Už ho nesou

Ráno vstávám na budíka. Před desátou odjezd. Nakonec jsem to zvládla v deset. Jedeme na oběd k Lindě. Těším se. Totiž poznám dnes ženu, o níž vím; už jsem s ní někdy hovořila, ale neznáme se.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-06_Vcerejsi_pulnocni_chlebicek/

Baronek na dece na zadním sedadle. Má taky s námi tenhle vysloužilec premiéru. Utíkám nahoru do patra za Kitty. Uvelebená v posteli. To u nás nesměla. Trpěla. Beru ji do náruče. Nechává se chovat, holčička kočičí. Dcera naší Micicindičky. Nabízím jí šáchor. Nedá se pobízet. To ona ráda. Najednou se odvrací. Nahlíží dolů pod okna.

- Co tam máš?

Ó, vidím modré nádherné audi.

- Kitty, tak to já jdu dolů. Přijď za námi.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-06_Jedeme_na_setkani_s_dulezitou_blondynkou/

Tak tedy dnešní premiéra: Seznámila jsem se s unikátní paní. Na padesát nevypadá ani zdánlivě. Krásná opálená tvář. Příjemný výraz ve tváři. Štíhlá postava. Blonďaté vlasy. Když jsem ji před asi půl rokem poprvé slyšela z telefonu, zaujal mě její hlas. Hluboký, sametový. Jaký je sametový? Zastřený. Hlas s neurčitelným věkem. Zkrátka charakteristický hlas. Příjemný. Tato dáma je komunikativní. A mecenáška!! Velká!!! U ní platí dohoda jen slovem. Na podání ruky. To už se dnes nenosí. Máte papír podepsaný, přesto vás ženou k soudu. Ten to zkoumá jako NECO! Ty vorle! No jo, jenže to jsou lidští skunkové. Taková bezvýznamná bezcharakterní lidská lejna. Jsem ještě z doby, kdy když něco slíbím, za každou cenu se snažím slovu dostát. Neslibuji, co splnit nemohu. A žádné plané sliby. S výrobky téhle zdatné úspěšné podnikatelky se setkáváte dnes a denně. Jenže ve vedení fy má k sobě ještě dva bratry. Mača? Jak se to píše? Jenže ona je diplomat. Umí. Rozumná. Člověk s vůlí. Jde si za svým. Má nápady. Zdravý rozum. Úsudek. Její podání ruky je pevné. Tahle subtilní osůbka vám sevře dlaň, abyste věděli, s kým máte tu čest. Bylo mi příjemné nechat chvíli svou dlaň propojenou s její. Trošku mi připomíná dávnou, dávnou Suzi Quatro. Čím? Postavou. Rtuťovitostí. A blond hlavou. Rozhovor s ní plyne bez zádrhelů. Bez okolků projeví svůj názor. Na mé:

- Tohle se mi vůbec nelíbí.

- Mně taky ne.

Na otázku, co bude v rohu vedle kamen, Linda vysvětluje.

- Tady bude lavice. S kůžemi.

Z krabice vyndává hrůzu. Ukazuje lampičku ve tvaru srdce. Jenže je bílá. Vypadá jak vemeno. Hodnotím:

- Ta je hnusná.

Mecenáška:

- Ano, to je druhá věc, která se mi vůbec nelíbí.

Souhlasně spolu kritizujeme tu šerednost.

Lindin Petr polévkový. Můj Petroušek polévkový. Mecenáška polévková. Linda – polévky nevaří. Přivezla jsem. Pro zetě všechno; zaplavuje Lindu láskou, pozorností, pomocí.

V mé troubě jsou varianty buď způsob ohřevu nebo pokrmy. U předešlé trouby bylo jídlo nazváno česky. Teď tam najdu slova, která mi nic neříkají. Jdu do starého návodu a volím ohřev podle předešlé trouby.

- Péťo, mám tady čískejk, pak…

Ty vorle! Už mě s těmi kejky lezou všude na nervy. Tak buď to je to dort nebo dezert nebo koláč nebo pamlsek nebo cokoli jiného než anglikanismus. Pak řekla nějaké slovo, něco jako kyš nebo kejš. To byl jeden kluk, s otcem Holanďanem, doučovala jsem ho češtinu. Jmenoval se Kejš.Teď nevím, jestli to bylo sladké nebo cibulové. Péťa:

- Co to je?

- No, to je taková dobrota, máš v tom špenát.

Opravuji Lindu:

- To ani nevyslovuj. Ten tam není!

Rychle zachraňuje:

- Je tam taky šunka, je to francouzský cibulový koláč.

