Úspěšný, vítězný :-) Neklesejme na mysli, ono se to vyčistí...
https://www.youtube.com/watch?v=zQ82GKpFL_M
Dnes jsme s Péťou doma. Spím. Desetiletí, když se probudím, vždycky je postel prázdná. Výjimečně, vzácně Péťa zaspí. Je skřivan. Já sova. Ano, jedna postel by nám stačila na střídačku. Co já doháním v noci, on zvládne brzy ráno.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-19_No_konecne_-/
Zrzečka se dočkala. Na jedné kartičce Tolleho mám vzkaz, abychom se učili od zvířat. Učím se trpělivosti. Kočenka se už zas rozvaluje v koupelně na horké dlažbě. Vítá mě protahováním. Asi se i usmívá. Běží do kuchyně. U zásuvky loudí. Máme vyjedeno. Granulky, kapsičky... Zásoby se ztenčily.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-19_Mourkovo_rano/
A teď Mourek. Oko má hezké čisté. Mám radost. Kapu, mažu, masíruji. Mourek drží.
Dopoledne tvoříme objednávku s paní na dálku. Vypínám kastrol s lečem. Paní má úspěchy. Cítí se lehce. Zmenšila se. Líp se jí dýchá. A to má insolvenci. A má na to! Zítra jí přijde balíček. Už bude nakupovat s velkou slevou. Dokonce může poskytovat výrobky svému okolí a rozdíl si nechávat. Přivydělávat si.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-19_Zahrada/
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-19_V_potu_tvare_brambory_budes_dobyvat_a_leco_varit/
Vracím se k hrncům. Mám letos hodně rajčat. Poprvé v životě. Péťa už je tu. Utíkám nakopat brambory. Jsem expert přes cibuli. Před třiceti lety jsme sklízeli kolečko cibule. Snad to nebyla mamčina. Určitě jsem ji sázela jako experiment já. Už druhý rok bych mohla panovat v knize rekordů. Nejen, že se mi cibule ztratila, ale tu, kterou jsem pod stromem našla, je snad ještě menší, než když jsem ji v květnu vpichovala s nadšením a očekáváním do země. Ireno, cibule asi potřebuje slunce, víš? Za rok do třetice... Naposledy. Se na to můžu vykašlat. Určitě jsem koupila špatnou sadbu. Mamka vždycky kupovala všetatskou.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-19_Zrzecka_vybira_obed/
Zatímco se vaří brambory, lečo hotové, jdu obsloužit Zrzečku. Je čas. Jedeme na veterinu na kontrolu s Mourkovým okem. Necháváme talíře s horkým jídlem na stole.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-19_Na_veterinu%2C_na_veterine%2C_z_veteriny_-_Mam_pochvalu/
Mourku, jedeme. Šup, chytám ho do ručníku. Nebrání se. Důvěřuje mně. Já jemu taky.
- Mourku, jedeme nechat zkontrolovat očičko. Ničeho se neboj.
Oko vypadá od včera už dobře. Mourek se dívá z okna. Pozoruje míhající krajinu za okýnkem.
- Peťuš, vypni hučení.
Jedeme v klidu. Mourek kroutí hlavou. Rozhlíží se po autě. Hladím ho a tisknu lehce k sobě. Aby věděl, že se nemusí vůbec bát. Jsme objednaní. Z čekárny vychází pán. Prý je vevnitř paní. Za chvíli vychází s pejskem v náručí. Zakrývám kocourkovi oči, aby neviděl. Jsme na řadě. Popisuji, s čím jdeme. Doktor hledá v počítači u Zrzky Hrobské Moura. Ano, byl tu před týdnem v pátek. Oko neviděl, ale dovede si tu bouli představit. Mourek měl oko tak vypoulené, že jsem ho ani nefotila. Nechtěla jsem posilovat v realitě tu hrůzu. Na otázku, kolik je mu let, neodpovídáme. Péťa mě zastavuje. Protože před týdnem lékařka odhadla tak na tři roky. Doktor se dívá na zuby. Má ještě pěkné. Jeden trošičku odlomen. Ale jinak vypadá na pět šest let. Tak zapisuje průměr - kocour asi čtyřletý. Zas mě napadá - kdo byla jeho kočičí máma. Kde bydlel? Komu se ztratil? Nebo spíš kdo se ztratil jemu. Za každou cenu musí mít své bydlení a svou péči. Doktor prohlíží oko. Líbí se mu. I mně. Říkám, jak několikrát denně očičko proplachuji kapkami a pak opatrně pokládám mast. Jemně zamnu, aby se mastička rozešla. Zapomněla jsem říci o hojném vytékání hnisu. Už dva dny klid. Ptám se, jestli rychlé hojení může být způsobeno mou přítomností. Doktor kýve hlavou. Ano, Mourek ví, že jsme se vrátila a jeho hormony pomáhají k obnově buněk. Dívá se mu do oka. Jo, kocour vidí. Tak to je skvělá zpráva. Mourek nejen že nebude strašidlem, má oči už vcelku zase krásné, ale navíc vidí. Raduji se. Očičko je ještě podrážděné, mastičku mám aplikovat do příštího čtvrtka. Oba jdou se Zrzkou na kastraci. Nedělám to vůbec ráda. Ale.
