Úplňkový maraton

Tak takhle vstávají lidé. Šest. Za hlavou mi něco vyřvává. To jsem se vylekala. To jako už? Kde se to utne? Ještě chvilenku...

Kdybych bývala věděla, mohla jsem spát o tři čtvrt ě hodiny déle. Proč?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-13_Snidam_velmi_brzy_-_jen_dnes_a_jen_vyjimecne/

Nakrmit čičičindy. Sobě koktejl, microbiotic max... Leháme si všechny tři - já a kočky - na žhavou dlažbu. Pozorují mě. Panička a na zemi? Mourek se spokojeně propadá do hlubokého spánku. Pochrupuje. Zas tak hluboce nespí. Chrápe. Ale je ve střehu. Co kdyby šel schramstnout Zrzčiny misky. Jenže panička hlídá.

Sedm minulo. To je jedno. Mám ráda akademickou čtvrt - ne, půlhodinku. Po půl osmé volám:

- Dobrý den, pane Skleníku.

- Už jsme tři sta metrů od vás. Omlouváme se.

Není třeba. Autem už jsem vyjela před dům. Přijeli dva milí chlápci. Starší a mladší. Oba hodní. Nabízím cestu ke skleníku starou brankou nebo přes stání. Mohla  jsem spát dýl. Vysvětlují důvod zdržení. 

Chválí podezdívku. Honzík s Petrouškem dostávají pochvalu! Vařím montérům kafíčko s mlékem. Pozoruji jejich souhru. Koncert. A zas je cítit mezi nimi člověčina, lidskost. Hezky spolupracují, jedou synchronně. Mají přehled - vědí co se děje na světě. Ten starší má dvojče. Jako Peťulka. Vypráví, jak se bratři nechali zabodat. On vytrval. Ví proč. Ten mladší smutně:

- Já jsem chtěl mít klid. Manželka nařídila.

Strašidelné! Aby neměl klid totální! Jeli do Chorvatska. Brr. Za svůj život si odpovídám sama. Moře ani manželka není argument. 

Z FB

Eressiel Bream

Vojtěch Klíma , to že lidé umírali na nedostatečnou péči a neléčení bylo víc než evidentní. Najednou se obvoďáci štítili svých pacientů a lidé, i pouze jen pozitivní bez příznaků nesměli do ordinace. Smělo se jen na testy a pak být doma na aspirinu. Žádné vyšetření a poslech plic, vyšetření krve, jestli nejsou záněty. Lidé čekali jak ovce, jestli to vyjde nebo ne. A mnohé odvezla sanitka teprve, až měli smrt na jazyku. Proto ti mrtví. Teprve po 2 letech letos v únoru jsme ten covid s mou matkou dostaly taky. Byly jsme na testech. Já jen ucpaný nos, moje matka důchodkyně horší. Ne kašel, ne rýma, ale 2 dny vysoká horečka, 2 dny bolest v krku jak na anginu. Diagnózu si tedy musela matka určit sama, do ordinace si napsat o e-recept na antibiotika. Naštěstí zabraly. Takové to bylo léčení od doktorů!! A po vyléčení? Ani krev na vyšetření, nic. Jestli třeba nezůstal zánět a tak. Zdravotnictví spadlo hodně dolů! Hlavně že vakcíny! Ty v sobě naštěstí nemáme, a ani je neplánujeme. Většina v práci na vakcínu na covid šla, z důvodu cestování. Teď mají pořád nějaké zdravotní problémy a často marodí. Moje kamarádce z práce se rapidně zhoršil tlak i zdrav. problémy co měla předtím. Je očkovaná a už by nešla na další. Jinak ostatní v rodině očkovaní nejsou a jsou fit.

Dagmar Válková Po třetí dávce jsem tak oslabena, že mě ničí nemoci všeho druhu ... takže nic už... 

Na devátou mají přijet hoši s bateriemi. Úplňkový den! Co se přihodí? To uvidíš!

Přijeli zas tři mláďata z Tenaur ČEZ. A zas šikovní. Jeden se zaučuje. Ten brýlatý, ten tu už byl. Zručný hoch. Moc řečí nenadělá a dělá. Prý tak na hodinku a půl vypnou proud. Běžím do zahrady, tam se vrtalo.

- Ne, ne., máme hotovo. Už jen skla. A když, tak to zachrání aku vrtačka.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-13_Nekde_asi_udelali_soudruzi_z_NDR_chybu/

Ok. Běžím ohřát konev vody. Hotovo. Mohou začt. Kluci tentokrát pracují na rozvaděči venku. Deska stará dvanáct let je najednou šeredná oproti novým přístrojům. Vybalují bateriový zázrak. Ptám se, jestli náhrada je lepší. Prý rovnocenná. A víc masivní. A dražší. Ale to se mě netýká. Viděla jsem při porovnání rozdíl asi tři tisíc korun. Blonďáček se zaučuje. Pozoruje. Snaží se.

