Už je pryč

Divný den. Byly doby, kdy jsem vzpomínala, oslavovala, radovala se. Dnes? Rozčarovaná. Co dokážou davy? Ostudné. Jak se nechají vmanipulovat. Nemusím žádného politika. Pozorovala jsem, jak si dav utvořil uličku, ječel na Klause ml. Hanba mě fackovala. Nemá nárok přijít položit kytku? Byl tam před třiceti lety jako student. Jděte do háje! Demokrati a pravdoláskaři!

Ráno. Co dřív? Polévka od včera. Kolo? Auto? Nádherný den! To by se šlapalo. Auto. Za maminkou. Obědvá ve slunečné jídelničce s paní K. Nesou knedlík (bílá mouka, agrese), plněnou papriku, červenou omáčku. Linda ji navádí, jak ukrojit z mletého masa. Mamka vyšla ze cviku. Radíme, jak ukrojit, přidržet vidličkou...  Na stole leží vystřihovánky. Ježečky. Po obědě chceme, aby maminka stříhala. Ježek má střih nahoru, střih dolů. Bodliny. :-) 

- Mami, opatrně!

- Babi, uchop ty nůžky obráceně.

- Uvařím vám kafíčko, chcete taky, paní K.?

- No to bych si dala.

Utíkám pro dva hrnečky, lžičky. Zalévám horkou vodou z termosky.

- Mami, štrůdl bys řekla, že je starý, tak delisa...

- No tou mám ráda!

- Paní K., mohu vám taky kousek dát?

- To budu ráda!

Obě varuji, že je kafe vařicí. Obě opatrně po lžičkách ochutnávají. Paní K. umí krásně lichotit:

- To je tak dobré! Čerstvé!

- Mami, jak často sem jezdím?

Očekávám jednou týdně, nebo její oblíbenou mantru každou neděli!

- Jezdíš často!

Převezla mě. Čtu z knížky lidového čtení o vampýrech. Zapomněla jsem nářeční slovo... V dávných časech vysávala bytost život z lidí... Nezáživné. Luštíme. Bude zas žárlit. Paní K. nám bude pomáhat. Vyžaduje společnost, komunikaci. Maminka má pocit ohrožení. Stále ji s Lindou usměrňujeme; korigujeme její výpady.

- Kůň básnicky?

Maminka vztekle:

- KOBYLA.

- Na dvě.

- OŘ.

- Cvičné skladby. Cvičila jsem to na klavír.

- ETÝDY.

- Mamko, jak se to píše?

- ETUDA.

- Výborně. Osobnost?

- JÁ.

- Latinsky?

- PERSONA.

- Někdo to má velké...

Linda zkrátí situaci:

- EGO.

Paní K. všechny oslovuje mužským rodem. Stále ji opravuji. Mám obavy, aby se maminka neohradila... Stále a stále o mamce mluví jako muži. Vždycky. Nevím proč. Vždy ji opravuji. Donekonečna. 

- Vidíte, jak jsou na vás všichni milí?

Maminka suše odtuší:

- No jo.

To nevěstí nic dobrého...

- Oplakat?

- OŘVAT.

Linda:

- OBREČET.

- OŽ?

- OŽELET!

- Výborně! Mami, stříhej opatrně. Jsem ráda, že můžeš zaměstnat ruce. Podívej, paní K. tady krásně vystříhala ježkovy nohy. Ty vystříhej ježkovo tělo!

Ó je! Pochválila jsem někoho dalšího. Šprajcuje se. 

- Nezapomeň, že já už stříhat NEBUDU!

Je zlostná, že jí nejdou bodlinky.

- Rozvíjíš si jemnou motoriku! Stříhej!

- U mě to už je stejně zbytečné.

Logiku to má, ale tlačím na ni: ještě dvě bodliny! Mamka se ohradí, aby na ni paní K. nemluvila.

- Babi, buď ráda, že si s tebou někdo chce povídat!! Že paní mluví!

- Proč on je na mě tak zlý! Já jsem mu nezkřížila ani stéblo trávy?

Mamka vybuchla - tak ji neznám, aby už držela... Valím oči! Obě s Lindou mamce domlouváme. Linda jí připomíná, jak byla hodná, charitativní, pečovatelská, jak se starala o lidi, pomáhala jim...

- Ona by si všechno dala, zadarmo...

- Mami, já jsem jí nabídla. Jsem ráda, že jí mohu zpříjemnit den.

Luštíme dál.

- Pražská vysoká škola? Na dvě.

V hlavě mám rozruch. Takhle mamku neznám.

