Už je tu zas slunovratový čas

Šero. Scházíme se v kuchyni. Linda si myslí, že už začínáme.

- Ticho, ticho, ať nevzbudíme Zrzku. Já jdu ještě spát.

Ukončuji schůzi. Pouštím si film. Vturánu usínám. Probírám se kousek po deváté. Měla jsem předsevzetí. Vstanu čilá brzy ráno. No jo, ale to bych nemohla psát do dvou tří do rána počteníčko. Spánek - základ. Co dnes? Nejprve namlet křen s jablky. Vyrobit majolku. Žehlit, čistit okna, zdobit je, ušít stromeček, nazdobit lustry - umýt je od mušinců; každý adventní víkend peču vánočku; oběd - hovězí polévka - hutný vývar, řízečky z krůty, brambory, nakrájet do nich zeleninu... Vše na páru. Smělý plán. To je tak na týden práce. Hlavní úkol dne: Osvětlit zahradu!

Začínali jsme jednou jabloňkou. Pak lískou a jalovcem. Pak kouzelnou lampou s promítáním barevných vzorů do zahrady. Loni další jabloňka, vrba. Nový světelný koberec na tújky, jo, pár světýlek a světelný kobereček na malou jabloňku... Loni ještě sněhová bouře. Nějak to přeháním. Infantilním.

- Tak jdeme na to?

- Prosím tě, nejdřív oběd! Dej mi na to tak do dvou.

Polévka, poslední špaldové nudle. Zeleninu doplňuji do mrazáku průběžně. Hrábnu, mám. Cibuli, česnek, pórek. Má zeleninová pasta. Petrželová česneková strouhanka, šup, řízečky na sádlo. Brambory od soukromníka na páru, do nich červenou řepu, celer; do misek jedna z posledních rajčátek, smetana. Hotovo. Patnáct hodin. Tak jdeme na to. Za chvíli bude tma. Nejdřív líska. Vysoká. Linda mi pomáhá. Stále:

- Jo, už je to dobrý. Mně je zima.

- Ne, počkej, já to smetákem zdvihnu ještě na vyšší větvičku. Peťuš, pojď mi to rozsvítit, abych to viděla.

To je ochoty. Už by to rádi měli za sebou. Já taky, ale chci to mít hezké. Ne, úchvatné! Obmotáváme jalovec. Loni jsem koupila super dlouhý řetěz. Zdobil jabloňku a vrbičku. Ale nechci mít vidět spoj mezi stromy..

- Co kdybych to navěsila jen na jabloň?

- To budeš mít dlouhé.

- Ne, jabloňka bude jako nevěstinka.

Zrazují mě. Chtějí domů.

- A kam to chceš zapojit? To ti sem nedá.

- Ale Peťuš, já jsem loni koupila varianty prodlužovaček. Počkej, skočím pro ně na půdu.

Mažu pro krabici s loňskými prodlužkami z Lidlu. To byl Lidl znovu po svém extempore s křížky na řeckých kapličkách a černochy s blondýnkami v letáku normální. Letos ne. Agresivní nucení k dodržování nezákona. Stop! Tam nejdu. 

Odbočka: Slovanský KON - představte si tečku a okolo kružnici. Za tu jsme nesměli vstoupit. Tam za hranicí je ZA KON. Význam slova nám změnili. Nutí nás dodržovat zakon. Ale za kon nesmíme...  Teď povýšili na druhou - dodržovat navíc jen vládní nařízení. Ale to neprošlo Sněmovnou. A tedy - co není zákonem přikázáno, nemusí se dodržovat. 

Necháváme Péťu propojit potřebné. Zrzečka objevuje prostor v přední části před domem. Dopoledne Linda hrabala listí. Zrzka se ztratila. Vždycky přiběhne na zavolání. Schovala se v kůlně. Už jsem si myslela, že máme na zahradě Bermudský trojúhelník. A že se v něm ztrácejí kočky. Ruce od mouky, volám, nic. Raději v kůlně, než podběhnout na ulici. Našla se. A dokonce přiběhla bočním francouzským oknem. Domestikuje se. 

