt kolem tebe. Když jsi byla pryč, nebyly tu. Přijdeš a jsou tu.

Směju se. Myjou se. Zrzka špásuje. Naznačila skok na Mourka. Mourek hru přijímá. Jdeme domů. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-24_Koteci_bratri/

Objevuji na mobilu naše kotěcí bratry z Phy. Paní pro ně má náhderné hračky. Kocourci už vyrostli. 

No, a já uvadám v křesle. Už jsem na začátku psaní. Zrzečka na gauči. Péťa v pdachu - jak by řekl dnes už můj neoblíbený herec...

Linda přijela. Setkala se nejen s jednou ze sourozenců vlastnících LeCo. Ale i s tatínkem zakladatelem. Dostala zas kilo šunek.

- Mami, divej, jak se mi povedly rakvičky.

A ty se tedy vyvedly! Dutý vnitřek. Použila nějaké staré formičky, ani nevím, kdy jsem jí je dala. Nebo babička jí je dala ještě za života? A kremrole. Výborné.

Jdu péct pár koláčků. Mamčin recept. Máslové. Z trojúhelníku u stadionu slyším posvícenské houpačky. Maminka před čtyřmi měsíci odešla. Blíží se oslava jejího svátečku. Sv. Václav. Věnceslava. Myslím, že se jménem nebyla spokojena. Ale nikdy to neřekla. Variabilní jméno. Venuška. Vendulka. Někdo jí říkal někdy Slávko, ale to jen cizí. Napadá mě Věna, Věnka, Věnuška... Hošíček, který se před dvěma lety v srpnu narodil v našem domečku, utíká po světě se jménem Věnceslav. Říkají mu Venoušek, ale může být taky Sláveček po tatínkovi Vítězslavovi. To bylo pro rodiče novorozence překvápko; totiž ještě ráno to měl být Václav. Pak jim přišlo Věnceslav. Až od sousedů se dozvěděli o jméně mé maminky.

Petroušek přivezl čtyři litry mléka.

- Vzal jsem čtyři, protože když, Lindo, odjedeš, musím jet pro nové. 

Máme velkou spotřebu. Já, Linda, dvě kočky a někdy mixuji koktejl i Petrouškovi. Mléko a víno u nás teče proudem. :-)  

Myšlenky - jsem vděčná za docela obyčejný den. Nic extra se nedělo. Vlastně dělo. Všechno bylo unikiátní. Naše komunikace s Gábinkou Fillipi. A masáž. A kosmetika. A ovoce na zahradě. A kočky. A Linda přijela. A hodování. A červené papriky mi vyrostly! A milovaný Petroušek. 

Otevírám svá povidla. Vždycky jsem měla upečená od maminky. Připravená jablka ve sklenicích. Ve špajzu jsem našla z roku 2008 borůvky a rebarboru s maminčiným rukopisem. Mami, jaks´mi to říkala? Že teď už to bude na mně? Mami, s tebou to bylo pohodlnější. Je to na mně. Ale je to těžké. Přijala jsem ještě za tvého života. Jenže to bylo nanečisto. Teď už je to naostro. Sama. Bez tebe. Teď teprve vidím, kolik ovoce jsi zpracovala. Nastrkala do sklenic. Celý život jsem nemusela krájet jablka. Šup, jedna, druhá sklenice. Hotovo. Asi vyzkouším nejen švestková povidla. Vařilas´ i jablečná. Ach. 

Mami, myslím na tebe. Mamko, mám tě stále na očích. Dotýkám se tě virtuálně. Imaginace. Jen vydechnu - Maminko! 

Dobrou noc!