Skleník hotov. Odjíždějí. Pochvala. Děkuji. 

Baterie nahrávají jakýsi software, program či co. Točí se jim tam 1,5%.

- Kluci, zkuste jít na oběd. Jak to bude ještě dlouho trvat? 

Nevědí. Hodinu a půl? 

Tu poslední. Mysleli, že v jedenáct budou odjíždět. Uháním banka, švec. Na otočku. 

Bankomat. Vkládám kartu.

- Tento bankomat je mimo...

Ty vorle! Už zase? Co to zkoušejí? Zrovna se vrací paní M. z oběda.

Hartusím, že už mě to štve, ve dvou měsících už asi po šesté - jednou sekurite  dávají peníze, jednou vymetají pavouky, jednou cedule o poruše bankomatu.

Paní M je skvělá. Nenechá se strhnout mou nervozitou. Zachovává klid. Snažím se být rychlá - totiž - vím, že mě asi doma čekají tři ČEZ hvězdná semínka z oběda.

Paní M. úřednice, ale ne byrokratka. Milá, usměvavá a profesionální. Děkuji.  Ireno, nezlob ji. Snaží se o nápravu.

- Běž odemknout bankomat...

Paní M. skvěle reaguje: :-) 

- Dnes máme tak krásný den!

Chytám se. Ano. Má pravdu. Dozvukuji. Nádherný. Každý je krásný. A já bych tu zkopala stroj. Klídek.

- Máte pravdu. Krásný den! Máme nový skleník ode dneška. Dnes začne naše fotovoltaika vyrábět proud. A ještě čekám novou troubu.

- No vidíte!

Zasouvám kartu. Prý nemusím, stačí dotknout se. To jsem nevěděla. Vkládám hotovost na skleník. Paní ještě kontroluje rohy bankovek. V pořádku. Vloženo. Zaplaťpánbu. Po mně jde další zákaznice.. Z legrace si ji dobírám:

- Teď to nešlo, pak šlo, a teď zas nejde.

No jo, zas to hlásí chybu. Sedám do auta. Uháním k ševci. A rychle domů.

Soudruzi z NDR v Číně udělali chybu. Hoši nahrávají dvě hodiny to něco. Ale Čína je daleko. Volám panu Rybovi.

- Pane Šupinko, poslal jste špatnou baterii. Pošlete sem jinou.

- Zítra...

- V žádném případě. Dneska. Ti hoši tady od jedenácti mají hotovo a čučí tu. Místo aby šli plavat, na rande, odpočinout si.

- To by musel Boris. Kluci mu zavolají.

Volají. Slyším, že Boris chce na ryby. To mě teda dohřálo. Prý přísně podle harmonogramu. Jezdí podle toho, co mají zrovna ve skladu.

Beru si telefon.

- Pane Borisi, to o těch rybách jsme jako neslyšela, ano? Vy jste placen ČEZem, tak buďte ke své fě loajální.

_ Ale to bude trvat hodinu.

- Borisi, my ti to tu nacvakáme.

- Ne, ne. Počkejte na mě. Já bych to nedal dokupy.

- Kdo jde Boris?

- Revizák.  

Kluci smutní. Soucítím. Pět hodin čučí do prázdna. Přitom umějí dělat. Nejsou využití. Nabízím kafe, čaj, mlíčko v tubě. Jo, na to dva zareagovali. Nabízím lehátka, aby si dáchli. Ne.

Jdu obědvat. Už je pozdě. Bouchla dvířka auta. Že by Boris? A je to Boris. To není kluk. To je pán. Sympatický. Dovezl novou baterii. Prý je dnes ještěrkami skládali. Mají jich hodně.

- Vy jste Boris?

Kluci zkoušejí druhou baterii. Zase chybová.

- Víte co mi řekl jeden vedoucí? Nějaký pan Ulrich. Prý jedete přísně podle harmonogramu. Neviděl si do pusy. On netušil, že tu hoši byli na střeše už asi tři týdny před tím. Podle harmonogramu nejedete. Vidím, že nic není, zboží chybí, já chytila poslední troubu. Další výroba až v říjnu. To nebude. K tomu je třeba plyn. Svět je rozhašen. Pracujete chaoticky. A to není výčitka. Ale ten pan Ulrich pěkně žvanil.

