Už ať je zítra
Ráno. Sedm. Jdu se podívat, jak to vypadá, když někteří už pracují. Dnes ale všichni ještě spí. Je poslední den roku 2024.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-31-kdyz-vsichni-jeste-spi
Zalézám zpátky do postele. Zkouknu si kritizovanou pohádku. Ani minutu – už spím.
Silvestr. Búúú. Bééé. Fůj. Ne!! Nemám ho ráda od mládí. Co to znamená? Veselte se teď! Stejně je kalendář naprosto zmaten. Točím se okolo slunovratu. To je zrození nového slunce. Tohle dnešní veselí na povel, bujarost, divokost, opilství, rozjaření mi je z duše protivné, odporné. Kdybych neponocovala, už dávno bych byla v posteli.
Tak si zpívám: Každá buňka v těle mém, naplněna je světleéém… Každá buňka v těle mém, světlem i láskou je. Ou, jé!
Všichni lidi jsou světýlka. Jen někdo září hodně. Někomu to jen tak světélkuje. Bludičky nesvítí. Sviťte, zařte! Zpívejte a radujte se! Zazpívejte si: Každá buňka v těle mém, naplněna je světlem. Každá buňka v těle mém, světlem i láskou je. Ou, jé!❤️ Buněčné spektrum světla se hezky rozzáří. Změny se dostaví během pár dnů.
U psaní mi zní naposledy v tomhle roce Rybovka. Staré CD, kde po ní ještě zní Veselé Vánoční hody a pár dalších kolediček. Včera v květinářství jsem pronesla:
- Jestli tady tohle vánoční zboží necháš, ještě si sem přijdu koupit něco na za rok.
- Je, to já už se těším na jaro, na kvetení stromů, kytek.
- No, a já jsem teď byla na hřbitově. Nepřekonatelná mrazivá krásná procházka. Všechno ojíněno.
V čase očekávání příchodu slunce, no – dejme tomu falešného narození toho dítěte – tam se ráda vyskytuji. Doba kouzlení, čar, udobřování zlých entit, přijímání těch dobrých, vítání víl, dévů, bludiček… To, co lidé vyprávěli v pohádkách, byla realita. Kdo chce, má ji dodnes.
Miluji tmu. A světýlka. A lampičky. A přítmí. A svíčky. Zkrátka tmu říznutou světlem. Hodně světýlek. Hlavně ne velké stropní oslnivé zářidlo.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-31-chebicek-k-ovarku
Dopoledne kmitám ve svém rytmu. Vytvářím dle kuchaře Pálky jazyky na víně. Vařím srdce, játra v polévce. Kroupy máčím, proplachuji. Zadělávám na chleba. Zkouším upéct zmenšeninu ve dvou třech malých formičkách na zbytky těsta. Ještě udělat čerstvý křen, jablka, zelí. Ono se to nezdá, ale pro jedny ruce moc práce. Obědváme ve čtyři.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-31-prezit
Popíjím kvalitní víno. Opravdu oceněné vínko, které mi přinesl od Pálavy Petroušek.
Ještě umýt vlasy.
- Ty ses hodila do gala.
- Ne, to jen aby se mě Nový rok nelekl.
Volá Linda. Šlapkají procházkou.
- Mami, už máme deset tisíc kroků.
- A Petr šlape?
- Taky, statečně.
- To on se to naučí. Všechno je v hlavě.
Totiž bolí ho kolena a kyčle.
Za chvíli Linda volá, že je uražen, že jsem byla jedovatá. No jo, to je on. To je náš šikovný LP. Kreativní, pracovitý, ale jednu vadu má. Urážlivost. Pak se ospravedlňuje.
- Já nejsem uražený, já jsem nasr.
To si jako myslí, že je lepší vlastnost? Proč se neraduje? Ušel takový kus cesty. Ale své stereotypy nemění. Ani za dva roky se nenaučil vyřadit ze slovního repertoáru slovo problém. Tfujtajxl! Problémy neexistují. Jen výzvy. Posunujeme se dál a výš.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-31-silvestr-neni-pro-zvirat-a-pro-me-zabava
Od odpoledne tu stále někdo střílí. Ruší mě to v rozjímání, v myšlenkách. Petardy, petardy. Jejich zábava, podle mě jejich bezohlednost. Kočky se zatím drží doma. Žofka stříhá ušima. Dnes ji nemůžeme po večeři s Mourkem pustit ven. Mohli by se zaběhnout. Žofinka je bázlivá. Lidi jsou kreténi.
