Už je to tu. Doba marmelád, džemů, nakládání, zavařování

Pestrý den. Páteček. Můj den. V půl osmé si beru do postele něco k prostudování. Čtu, čtu, pozorně studuji asi dvě hodiny. Mourek trpělivě leží v koupelně. Pak ho přejde trpělivost. Vidím z postele mihnout se jeho ocásek.

- Jedeš?

- Nejedu. Pojď mi už dát, sakra, něco najíst. Chci ven. Svítí slunce…

Pravda. Jdu. Koupila jsem mu flák masa. Dnes mu k snídani odkrojuji kousky masíčka. To se mu moc zamlouvá. Co si dám k snídani já? Mátu s čokoládou. Utíkám si do zahrady pro lístečky máty. Přidávám ji do mátové příchuti s čokoládou.

Každý den si večer říkám, proč nezaliju už dopoledne! Tak dnes! Teplo. Slunce. To se po obědě začne měnit. Napráškováno od včera. Ochladilo se. Dopo ještě léto. Jdu pokropit zahradu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-02_Dopoledne/

Všechno mi bují. Koňský hnůj dělá divy. Hřeje rostliny zespodu. Děkuji, koníčci!

Co dnes? Zadělám na knedlíky.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-02_Merunkove_knedliky/

Do tvarohového těsta přidávám maličko kvásku. Hezky se rozvaluje. Vláčné. Vařím meruňkové knedlíky.

- Mami? Seš doma?

- Jsem.

- Vezu jahody.

Přivezla samosběrem. Na to je Linďous jednička. Očeše rybíz, angrešt, borůvky, jahody. Zvu ji na oběd. -Ne. Jede dál.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-02_S_Mourkem/

Moureček je od prvního setkání s námi mazlivý, přátelský, vděčný za každé soustečko. Co odešla Zrzečka, občas mraucne. Jako dnes ráno. To poznám. Říkal:

- Nechej už těch papírů. Vstávej.

Beru ho do náručí. Ne, že by se vyloženě rád choval. To ne. Ale tulí se. Rozumím mu beze slov. Dívá se na mě oddaně. Ty jsi mě zachránila. Vytvořilas´pro mě domov. Páníčkovi to trvalo trošku déle. O to víc mě teď má rád, když jsem vám zrzku shodil ze skály. 

Mám ke zpracování deset kilo. Nejdřív nákup. Beru s sebou podpisový arch. Vyjíždím ze vrat. Soused právě přijel na stavbu. Zdravím ho. Žádám, aby si stavební materiál odstěhoval od našeho plotu. Rostou tam nálety. Aby vykopal černý bez, kopřivy… Vše v našem plotě. Myslel, naiva, že společný plot je jeho. Nevím, jak ho to mohlo napadnout. Mohl by se snažit, aby se se plot nenarušil jeho nálety černého bezu.     Náš pozemek kdysi oplotil tatínek, když zavezl hradební příkop. Iva si pamatuje tu dobu. Od našeho plotu na druhé stráně byla osmi deseti metrová díra dolů. Dnes už je tam asi pět let navezeno tuny a tuny hlíny. Takže jsme naopak níž. Taťka vyrobil ve své firmě kovové sloupky s betonovými základy na patkách. Ty sloupky jsou zdravé dodnes. Tatínek je natřel gumoasfaltem. O plot pečujeme. Když soused stavěl, stroje nám jeden sloupek poškodily. Z cizího krev neteče. Bezohlednost. Chvěla se nám celá základová deska. Dnes jsem zjistila mikroprasklinu na obkladech na WC. 

Staré kovové pletivo ztrouchnivělo už za éry maminky. Pamatuji, jak k nám na zahradu lezly sousedovy děti. Všechno tu mamince ožraly. Stále ho flikovala. Ne ne. Asi před dvaceti lety jsem vyhledala firmu, seznámila se s druhy pletiv, pozinkované nebo poplastované, držáky na sloupky, vázací, napínací a ostnaté dráty, úchyty koncovek vzpěr, příchytky… Vybrali jsme poplastované. Petroušek s bratrem natáhli, napnuli. Tatínkovy sloupky měly i horní úchyty na ostnatý drát. Vše zaplaceno, vykonáno a teď přijde hejhola a řekne – to je náš společný, já si na něj navěším tohle a tamto. Nenavěší. No, tak tedy žádám, aby se od našeho plotu vzdálil z nebezpečné blízkosti do bezpečné zóny pro plot. Aby vykopal stromy – nálety. Černý bez, kopřivy… 

Dnešek: Ne, že ti odpoví, ano, udělám to zítra. Hned jde do útoku. Divná doba. Doba zlých, nepřejících, hloupých.

- A kdy ořežete ten strom?

