Úplňkový

Perný den. :-)

Krásný!

Úplňkový! Ve střelci. Nejblíže Zemi. Jemnější nádech. Lepší nacházet radost, nebrat se vážně.

Slunečný.

A ledový.

Superúplněk jahodový. Vidíme věci v novém světle. Hledáme lehkost. Pevný základ. Pevnější vazby s těmi, které milujeme.

Klíčový okamžik měsíce. Oslavuji vše, co jsem zažila, co mě poučilo, čím jsem prošla. Zvyšuji intuici. Dny vedoucí ke slunovratu dobré pro spojení s vesmírem v nás i s tím, co nás obklopuje.

Saturnu jsme si užili loni víc než dost. Velký přísný učitel. Saturn je retrográdní do října. Vyzývá k ohlédnutí zpět. Jak jsem vyrostla, dospěla, co jsem se naučila, co jsem si tu odpracovala. To si velmi dobře uvědomuji. Díky, Saturne!

Při lyžování v Mladých Bucích jsem v březnu poslouchala o Venuši -setkává se s Uranem v býku. Rozbijí bariéru okolo našich srdcí. Hurá! To je pro lidstvo potřeba. Nesmírně důležité. A taky podporuje kreativitu, zábavu, spontánní výlet.

V devět montáž fotovoltaiky. Snad jim to nevybuchne pod rukama, když je ten silný úplněk. Poučena z instalace panelů na střechu, očekávám auto ČEZ Tenaur Jičín v půl. Má intuice byla přesná. Přijeli zas o půl hodinky dřív. Chybí mi domalovat...

- Dobré ráno, ještě půl oka!

Před brankou stojí tři klučičí děti. Trošku mi spadla čelist. Děti nám budou zapojovat fotovoltaiku? Hledám očima staršího dohlížitele.

- Kluci, jste už dospělí?

V rozpacích se usmívají. Tři lidská krásná mláďata. Myslím, že dva po roce dva tisíce, jeden 1997. Hm, tak uvidíme. Uklidňuje mě, že k nám poslali vesmírná semínka. A ta nemohou zklamat - přece. Ne?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-14_Uplnkove_zapojovani_fotovoltaiky/

Mladí pracovníci rozbalují nádobíčko. Mraky a mraky krabic, kufříků, kabelů. Zahajuj koncert. Každý ví, co dělat. Moc hezky mezi sebou mluví. Jako ti u sousedů na střeše - tak i tihle mlaďáci nemluví vulgárně, nejsou hluční, jsou kolegiální. Oceňuji. Během jejich práce odhazují odřezky kabelů na zem. To by se nauklízeli. Zajímavé. Pracují na kabelech. :-) Ptám se na kafe. Vařím dvě rozpustné kávy. Jsem ťululum. Jak kávu nepiju, zapomínám se ptát na cukr a mlíčko. Zrovna tihle prý nesladí. Později u třetího vím, že sladí, ale cukr jsem zapomněla. Chlapče, promiň. Maminka říkávala, že bude krásnější? Mami, už se tě nezeptám  na tvou průpovídku. 

Ukazuji jim, kde, kudy, jak, co. Poměřují strop.

- Nebude vám stačit vrták?

- To doděláme, až přivezou baterie.

- Nenene, seženu vám ho.

Žhavím Petrouška. Má. I vidiový.

Nutno provrtat zeď do rozvodné skříňky. Vrt - kabel!

- Nenarušili jste ho?

- Ne, my o něm víme.

Vysekávají okolo něj prostor. Tím dlouhým vrtacím šeredou vrtají, vrtají, opatrně - jo.

- Už jste tam!

Povedlo se. Teď popropojovat rozvaděč s rozvodnou skřínečkou. Mohla by být větší. Je v ní místa jak v hodinkách.