Dávám na FB černý rámeček:
Mám pocit, že kdo si nezastřílí, jako by mu něco chybělo. Jako kdyby si lidi nahrazovali nějaký svůj handicap!
Lidi souhlasí. Tana Ce je proti. Uráží se. To je argument! Na urážlivce jsem citlivá!!
Tana Ce
Já to vnímám pozitivně. "Poslední prosincový den je tím nejhlučnějším v roce. Do jisté míry za to mohou petardy, které zejména domácí mazlíčkové nemají v lásce. Jejich kořeny sahají až do daleké Číny, kde vznikly proto, aby zaháněly zlé duchy. Do vzniku střelného prachu se duchové zaháněly řinčením řetězců, rachejtle však byly efektivnějším, navíc i oku lahodícím řešením". Navíc, dnes byla od podvečera nad Prahou mlha. A ohňostroje ji rozehnaly, což bereme jako dobré znamení. Po půlnoci již byly vidět i hvězdy.
Irena Hrobská
Tana Ce Zlé entity naši předci neodháněli, naopak, snažili se je usmířit.
Tana Ce
Irena Hrobská to si nejsem tak jistá. U nás na Moravě se do oken dávaly vydlabávané dýně ještě i v dobách hlubokého socialismu. Keltský zvyk. Ne na usmíření, ale na odehnání zlého. A odhazování Moreny do řeky a nebo pálení čarodějnic také nebude zrovna smířlivé.
Irena Hrobská
Tana Ce Teď jsem to ve slunovratu poslouchala v pořadu s Věrou Oveckovou u Avy asi 6 nebo 7 let zpět. Hledala jsem na Slovanské košili, hovořili o tom kolikrát na SV. Pak teprve se démoni a jiní zlořádi vydovaděli na lidech. Kdysi to bylo jinak. I teď ve slunovratu vítali duchy, víly, skřítky, ale i ty temné, aby neškodili, aby si je udobřili.
Tana Ce
Irena Hrobská Mluvíme každá o něčem jiném. Já mám ohňostroje ráda a vidím v nich to, co vidím. A fakt nevím, jak to skutečně dělali staří Slované, ale narodila jsem se a žiji tady a přebírám zvyky svých předků. Navíc Slunovrat nemá nic společného se Silvestrem.
Irena Hrobská
Tana Ce No právě! Je to bujará oslava druhé strany. Ano, nový svátek zavedený uměle. Neslavím. Nevadí mi, že ho moji předci slavili. Zrovna tak nejím bílou pšenici, zrovna tak čtu etikety - to naši předce neměli na produktech, zrovna tak nepoužívám slovo problém, neb neexistují a nejsem ovce určená k podříznutí. Studuji, čtu, poslouchám, vyhodnocuju a přijímám a žiju to, co se mnou souzní. V zahradě máme ve smrcích mnoho hnízd, krmím ptáky a nepřeju si, aby je nějaký kretén, který má komplex malého přirození, plašil, děsil. Jsou tu i srnky, zajíci, bažanti... Je to nehorázná bezohlednost.
Dostala jsem smějícího se smajla.
Tana Ce
Irena Hrobská Promiň, ale také nejsem ovce. A také žiji tak, jak to se mnou souzní. A je mi docela jedno, co dělá a jak žije někdo jiný, protože to je můj život a žiji si jej, jak sama uznám za nejlepší.
Vůbec o tom nebyla diskuze. Jedeme na Tatry, najednou jsme v Aši.
Irena Hrobská
Tana Ce Ano, pokud někdo narušuje klid, pak to není moje svoboda.
Irena Hrobská
Tana Ce Gréta určitě tleská nad uhlíkovou stopou.
