Už! Den první

21.05.2021

Dopsala jsem. Nabádají mě - dnes neponocuj. Dnes v noci se to stane. Usínám. Myslím na klidnou spící tvář maminky. Něco mi letí ve tmě do víček. Netopýr? Ne. Co to bylo za nálet? Soustředné kruhy do zavřených očí. Motýl? Nemusím rozsvítit. Není to ten můj noční amok k prodýchání. Znovu se ponořuji a znovu kruhový energetický impuls do víček. Zas otevírám oči do tmy. Kousek po druhé. Na stolečku se otočila stránka knížečky s Brunem Gröningem. List papíru spadl do prázdna. Mamka? Spí ještě? Je na odchodu? Přiletěla za mnou?

Šest nula osm. Telefon. Utíkám. Vím, co to bude za zvěst. Včera to bylo odkryté, ale soukromé číslo z FN. Dnes soukromé číslo zakryté. Vím, co uslyším.

- Maminka dnes ve čtyři deset odešla. Upřímnou soustrast!

- Mohla tu být o dvě hodiny dřív?

- Jejich energie poletují. Mohla.

Hovoříme možná deset minut. Nebylo to suché sdělení. Ptala se na nás - děti. Kolik je mně. Kolik sestře. 

- Je o devět let starší.

- A ona vás vychovávala?

- Ne. Jo - chápu. Ano, v tom slova smyslu ano. Byla jsem její ocásek. Všude mě musela tahat s sebou.

Vyprávím o krásné mamce, mladičké vdově. O její nekonečné lásce a péči.

- Poslouchejte, dostala jsem výtku z Vesmíru. Jsem rozezlená na zaprodanost zdravotníků celého světa a Vy - zdravíte, jeste vnímaví. Jste citliví! Zacházíte s odcházejícím tělem, jako kdyby mělo zítra jít domů. Je cítit pieta.

- Ano, my zdravíme.

Teď zas chápe ona mě. Nejsou potřeba slova. Děkuji ji za péči o odcházející tělo. Viděla jsem - jak hezky se spící maminkou hovořili, zacházeli. Maminka byla čisťounká. Včera výzva - přijeďte se rozloučit. Jsem tady správně zase ve starém slušném etickém světě? TAdy zbyl ostrůvek. 

- Musíme maminku ještě soudně pitvat. To se dělá v případě, kdy se pacient zraní mimo zdravotnické zařízení.

- To nejsem ráda.

- Kdyby vám upadla doma, vyslýchali by vás. Takhle pojedou šetřit do domova důchodců. Úraz s následkem smrti. Holky, tak přijeďte spolu (to mluví mamka ústy lékaře?) pro papíry pro pohřební službu. Jen se nemohu sestře dovolat.

- Zavolám ji, nechám ji chvilenku. Ona má telefon mimo ložnici.

- Zavolejte jí hned. Přijeďte!

Zapaluji svíčku. Ne a ne a nejde to. Bílou. Jdu zapálit červenou. Chytla hned. Znovu se vracím ke svícnu s bílou. Ne. Zhasla. Symbolika?

- Mami, já vím, zhasla svíce života.

Volám holkám. Ptám se, jestli zaregistrovaly nějakou energii. Deniska se ve dvě deset vzbudila. Neobvyklé. Já si v tu dobu šla lehnout. Při usínání ten nálet v soustředných kruzích ze směru od okna do očí. Zdvihla jsem hlavu. Bez rozsvícení. Na stolečku se otočil list v knížečce a nový nálet. Zavrnění v očích... Usnula jsem. Lindu vzbudila divokost Kittyny v půl páté. 

Dívám se - zmeškaný hovor ve 4.44 hod. Co znamená kombinace čtyřek? Nevzbudila jsem se. Ve FN své slovo dodrželi. Já spala.

Od rána důležité hovory; nemohu se vybabrat z domu. Od šesti do budíku v devět - lusknutí prstem. Nic jsem nestihla. Iva mě vyslala samotnou. Diktuji ji číslo, aby jim zavolala, že přijedu sama. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-21_Odcerveny_Mourek_uz_ma_zase_apetit/

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-21_Rano_zprava%2C_jedu_do_HK_pro_posledni.../

Ireno, jeď už!  Ještě Mourka nasytit. Zrzečku vyhodit do zahrady. Jedu v klidu. Přede mnou auto s vlekem. Vzala jsem ho až u letiště. Jedu cestou, kterou jsme jely včera s Ivou. U velké světelné křižovatky odbočuji. Chci se dostat k fakultě. Trefila jsem se. Naproti ní zajíždím k učilišti... Barevná skla budovy střední školy. Klušu pěšky známou trasou. Jsem tu. Dnes neberu schody po dvou. Vystupuji klidně. Sestřička mi podává obálku.