- PŠ. Nebo PV?

Zblbla jsem. Linda je nad věcí:

- Není to UK?

Ty vorle, mamka tu dělá nervozitu. Chytila jsem se.

- Mami, musíme jet. Máme práci na zahradě.

- Potřebuji na záchod.

- Já taky, sestřičko!

To na říká paní K. Vezu mamku, poprosím pečovatelku pro paní K. Hotovo.

- Mami, pustím ti pohádku. (Bude nadšená. Takhle umrtvujeme malé děti.) Nechám Ti tu delisu. A koukám, že ti tu Iva nechala oloupaná jablíčka. Mamko, dám ti je na talíř a hezky je sníš, ano?

Mamka poslušně kouše jablka. Kdybych nešla do pokoje, jablíčka by do zítřka v igelitu zplesnivěla. Hlásím pečovatelce:

- Na záchodě byla, pustila jsem jí pohádku, je sama v jídelně.

Klušeme. Jíme na terase. Musím ji do adventu znovu uklidit. Dnes opět sešlo z mytí oken. Oběd velmi pozdní. Ale dobrý. Řízečky z domácího králíka s petrželovou a česnekovou strouhankou z čerstvého pečiva. Jdeme instalovat světýlka na stromy. Dokud je sluníčko a teplo. Jen začneme pracovat, hlásí Petroušek:

- Staví se tu Ondra.

- Kdy? Vždyť nemám nic... Máme práci. 

- Jen se staví rozloučit.

Zdobím lísku... Jsou tu. Nádherní vnuci. Holčenka a kluk. Domlouvám si s vnučinkou hotel Horizont na lyžování. Ondra jede daleko, na dlouho a do nebezpečí. Rychle se stmívá. Utíkám do zahrady na jabloňku... Nahoru, dolů... Jsem na štaflích. Zpředu domu mě volají. 

- Kde jsou?

- Už odešli.

Byla jsem v koruně... Aspoň ještě telefon.

- Opatruj se.

- Dobrá!

- Nedůvěřuj!

- Dobrá!

Linda dokončuje replikou z Mrazíka.

(Matka: Buď opatrný. Ivan: Dobrá. Matka: A nezapomeň na mě. Ivan: Dobrá. Matka: Vždycky pomáhej slabším. Ivan: Dobrá. Matka: A starším ustupuj! Ivan: Dobrá.)

Zatápím. Větrali jsme celý den. Nalezla sem zima. Film Toman. Brrr. Tluče mi srdce. Vždyť je to stále stejné. Ti u moci pletichaří, kupčí, obchodují, udávají se navzájem, žijí nad poměry... Toman, původně židovské jméno. Slánský - taky přejmenován... Myslím Silberstein... V létě u česání rybízu jsem poslouchala četbu, jak se sem navezli jeden žid (nebo Žid?) vedle druhého... Smrt Masaryka... Konečně závěr... Jsem celá rozechvělá... Nic se nemění. Po tisíciletý plebs a ti nahoře. Póvl se vyšplhá při výměně postů v revoluci... Vidím včerejší hulákající stádo na Letné, dnešní řvoucí ovčánky na Národní. Všichni chytří, vzdělaní, rozumní a hlavně BEZ VINY!!! Plné pysky svobody, demokracie... Prý můžeme říkat, co chceme... Cha, cha. A co zákon o předsudečné nenávisti? A co blokace FB? Vždyť se tu nedá nic říct? Rozeštvávají lidi. Hádají se příslušníci rodin, sousedi... Ble.

Jaký ten dnešní výroční den byl? Nebylo to ideální. Ledacos jsem si uvědomila. Stará doba, nová doba...Znamení a znaky doby; věčný plamen, světlonoš... My vám řekneme, co je dobré. Následujte naše světlo. Neuvidíte do tmy. Matení lidí... Ďáblovy rohy, kozoroh, pánevní síla... Symbol sovy - Dům z karet a rituál v tzv. českém lese. Bafomet... Ceny grammy - satanské rituály - odebírání energie lidem... Sedí tam, tleskají satanským klipům... Dnešek pro mě nebyl nijak zvlášť slavnostní, radostný... Uvědomovací. Ledacos mi docvaklo. Takový napůl. Nedodělaný. Divný. Rozčarovaný. Ačkoli: Dnes nám v ulici z plošiny opravili veřejná světla. Klientka si včera posteskla: Tady v ulici vám svítí každé druhé světlo... Ode dneška svítí všechna. A pokud ne, aspoň ušetříme. 

Dobrou noc!