Moureček byl klidný. Moc hodný. Kdyby se ubytoval v bedně, mohl by tam v zimě přestát mrazy. Má to vypolstrované, seníčko nové. Zrzečka tam nechce. Jak přijela před týdnem na návštěvu její dcera Hvězdářka - Lucinka, vždycky tam hupsla, Zrzka za ní a hned vyběhly. Ale Zrzečka se do boudy už nevrátila. Noci teď, potvora, tráví venku. Chodí v pět ráno. Prospí celý den u mě na křesle, kdy přijde Petroušek, jde se lísat k němu. Uvidíme, jak to bude.
- Péťo, kdyby nešprkal...
- Ne, dvě kočky v bytě ne. To je moc.
- Aspoň kdyby bydlel v boudě.
- No, kdyby se to naučil...
Je to otevřené. Zájemci v Pze netuší, že měl rvačku. Doktor viděl jeho roztřepaná ušiska ze soubojů. No, kocour!
Cestou domů jedeme tahem městem. Péťa jede úplně jinak, než jezdím já. Tam po hlavní, není zácpa. Zpátky kolona od hor, jedeme uličkami domů. On naopak.
- Prosím tě, tudy jezdím denně ve dvě deset z práce. To zácpa není.
Jsem v klidu. Držím Mourka. I on je klidný. Chjo, Mourku, jak ty ses´ k nám vpresoval.
- Péťo, pamatuješ, jak od ledna chodil jako krokodýl přikrčený okolo oken? Vyháněla jsem ho. Držela jsem kotě Zrzku v náručí a hartusila: Krokodýle, mazej odsud!
- A dnes chodí vztyčený. Má to tu za svůj revír. Starala ses o něj osm měsíců.
- Prosím tě, jakých osm? Od dubna to je pět.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/20201-08-19_Odmena_za_odvahu/
Sedáme si k leču. Mezitím získalo příjmenou teplotu.
- Je to na spaní. Lehni si.
Usínám na gauči. Odněkud zas přijel.
- Slyšel jsem tě, jak oddychuješ. A to ty v noci opravdu píšeš?
- Ne. Někdy usnu. Tak se proberu. Vyděsím, kolik je hodin. Rychle to dopíšu. Zkontroluji. Nahraju fotky. A další minimálně hodina je pryč.
Našla jsem namluvenou zprávu od Radky, podporovatelky Volného bloku. V šest přijedou k Lidlu. Volný autobus. Mohla bych předat podpisové archy. No, uvidím.
Jedu. Před šestou jsem u Kauflandu. Ženy vidí, že nesu archy. Vrhají se podepsat petici. Volám Radce. Už mě vidí. Staví si svůj petiční stánek. Nesu od ní arch. Další podepsán. Co tu je známých! Už je tu autobus Volného bloku. Jdu si s vyfotit velikého bafana. Leonbergera. Ptám se pána, kde pejsek bydlí. S nimi. Na balkoně. - Tak s nimi bydlí takovéhle tele, s námi nemůže bydlet jedna subtilní kočka a trošku větší kocour?
Příjemnou atmosféru agitace narušil řidič z Alfa Romeo. Vztyčil prostředník. Učitel Volný mu ukazuje, aby předjel. Rozvíjí se tichá komunikace s dobytkem, který se neumí slušně chovat. Lidé pozorují, poslouchají. Pán je v defensivě. Ukazují mu na tabletu rozhovor s vakcinologem, doktorem věd, profesorem Turánkem.
Pan Volný mu vysvětluje, že místo, aby se mu chemie držela v rameni, z padesáti procent se rozteče po těle. U mužů se usazuje na varlatech, u žen na vaječnících. Způsobuje neplodnost a co dál... Řidič se uculuje. No, komu není rady, tomu není pomoci. Leť, ptáku do neznáma! Běž ukazovat svůj prostředník, dokud máš příležitost...
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-19_Vratila_jsem_se_domu%2C_kocourek_cekal/
Vracím se domů. Mourek mě vítá. Zrzečka odpočívá u Péti...
Ještě chvíli jdu úřadovat...
Hezký den!
Dobrou noc!