- Máte tam pokyny, jak postupovat. Zpráva pro pohřební službu.

Děkuji jí za jejich přístup. Dívám se na jméno vedoucí lékařky. Ta ranní - ta se jmenuje jinak. Je z noční služby. Nesmírně příjemná, profesionální, uklidní člověka odvedením hovoru od zprávy o skonu. Nesmím zapomenout na pochvalu. Klušu zpátky. Křižovatka se přechází na dvě světla. Slečna přede mnou dobíhá. Já to risknu na červenou. Ireno!! Ptám se slečny na ostrůvku, na jakou běžela. Ještě stihla zelenou. Koukám se ztratit v davu. Za tohle v Číně přicházejí o kredit. Vyparkovávám dost těžko.  Jedu. Míjím zlatá pole řepky. Člověče, vyfoť si tu krásu. Do zlaté šla maminka. U Smiřic dávám blikače. Stojí tu takový nehezký kaštan. Jdu si jeho svícny vyfotit. Dokud budu živa, vždy si u kvetení kaštanů vzpomenu. To bylo to opožděné jaro, jak se mamka rozhodla sejít úrazem ze světa. Chce se mi napsat předčasně. Trošku morbidní. Jak předčasně? Někdo to nepochopí. Pro dítě to bude vždycky předčasně. 

Stavuji se pro homeopatika. Abych nezešílela. Zatím si vedu dobře.

V ordinaci je tatínek s malou asi pětiletou holčičkou. Má roušku. Oba mají. U placení tichounce špitnu, proč ji má.

- Ona ji chce mít.

- Poslouchej, ty jsi krásná víla. A máš nádherné brýlečky. Moc se mi líbí. Akorát ti nevidím do obličeje.

- Holčička si sundává svou krásnou barevnou ucpávku přívodu kyslíku.

- Jů, ty jsi hezoučká. Vypadáš jak víla. Moc ti to bez té roušky sluší. Víš, já ji nenosím. To nechávám pejskům.

Rouškaři, prosím Vás, nekamenujte mě. Nastudovala jsem, co způsobují roušky. Nechejte mi můj názor. Dnes jsem hájena. Mám velký smutek. Děkuji. A vy roušky noste i do lesa.

Např.:

26. únor v 10:21 ·

Přednostka pneumologické kliniky Thomayerovy nemocnice v Praze

MUDr. Martina Vašáková, Ph.D. 1. LF UK a FTN, Pneumologická klinika v rozhovoru pro ČT 24 říká, že pokud se lidé nakazí koronavirem a zjistí to až za 3-5 dní, tak při celodenním nošení roušky nebo respirátoru se znovu a znovu reinfikují vydechovaným toxinem- koronavirem (pozn. exosomy, které vypuzuje bunka napadená toxiny) a dostávají takovou zpětnou nálož toxinů do svého těla, že končí na JIP čím dál mladší ročníky !!!

Paní docentka na škodlivost roušek upozorňuje už od léta :

https://www.novinky.cz/domaci/clanek/narizeni-o-rouskach-je-iracionalni-neni-na-tom-nic-zdraveho-tvrdi-predni-pneumolozka-40333755

" Nařízení o rouškách je iracionální, není na tom nic zdravého, tvrdí přední pneumoložka"

Nebo smazané video, ale na Rumble zůstalo https://rumble.com/vbdhai-nmeck-neuroloka-mluv-o-kodlivosti-rouek.html

A další!

Pokračuji Smiřicemi. Pískuje tu skla skvělý sklenář. Jak on se jen jmenuje? Zastavuji před jeho domem. Zvoním.

- Poznáváte mě?

- Trošku.

- Vy jste nám krásně vypískoval skla do dveří a do linky. Navrhl jste vzor. Poradil, abychom skla dali oboustranně, protože z pískovaného bychom mastnou stopu už neumyli.

Kýve.

- Promiňte, jsem mírně ubrečená. Dnes nám odešla maminka.