A teď jsem dostala teda košem. Nevím, jestli dnes usnu:
Tana Ce
Irena Hrobská Jaký klid? Jednou za rok? Nový rok se vždy slavil. To jen dnešní doba z toho dělá vědu. Měj se hezky, Irenko. V tomto se neshodneme. A možná je toho víc, v čem se neshodneme. A možná již delší dobu. A možná je třeba posoudit, zda je dobré se tu vídat a nebo ne.
Sice si Tana popletla upalování čarodějnic katolickou církví, nepochopila loučení se zimou, ale dobré je, že se sama odporoučela. Urážlivé lidi nemusím. Velice škodlivá emoce. :-) Vrací se do těla jako od skály odražená.
Užívám světel, svíček, ohně v kamnech, jejich teplo, klid, pokud se přeruší soustavná kanonáda… Napadá mě, jak lidi skuhrají, že nemají. Ale mají! Pyrotechnika je drahá.
I já byla hloupá v devadesátém jsem koupila letícího čmeláka. Zapálili jsme ho. Vypustili z pavlače pevnostního domu. Někam zaletěl. Co se mohlo přihodit! Staré půdy s vyschlými trámy! Nerozvážnost. Lehkovážnost.
Hned ráno jsem dala příspěvek z Českých zvyků s titulkem: Silvestr na venkově – tichý večer v kruhu rodinném, lidové obyčeje… To tanu tolik nepodráždilo, jako ty rachejtle.
Dočítám se:
Silvestrovská noc. Jeden rok končí, další začíná – logicky. Vnímání svátku se změnilo. Dnes lidé slaví odchod nového, kdežto předci slavili především příchod nového. Přicházel nový čistý čas a ten bylo potřeba pomocí různých zvyků, rituálů oddělit od toho starého, nečistého. Tradice a oslavy spojené s vítáním nového cyklu vnášely do života pravidelnost a řád. Až příchod průmyslové revoluce a hospodářský rozvoj v 19. století změnily oslavy do podoby, jak je známe dnes.
Je poslední den v roce a v každé domácnosti se začínalo s generálním úklidem, při němž se vše nepotřebné pálilo, aby se nepřenášelo do nového roku. Lidé se taky pečlivě umývali, aby šli do nového roku čistí. Pod Beskydami se věřilo, že toto silvestrovské umývání přináší zdraví a štěstí po celý budoucí rok.
Poznámka Ireny: Generální úklid u mě netrvá jeden den. Dnes jsem jen povytírala, pouklidila po povrchu. Do generálního úklidu počítám mytí oken, smýčení, převlékání… Jeden rok nekončí a další nezačíná. Je to jen výmysl mocných. Rok určitě nekončí prosincem.
Za chvíli volá Linda. Už má vyžehleno. LP se odrazil. Nuž, zázrak. Někdy ho to drží týden. Urážlivost mě odnaučil Petroušek jedinou moudrou větou:
- Žijeme tady tak kratičko a ještě si ubírat hezký čas.
Děkuji. Má pravdu. Naučil mě. A někdy mě upozorní:
- Ale kvůli tomuhle se ale nebudeme hádat, že ne?
Už dlouho jsem tu větičku neslyšela, protože vedle něj měním své špatnosti na lepší vlastnosti. Času je pomálu, tak ho užít v lásce, radosti, veselí jeden s druhým.
Kočky sedí u dveří. Devět večer. Péťa:
- Kočky sedí u dveří.
- Peťuš, ne.
- Ale teď se zrovna nestřílí.
- Ano. Celé odpoledne kanonády. Teď na minutu klid. Nechci, aby se vylekaly, zaběhly. Ne. Zkrátka ne.
Vtom se ozvaly petardy v takové blízkosti, že jsme nadskočili i my. Ach! Kočky moudré. Mourek zalezl do koupelny, Žofinka se drží u mě.
Čtu, jak lidi mají pelíšky ve sprchovém koutě, v technických místnostech… Pro mě nepříjemné čteníčko.
Tak si aspoň dopřávám Moravčíkovo víno z vinic pod Pálavou. Pozdní sběr z roku 2021. Doba zrání 2-6 let. Rozbor ze dne 5.5.2022.
