Už je tu. Páteček
Páteček! Můj oblíbený. Sláva, sláva, sláva. Vivat!!! Dopředu vím, že svůj pracovní plán nesplním. Netrápím se. Raduji se ze života. Od včera mám jede velký důvod radovat se. Ticho, ticho, ať neznejistím ty, kteří jsou v ohrožení…
Brzy ráno jsem si vzala do postele ntb., telefon. Ihned jsem spala jak dřevo. Zvoní. Linda. Něco mi sděluje. Rozespale hlásím, že se tu spí.
Za hodinku za dvě volá znovu.
- Dobré ráno!
Chvilku mluvíme.
- Počkej, já musím vylézt. Na chodbě brečí Žofka.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-044-dobre-rano
Vykračuji z ložnice. Žofinka vyčítá; kde jsi? Proč spíš? Proč jsem sama? Proč je Mourek venku…
Chovám ji. Přede tím svým kotěcím vrvr. Vděčná za mou společnost. Za pochování.
Zas už jsou tady dny jak přes kopírák. V červenci dopoledne slunce, vedro, odpoledne mraky. V srpnu dopoledne jarní den, slunce, odpoledne mraky.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-04-den-je-v-behu
Celý týden se poflakuji. Mám na to právo. Žádné výčitky.
Nazdar. Vytírám. Jdu natrhat rajčata. Posbírat blůmy. Letos jich není tolik. Ale děkujeme, zahrado! Hraju si s kočkami. Žofka zas už uvízla v koruně vrbičky.
Bože, přece plavat, jezdit na kole a slézt vrbu nezapomeneš. Všechno je možné.
Máchám dvě pračky prádla na 30°C. Zajímavé. Koupila jsem eco prostředek. Mají štěstí. Nalepen český návod. Mám v oblibě gely s jelenem. Podvědomě chci podporovat všechno české. Množství jelena do pračky docela velké. Jedno víčko eco gelu se v bubnu ztratí. Přidávám maličko eco prášku s bělicím účinkem. Hnědý recyklovaný papír má utvrdit v eco. Jsem překvapena. Po pracím cyklu vyndávám prádlo se zářivými barvami. Jen jeden vršíček gelu, prádlo vyprané. Co to v tom mají za zázrak. Aktivní kyslík?
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-04-pitka
Prohlížím si na FB obrázek ze zahrady. Pán ukazuje pekáč ze zahrady na dně s červenými zbytky od chemtrails. Jdu vyfotit naše pítka. Jedno mám položené na vidlici jabloně. Má na dně hnusnou červenou kaši. Druhé používají ptáci k pití i cáchání. Fotím obě. To dýcháme, pijeme, padá nám to na ovoce, zeleninu. Žádný prach ze Sahary. Chemický koktejl.
https://www.youtube.com/watch?v=LHwq1851vrQ&t=133s
Poslouchám druhý díl zajímavého vyprávění. Další střípky do mozaiky. Škoda, že jsou lidé líní, hluší, slepí, tupí. Nechtějí zkoumat, studovat,
Petroušek je tu. Nese si obálku se složenkou za vodu.
- Tak kolik jsi prošustrovala?
- Nic jsem neprošustrovala. Bylo to potřebné. A kolik platíme?
- 2112,- . Tak to není moc za tolik kubíků.
Uměle spouští hrůzu. :-) Totiž hadicí musíš lít vodu na místo jako konví. On se řídí starou vojenskou zásadou - co je mokré, to je čisté. Tedy - co je mokré, to je zalité. Jenže omyl. Co on pokropí, je suché.
- To máš štěstí!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-04-posmakla-jsem-si
Řehotám se. Dojídám pozdní oběd. Povedl se mi moc. Rajčatová rýže. Větší dobrotu jsem nejedla. Recept dávám do skupiny https://www.facebook.com/groups/739458732823795
Zhubni-ihned! Přihlas se.
Za chvíli je zpátky s brýlemi na nose.
- Tys´ věděla, kdy máš zalévat. Oni nám tu dali ještě státní kompenzaci za rok 2022. Vrátili nám 1752,- korun za odkanalizovanou vodu. A nebo Tě tam viděli, lekli se tě a radši poslali peníze na dřevo.
- Prosím tě, co to je za novoty? V životě nám nic nevrátili.
- Jinak bychom platili skoro čtyři tisíce.
Protáčím potichoučku panenky. Jé protimluv. Je tu někdo, kdo umí protáčet panenky nahlas? Poctivě jsem zavlažovala zahradu v tropických jarních parnech. Vyplatilo se.
- Jedeme.
- Petroušku, počkej. Podívej, jak ta malá kočena láskyplně zlobí tátu Moura. Pozorujeme jejich hrátky. Divadlo.