Přemisťujeme se za dům. Běží s námi do prostoru, který křižuje denně a notoricky ho po měsíci u nás zná. Stmívá se. Rozprostírám světýlka na trávu. To se Zrzečce moc líbí.

- Jedeš!

- Mami, neuč ji na světýlka, lezla by na vánoční stromeček.

Zrzečka si troufá na štafle. To by Micinku ani nenapadlo. Natož aby se vyškrábala na první druhou špricli. 

Linda hlásí:

- Hustone, máme problém.

- Problém se neříká. Říká se výzva.

Petroušek jde po nás. V předu splnil úkol. Zapojeno. Propojeno. Spoje ochráněny igelitem proti vlhkosti.

- Co říkáte?

- Ale mamce chybí jedna rozdvojka.

Porušuji své tvrzení o slovu výzva:

- Péťa má problém...

I já mám problém Popotahuji štafle po trávě. V rukou kabel, smeták na navěšování. Rozštípla jsem je. Rozlomila. Splnila jsem úkol: Studuj, studuj, hlavně na nic nesahej. 

- Už na to nelez. 

- Prosím tě, trošku praskly. 

- Zítra je musím zpevnit šrouby!

Řehtáme se. Nakonec nám chybí víc rozdvojek. Loni přibylo promítání sněhové bouře na fasádu. Letos jsem přikoupila jeden nádherný jemňoučký stromeček. Intuitivně. Než zavřeli JYSK. Tam jsem se vyřádila. :-) 

Petroušek počítá.

- Kolik rozdvojek nám chybí? To musím sehnat dnes. Zítra mají zavřeno.

- Tak se snaž!

Odporuje.

- Letos tady je toho víc.

- I já odporuji. Chlácholím.

- Skoro není.

Linda pozorovatel kontruje:

- Vy jste z toho kapitalismu rozežraní!

- Jo, a chystáme se na NWO.

Péťa jede pro mléko. Já na větvičky. Dnes už stromeček neušiju. Setkáváme se za chvíli doma.

- Tak jsem sehnal v Oukeji. Mají tam okénko.

- Jak okénko? Jsou zavření?

- No, ptal se, jestli jsem si to objednal přes internet.

- To jako podávají ledničku okýnkem?

- Zaplatil jsem kartou, zavřel. Bylo šest hodin. 

To jsou věci. Tak v osmnáct zavírá okénko v elektře. Musím se štípnout, jestli nespím.

- Vánočka se ti povedla. Je moc dobrá.

Linda odjíždí. Zrzečka se neobtěžuje běžet za mnou na gaučík. Pejsíček utahán usnul na dece v Petrouškově  pracovně. Tak snad dnes večer budu ušetřena Zrzeččina raplu.

Sledujeme Ženu na vrcholu. Dejdar vsunul do úst soustečko soji; škleb. Petroušek si pro sebe poznamenal: 

- To je mučení lidí.

S ním se mi stále procvičuje bránice.

Dům osvětlen lucernami, svícny, ohněm z kamen. Linda v pořádku dojela ke své autistické nepřítulné Kitty. To zdědila asi po mámě Micince. Obě holky se nerady muzlaly. Micinka se ke mně nepřitulí už nikdy.

Jdu spát. Zítra pokračuji v krasojízdě. Já si ten slunovratový čas vzít nenechám. NENECHÁM. Ignoruji vyznavače blbovin, kterými nám krmí pomalu rok uši. Držím palce všem, kteří pomalu otevírají ve svých hospodách svá agitační střediska na podporu nově vznikající politické strany Občanský odpor, těm, kteří otevírají své hospody pro dělníky na smlouvu o degustaci potravin a podobně. A je mi naprosto jedno, co si kdo myslí. Co si myslím já, to je moje věc. Zůstaňme přátelé! :-) Stejně je všechno jinak. 

Dobrou noc!

P. S. Nežehlila jsem, nemyla okno, neušila stromeček, ale vůbec mi to nevadí.