Úspěšný :-)

Ránko. Osm. Bez budíku. Vrátím se? Už ne. Jdu zahradou. Mixuji pampeliškové jídlo. Stěhuji se ven. Čtu FB. Pozor! Tisková konference Andreje Babiše a Adama Vojtěcha po návštěvě porodnice U Apolináře. Kde se mi poštěstí slyšet hlasy nejchytřejších z Všeobecné fakultní nemocnice gynekologicko - porodnické kliniky. Nádherná historická budova Zemské porodnice U Apolináře. Téma: Projekt porodnictví v 21. stol. s plánovanou výstavbou moderního centra porodní asistence a nové neonatologie s vysokou péčí o předčasně narozené... Jak bohulibé! V Itálii prý nyní rodili(y) dva měsíce v domácích podmínkách. Kupodivu - žádný mrtvý. Asi před devíti desíti lety jsme v rámci literární exkurze Prahou nakoukli do budovy připomínající anglická sídla z režných cihel. Někde poblíž jsme hovořili o Haškovi, o hospodě U Kalicha. Kde byla za Haška - o pár metrů jinde. Po chvilce se před námi objevila Hlávkova impozantní stavba ve stylu anglické architektury poloviny 19. století. Originální. V chodbě nádherná socha těhotné ženy. Dál jsme nevstupovali. Vyslechli jsme historii. Poslouchám: 

8% předčasných porodů, asi 8 tisíc nedonošených dětí za rok 2019. Čím to asi bude? Že by životní prostředí? Že by voda? Že by potraviny? Projekt za víc než dvě mld. Mám jiný názor. Proč štemplovat novorozeňata v nemocnici? Stát si usurpuje majetnictví nových duší. Kdo zlobí, bude odejmut z rodiny. Stát směřuje k "děti patří státu"! Tak už to v některých zemích mají. Ženy jako dojnice. U nás ještě snad platí "děti patří rodičům". Hovoří přednosta kliniky. Pak profesor Pařízek; chtěl být stručný:

- Ta budova, uprostřed které stojíte, pomohla na svět půl milionu dětí. Nyní potřebuje pomoci sama. To je vše.

Pan premiér opět nezklamal. 

- Tak řekněte to... Pane profesore, řekněte, jak sem vozíte maminky z celé republiky. Jak jste úspěšní. Že to není jen pro Phu. Řekněte víc, jak jste mi to říkal. Pochlubte se!

Každý jsme nějaký.

Volá paní klientka. Jsem myslela jiná.

- Ty voláš z cizího telefonu.

- Ne, ze svého. Chtěla bych objednat mužíčka.

- Jé, jsem si tě popletla.

Povídáme. Hezký rozhovor. Potěšující. Četla o babě Jaze. Řehtaly jsme se. I ježibaby musí na světě existovat. I Jagičky mají své dny! :-) Jednou je to paní Pochčůrálková... Jindy paní Jaga.  

A ještě jeden telefonek. Skryté číslo. Už vím. Podávám info. Víc neprozradím. Cha, cha!!

Telefonuji. Půl jedenácté. Už musím ukončit hovor. Půl jedenácté. Proč nezní skyp? Aha. Čtu, že už jsou tady. Zvoním. Vidím novou tvář. Neznám ji. Hezká paní v roušce. Milá. Nechává nás s maminkou.

Vyprávím jí příběh čápů z komína v Bohuslavicích. Jak Bohuška začala letos žít s čápíkem. Jak Bohouš přiletěl poněkud se zpožděním. Jak vykloval čápa z hnízda. Jak rozvzteklený Bohouš popadl dvě vajíčka a praštil s nimi dolů z komína. Mamce to přišlo k smíchu; u čápů jak u lidí.

- Mami, já ti nasdílím, jak krmí dvě čápata hadem. Malí čápíčci vypadají jak dráčata. Nakloň se, ať vidíš!.

- Já se nemůžu naklonit, já jsem přivázaná.

S jakou pokorou, odevzdaností to říká. Utlumená.  Ach jo. Nerozumím. NEROZUMÍM! Tak proč se mě ptali, jestli ji mohou odvázat. Kudla, mě přivázat, zadusím se.

- Mami, bylas dnes venku?

- Byla jsem někde, venku.

- Cos tam viděla?

- Normální krajinu.

- A byli jste v parku?

- No, viděla jsem trávu, ptáky a to je všecko.

Nevím, jestli si vymýšlí. Nerozporuji. 

- Až já přijedu, mami, vydrandíme na hřbitov podívat se na pomník Šormů. To byla tvoje babička. Tvá maminka se jmenovala Jůlie Šormová. Mami, vyprávěj mi; o čem to dnes bude?

- O kom chceš.

Povídáme si o černožické škole. Tam si přála chodit, ale nedopadlo to. Odstěhovali se do Neznášova k dědovi do chalupy. Maminka pak chodila na kopec do Habřiny. 

- Mami, pojďme si zazpívat!

- Nemám chuť zpívat.

Ano se nedivím. 

- Mamko, já jsem si kvůli tobě koupila jednoduchý zpěvníček. Jsou tu moc hezké písničky.

- Jé, tak to jsi hodná.

Hraju Už ty pilky dořezaly... Zpívám. Přidá se? Učili jsme se ji asi ve druhé třetí třídě.

- Pěkná písnička. Já ji slyším poprvé.

- Mami, já tě mám tak ráda.

- Škoda, že jsem od tebe tak daleko. Kdybys byla tady, bylo by to lepší.

Hraju U panskýho dvora; tu mě v zimě naučili u stolu v ratejně zvané jídelna. Stařenky znaly všechny sloky. Zalíbila se mi. Hraju Nezacházej slunce. Předříkávám slova. Zpíváme. Přes skyp se zpěv nese se zpožděním.