- Jaký strom?

- Támhleten, leze mi do střechy.

Jdu mu ukázat, jak zmrvil, zničil, poškodil náš smrk. Máme totiž u jeho plotu dva. Dospělé. Maminka zasadila. Smrk má na východní a teď nevím - na severní? straně velmi důležitou úlohu. Jehličky rozštěpují nečistoty ve vzduchu. Bulík neznalý té vzácnosti nám zničí tuhle přírodní filtraci vzduchu. 

- Ten smrk tady stál dřív, než vaše střecha. Řekla jsem vám, abyste si stavbu posunul dál. Neposlechl jste. Strom necháte. Ničíte přírodu.

Odjíždím. Jeho pozemek je holý. Bez ničeho. Včera jsem dávala pěkný text:

Jeden vtip, co je víc pravda než vtip

Jednoho dne se Bůh zeptal Sv. Františka...

Bůh: Franto, ty víš všechno o zahradách a přírodě, co se to děje tam dole? Co se to stalo pampeliškám, fialkám, sedmikráskám a těm dalším věcem, které jsem před věky vysázel? Měl jsem perfektní bezúdržbový zahradní plán. Ty rostliny rostly v jakékoliv půdě, vydržely sucho a hojně se samy množily. Nektar z dlouhotrvajících květů přitahoval motýly, včely a hejna zpěvných ptáků. Očekával jsem tedy, že už uvidím krásné zahrady plné barev a květů. Ale všechno co vidím jsou zelené fleky...

Sv.František: To někteří lidé, Pane. Začali říkat tvým květinám "plevel", ze všech sil je hubí a nahrazují trávou.

Bůh: Trávou? Ale to je tak nudné! Není to barevné. Nepřitahuje to včely, motýly, ani ptáky, jenom ponravy a žížaly. Je to citlivé na teplotní změny. Chtějí tihle lidé opravdu aby tam rostla tráva?

Sv.František: Očividně, Pane. Podstupují při jejím pěstování velké utrpení. Začnou každé jaro hnojit a hubí všechny ostatní rostliny, které se v trávníku objeví.

Bůh: Jarní deště a teplé počasí pravděpodobně způsobuje, že tráva roste opravdu rychle. To musí být ti lidé velice štastní.

Sv.František: Vypadá to, že ne, Pane. Jakmile trochu povyroste, sekají jí někdy i dvakrát do týdne.

Bůh: Oni jí sekají? Suší jí jako seno?

Sv.František: Nikoliv, Pane. Většina z nich jí hrabe a dává do pytlů.

Bůh: Do pytlů? Proč? Je to cenné? Prodávají to?

Sv.František: Ne Pane, právě naopak. Platí za odvoz.

Bůh: Tak počkej chvilku: Oni to hnojí aby to rostlo, a když to roste, tak to sekají a platí za to, aby se toho zbavili?

Sv.František: Ano Pane.

Bůh: Tihle lidé musí cítit velkou úlevu v létě, když vypínáme déšť a zapínáme horko. To dozajista zpomalí růst trávy a ušetří jim to hodně práce.

Sv.František: Tomu nebudete věřit, Pane! Když tráva přestane růst tak rychle, vytáhnou hadice a platí ještě více peněz za zalévání, aby mohli pokračovat v sekání a odvážení.

Bůh: Děsnej nesmysl! Alespoň že si nechali ty stromy, které jsem vysadil. Stromům narostou na jaře listy pro krásu a letní stín. Na podzim opadají a vytvoří přirozenou pokrývku, aby zadržely vláhu v půdě a chránily tak stromy a keře. Navíc se rozloží na kompost aby obohatily půdu. Je to přirozený cyklus života.

Sv.František: Raději si sedněte, Pane. Místo toho je ti lidé hrabou na velké hromady a platí za jejich odvoz.

Bůh: To není možné!! A co dělají aby chránili kořeny stromů a keřů před mrazem, a aby udrželi půdu vlhkou a nespečenou?

Sv.František: Po tom co vyhodí listy kupují něco v igelitových pytlích, co se nazývá mulč. Přivážejí to domů a rozsypávají to na místo listů.

Bůh: A odkud tento mulč berou?

Sv.František: Oni kácí stromy a rozemelou je, aby tento mulč vyrobili.

Bůh: Dóóóst!!! Už na to raději nechci myslet. Svatá Kateřino, ty máš na starosti kulturu. Jaký film je na programu dnes večer?

Sv.Kateřina: "Blbý a blbější" Pane. Je to opravdu hloupý film o ...

