Už ho nesou

Konečně sobota. Ta, kterou jsem měla už včera. Mám týden posunutý. Za rok už první máj prý slavit nebudeme. Prý to bude výročí přistoupení k EU. No, jestli lidem nechají den volna, nikdo ani nepípne. Před časem jsem poslouchala pořad, který svátek práce vysvětlil tak, že dali otrokům den k oslavě svého otroctví. Nevím. Pracovala jsem moc ráda. Těšila jsem se do školy. Na kolegy i na děti. Bylo to moc hezké. Zaplaťbůh jsem si nestěžovala na výplatu. Měla jsem překrásnou profesi. Ráda vzpomínám. Jenže - to byly jiné časy. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-04-kocici-rano

Místo kina mám kočičí dívadlo. Kočkování. Začíná to mytím Žofinky. Mourek se snaží, snaží. Žofinka drží, drží. Stačí jedno máchnutí packou. Je po míru, po láskyplném splynutí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/20204-05-04-jist-je-treba

Dnes si mixuji smrkové výhonky do koktejlu. Rychle oloupat brambory. Cibulku na pánev. Na ni krůtí prsíčka. Jablíčka na kompot. Běžím do zahrady pro zelené. A hele, zkusím hlavičku salátku.

Čas běží. Aranžuji Petrouškovi na stůl.

Nedělám si starost, jestli stihnu nějaký vlak do Trutnova nebo ne. ¨Jak to vyjde, tak to bude. Raduji se, z krásného dnes. Tady a teď. 

Stačí se scházet, grilovat, smát se, radovat. Máme být veselí, ne utrápení. Ne mít stále starosti a něco řešit. Staré slovo řešeto je cedník. Život nám protéká mezi prsty jako přes řešeto. To hezké odtéká pryč. Zůstává nám tam to nepěkné. Je třeba cedník zahodit a žít bohatý život. Život plný všeho příjemného. Souvisí s tím sebevědomí. Člověk, který si je vědom své hodnoty sám sebe, chová se podle toho v životě. Přichází k němu více štěstí. Méně řeší. Vyřadila jsem u Herbalife slovo problém. Vyhýbám se mu programově. Pro mě jsou jen výzvy. Oběť – tvůrce. Trpaslík a obr. Pokud si připustím problém, je obr a já trpaslík. Obracím to. Problém je trpaslík, já rostu, jsem obr, který ho umí vyřešit. Tedy – problém neexistuje. Co řeším? Lidi se hroutí pod nekonečnými malichernými starostmi. Opakovaně. Nestojí to za to. Mám doma takové slunce. Děkuji za něj!! Situace někoho převálcuje, zdrtí. V tom okamžiku je třeba si uvědomit, jestli v takové situaci chci zůstat. Budeme se vyžívat v roli oběti? Stěžovat si ostatním, co mi kdo.? Ne. Nestěžovat si. Místo abychom rostli, zmenšujeme se. Posilujeme trpaslíka. Problém roste. My se zmenšujeme. Je třeba si říci: Zvládnu to. V sobě to otočit, stát se obrem proti trpaslíkovi. Dojíždějí trpaslíkovské postoje. Problém se stane trpaslíkem. Překleneme se z ustarané trpaslíkovské řešící polohy do šťastné obří. Obr to má z nadhledu. Nemíjí ho situace. To máme všichni občas. Ale on k nim má jiný přístup. Situace ho neporáží. On poráží situaci, protože ji má z nadhledu a jde dál. Přístupem k situacím jako obr nebo trpaslík si tvoříme a budujeme náš život. Jestli se stavím k životu aktivně nebo pasivně. Uvedu příklad.

Petroušek nerad – jako většina mužů – nemusí trhy, lidi, nakupování, umělecká vystoupení. Jeho relax je sport. Já nemusím sport. Můj relax je divadlo, lidi, trhy, slavnosti, nakupování. Jsme absolutně odlišní. Jak oheň a voda. Povznáším se. Slyšíte? To je to obrovství. Povznést se - k nadhledu nad situací. Petroušek je tak šťastný, když na víkend slouží v té své milované energetice, realizuje se v ní, pomáhá a zachraňuje. A hlavně - vyhne se trhům.  Před týdnem se obětoval. Bože, to já ráda. Doprovázel mě na Zahradnické slavnosti v Kuksu. Na Ovčácké slavnosti v Babiččině oudolí. Zlatým hřebem dne byl pozdní oběd. Děkuji mu ještě dneska. Obětoval se. Pro mě. Tak jsme se tam potulovali každý na svém. On šel na kafe. Já klábosit se stánkaři… OK:

- Peťuš, příští týden pojedeme na Už ho nesou.

Okamžitě z něj vypadlo vítězné:

- Já sloužím!

Aha. Kvůli tomu se ale nebudu hroutit. Nejsem trpaslík. Výzva. Jak to naorganizuji? Ideálně pro oba. Jedna varianta - vyjedeme odpoledne. Druhá varianta - schůdnější pro oba: Ráno jsem vstala. Připravila oběd. Dokonce jsem šla do skleníku uříznout první salátek. Umyla jsem si vlasy. Nakrmila kočky. Dnes měly den s masovými konzervami. Mají raději den s masem. :-) Hledám vlak do Trutnova. Samá výluka. Jeden vlakobus se mi líbí. 11.20 hod. Za chvíli je v Trutnově.