Bavíme se. On zatahuje bránu. Já se kácím. Zachytila jsem se. Brána způsobila efekt rozjíždějícího se vlaku. Omlouvá se. To se mi ještě nestalo. Jen pohyb zatahované brány mi vzal rovnováhu.

- To můj tatínek šel vyvenčit psa. Osmdesát čtyři let. A tady u branky než zamknul, omotal se mu řemínek okolo nohou. Zlomil si vaz. Ale přežil. Nepřežil až následnou operaci.

Mám v plánu dát černé rozbité sklo z hrobu maminčiny dávné kamarádky, rádkyně, kartářky znovu připevnit na její hrob. Vedle ní byl původně pohřben do sousedního hrobu tatínek, než maminka před třiceti lety koupila hrobku. Podnikavá žena. Přenesla v bílém prostěradle tatínkovy ostatky. Silná žena. Teď bude Irena - truhlík a neumětel - postavena před úkol... Zvládne to?

Skvělé. Vyřízeno. Stavuji se v DD pro oblečení na poslední cestu. Iva zavolala, aby mi dali obsah nočního stolečku. Tam byla ještě loni velká láhev francovky. Ta veliká. Maminčiny drobnosti. Plný šuplík dobrot. Teda - snad. Povídala paní Hudáková před čtrnácti dny, že tam má štos těch mých drahých čokolád. Já tam ale jedu pro ten jemně stříbrně proužkovaný kostýmek s paličkovanou kytičkou. Ten k nám nosila maminka na Vánoce. Viz přiložené fotky... 

- Mami, myslela jsem, že jí dáš ten růžový.

- Jo, to bych ráda. Ale je v pr.

Parkuji na dvoře, kde mě šikanovali. Dnes už na ně mohu vystrčit holý zadek. Tu cedulku mám schovanou... Rkp. zvláštňáka. Paní vedoucí mi nese tašku s kostýmečkem, košilku bílá kraječka, růžově zaprané - no, do hrobu snad nevadí, ale já bych se styděla. Bílou halenku - tu snad budu muset hodit do prádla. Ty vorle. Pere se to, že jo? Dává se čisté oblečení. Nese ten heboučký župan, koupila jsem ho mamce do Grand Parku. Nese dva. Ten druhý ať slouží někomu jinému. Svetr ve vánoční tašce. Prorvaná. No - rozlepená. To nikdo nemohl slepit? Sešít? Nemohl. Proč se ptám! Svetýrek - práce maminky. V pytli skleničky od kompotů. Dvě rozdělané čokolády. Jedna super drahá a super výborná ze Špindlu. Nerozdělaná. Maminka vždycky říkala, že si je šetří. Někdy, že už nemusí mlsat. Ale spíš o nich nevěděla. Jo, když dostala margot, kaštany, kofilu nebo nějakou mňamku, tradujeme její památnou větu:

- No, to bych si dala. 

Taštička se zašlými šmuky. Další se dvěma pinzetami. Děkuji. Vyjíždím ze dvora. Zastavuji u závor. Hořce pláču. Strašně. Pouštím slzy. U těchhle závor jsem si přečetla zprávu od Zlatky v březnu 2018, že tu končí. Kolikrát jsem tudy jela za maminkou a od ní. Kolikrát ona jela po téhle trati vlakem za tatínkem do FN, když myslela, že ho lékaři zachrání, ale v roce 1959 ještě nebyli tak mocní. Už se radují duše mých rodičů, jsou spolu. Jede záchranka. Za chvíli jede velká skříňová. Copak se stalo v DD? Že by zas nějaký smrtelný úraz? To se stane, že jo? Se ztrátami se počítá i při očkování. Ejhle! Policejní dodávka vjíždí do DD. Co to? Tři auta naráz?

Telefon.

- Kde seš? Já jsem na náměstí. Přijeď. Setkáme se u vašeho domu.

- Ivo, já tu brečím u DD. Ale už jedu. Ještě to vezmu přes hřbitov. Chci se stavit pro rozbitou desku paní Slezákové.

- To zas bude! Dělej!

Jedu. Sněžka už pustila sníh. Černá hora taky. Jen tam na planině mapa republiky - tam se drží. Sněžka bude vidět od hřbitova. I Černá hora. Běžím k hrobu. Zapaluji dvě velké náplně - tatínkovi a mamince. A malý černý kahánek - jen pro světýlko. U paní Slezákové sbírám do tašky střepy. Podpaluji. Ještě rychle vyfotit mou horu.