Na to Péťa neslyší. Má rád sladký koláč. Ale ne cibulový.

- Hm, to bude bašta.

- Tak já ti udělám palačinku.

- Ne, tak mi to dej. :-) 

Linda všem dává horký cibulový koláč. Copak my, my to zbaštíme. Ale šuby duby co naše Petří dvojčata. Používají stejné průpovídky, mají stejné pracovní návyky, názory… :-) Jídlo je pro ně maso. Ne něco zeleného.

- Jaké to bylo?

- Přikryl jsem si špenát tatarkou, abych ho neviděl.

Řehtám se. Ještě cestou domů o tom mluvím s Lindou.

- Ne, mami, Péťa si dal přidat.

Tak to jsem měla asi vlčí mlhu. Nakonec mu nabídla palačinku. A tou si ho koupila. Péťa je totiž buchtový.

Nastal čas loučení. Lindin Petr se ptá, co s načatým odpolednem. V Trutnově mají dnes a zítra slavnosti Už ho nesou. Teď jsem chtěla napsat vyneste ho ven. Koho nesou? Trutnovského draka. Večer město zhasne, pověsí ho na věž. Jedeme. Péťa si nechává tuhle stánkovou trhovní kratochvíli utéct. Odjíždějí s Baronkem domů. Linda mě přiveze.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-06_Mesto_pod_horou_hor_Snezkou_Uz_ho_nesou

Cesta k Trutnovu se mi nikdy neokouká. Krkonošská panoramata neomrzí. Letos jsem po dvou možná třech dekádách let přilnula k Černé hoře. Moje oblíbená Pec zůstává v mém srdci. Bramberk, Labutě, Smrk, Klondajk, Zahrádky a nad tím vším hora hor. Mé srdce je dost velké na obě hory. Abych byla stylová k čískekju – black and white.

Linda už se v Trutnově orientuje. Krásné staré sudetské horské honosné město. Předpokládám, že bylo bohaté. Měšťanské domy na náměstí jeden krásnější druhého. Víc tu bydlelo Němců. Tenhle kraj bohatý na textilky. To by dnes továrnici valili bulvy. Co zbylo z toho, co vybudovali.

Program bohatý, stánkaři na náměstí dolů pěší zónou k UFO. Hrají tu kapely, krásná hudba. Taky flašinetář – ten je všude. V pevnosti, v Jaři, na Kohoutově, v Kuksu, v Hradci, všude.

Holandská sýrařka. Žije tu asi osmnáct let. 

- My jsme spolu mluvily loni na Ovčáckých slavnostech v Babiččině oudolí. Vzpomínáte?

- Vzpomínám.

- Vy si na mě pamatujete?

- Pamatuji.

Zas odpaluje jednu od druhé. Prodává asi její manžel. Ona sedí na lavičce a kouří. Obcházím stánky. Cizinci tu prodávají překrásné rituální bubny. Nebo bubny k meditacím. Nádherně znějí. Okouzlujícně. Cizinec s bubny mě natáčí, jak bubnuji. Mohla bych se zeptat haumač. No jo, jenže já bych nerozuměla, co by řekl za cifru. Taky kde bych si asi tak bubnovala. Pamatuji, jednou jsem se školou zorganizovala bubnování. Každý dostal buben, bubínek, něco, do čeho se dá mlátit. A hlavní bubeník řídil naše rytmy, hlasitost, půl bubnovala to, druhá půlka tamto. To se mi moc líbilo. 

Spouštím se dolů pěší zónou. Kupuji ručně vyrobené sýry. Ptám se na ty holandské bochníky. Prý zrají tři roky. Chuť náramná. Deset deka 150 korun. Dejte mi méně než deset deka. Ještě kupuji česnek. A další pán  má také česnek.

-Jenže já jsem si koupila na o pár stánků výš.

- To nevadí. Ochutnejte. Tenhle je loňský, ten je náš od Roudnice. Ten je k sázení. A tenhle je maďarský. Má sílu. Ochutnejte.

- Jo, a shoří mi huba!

- Ten je z křemičitých maďarských půd.

- Tak mi dejte jeden. Za dvacku.

- Vemte si tři za padesát.

Líbí se mi – je obchodník.

- Tak tenhle z Roudnice můžete zasadit mezi rajčata, okurky. Napíchejte ho do volných míst.

https://youtube.com/shorts/TrpAK5um2ho

https://www.youtube.com/watch?v=jkeK4sJQdOc

https://www.youtube.com/shorts/ajYlmlUMoik

https://youtube.com/shorts/Wz6U7Snhnnc

https://youtube.com/shorts/IzjXVvr57G8

Slyším nějakou divokou hudbu. Co to je? To jsou UK? Ne. Nejsou. Kapelník představuje jednotlivé nástroje a jejich muzikanty českými jmény. Ta hudba má jiskru. Ohromný rytmus. Představuje nástroje – jedl vtipnou kaši. Originální. Schválně je nahrávám na You Tube, aby vás neodrazovala reklama na rajčeti. Když odcházejí, ještě se ptám, co je to za styl.