Bůh: To je OK, klidně to pusť. Myslím že jsem o tom už slyšel od Františka.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-02_Nakupy_-/

Proč je tolik zabedněných? Lidí, kteří sečou jak diví. Pak jak blbí zalévají. Na pozemku nesnesou lísteček, chudobku. Asi jsem nějaká připitomělá, že to nechápu. 

U obchodu sedím v autě. Čtu si v mobilu. Břink. Vedle nějaký vcelku mladý hejhola mi hnul zrcátkem. Kluše do obchodu. Vystupuji a volám na něj.

- Bouchnul jste mi do zrcátka.

Něco mi odsekl. Sedám ještě do auta. Vrací se. Nadává mi. Tyká mi. Kdebyl. Místo aby houkl:

- Promiňte, to se mi stalo omylem.

Vylézám, odpovídám. Hovor hlučný -  divadlo pro lidi. Opět se ztrácí v elektře. Přeparkovávám. Je to fakt kdebyl. Postavil se tak blízko ke mně, přitom vpravo mohl využít metr k obchodu. Asi očkovaný. Nervní. Arogantní. Vypadal jak narkoman. Prý ne. Prý má děti. Mi povídala prodavačka. Ale kdebyl to je. Jdu do obchodu. Zas útočí. Tentokrát přecházím na tykání já. Abychom si byli rovni. On mně, já jemu.

- Komu týkáš? Vrať se do rakve!

Ježiš, to je ostuda! Všichni čučí. Hm. Takový jako gentleman. Je sice mladší, ale je to člověk šereda. Srší z něj únava světem. Ani kolo bych si o něj neopřela. Tvrdé rysy. Ve tváři má napsáno:

- Jsem největší ubožák světa. Máma mě týrala. Ve škole mě spolužáci mlátili, učitelé ponižovali za mou neschopnost. Už jsem velký. Vracím to společnosti.

Myslí si, že se ho bojím. Jak zalezl do auta, důrazně jsem mu zavřela dvířka. Čamrda hned vyskočil. Odcházím do obchodu. Ať mi vleze na batůžek.

Čím jsem ho tak mohla rozzlobit. Asi tím, že o mně nevěděl. Ozvala jsem se a to ho rozčílilo. Při druhém kontaktu vykal, já mu, ohlozkovi, tykala. A to se naštval podruhé. Kéž by ho maminka víc hladila, chválila a učitelé mu nesázeli koule. Hořkost z něj stříkala.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-02_Mourek_ma_novou_mysku/

Koupila jsem Mourkovi myšku. Pískací. Jemně. Celou cestu domů mi na sedadle jemně pískala. Nebylo to příjemné. Vydává zvuky jak doopravdická.

- Mourku, pocem!

Házím mu myšku na dlažbu. Uskočil. Petroušek poznamenal:

- Ten blbec se jí bojí.                                                                                                                                                Zdvihám ji, házím znovu. Utekl do trávy. Smějeme se. Naposledy, když jsem se vrátila z hor, Zrzečka chytla myšku. Prý s ní lítala okolo domu. Pak ji hodila Mourkovi. Ten ji s chutí sežral. Mourek nikdy chytat myši nebude. On se živých asi bojí. Troufne si akorát na umolásanou. Jenže mu ji nemá kdo chytit.

Krůtí krk do hrnce. Nemám nudle na zítra. Válím placku. Krásně, ale překrásně mi přeschla. Ty vorle! To je děs.

- Mami, nezapomeň na ty jahody.

- Už vařím z kila džem.

Poslouchám u toho Wilsonovu 10 s Xaverem a Petrem Holcem. Řehotám se. jejich rozhovory mi připomínají naše hovory s mou dávnou kamarádkou Kačkou. Dováděly jsme situace ad absurdum. A řehtaly jsme se tomu, dvě velké dospělé, jak malé holky.

Víte, kdo je v PS mp3?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-02_Tak_uz_to_zacalo._zavarovaci_sezona/

Marmeládka je raz dva hotová. Skleničky si napařuji horkou párou v troubě. Lindo, to je výhoda trouby s nádržkou. Ano, zas mě to vyzvalo:

- Je třeba naplnit nádržku vodou.

Jahůdky jsou letos malé. Krásné. Rudé. Zralé. Sladké.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-02_Povedly_se_-_kouzlo_nechteneho/

Ještě nakrájet ty nudle z přeschlé placky. Jenže ze suché odkrajuji nádherné vlasové nudličky jako maminčiny. Jo v tom je to kouzlo! Aha. Polámané kousky zítra hodím do polévky. Už dlouho jsem neměla, mami, tak jemňoučké nudličky, jako od tebe.

Dnes jsem toho hodně podělala. :-) Knedlíky. Nudle. Marmeládu. Souboj se zabedněncem. Ještě jeden. Tentokrát s kreténkem. Nenudila jsem se.

Dobrou noc!