Obě se skrývají za stromy. - Josefov, z křižovatky je vidět na místo taťkovy živnosti a prvního bydlení s mamkou, tudy chodila... Iva mi tuhle znovu vše ukázala. Vyprávěla, jak to v tom domě vypadalo. A kde byla ta dílna, kterou si pamatuji. Kterou zapečetili. Ale museli jednou odpečetit. Všechno jednou skončí. Mamka prodala soustruhy, stroje, nářadí... Koupila tehdy za jeden stroj piáno. Babička se zlobila. Přihodila a mamka se stala majitelkou našeho domečku. Naší ruiničky. Do rána spadl plot. Ach, co ta se tam nadělala, narekonstruovala. Podkopat, odizolovat. Nový plot. Nové okno... Mami, pokračuji. Teď už to vidíš!

S Ivou prohlížíme "stoleček". Ona hledá... 

- To není obsah stolku. 

- Ivo, oni nám prý udělají soupis a věci ještě dodají. :-) Odpoledne si telefonujeme. Zapisuji na papírek, co postrádáme. Ty jejich orvané děravé ručníky, ať si nechají na vytírání podlahy. Ačkoli - dnes už jsou ty moderní počišťovací stroje... Tak ať si je vezmou taky domů. Hadrů není nikdy dost.

Do pohřební služby půjdeme v pondělí. Mám obavu. Moje spolužačka dělala vedoucí krematoria, Alena. Už je taky v důchodu. Prý s lidmi brečívala. Tak to bude teda horor. Ireno, vydrž! Všichni ti dnes posílají sílu. Je to luxusní. Je to skvělé. Děkuji VŠEM!

Vesmír mi dává milostivě ještě víkend. Dostala jsem čas přípravy. Deset let mě chystají, abych vše snesla. Tak je to tady. Právě týden, co jsem s maminkou v jedenáct hovořila naposledy. Paní Hudáková musela na oběd. Jdu se začíst... Poslouchám rozhovor s maminkou minulý týden v pátek. Naposledy. Ještě jsme se smály. Poslední virtuální pusu - vždycky mlaskla k tabletu. Vykřikla jsem vždycky - Jů, ta byla sladká, mami!

S maminkou chvilku luštíme. Povídáme. Vzpomínáme. Připomínám jí děje z našeho společného života. Jemnou látku určuje jako samet. Vedu ji ke slovu plyš. Dala mi ušít plyšový kabát. Iva měla stejný plyšák, ale už jako teenenger. Přece jenom byla a je o devět let starší. Vymezená půlhodinka utekla jak voda. Stihla jsem jen jedno video.

Pak ještě luštily s Ivou v sobotu. V neděli jsem se nedočkala. Ještě že jsem dostala impuls od Lindy. Chtěla se vracet 43 km. Tam mě napadlo - jedu do FN, Peťuš.

- Prosím tě, co tam budeš dělat?

- Jedu, budu s maminkou. Uklidním ji. Uvidím ji!!!

A bylo to super. Naposledy jsem se s maminkou rozloučila fyzicky. Včera v komatu. Dopoledne. A nedalo mi - ještě večer! Dali mi čas. Hodinku a půl jsem s ní mohla mluvit, mluvit, mluvit, zpívat, hladit, pusinkovat, držet za heboučkou ručenku. Co se napracovala. Už ne. Skutečné pusinky v neděli. Už jí to prý sáklo do mozku. Trvalo to do dnešního rána. Dnešní pátek - jsem sama. Poprvé sama. Teď už musím šlapat bez opory.

https://www.youtube.com/watch?v=mjrPwjAwn7k

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-21_Odpoledne/

Ráno rychle dát na vědomí lidem. Píšu rámeček. Co lidí se ozvalo. Přes Messenger, FB, SMS... DĚKUJI!

Maminka odešla do světla. Dostala jsem milostivý čas. Mami, čest a sláva Tobě! Děkujeme!

První Monika Langelai - ta mě dostala. To mě rozechvělo. Velká pocta! - Jsem otisk - DĚKUJIII!!!

Monika Langelei

Irenko, je mi to moc líto, opatruj se...její duše tu zanechala významný otisk...

A pak už se sypou krásné zprávy, kondolence... Vybírám pár - probulila jsem den.

Draha Hraničková

Věřím Ti , Irenko, když říkáš, že jsi v pohodě.