- To je dechovka. Nejlepší dechovka světa.

- Počkejte! Nahraju si vás. Dám vás na FB.

Kapelník – huba prořízlá. Muzikanti umějí.

- A vy tu spíte?

- Ne, my dnes hrajeme v Pze. Zítra se sem vrátíme.

- Tak jeďte opatrně!

- My jedeme opatrně.

- No, jestli jedete tak, jak hrajete, tak potěš pánbu!

Linda volá. Shání mě. 

- Mám chuť na víno. Tady nikde nemají.

Jdeme ke Třem korunkám. Terasa za fólií. Nefouká sem. Slyšíme koncert. Je čas. Petr odjíždí vyzvednout růžovou bandasku na mléko do Orionu. Dnes jsem s Lindou okoukly, kam bude pro mléko chodit.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-06_Domu_prekrasnou_krajinou/

Veze mě domů. Před námi růžový cadilac. Tak divně šněruje.

- To by mě zajímalo, kdo sedí uvnitř.

- Mě taky.

Máme čas pozorovat, jak při nájezdu na dálnici jede nebezpečně nalepen za vozidlem před ním.

- Péťo, odevzdávám ti ženu.

Jdu okouknout skleník. Padla na mě obrovská únava. Lehám. Na chvilku. Pak se vrátím do zahrady. Probouzím se v osm. Zahradu nechám na zítra. Zatápím. Po týdnu. Je tu vlažno, příjemno. Až do letošního ledna jsem neměla ráda zázvor. Při svém prvním zimním přesunu z Černé hory do Pece jsem si na Zahrádkách v Segafredu dala na doporučení čaj z jemných plátečků zázvoru, lístečků máty, citronu a medu. Při příštím lyžování jsem si to tam dala znovu. A dnes jsem si tuhle dobrotu v tomhle týdnu udělala už asi potřetí. Moc mi to chutná. 

Vysílá Libor Malý. Poslouchám o tom, jak nás trfáví. To vědí všichni. Totiž epifýza - nejcitlivější součástí našeho nervového systému. Škodí jí 4 věci:

Hliník. (Chemtrails.)

Hnojivo glyfosát.

Fluorid!!!

Celé to promixuje vlnění wifi.

Libor pouští video:

Glyfosát – stříká se všude. Např. na pole před dozráním obilí. Američané zakázali. Evropané na pět let ještě povolili. Prof. RNDr. Pavel Drašar, DSc.

- Hodně se mluví o rakovině. Na konci minulého století se glyfosát nacházel v povrchových vodách jen občas. Dnes všude i v pitné vodě, v řadě produktů potravinářských, které si normálně koupíme v obchodě. Jeho původní toxicita byla velmi nízká; ale působí na přírodu – hubí květiny, mění odpověď bakterií a hub na antibiotika. V lit. se hovoří o řadě chorob – ovlivnění mozkové činnosti, poškození CNS, autismus, Alzhaimerova choroba, Parkinsonova choroba, špatně procházející těhotenství, neplodnost, malformace, metabolity glyfosátu ničí červené krvinky. Odborná veřejnost by měla tlačit na vrcholky EU aby přijaly usnesení, že se to bude zkoumat a že se v potaz vezmou tyhle argumenty.

DDT už se zase začalo používat, neb se zjistilo, že na některé brouky nic lepšího nemáme. Používá se cíleně, opatrně, omezeně, kvalifikovaně. To, co bylo v DDT chyba, bylo, že si ho každý koupil v drogerii a nasypal ho kam chtěl v jakémkoli množství. A to se děje dnes glyfosátem. Každý si koupí deset litrů a nalije se to k sobě na zahradu.

Řepka olejná se musí několikrát intenzivně stříkat pesticidy, herbicidy – zemědělci to dělají kvůli dotacím. Někdo zaplatí producentům tyhle jedy…

Olej z řepky - postříkáno zbytečně pesticidy a herbicidy, není to třeba. EU dává dotaci, aby to stříkali. Zemědělci z toho žijí. Jsme vražděni rouškami, válkami, biologickými zbraněmi – republikáni v USA to zveřejnili, chemtrails…

CDC – zoombie pandemic

Je čas. Dobrou noc!