Úspěšný. Krásný; filosofický

Uf. Mám to za sebou. Od devíti do jednadvaceti. Dnes začínám v devět. Jede paní. Všichni mě dobře najdou. Vždy jim kladu na srdce:

- Poslouchejte, vysvětlím vám cestu.

- Řekněte mi adresu.

- Řeknu a vy mě poslouchejte.

Vysvětlím. Končím poznámkou:

- Pozor, inteligentní mě najdou, nejedou k sousedům. Nejedou do luk!

Všichni jsou inteligentní. V devět pět, deset telefon.

- Já vás hledám. Už jsem tady.

Vycházím ven. Nikde nikdo. Volám zpátky.

- Nejste tady.

- Aha, já jsem zahnula dřív.

Chumelí. Nechci ofouknout. Vracím se do domu.

- Okolo oken vidím ploužit se auto.

- Vidím vás, zastavte.

Vycházím ven. Už je na konci ulice. Intenzivně mávám. Zbytečně. Zřejmě nemá zpětné zrcátko. Nebo ho má na kontrolu make upu.

- Vraťte se. Přejela jste nás.

Schovávám se v domě. venku se čerti žení. Vidím ji zas jet okolo oken.

- Prosím vás, vraťte se. Jezdíte tu sem a tam. Berete si čas. Po vás jde další paní. Už zaparkujte.

Někde zaparkovala. Prošla celou ulicí. Vybíhám ven. Volám. Dráha jater je v klidu. Nerozčiluje mě. Čtvrt hodiny jsme si hrály.

- Vy jste mě neposlouchala, když jsme spolu mluvily.

Vzpomínám si, že během hovoru se někoho ptala, co jim to přivezli. Jak to mám brát? Dvě možnosti. Neúcta? Hloupost? Nic. Umím taky kufrovat. Ale takhle mi to za deset let ještě nikdo nepředvedl. Hezká paní. Obézní. Sebevědomá. Irina. Žije tu skoro dvacet let. Chtěla by odpálit břicho. Ale nic pro to neudělá. Samochtějícímu se křivda neděje - prý říkával Petrouškův tatínek. Všem věnuji stejnou poctivou péči. Každému daruji bonus - vypočtu RMR, protein faktor... Poradím jídelníčky. Měla bych za půl hodiny přeměřit, vysvětlit hodnoty, skončit. Nic víc. Vysvětlím klky a miniklky, vlákninu, proteiny... Hodina, hodina a půl v háprdepu. Někdy si říkám, jestli je to zapotřebí. Chytrému napověz, hloupého kopni. Odchází. Promyslí si. To je taková větička:

- My vám zavoláme.

Nebo:

- My se vám ozveme.

Na jedenáctou přichází štíhlá černovláska. Našla mě jako všichni - ihned. Dokonce říkala, že mi dala chvilku, než paní odešla. Inteligentní. :-)  Černovláska pracuje u pumpy. Těžká práce. Nemá na sebe čas. Ale ví, co tělo potřebuje. Ptám se, jestli se ode mě dozvěděla něco nového. Dozvěděla a doplnila si obrázek. Odchází s velkým programem. Kručí ji v břiše. Ještě ji zdržuji na chodbě. Utíkám připravit gurmánskou rajskou.

- Hm, to není ta rajská.

- Jsou tam provensálské bylinky.

- Ta je dobrá.

- Má v sobě hodně proteinu. Maličko jste utišila žaludek.

Jdu si přelít gurmánskou rajskou polévkou brambory a celer ze včera. Lehoučká dobrotka. Odpoledne zákaznický servis, reklama... V zahradě hodují ptáci. Jak motýli. Sem, tam, sem, tam. Sluníčko hází krásné světlo na osiku a ořech. Osika mi vzdává hold. Před dvěma třemi lety měla na krku oprátku. Vzbouřila jsem celé město. V pěti minutách tu byla ředitelka TSM, MP, vedoucí ŽP... Oprátka i plošina šly dolů. Fotím přes okno tu nádheru. Ještě vyběhnu. Ne, zapomněla jsem. 

Osika, stále krásná. Ta první jak s bílou čepicí :-)

Poslouchám u práce pálení Krákoránu ve Stromovce. Vím proč. Asi před rokem jsem poslouchala příběh Slovenky ve Finsku...  Počůrala a podpálila Krákorán. Slovensko ji vlákalo do země k podání vysvětlení. Pochopila jsem, že to byla past. Nestoudné.

V mysli mám lidi, kteří už odešli. Myslela jsem si, že když někdo, s kým jsem se dobře znala, odejde na "druhý břeh", podá mi odtamtud zprávu. Nějakou vesmírnou SMS. Pozdravuji. Neplač. Jsem v pořádku. :-) Čekám tě!  Už dlouho mi nikdo z těch, kteří odešli, nevstoupil do snu. Kdysi za mnou chodil manžel. Jednou, ještě před pohřbem, jsme si přátelsky povídali. Byl v oválku ze svatební fotografie. 

- Tak ahoj. Iri, už musíš... 

Slyšela jsem své ahoj v okamžiku, kdy spustil budík. Jak to mohl vědět? Čas tam neexistuje.  