Já moc ne. Vrací se mi všechno jak to bylo s mou maminkou.

Tenkrát jsem nepoužívala Facebook. Nebyl nikdo kdo by mě utěšil. Své blízké jsem chránila. Vypadalo to, že jsem navenek silná. Ale nebyla jsem. Jen smířená.

Irena Hrobská

Draha Hraničková Už navždycky zůstanu osiřelá, úplně sama. Mám okolo sebe své blízké, mnoho lidí, ale mamka mi nikdy neřekla něco jako, že jsem extravagantní, že to je proti zákonu - myslím, roušky apod., mamka vždycky našla odpověď, která mě nezklamala. Nikdy. Teď jsem sama. Asi to nikdo nechápe. Ale jsem sama. Samotinká.

Draha Hraničková

Já to chápu, Irenko.

Já jsem se cítila podobně. Když se mě v květinářství zeptali co chci napsat na stuhu na kytici, která byla jen ode mě, nebyla jsem připravená. Navrhovali - Poslední sbohem..

Mně vyhrkly slzy a vyhrkla jsem: Chybíš mi, maminko...a tak to bylo.

Zuzana Ipserová

Světlo na Cestu a pokoj maminčině Duši je mi to moc, moc líto Ireno, vám přeji hodně, hooodně síly, budete jí potřebovat-držte se

Lukáš Lucki Sehnal

Maminka odešla jistě šťastná, že po sobě zanechala dobrého člověka, jímž jsi.

Zdena Pšeničková

Irenko, objímám a slzím s Tebou ...... Víme, ...... že je to tak, jak má být ...... Víme, že jsi pro maminku udělala vše co bylo možné ...... Přesto se v této chvíli nelze ubránit dojetí, při setkání s hloubkou konce jedné etapy Bytí ..... Vzpomínky, rekapitulace, truchlení a vše s tím spojené...... Drž se, statečná Irenko a mamince přeji šťastnou cestu domů, v doprovodu těch nejmilostivějších energií, které jí svou láskou stále poskytuješ ....

Alena Mádlová

Irenko objímám a těžko se hledají slova útěchy v tak těžkou chvíli, kterou procházíš. Jsi úžasnou a milující dcerou, která ji uchová ve svém srdíčku navždy . Přeji Ti hodně sil do dalších dnů, ty v závěru jejího života si ji naplnila neuvěřitelnou péčí, láskou a citlivostí, byla, jsi a budeš navždy spojená s její duší,která Tě bude ochraňovat...upřímnou soustrast, ještě jednou objímám na dálku

Jiří Stejskal

Paní Ireno, upřímnou soustrast... Vždycky se mi líbilo jak jste spolu komunikovali a cvičila jste její paměť a vůbec vše aby zůstala činná... Už se na vás dívá z obláčku...

Jaroslava Vlášková

Milá Irenko, upřímnou soustrast, myslím na tebe v této těžké chvíli. Ale maminku již nic nebolí. Moje maminka se narodila ve stejném roce jako tvoje a bude to letos 11 let od jejího odchodu. Buď vděčná za všechny chvíle, které jste spolu zažily. Objimám tě a soucitim s tebou.

Zdeňka Studená

Upřímnou soustrast, máte nového anděla a neustálý dohled, také jsem to zažila, vše je tak, jak má být a každým dnem, bude líp a líp. Držte se.

Jakub Zima (16 letý hoch - moudrá duše, umí volit slova...)

Je mi to moc líto. Upřímnou soustrast přeji... Byla šťastná, opusinkovaná a pyšná na své dcery, které se o ní s láskou staraly... Moc mi budou chybět vaše hovory. Zpívánky. Vzpomínání na to jak to bylo dřív... Objímám Vás obě

Kubík pod včerejší počteníčko poslal pomněnky mamince

Jakub Zima

Posílám nahoru modrou, klidnou pomněnku pro maminku

Ivana Schneiderová

ať ji andělé provází, tebe s Péťou také...Irenko.

Lucie Wise

Irenko, včera v noci jsem to cítila, že nastal čas, koukala jsem na tvé příspěvky. Ach, dožila se moc krásného věku, vše vydržela, jak slíbila. Teď už se nebude trápit, jen škoda, že jsi ji nemohla držet za ruku. Děkuji za všechen čas strávený u vašich společných rozhovorů, budou mi chybět. Kéž je mamince přízeň boží nakloněna, kéž její duše dojde klidu, smíření a dalšího dobrého života. Mnoho lásky a smíření vám všem.