A zpívám: Každá buňka v těle mém, naplněna je světlem. Každá buňka v těle mém, světlem i láskou je. Ou, jé!❤️
Petrouškova hodina. Dvaadvacet hodin. Děkuje mi, přeje mi. Já opětuji. Tetelím se s ním stále spokojeností, radostí, směju se a hýkám. Mám velké štěstí – je milý, přirozený, autentický, žádný tragéd a herec. :-) Neuráží se. Nemá deficit lásky sám k sobě, tím pádem z něj crčí proudy lásky ke mně, k lidem, ke světu. Nejprve má mít člověk rád sebe, aby ji měl dostatek pro ostatní. Můj Petroušek je chodící světlo. Chytla jsem od něj. Miluji sebe, miluji děti, lidi, svět. Smířila jsem se se svými rozhodnutími, stojím si sama za sebou. Často chodím do sebe. Znám se. On mě respektuje a já respektuji jeho. Máme štěstí. Děkuji. DĚKUJI!
Půlnoc. Konečně. To je palba. Jako kdyby lidi střelbou nahrazovali chybějící IQ nebo zakrývali nějaký svůj handicap. Není to normální. Žofinka se zvedla, šla se někam ukrýt.
Petroušek se jde napít.
- Peťuš, Mourek asi půjde ven.
- Mourku, pojď. No pojď!
- Peťuš, on se asi bojí.
- Ne, on je odvážný jako já.
Řehtám se.
- Podíval se doleva, doprava a šel to obhlídnout.
https://www.youtube.com/watch?v=YUe-teYGUqI
Dnes se na FB objevil příspěvek profesora MUDr. Stránského o tom, že vědecké studie porkázaly, že až 25% tetovaných má nějaké psychické obtíže. Nekonečno potrefených hus ho začalo dehonestovat. To je ten, který intenzivně a stále varuje rodiče před mobily, tablety, počítači a TV pro jejich děti. Tam se postižení neozývají. Ale u tetuáže – páne, je tady hodně potenciálních psychopatů. Prý např. tichomořské národy… No jo, ale to je jiná kultura, víš, holenku? My jsme něco jiného.
Jakmile čtu – "vědci zjistili" řehtám se. Ale dr. Stránského chovám jako odborníka.
Vzestup a pád lidské mysli - jeho kniha. Vyprodaná! Ráda ho poslouchám u Lucie Výborné.
MUDr. Martin Jan Stránský
Autor, MUDr. Martin Jan Stránský je profesorem neurologie na Yaleově univerzitě a je také častým a oblíbeným hostem našich podcastů. Nabízíme vám nyní, jako výhradní vydavatel jeho přelomovou knihu založenou na rozsáhlém výzkumu a dlouholetých zkušenostech. MUDr. Stránský se ve své nové knize věnuje lidské evoluci a fungování mozku. Vysvětluje vývoj mozku, jak se učíme, jak se rozhodujeme a proč někdy jednáme iracionálně. Zabývá se tím, jak náš mozek ovlivňuje lásku, náboženství a politiku, a zpochybňuje tak některá společenská přesvědčení. Zároveň zkoumá úžasné schopnosti lidské mysli. Zaměřuje se na dopad digitálních technologií na naše myšlení a společnost, přitom důrazně varuje před nadužíváním těchto technologií, které může představovat potenciální hrozbu pro náš mozek a myšlení.
První náklad je vyprodán. Děkujeme všem zákazníkům za obrovský zájem.
Ještě jeden poslední odkaz. Chtěla jsem ho přepsat. Tatianu Micič a její predikce uznávám.
Rok 2025 – zlom v globalistické politice; fantazie versus vědění; slon
No, palba utichla. Kočky jsem hladila, až jsem je uhladila. A teď všichni dopít, dostříleno je, do hajan.
Já jsem rychle v novém roce po půlnoci vyžehlila pár kousků z dopolední pračky. Hotovo.
Dobrou noc!
