Už je tu zase ten ve špičaté mitře

"Kde se vzal, tu se vzal,

Mikuláš pod okny stál.

V ruce velkou berličku,

na hlavě měl čepičku.

Z bílých vousů teplý šál,

takhle, děti, vypadal!"

Obraz: Alena Ladová - Mikuláš, anděl a čert 1952

Pomalý rozjezd a od rána až do půlnoci, to je do teď, v pohybu. Na Mikuláše jsem zvávala vnuky, tajně jsme zvonili venku zvonečkem… Petroušek poznamenal, že samochtějícímu se křivda neděje. A jeden můj dávný známý zase glosoval: Jak chtěj vaši, našim to je jedno.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-05-ranni-udrzba

Dopoledne si tvořím video na Tik Tok. Peeling, maska, vypadáš jak patník, pak se zas vracíš vzhledem do člověka. Vybírám písničku. Musí to být Smith. The Cure. Ta bere.

Odškrtávám body z papírku. Ticho v domě. Jsem v myšlenkách sama se sebou. Honí se mi hlavou vzpomínky. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-05-povedl-se

Na třináctou paní. Stíhám upéct krásný chlebíček. Ale opravdu pěkný. A dobrý.

Petroušek volá. Poledne. Domlouváme si na odpoledne ještě zdobení chaloupky.

Telefonujeme s Luckou. Zítra je tu máme jak na koni. Těším se na ně. Po hodince mi do hovoru vstupuje vyzvánění. Aha, nová paní. 

- Luci, zítra! Jdu pustit paní.

Vítám ji. Hezká. Jednašedesát. Udržovaná. Maličko obézní. Měřím. Vysvětluji.

- A jak se mám zbavit těch tuků?

Stravou. Za Emila Zátopka bylo v přírodě sto procent vitamínů a minerálů. Platilo 80% pohybu a 20% stravy. Plnohodnotné. Dnes je to naopak - 80% stravy a 20% pohybu. To znamená, že když jsem si šla pro polotovar, třeba sekanou, španělské ptáčky, tak to bylo ráno uhněteno z čerstvých surovin. To byl opravdu polo-tovar. 

- Ne jako dnes, zalito ve folii ve vakuu…

S paní teče hovor v klidu, pohodě. Hodně toho zná, ví. Je tu už devatenáct let. Přišla z Moravy.

- Já jsem měla manžela, který přišel z práce, lehl si, já jsem celý den nic nedělala…

- Na mateřské, že?

- Ano. S třemi dětmi. On si myslel, že mu nemohu utéci.

- Jak se vám to povedlo? To je byt a muž.

- Jeli jsme na nějaký podnikový zájezd. A on nám to organizoval. To jsme se seznámili. A pak si pro mě přijel. To byla náhoda.

- To byla domluva.

Usmívá se. Rozumí. Odvezl si ji do Čech. Jsou spolu spokojeni skoro dvacet let.

- A co ten váš první?

- Myslel si, že se vrátím.

- To se chlapec přepočítal. Má nějakou ženu?

- Až teď prý. Ale dětem tvrdí, že je to jen kamarádka. On je takový podivín. Nebydlí u sebe.

Paní se mnou začne hubnout.

Odjíždí. Přeju si, aby jí to šlo s lehkostí motýlího letu za letního dne. To se přece dá zvládnout.

Volám na webnode. Píší, že se nepodařilo strhnout platbu.

- Já totiž kupuji na TEMU, proto jsem kartu ohraničila limitem, aby se mi neztrácely náhodou peníze…

Ptám se, kolik budu platit.

- Máme to na dva roky s desetiprocentní slevou.

- A co jsem platila před měsícem?

- Domenu.

- To bylo to malé číslo. A toto bude prasečí, že?

- Ano, 7200 korun.

To abych zveřejnila konto pro své čtenáře…

Vyměním ubrus. Chystám si zdobení na barborky. Lezu na půdu. Z půdy, na půdu s krabicemi. Z půdy s krabicemi.

- Přijde Honzík!

Tak to mě těší. Mám ho ráda. Mladší. Je jako všichni stále v jednom kole. Nabízím pohoštění. Povídáme si. Těší mě, že nezapomíná na svého tatínka. Mají se rádi. Moc rádi.

Odchází.

- Půjdeme teda do chaloupky?

- Petroušku, prosím, ještě hodinku.