Hoši využívají to, co mají v hlavách. Mozek! Dnes neobvyklé. Za dva roky lidem mozky z hlav vytekly. Kluci vymysleli daleko lepší řešení umístění krabic, odborně rozvaděče a střídače. Super. Osvědčili se. V deset klientka. Celou dobu slyším vrtání. Odchází. Jdu se mrknout. Přístroje už mají pověšené. Rozvody zalištované. Pracují jak šrouby. Chovají se k sobě nesmírně hezky. Přátelsky. Veselá mladá kůzlata. Mohu na nich i jejich práci oči nechat. Ó, jdou na půdu. Provrtání se povedlo. Odtud povedou pod tašky kabely k panelům. To nejsem ráda. Ale co dělat. Určitě lépe, než ničit fasádu. 

- Hlavně pozor na tašky!

Nemluví, pracují.

- Vy nám protrhnete fólii?
- To musíme, tudy vyvedeme kabel.

Ze střechy slyším zvonění tašky. Jsem v mdlobách. Hlas volá:

- Pojď mi to sem podat.

Kluk prostrkuje fólií drát. Nechávám je tvořit. Sestupuji z půdy. Jdu se kouknout ze zahrady na střechu. Sedí tam hošík, jako by si hrál. Naše střecha je přátelská - povídali ti minulí. 

- Teď vypneme proud.

- Na jak dlouho? Na hodinku?

- Spíš na dvě.

- Ještě uvařím vodu do termosky.

Zalívám si Herbalife gurmánskou rajskou. Třetí kávu. Tu, k níž jsem zapomněla nabídnout cukr. 

- Kluci, zavřeli jste přívod na ulici? Aby vám ho nějaký pitomec nezapnul!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-14_Kdyz_nemas_do_ceho_pichnout/

Přitakají. Jdu ven. Nelze pracovat na počítači. Nemohu žehlit. Sedám na houpačku. Mazlím se se Zrzkou. Koukám, pod houpačkou na jejím místě ptačí pírka. Ona snad to ptáče tuhle sežrala!! - Mourek je voprsk. Ten přes překážky, kabely, kufříky, tašky, boxy vždycky hupsne do domu. Okoukne, co by se dalo sežrat. Lehne v hluku na chodbě na dlažbu a pozoruje cvrkot. To Zrzečka - to je strašpytel. Ostražitá. Chvíli se spolu houpeme. To nejde. Nedělat nic. Jdu si pro nůžky. Ostříhám odkvetlé šeříky, růže, kosatce. Zkrátím mahon a takový pichlavý červený ozdobný keř. Co ještě? No - kérii jsem oštulcovala před dvěma lety. Nemohla se z toho vzpamatovat. Letos poprvé obrazila. Jemně ji zkracuji. Okukuji náš bazén. Je nejen z kopečka, ale větší část dne i v chládku. To si letos vody neužiju. Vždycky jsme se vyvalovali v poledne na slunci ve vodě. Péťa mi sděloval městské nóvosti. Letos asi nic.

Péťa je tu. Kluci pomaličku balí. Kontrolují dílo. Jestli mají všechny dráty vylezlé. Uklízejí. Nevím, jestli je to někdo učil, ale opravdu se snaží posbírat všechen odpad, vyluxovat, co jde. Profesionálové. Pokladačí panelů byli hotovi raz dva. Ale tihle pracovali od půl deváté až do pozdního odpoledne. Někdy jim to prý trvá i dva dny. U nás mají hotovo. Přijedou jen zapojit baterie. Až budou. A ony budou. :-) 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-14_Klusu_mestem/

Na koleni mám pořád dva nebo tři stehy. Dnes mi je vytahají. Klušu městem. Chci se stavit v bankomatu. Už mě štvou. Pravidelně dělají údržbu v největším provozu. A dnes? V půl šesté večer na monitoru: BANKOMAT MIMO PROVOZ. Kdybych měla propisku, asi bych tam něco připsala. Třeba - už si pořiďte kvantový počítač. Mají štěstí. Propisku jsem si do batůžku nevzala. Běžím jen nalehko. V čekárně asi šest lidí. Bude-li tam každý deset minut, je to na hodinu. Přichází pán. Sestra volá jeho jméno. V ordinaci je dlouho.

- Další!

- Smím se zeptat, jak se docílí, že předběhnete zástupy lidí a jste v ordinaci?

- Objednám se.

- To já jsem chtěla taky, ale řekli, že neobjednávají.