Eva Malichová

Upřímnou soustrast přeju. Někdy je Odchod vykoupením. I když nás to tak bolí ...Mrzí mě to.Držte se....

Lenka Kubínová

Irenko, nejhlubší soustrast, objímám, soucítím. Mír její duši a tobě hodně síly. Drž se

Jana Vyhnankova Nemeckova Není jediná... Zvláštní.

Irenko, dneska se mi zdálo, jak Tvoje maminka odchází , v lásce

Jarmila Matuchová

Tak to je mi opravdu líto moc, vždyť byla taková ještě dobrá, pouštěla jsem si videa jak jste spolu zpívaly, Irenko upřímnou sousrast

Štěpánka Hraničková

Irenko, upřímnou soustrast. Mamince je už dobře. Dožila se krásného požehnamého věku, o to je to pro Tebe těžší, byla s Tebou celý život. Drž se, tisknu Ti na dálku ruku .

Alena Kašparová

Irena ,upřímnou soustrast je to těžké když Tě opustí milovaná osoba

Draha Hraničková

Irenko, objímám Tě celým srdcem . Pláču, ale Tvé drahé mamince přeji klid. Odešla... jediná na světě, co nikdy nezradí ...

Pavlína Pokorná

Je mi to moc líto. Rozloučily jste se a to je důležité. Udělala jste pro maminku hodně moc...

Irena Hrobská

I ona pro mě.

Veronika Kučerová

Irenko,upřímnou soustrast. Jsi úžasná,jak ses mamince celou dobu věnovala

Zdena Hájková

Irenko upřímnou soustrast, je mi to moc líto, jsme na tom stejně, drž se, je těm našim maminkám už dobře.

Lenka Dočkalová

Milá Irenko,sledovala jsem vaše rozhovory s maminkou.Měly jste vzájemnou krásnou lásku.I to je velké štěstí,mít tak hodnou maminku.Přeji mamince šťastnou cestu do světla

Hani Hurtová

Irenko, upřímnou soustrast. Měly jste s maminkou krásný vztah..

Berenica Ray

Objímám Irenko

Ty jsi pro mně vzorem milující dcery. Tolik péče, kterou jsi mamince věnovala bych přála všem starým lidem.

Děkuji Ti

Vladimíra Vítová

Upřímnou soustrast. Byla jste skvělá dcera a bojovala za maminku jako lev

Marie Zittová

Irenko milá, posílám Ti spoustu lásky a objetí. Vše je tak, jak má být. Jistě dostaneš zprávu od maminky, že se má dobře a velmi se Ti tím uleví. Znám to. Jsem v duchu s Tebou.

Jiří Němeček - můj milovaný kuchaříček, když jsem učila na učilišti

Irenko, přijmi moji upřímnou soustrast.

Milan Novák - další můj milovaný kuchaříček - když jsem učila na učilišti

Upřímnou soustrast

Anna Crystall Bechná

Irenko, objímám tě a mamince přeji šťastnou cestu domů

Blanka Faltynkova

Nejsmutnější loučení je s mámou maminkou, mámou milovanou

Kdybys prošla třeba celý svět, nenajdeš krásnější lásky květ.....

uprimnou soustrast Irenko Tobe i Petrouškovi....máš v nem velkou lasku a oporu

Radka Driessen

Irenko, hloubokou soustrast. Moc ráda jsem sledovala vaše videjka, vaše rozhovory. Budou mi chybět. Vím, že ti maminka moc, moc bude chybět. Ale i tyto smutné chvíle patří k životu a tobě zůstanou jen krásné vzpomínky. Přejeme ti hodně sil, drž se.

Irenko upřímnou soustrast.. je mi to moc líto Vím že jsi to měla s maminkou poslední dobu taky náročné, ale věřím že ty jsi silná. Teď když je smutno a prázdno je to těžké.. ale z vlastní zkušenosti vím, že už bude jenom líp

Lena Svoboda - Tohle jsem si vůbec neuvědomila - vystavovala jsem stáří!