- Tak už jedem!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-04-divadlo-pred-odjezdem
Linda nás pozvala. Cesta k ní do divočiny na samotě vede úvozem.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-04
Sklíčený pocit tam vždycky mám. Potkáváme zvířata. Jsem ráda, když se vymotáme a projíždíme místy s lidskými obydlími.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-04-jsme-tu
Jsme tu. Ta stará jabloň, kterou jsem na jaře fotila v květu, předvádí svou chuď k životu. To není možné. Prázdný dutý kmen věští zkázu. Přitom rozpadající se stará jabloň obsypaná jablíčky. Na nalomené větvi nepředstavitelná úroda. Řeklo by se – nemožné. Kittynčina chaloupka v plné kráse.
Lindin Petr šikovný, tvůrčí se smyslem pro krásu. Dole pod srázem vytvořil pro pošťáka ze starého stromu držák na poštovní schránku. Ať nemusí klusat nahoru do kopce. Z terasy dolů se kochá stříškou ve tvaru vietnamského klobouku.
- To jsem tam dal, aby nám schránka déle vydržela.
Na elegantních dřevěných ukazatelích vypáleno č. p., k nám, od nás. Jeden ukazuje nahoru do nebe – tam ještě ne.
V domě mají další dodělávky. Nová světla. Překrásný nábytek v koupelně. Čekají nás dobroty.
- Mami, chceš škraloup? Dopoledne jsem doběhla k paní pro mléko. Už je svařené.
Jasně že chci. Budu tlustá. Ale škraloup z mléka od krávy krmené loukou… Neodolám. V poledne volala, jestli chci mléko. Dnes potřebuji. Dopili jsme. Odpoledne doběhla pro mléko i pro nás. Naše mléko od krav z kravína je výborné. Jenže je jiné. Krmené siláží. Tohle je žluté. Na jaře jsem myslela, že je to pampeliškami. Ne. Je to prý jiným krmením.
- Dám si horké kakao.
Jdu nahoru za Kitty. Linda mi ukazuje na kamerách, jak Kitty ráno okolo páté hodinu brousí po terase pod oknem ložnice. Celý život otravovala dovnitř ven. Naučila se od naší Micky. Jejich bušení na okno nedalo člověku klidného spaní.
- Ti říkám, že bude nacvičovat skoky do prvního patra, až jednou se uchytí na parapetu a zabuší:
- Jsem tady! Konečně se mi to povedlo. Pusťte mě dovnitř.
- Ne, mami, ne.
Petr dodává.
- Nám stačí, když je doma. Tluče tak dlouho do ibišku, až vylezeme. Pustíme ji ven. A tam ať si cvičí.
Kitty je naprosto jiná. U nás byla v křeči. Bála se Zrzky, Mourka. Prskala. Cestou okolo ní jsi riskoval, že ti urve nohu. Nechá se pochovat. Přede. Je u svých a ve svém.
Kamery jsou bezva věc. Zachycují pohyb okolo domu. Důležité. Zajímavé. Bezpečnostní.
Je čas. Loučíme se.
- Mami, já jsem tak ráda, že jste přijeli.
- I já. Děkujeme za pozvání.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-04-domu
- Petroušku, tam u Žofčina domu zastav. Vyfotím její dům.
Paní, která chová krávu, je sestrou původního nájemníka chalupy, kterou Linda koupila. U nich se na kraji května narodila čtyři koťata. Dvě umřela. Ještě v polovině července si tu žila svůj kotěcí šťastný život naše Žofka. Srdce se svírá… Její bratr je někde v chalupě nedaleko. Její máma prý už dostala nádhernou srst. Jako naše Zrzečka před dvěma lety. Taky po koťatech zkrásněla. Ano, všechny vzpomínky, i ty krásné, jsou smutné. Všechny.
- Podívej se na to slunce!
- Ťuti, zkusím si to zachytit.
Začínají energie ke lví bráně. Silvia Rei upozornila, že letos to nebude jen 8.8. Letos léčivé silné energie pro naši krev, naše organismy, budou tři čtyři dny před a stejně tak i po ní. Spoléhám, že poléčí moje staré tělo a moje zuby. V puse klid. Dva zuby s léčenými kořeny. Bože, děkuji. Ten s píštělkou pustil včera v noci tolik hnisu. Děkuji. Tělo, pročisti se. Tělo, poleč se. Ať jsou všichni lidé ochráněni. Zdraví v rámci svých možností. Kéž jsou všechny bytosti světa šťastny! Děkujeme.
Doma nás čeká dračice se staříkem. To si dělám legraci. Moureček je kluk mezi pěti až sedmi lety. Trpělivý. Hltají večeři. Mourin jde ven. Kočena chvíli blbne, dovádí s utěrkou. Lehám si vedle ní na dlažbu. Hraje si s mými vlasy. Jsem doma. Jsem šťastná. Jsou někde okolo mě rušivci, kteří mi chtějí škodit. Ubližovat. Oni netuší, kolikrát se o to někdo snažil. Už tu není. Jsem v dokonalém bezpečí se silou, která mě stvořila. Zlouni, vlezte mi na záda. Umím se bránit. Jsem pod ochranou.
Klidnou dobrou noc!