Slečna vedle mě:

- Ale proč mu to říkáte? To je jako kdyby on za to mohl.

Nic proti mládí. Ale je drzá. Zasahuje do hovoru, jako za starých dob. To se někdy někdo přimíchal i prasatům do žrádla. Dnes už se každý staráme sami o sebe.

- Prosím, nezasahujte do mého hovoru. Děkuji.

Připadám si jak vyvrhel. Zeptala jsem se, jak je možné předběhnout tolik lidí. Ona mě vlastně okřikla. Míca. Jdu na řadu. Hotovo. Za půl roku ukázat jizvičku.

Poklusávám městem. Chci vymalovat místnost, kde dnes pracovali. Ve dvacet školení s lékařem olympijského týmu Španělska. Zažila jsem ho dvakrát naživo. Co jsem prošustrovala, doženu večer. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-14_Skoncili_Ne,_jeste_nezacali_-/

Od gymnázia zaznívá hudba. Ta mě svádí. Jdu jak čenichací pes. Právě dohráli.

- To už nebudou hrát?

- Naopak, teď od osmnácti začnou. Dvě školní kapely.

- Aha, když já mám povinnost. Jdu malovat.

- Zůstaňte. Práce vám neuteče. 

Klušu domů. Rychle utíkám pro kbelík s barvou. Převlíkám se. Snáším štětku. Rozmíchávám barvu. Tak jdu na to. Podporuji se. Petroušek je na tréningu. Vykřikuji:

- Ireno, natáhni se. Tak, jsi šikovná. Pozor, tady jen malou štětičkou. Necákej. Vidíš, jak ti to jde! Už máš půl stropu. Ještě kousíček!! To dáš! To DÁŠ! Slez, posuň si štafličky. Tady zas malou. A tady se rozmáchni. Vždyť to umíš! Super! Natáhni se! Ještě! Ještě kousek. Utři to tady. Bacha na kapky!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-14_Stihla/

Hotovo. Ospršit. Jedu. A stihla jsem! Ještě půl hodinky hrají. Studenti. Naše budoucnost. Tři čtyři se drží za ramena a krouží do rytmu hlavami. Rozkošní blázni. Nabíjejí se. Kroutí hlavami, vlasy jim krouží okolo. Nesmírně posilující. Několik rodičů se přišlo podívat. Všichni hudebníci v černém. Jen bubeník je barevný. Dělají si z něj legraci. Ptá se:

- Už můžu domů?

Zpěvačka chlácholí:

- Ne, ještě tři písničky.

- Ale já tu mám rodiče. :-)

- Ty tu máš rodiče?

Zpěvák je zdraví. Vzpomínám na svá divadla se studenty, učni, na vystoupení, na soutěže, reprezentaci. Na radost z úspěchu. Konec. Zvonec. Zima. Na poslední písničku jdu na sluníčko.

Parkuji. Volá klientka. Loni v říjnu jí umřela maminka. Neumí se s tím srovnat. To přece nejde, truchlit, trápit se a vyvolávat duchy. Já o ni přišla taky. Celoživotní opora, družka, rádkyně a náhle cvak. Kvůli nahlášené nefunkčnosti sprchy tu není. Oponuje - prý její umřela dřív. V kolika? Asi sedmdesát šest. Chjo. Nebudu ji přesvědčovat. Každý si život držíme ve svých rukou. Mně se moje bublina líbí.

Zapínám školení s doktorem. Už zpívá Tina Turner - svolávací písnička Herbalife. Ireno, připrav se, začínáme.

Fotím, skrýnuju, zapisuji. Nakonec v Telegramu nacházím nahrávku od kolegy Pepy. Ó, děkuji moc!

Krásný úplněk!

Ještě poslat pochvalu na ty tři mladé nadějné budovatele. :-) Předvedli odbornost a hlavně - ukázali, že umějí přemýšlet u práce. Nemusíme se bát, nejsou všichni ufňukaní křehouši pod dohledem psychiatrů. Máme i silné krásné rozumné  seriózní mladé lidi. Děkujeme!

Dobrou noc!