Znám čichové halucinace z poslední doby. Co mohly znamenat? S mamkou mám dohodu; bláhovou; třeba nám to vyjde. Dá mi zprávu, až bude vědět. Sliby se nemají dávat. Obzvlášť ne na život a na smrt. Ale tohle je jen dohoda, abych u ní mohla být. Držet ji za ruku. Pak mi dá zprávu; zaťuká jako ptáček zobáčkem na okno... Jako když spadne kamínek na parapet. Někdy pocítím maminčinu chvilkovou přítomnost v našem domě; zachytím její vůni, vůni jejího domu; v srpnu to budou tři roky, co tu nebyla. Ale je tu. Po odchodu babičky Jůlinky jsem ji dost dlouho na ulici vnímala jako obrazový vjem. Maminka zas prý dlouho zažívala stejné po odchodu mého tatínka. Stále si myslím, jak jsem připravena. Prý nejsem. Prý člověk nikdy není připraven.

Zkoukla jsem film Z Paříže do Paříže. Dojímavé putování dvou židovských bratří z Paříže na jih země. Nepřála bych si, aby moje děti, vnuci, takhle trpěli sami na cestě. Film ve mně doznívá. Zesmutněla jsem. Ti, kteří tu páchali zlo, smutek, řádili jak černá ruka, zabíjeli, kradli, dělali pokusy na lidských bytostech, zřídili továrny na smrt, jsou opět u moci. Mají nás. Dovedli nás k potravinové nesoběstačnosti. Tentokrát likvidují svět. Střídají se tu politici jak panáčci na orloji.

- Říkalas, že ještě někam pojedeš. To ještě svítilo slunce.

- Peťuš, pojedu.

Jedu. Stavuji se v Tetě nebo dm. Co tu máme? Pletu si je. Jdu pro Felixe. Kočičí pochoutky. Volám Petrouškovi. Hlásím mu ceny, příchuti, barvy obalů. Čičičinda Hrobská je hraběna. Nežere všechno. Dostávám tip, snad kupuji správné. Losos, ryby...

- Budeme za deset minut zavírat.

Jdu k pokladně. Ptám se, v čem jsem.

- V Tetě.

Je zcela fuk, jestli v Tetě, dm, Rossmannovi... Zcela jedno. Stejné jedy ve všech drogeriích světa. Krásné. Voňavé. Zalité v umělé hmotě. Pod ní obal. Případně další obal.

- Omlouvám se, že jsem přišla pozdě. 

- To nevadí. Stihla jste to. 

Světe, jestli neskočíš z hlavy na nohy, bude pozdě! Lidi nevědí? Lidi nechtějí vědět? Lidem se "žije nejlíp, jak se jim kdy žilo! Jóó? Opakovaná lež... Neklesej. To bude dobrý. Raduj se z maličkostí.

Zamířila jsem do Kauflandu. Neoblíbeného. Stojím. Rozhlížím se. Pozoruji lidi. Kupují s nadějí na vitamíny jedovatou zeleninu, ovoce. Obojí prázdné. Vyrobené. Nevypěstované. Ano, dnes mi nová klientka přikývla.

- Slyšela jsem, že kdybychom chtěli do těla doplnit to, co tam bylo dříve, museli bychom sníst obrovské kvantum.

- V ovoci chybí  okolo devadesáti procent vitamínů a minerálů. Jíme atrapy na ovoce a zeleninu. Lidi konzumují o dvě třetiny víc jak před třiceti lety. Mají hlad. 

Tak to je. Nechápu, proč lidé kupují rajčata, okurky... Teď tyto plody nemají co dělat na trhu. Děti nevědí, kdy roste jarní cibulka. Zas čtu ceduli: Česnek nová sklizeň. Jaká nová sklizeň. to tu měli loni v dubnu u hrušek Comcerce - nová sklizeň. A nikomu to nevadí. Vracím se k ceduli: Před nedávnem stála okurka do deseti korun, v létě tři...

Bude osm. Jedu se domů připojit na školení. Na obloze svítí velikánská hvězda. Taková svítila nad obzorem v létě na Theatrum Kuks. Tehdy to byl Jupiter. Napadá mě, zavolat Luboška R. Ten by věděl. Určitě je to planeta. Dnes jsou velmi jasné hvězdy. Zacouvávám na několikrát. Za deset let jsem se to nenaučila. Petroušek zatopil.

- Peťuš, měla jsme na skle k dočištění šmouhu. Vyčistil jsi ji?

Přitaká. Ale nemluví pravdu. V tomhle případě to není důležité. Je tu teplo. Sklo zítra vyčistím.

- Peťuš, pomůžeš mi s lyžemi?

Snáším své nové boty, přilbu, chránič páteře... Nemohu poznat své lyže. Leží tu i nějaké Fischerky. - - Kde se tu vzaly?

- To jsou tvoje, ne?

- Mám stará Káááčka.

- Myslel jsem, že sis loni koupila i lyže.

- Jen jsme si půjčila karvingy. Jestli to budu umět.

Petroušek odchází do věčných lovišť. Rychle sprcha.

- Tak zítra jeď opatrně! A dodržuj padesátku! Jdi spát!

(Miláček. Ano, tati!)

- Peťuš, neslyším, teče tu voda. Budu dodržovat padesátku.

- Je jich tam jak na... Vždyť víš, ta v Mladých Bucích... 

Ta ho stála před dvěma lety 19.7. tisíc korun. Mastili jsme do Špindlu. Kvůli mě jsme jeli pozdě... 

Mám jedno přání. Pochopit Život. Jak je to s vtělením; jak je to s dohodou, s kým se tu potkám; jak je to se zrozením a smrtí; přála bych si objevit cesty lidských duší; budoucnost Země; jak je to s časem a prostorem. Splní se plány mocných?

Dnešní ráno je pro mě znovupotvrzením, že žiju nádherné a neuvěřitelné mystérium... Dík za krásný den. Za ptačí podívanou... Za lásku. Za hodné lidi. Za mír. Dík!!