- Ale to bude tma.

- To na už je teď. Nic se nezmění. Bude stále tma tmoucí.

Jdeme. Mám totiž od loňska jeden pěkný dlouhý barevný veselý řetěz. Natahuje prodlužovací kabel na vedlejší jabloň. Jak on uvažuje. Jakože oblečeme ještě jednu? Ne, ne.

- Petroušku, tahle s tím bílým světlem je taková smutná, víš? Tak na ni navlečeme ještě ten barevný.

Mám ve zvyku kabel zdvihat do větví smetákem. Jenže nejdřív stejně musím vylézt na nejvyšší větvičku a kabel tam uvázat. O jé!

- Peťuš, myslíš, že bys mi donesl štafle?

Je to tady. Remcá. Že je musí jít přinést z pergoly. A tam je natažená plachta. Tak to nesnáším. Plachty! Tak si to hezky z té podplachty přines. Slyším hartusení.

- Petroušku?? Jestli se chceš zlobit, tak já si to udělám sama. Chci mít klid, pohodu. O nic nejde. Budeme chvíli na zahradě. Jsme oblečení. Tak co!

Zjihnul. Dobré slovo brány otevírá. Pomáhá mi s kabelem, aby byl hezky rozprostřen. Musím se smát jeho přesnosti, plánování, přípravě:

- Akce není dobře připravena. Myslel jsem, že budeme potřebovat další spínací hodiny. Ale když je to na jednom stromě, naopak, spínací nepotřebujeme, ale chybí nám rozdvojka.

Má pravdu, pčeceda. Všechno jsme zvládli. Stromeček ozdoben dvojím řetězem. Ten má totiž záruku tři roky. Ale letos už mu je v jeho luxusní krabici právě jeden rok. Teprve letos poprvé visí venku…

A teď jdeme připevnit nad dveře do chaloupky girlandu.

- Peťuš, někdo mi ji přinesl. Vůbec nevím, jak jsem k ní přišla. Ta na domě je hezoučká. Darovanému koni na zuby nehleď.

V chatě mám dlouhou girlandu se světýlky okolo dveří. Je dostatečně dlouhá třeba nad okýnka, když už nad vchodem visí krátká girlanda. Nechceme tlouci do dřeva nové chatičky. Navíc mi girlandička na jednom konci tvoří tunýlek. Ne a ne ho rozplést. Co s tím?

- Peťuš, a co kdybychom girlandu natáhli tady na ten rám na houpačku?

- To mě taky napadlo. Ale nejprve ji musíme rozmotat. Zítra.

Ano. Maňana.

Jdu zatopit.

- Jo, víš co se mi dnes stalo? Chci jet, prázdné zadní kolo. Volám do servisu. Mají toho strašně moc. Přezouvají. Řekli mi, ať kolo sundám. Auto dám na špalek. Tak jsem to tak udělal. Snad zítra bude mít čas mi kolo spravit. Jedu na kotelnu. Dnes je tam jen tvoje auto.

On je s tou kotelnou ženatý. Furt za ní leze. Ale kotelna mi vůbec, ale ani maličko nevadí. Pořád chodí hlídat stroje, teplotu, opravy… Pořád slyším:

- Mám pohotovost, to nevím, jestli pojedeme, co kdybych se musel okamžitě vrátit.

Tak to mě baví nejvíc. Když někde vypadne teplo, oni lidi nezmrznou. Mají doma přece připravené z dob predajkyně mobilov dva svetry, ne?

Už je tu. Mixuji mu koktejl. Přelévá mi ho z nutribulletu do vysoké krásné sklenice. Většinou ho umixuji víc a volám, aby šel dopít nádobu.

- Petuš, dnes jsem to odhadla, abys neměl řeči k Žofce, že to zas panička přepískla.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-05-pulnocni

Mixuji sobě. Jdu utřít polici s poleny. Stavím na ni vázý s barborkami. Lezu si na půdu do krabice pro vánoční ubrousky. Aranžuji z krabice ozdoby své, dávné, které jsem vyráběla. Moderní, které jsem koupila.

Konečně jdu vyměnit ten ubrus. A půlnoc odbila.Jdu spát.

Dobrou noc!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-05-v-pavlove-chodil-mikulas

P. S. U Lucky s Míšou a Dominičkem chodil Mikuláš. Kouzelný.