- Maminko, řekneme si něco z historie. Kdy byla založena naše republika?

- Tisíc devět set osmnáct.

- A kdy ty ses narodila?

- 26.1.1927

- Mami, jaké to bylo za první republiky? Znáš nějaké továrníky? Továrny?

- Byla to pěkná... nevím jak to mám říct.

- Pěkná doba?

- Ano, byla to pěkná doba. Měli to kapitalisti, ale byla to pěkná doba.

- Mami, pamatuješ, jak se to tu měnilo, tak jsem se tě ptala, co je lepší; kapitalismus nebo socialismus?

- A já jsem řekla socialismus.

- Tys mi řekla, že to sama poznám. Že v kapitalismu bylo všechno, ale nebyly peníze. V socialismu měli lidé peníze, ale nebylo co za ně koupit.

- To jsem ti řekla dobře.

- Mami, pamatuješ, jak jsme jely do Švýcarska? Já jsem nejprve nechtěla. Měli jsme u tebe dluh za doplatek za byt. Tehdy jsi řekla něco ve smyslu, že všechno zvládnu. A jely jsme. Ty jsi seděla vedle paní Matějovské, já s Ivetou. Na hranicích jsem nechtěla večeři. Možná to bylo na jiném zájezdu. Už nevím. Tys mě vzala a večeři jsi mi zaplatila.

- Prosím tě, to jsem byla takový grand?

- Mami, a pamatuješ, jak jsme jely Alpami?

- Na to si pamatuju.

- Ze skal padaly vodopády. Pan učitel Pilz nám charakterizoval ledovcovou řeku Inn. Ukázal místo, kde spadl nebo skočil do Innu Tyrš. Nebo do jeho přítoku. Už nevím. Nikdy se nezjistilo, jak to s jeho smrtí bylo. Úřady ho šikanovaly za činnost v Sokole. Po dvaceti letech se jí vzdal, aby mohl dostat dobře placené místo profesora na univerzitě. Sokol už fungoval... 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Tyr%C5%A1

Už je tu ta hezká paní. Končíme, končíme. Moc se mi líbí, jak decentně vždy ukončí hovor, počkají na rozloučení. Děkuji. Ptám se, co maminka dělala. Neumí odpovědět. Ale čím mě potěšila:

- Včera měli koncert. Zaměstnanci nacvičili pár písniček. Pečovatelky, aktivizační, sestřičky taky; všichni pracovníci zpívali dole pod balkony. Prý sem tam falešně;

- Ale to přece vůbec, ale vůbec nevadí. :-)  

Měli alespoň takový malý koncertíček. Viděla jsem takové v TV. 

- To je unikátní!!!! Tleskám. Děkuji z celého srdce! Tak to děvčata dobře opět vymyslela! Máte skvělé zaměstnance!! S jednou výhradou na vrcholu.

- On zpíval i pan ředitel.

Ani to nemusím slyšet. Jsem příliš zaujatá. Ukončuji. 

Jdu zas na obchůzku zahrady. Jasně. Bosa. Trávou. Sedám do ní u ostrůvku chudobek. Pojídám je. Trhám jejich hlavičky na usušení. Micka se přišla pomuzlat. Válíme se. Skvostné. Natahuji zemskou pránu. Jdu napojit kytky, rajčata. Volá Petroušek. Jj, hlásí se. Abych věděla, babizno! Ale nikdo ho nenutí. To my tak totiž máme. Už několik desetiletí. :-) :-) :-)

Celé odpo pracuji. Daří se. Jsem spoko.   

Ťutínek přichází z práce. Vítáme se jen očima. Pracuji. Sedá si ke mně na houpačku. Pokuřuje. Pozoruje mě. Poslouchá mě u zákaznického servisu. Mladá paní klientka - tak šikovná. Velká obezita. Nahlásila mě předevčírem u svého lékaře při kontrole štítné žlázy. :-) Nabádal ji, aby zhubla. Skvělá!! 

Petroušek na chvíli odjíždí. Pokračuji v práci. Dnes makám na plné obrátky. Za chvíli je tu. Dorozumíváme se očima. Ukazuji, že ještě pojedu. Na chvíli přerušuji práci. 

 -Ťuti, už jsi zaparkoval?

- Já ti vyjedu. Mohla bys dát auto příště asi o cm od fasády? Tys ho nelapila skoro na dům. Nechalas´ tam asi pět cenťáků. 

- Petroušku, stavím se na Scuku. 

Děkuje. Ušetřím mu čas. Pospěchá si zahrát na stadion. Vyjel svým autem. Nechal mi otevřená vrata. Fakt. Jsem šikovná. Odlepuji se ze stání. Papír by tam prošel. V přehrávači zní na plné pecky má oblíbená sedmdesátka. Rychle vyjíždím, aby Petroušek neslyšel bubny. :-) Má rád ticho, klid. Zakazuje mi hlučnou hudbu v autě. A sluchátka na kole. 

Den se proměnil ve večer. Nakupuji. Vyzvedám Scuk. Paní čekala Peťulku. 

- Já jsem se lekla, když jsem uslyšela Vás hlas. Vždycky chodí pán.

- Dnes jsme ho zastoupila. :-) 

Chvíli si povídáme. Shodujeme se, že nákup už není, co býval. Pohoršili se. Už třetí týden nemám tvaroh z Bláhova dvora. Prodiskutovaly jsme. Paní je milá. Na Vánoce mi poslala dárek. Občas mi pošle něco navíc. Svištím domů dohánět, co jsem prolelkovala na začátku týdne.

Dnes úspěšná! Hurááá! 

Dobrou noc!