Paní Ireno, objímám Vás...mám potřebu Vám napsat protože jsem to co Vy prošla před 3 měsíci se svou maminkou taky...doprovodila jsem ji k údolí a byla s ní, s její fyzickou schránkou i duší. Vše co jste pro maminku udělala a sdílela tady na fb rozhovory s mamkou, je moc léčivé, pro Vás, pro maminku i pro nás všechny. Kdo otevřeně sdílí stáří, nemoc, smrt dává tím najevo že to tu existuje také, patří to k životu.Čili nelze před tím oči do nekonečna zavírat a dávat to do těch klícek zvaných tabu.Vám moc děkuji že jste měla tu odvahu. Brzy se k Vám dostaví nádherný pocit, že jste udělala pro mamku všechno. Všechno. Tento pocit Vám ze srdce přeju, měla jsem ho taky.Možná už Vás hřeje teď. Mamince jste tak umožnila klidný odchod. Zasluhujete plnou podporu lidí okolo, soucítím s Váma. Za mě jste královna života.Žena s korunou.Dokázala jste něco, co každý nezvládne.pláču s Vámi, jsem dojatá.Vaší Mamince přeju šťastnou cestu do nebe

Zdena Pšeničková

Irenko, objímám a slzím s Tebou ...... Víme, ...... že je to tak, jak má být ...... Víme, že jsi pro maminku udělala vše co bylo možné ...... Přesto se v této chvíli nelze ubránit dojetí, při setkání s hloubkou konce jedné etapy Bytí ..... Vzpomínky, rekapitulace, truchlení a vše s tím spojené...... Drž se, statečná Irenko a mamince přeji šťastnou cestu domů, v doprovodu těch nejmilostivějších energií, které jí svou láskou stále poskytuješ ....

Lenka Dočkalová

Milá Irenko,sledovala jsem vaše rozhovory s maminkou.Měly jste vzájemnou krásnou lásku.I to je velké štěstí,mít tak hodnou maminku.Přeji mamince šťastnou cestu do světla

Lucie Wise

Irenko, včera v noci jsem to cítila, že nastal čas, koukala jsem na tvé příspěvky. Ach, dožila se moc krásného věku, vše vydržela, jak slíbila. Teď už se nebude trápit, jen škoda, že jsi ji nemohla držet za ruku. Děkuji za všechen čas strávený u vašich společných rozhovorů, budou mi chybět. Kéž je mamince přízeň boží nakloněna, kéž její duše dojde klidu, smíření a dalšího dobrého života. Mnoho Kateřina Kati Polanská - Kolegyňka z Herbalife

Irenko moje.. Myslím na Tebe

lásky a smíření vám všem.

Zuzana Ipserová

Hned poté, co jsem se dozvěděla o odchodu vaší maminky jsem zapálila svíčku, popřála ji Světlo na Cestu, pomodlila se a požádala o pokoj pro její Duši

Plamínek svíčky dohořívá, myslím na vás a přeji vám hodně síly z vlastní zkušenosti vím, že ji budete potřebovat držte se Ireno, držte - Bůh s vámi

Natálka teď před půlnocí.

Ten, kdo neztratil maminku, se těžko může přiblížit k Vaší bolesti a zármutku, ale přesto přijměte mou Upřímnou soustrast. Moc ráda jsem koukala na Vaše videa s maminkou. Byly skvělé, srdečné vtipné a poučné. Srdce nehasnou - držte se

Blančina dávná smutná vpomínka

Blanka Faltynkova

Jsem detska sestra a zemrel mi pred ocima v nemocnici 7 lety Pepicek byl u nas s leukemii a nahle mu praskla slezina je to 40 let... v zivote na nej nezapomenu lezel u nas 3 tydny.....

Jdu tenkrat za pet min 14 hod na odpoledni....u dveri stoji Pepinkova mamka a chce mu dat mrkvicku....ja jí rikam prosim pani Mefkova prevezmu si sluzbu a hned jsem u vas.....pani trpelive ceka...ja jdu hned za Pepinkem ,abych mu rekla ze ho čeka mamka on mel zalepenou pusu,tak v tech 13.57 jsem mu olejickem se štetickou pusu osetrila.. on se na me vdecčně podival a ja se ho ptam

Pepi slyšís mě?

A on rekl jo ....

zavolej mamku......a naposledy vydechl prede mnou 13.58.....

Bohužel v tę rychlosti nestacila jsem mu rict ,ze ho mamka ceka a to me trapi dodnes.....