- Petroušku? Uvařila jsem oběd. Polévku pak dej do lednice. Vlak mi jede v jedenáct dvacet.

- Tak už utíkej.

- To já bych utíkala. Ale nestihnu doběhnout na nádraží. Mám si ještě sbalit báglíček. Kdyby ses´   tu ukázal za deset minut.

Nebrblal. Zkontrolovala jsem vše. Žofie doma. Mourek venku. Okna zamčená. Vycházím z branky. Přijíždí auto. Nasedám. Za dvě minuty vystupuji u nádraží.

U pokladny se ptám, který autobus je ten nejrychlejší.

- Venku se zeptejte řidičů.

Děkuji. Za radu a za to, že mě pokladní neposlala s mou tisícovkou pryč. Jako důchodce platím do Trutnova požehnaných 32 korun. Před nádražím nahlas zdravím. Ptám se, který autobus jede přímo do Trutnova.

- Já. Paní, já se tu nevytočím. Stojí támhle, vidíte? Autobus je otevřený. Můžete si nastoupit. Pojedu co nejrychleji.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-04-do-trautenau-zluta-cesta

Skvělé! Tlapkám k autobusu. Mohu si vybrat místo, jaké chci. Nikdo tu ještě není. Teprve za chvíli přiběhne pár lidí. Asi od vlaku. Do Trutnova jsem vlakem ještě asi nejela. Ačkoli! Do Svobody? No! Nevím. Vyjíždíme. Nemám tuchy, jestli z vlaku je vidět Sněženka a Černá hora. Prohlížím si krajinu z výšky autobusu. Jezdíme tudy pravidelně na hory. Kochám se. Fotím hory. Á, tady na odpočívadle vždycky zastavím. Utíkám si vyblejsknout tu mou přenádhernou bílou krásku. Horu hor. To byla dnes rychlost. Takhle nejedu ani autem. Trutnov hl. nádraží.

- Jel jsem, jak nejvíc jsem uměl.

- Děkuji vám. Jel jste jako dráha! Krásně.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-04-uz-ho-nesou

Přecházím přes most. Okolo UFFO na pěší zónu. Začínám být ve svém živlu. Stánky, prodejci, mnohé poznávám. Mnozí zdraví. Á, pan flašinetář neoddiskutovatelná figurka všech oslav. Hledám si to své. Nejprve koncert na náměstí. Pak k tržnici. Atrakce pohybu pro děti. Staré české dovednosti. Zkouším si udržet se na podložce, pod níž máš kouli. Zvládla. Dávám se do řeči se staročesky oblečenými dámami. Ano, najdu si Divadlo v pytli z Ústí nad Labem. Dvakrát v roce sem přijíždějí. Pozoruji dětské atrakce – házení, skákání, pohyb na takovém mechanickém chodítku… 

Kudy ke koncertu kvarteta? Odněkud slyším hudbu. Jdu točitou uličkou. Poznávám další kousek města.

Volá Linda. Za chvíli se přijede podívat. Támle odtud hraje hudba. Míjím lukostřelbu, usedám na lavičku. Čtyři krásné ženy hrají na housle, violu, violoncello. Krásné.

- Mami, kde seš?

- Sejdeš po pěší zoně. První ulička vpravo. Tam mě najdeš.

Popíjím z láhve s vodou. Zobkám pár kuliček zvadlého hroznového vína… Linda mě našla. Po koncertě – překrásném! Víc než hezkém – jdeme obhlédnout stánky. Už jsem si obešla. Petroušek by říkal:

- Kdy už půjdeme?

Loni tu hrála skupina Pjet samyc. Taky nechápal, že uprostřed fotbalového zápasu se neodchází. Jdeme ke Třem korunkám. Prohlížíme si město. Poznávám ho. Trutnov je krásný. Mám sraz se svou zubní lékařkou. Už jde. Krásná drobná. Mává. Usazujeme se vevnitř dlouhatánského asi středověkého domu. Nemají tu okna. Ale prostor je překrásný. Číšník nám přišel říci, že se venku uvolnilo místo. .Rády se stěhujeme ven na slunce. Objednáváme, popíjíme. Hovoříme. Radujeme se. Tetelíme se. Zaznívá sem hudba, výkřiky z představení. Linduška se vrací domů k povinnostem. Ještě chvíli sedíme. Pak jdeme mezi trhovce. Kupuji přírodní mýdlo. Ukazuji dva náramečky z japonského skla. Vybíráme z nevybratelných krás. Ještě olej – tři plus jeden zdarma. Osm set. Mám tu už tři i jeden vybrané. Platím. Směřujeme dolů po pěší zóně. U UFFA se ne a ne rozloučit. Přecházím přes most. U nádraží mě čeká Petroušek. Spokojenost.

- Petuš, to seš hodnej!

Usmívá se. Radujeme se. On, že si z práce odpočinul. Já, že jsem si to náramně užila. Jedeme domů. Kočky čekají. Sedáme chvilku venku. Byl teplý letní den bez vichru. Ó, děkuji!

V mládí bych se zlobila. Dnes jsem elegantně využila svůj potenciál. No, tak jsem jela sama. Nebyla jsem sama. Užila si to. Večer draka dávali na věž. Ale to už jsem byla ve svém a se svým. 

Dobrou noc!