- No já jsem nejen Boris, ale já jsem i Ulrich.

Řehtám se. I on. Dává mi vlastně za pravdu. 

- Moment, vy jste i revizák? No tak to doufám, že nebude trvat deset dnů!

- Budu se snažit. My jedeme tam, kde jsou doma a máme součásti. Ale já nejsem vedoucí, vedoucí je pan Ryba. Já jsem jeho zástupce. 

- Jo Ploutvička. Aha. Jdu mu zavolat

- Pane Rybo, vy jste vedoucí! A poslal jste zase šunt po panu Borisovi.

- Jen mu dejte, zaslouží si.

Kdyby nebyla situace tak smutná, byla by veselá. Smějeme se. Co jiného zbývá. Tak Boris je všechno. I Ulrich i revizák i ten, který přivezl fejkovou batetrii. 

- Můžete jim napsat odměnu?

Boris přitaká, že ano. Pan Šupinka v telefonu říká - já jim napíšu - pohled.

- Chlapi byli hodní, šikovní, ochotní. Mláďata - hvězdná semínka - neprotestovala, nebrblala.... Mají mít svůj čas na své záliby, koníčky, na holky, na odpočinek. Tristní, depresivní, když tři hoši čučí do telefonu. Navíc nevidí, kolik procent mají odmotáno. Zkáza! 

Resume?

- Zítra vám zavoláme. Ale jsou tam až od devíti. My to musíme důrazně řešit. My nemáme co dávat lidem. Jak to jednou nahrají, pak už to půjde na všech.

- V devět - to je rozumné. Jen blázen vstává dřív.

Čtyři otroci se dnes marně pokoušeli rozdýchat baterii. A ještě další. Děkuji. Marnost.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-13_Uplnkova_trouba/

Jdu se podívat na mail. Co trouba. Když už je tedy vyexpedovaná.

!! Vážený zákazníku zhruba za dvě hodiny bude vaše trouba na prodejně.

- Petuš!! Trouba je tu.

Jedeme pro ni. Prodavačka:

- A to je ta paní s...

- S hůlkou. :-)

Řehtá se. A diví.

- Vy máte troubu za 44 tisíc?

- Je to ta z levnějších. Moje před dvanácti lety stála 42 tisíc. Vybrala jsem si podobnou. Jen bude o třídu jinde. Koupili jsme poslední u vás. Nikde, nikde není. A výroba začne v říjnu. Cena 72 tisíc. - Ta samá! :-)

Prodavač pomáhá Peťulkovi s troubou. Péťa ho přesvědčuje, že když má trouba šedesát, a jeho auto má šedesát šest průzor, že se tam musí vejít.

Prodavač mu rozmlouvá, že trouba neprojde.

Petroušek nevěří. A nevejde. Tak na střechu.

Nelíbí se mi to.

- Peťuš, dej ji do kufru.

- Tam mám věci.

- Tak si je ukliď.

Má tam bordel - samé potřebnosti, když chodí na melouchy.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-13_Marmelada_z_cerveneho_a_z_cerneho_za_studena/

- To neuneseš.

Běžím poprosit prodavače. Ochotně snímá mou budoucí kamarádku se střechy.

- Nejde to.

- Ale jde. 

Zajišťuje troubu gumou. Snad z kufru nevyskočí!

Jedeme desítkou domů. Troubička těžká. Moc. 

- Zavolám Honzu.

Honzík pomocník je tu v minutě. Ukazujeme mu skleník, troubu, líčíme bateriovou anabázi...

Překrásná. Kouzelná. Zkouším objevit nádobku na vodu. Nahřívám sklenice v páře v troubě. Dostávám se konečně k dřeni z černého rybízu. Robot ji míchá od odpoledne na marmeládu za studena. Maminka si vždycky sedla s mísou a vařečkou a míchala, míchala, míchala, dokud se cukru nerozpustil. Tři, čtyři hodiny. Mám od toho stroj. 

- Mami, tak už druhý rok tu jak kůzle skáču sama. Marmeládku podle tebe umím. Měla bys radost. Mami!

Vybírám parní program.  Experimentuji. Dnes skleničky nebudu vyvářet horkou vodou. Skleničky sázím na rošt; 

Skleničky jsou z horké trouby vařicí. Pustila jsem do nich páru. Nejprve plním horkou z červeného, pak studenou z černého. Hotovo.

To byla smršť. Ještě štěstí, že člověk netuší...

Úplňkový den za námi. Hodně jsem toho stihla. A za celý den nebyla příležitost na chvilenku si schrupnout. Až teď. Budou dvě.

Dobrou noc!