Ale taky jsem mohla si jit prevzit odpoledni sluzbu a co by bylo s Pepickem o pul treti....to by me ranila mrtvice....tak jsem aspoň tu minutu byla s nim

S mamkou jsem byla schopna mluvit jeho posledni slova az pozde vecer

Sedám k rozdělané křížovce. Ne. Dech. Aha, tak tu už nedoluštím. Nikdy. Beru úplně novou. Připravenou na právě končící týden. Ruka mi sviští, čáruji, mozek pracuje - opravuji slova, jak kdyby mi mamka napovídala. Šup, šup, během chvilenky hotovo. Jak automatická kresba. Divné.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-21_Do_zahrady_Dnes_ne._Nemam_silu/

Letos mi není dáno pracovat na zahradě. Buď je zima jak v psinci, případně lije, musím někam odjet. Dnes bych pracovala vedle Mourka a Zrzečky. Bylo příjemno. Musela jsem spadnout na gauč. Usnout. Nabít se. Byla jsem asi jak handřička. Přitom mě Péťa držel za ruku. Uklidňoval. No jo, jenže já jsem tady sama. Asi to nikdo nepochopí.

Zatápím hromadou posmrkaných kapesníků.

- To je hned znát. Je to příjemné.

- Netopila bych. Ale dnes je mi, Peťuš,  zima.

V pět začíná školení. Dvoudenní. Nic z něj nemám. Cizinka vysvětluje marketing. Ne. Telefonuje mi synovec Mijanek, můj milovaný a jeho žena Ráďa. Citliví. Rádě odešel nedávno tatínek. Prošla taky držením za jeho ruku. Odešel čtyři hodiny po jejím odchodu. Jsem ráda - mám to za sebou. A mamka?  Té se to povedlo nad ránem, ale vím, že úspěšně. Hodně lidí za ni zapálilo svíčku. Při odchodu měli otevřené okno v jejím pokoji. Dnes při západu slunce mi mozek hodil - tam je maminka. Neumím si představit, kde, do jaké galaxie se odebere. Vím, chvíli bude tady. Myslím, že po obřadu dá ještě vědět a pak už jen zarámovaný obrázek. Bude muset...

Mamčo, teď už tě vážně se vší upřímností propouštím. Už jdu sama. V mysli tvé rady, poučky, zásady. Řeklas, že teď už jsem nejstarší já - ve své rodině. Tehdy jsem ti říkala, že ještě nechci. Na to se tě neptají. Jsi nejstarší. Tak tmel.

Mami, jak mám tmelit? Mami, u tebe jsme se setkávali Iva s rodinou, já s rodinou, pak Mijankova rodina... Mami, tys nás stále spojovala. Mami. Budu se snažit následovat tvou tmelicí stopu... Mami, já to zvládnu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-21_Dostala_jsem_predcasne_novy_telefon_-_Dekuji/

Linda mi přivezla nový mobil. Krásný. Světle modrý. Ireno, raduj se! Přála sis ho! Irenko! Ó, tolik lidí mě dnes chlácholilo mou oblíbenou zdrobnělinkou. Irenko. Holčičko. Měl být k narozeninám. Rozhodli vzhledem k starostem a smutku s maminkou, že starý už by nevydržel...

Já bych raději vydržela s tím starým, ale aspoň virtuálně bych rozvíjela mamku.

První den za mnou.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/22021-05-21_Vzpominka_na_maminku%2C_jeji_obleceni/

Patlám se ve fotkách. Koukám na mamčiny plátěné šatové zástěry. Měla jich asi pět, šest. Ani jedna se nedochovala. Korunovační roucho Karla IV. máme, ale oblečení z roku 2008, 2010, 2012 se dematerializovalo. Budiž!

21-05-21 toto datum nikdy nezapomenu. - Dnes jste mi dodali moc síly, podporu, hold. Bylo mi ctí. DĚKUJI srdečně všem!

Irena Hrobská ...Irenko, tohle datum odchodu je dáno osudem, což je většinou propojeno s datem narození. Za mne jistota, svou roli tu sehrálo srdce, ale zcela určitě s ochranou shůry, magická 21/3 ji ochraňovala do poslední chvíle, duše již měla potřebu jít "domů"a zem si ji úrazem, zvratem přitáhla

Alena Mádlová - TOTO JE PRO MĚ NESMÍRNĚ UKLIDUŇJÍCÍ A DŮLEŽITÁ ZPRÁVA. Děkuji za ni.

Dobrou noc!