P. S.
OŠETŘENÍ STROMY
Dendroterapie je metoda léčby a prevence, která využívá léčivé vlastnosti stromů. Většina lidí si ani neuvědomuje, že téměř všechny stromy (s výjimkou topolů, olší a divokých šeříků) mají přímý léčebný účinek - stačí se opřít o jejich kmen! Stromy léčí psychiku, povzbuzují srdce, aktivují metabolismus, zmírňují bolesti hlavy, snižují účinky stresu... Možná právě proto se rádi procházíme lesem (parkem), nasloucháme jeho zvukům, vdechujeme jeho vůně. Mnozí lidé se v lese cítí jako úplně jiní lidé!Jak provádět dendroterapii?
Se stromem je třeba mluvit vždy v soukromí, beze spěchu a upřímně.
Pokud člověk stromu nedůvěřuje, je lepší se k němu nepřibližovat. Strom zná všechny naše myšlenky a pocity.
Při některých nemocech člověk potřebuje od stromu čerpat jeho energii. K tomu slouží dárcovské stromy (jejich energie je považována za pozitivní): dub, bříza, borovice, akát, javor, jeřáb, jabloň, kaštan, jasan, lípa. Chcete-li si vzít energii ze stromu, měli byste se k němu přiblížit na vzdálenost 40-60 cm, postavit se zády ke stromu a v duchu ho požádat o pomoc. Poté, co se uvolníte, si představte teplou vlnu, která se pomalu šíří podél těla shora dolů. Měli byste dýchat rytmicky, podle schématu: nádech (4-8 sekund) - zadržení dechu (4 sekundy) - výdech (4-8 sekund).
Existují nemoci, při kterých by měl člověk naopak svou "špatnou" energii odevzdat. K tomuto účelu existují stromy - "konzumenti". Bioenergie těchto stromů je považována za negativní. Mezi takové stromy patří: osika, topol, smrk, jedle, jalovec, třešeň, vrba, olše. Pro předání negativní energie je třeba se ke stromu přiblížit na vzdálenost 20 cm, postavit se k němu čelem a v duchu požádat o pomoc. Poté si uvolněně představte, jak tělem pomalu prochází teplá vlna směrem dolů. Měli byste dýchat rytmicky, podle schématu: nádech (4-8 sekund) - zadržení dechu (4 sekundy) - výdech (4-8 sekund).Jak vybrat stromy pro dendroterapii?
Dub. Dub je silným generátorem pozitivní energie a pomáhá zlepšovat mozkové funkce. Dub je také antistresový prostředek, aktivuje krevní oběh a zkracuje dobu rekonvalescence v případě nemoci, pobyt v dubových hájích normalizuje krevní tlak u hypertoniků.
Bříza je u Slovanů jedním z nejuctívanějších stromů. Bříza na sebe dokáže vzít jakoukoli nemoc a odvádí je od člověka pryč. Je zdrojem energie a vitality, pomáhá při chřipce a rýmě, koncentruje sílu a pozornost. Tento strom také dokonale ionizuje vzduch.
Modřín léčí nervové poruchy, zejména ty, které provázejí záchvaty melancholie a deprese. Jeho vliv pomáhá vidět ty nejlepší stránky života. Mimochodem, lidem s onemocněním dýchacích cest: bronchitidou, astmatem apod. se doporučuje bydlet v modřínových domech.
Borovice, buk, lípa, jabloň, jasan zvyšují celkový tonus a odolnost organismu, zmírňují únavu, účinky stresu. Delší pobyt v borovém lese zmírňuje kašel a rýmu.
Osika, vrba a topol uklidňují, dodávají jasnost myšlení, smysl pro nadhled. Nebuďte však příliš horliví ve využívání jejich léčivých vlastností, protože mají také silné upíří schopnosti a při delším kontaktu vysávají energii.
Poznámky.
Zůstaňte v blízkosti stromu maximálně 2-3 minuty (abyste se vyhnuli prudkému zvýšení krevního tlaku).
Dendroterapii provádějte buď brzy ráno, nebo od 16 do 18 hodin, nejpozději však 2-3 hodiny před spánkem, abyste nezpůsobili jeho poruchu.
Je třeba vzít v úvahu, že v zimě se energetický potenciál snižuje u listnatých stromů o 50-70 % a u stálezelených o 15-25 %. Proto v zimě můžete prodloužit dobu bioenergetického sezení na 5-7 minut.