Už jsem si zvykla, že krize všude vnikla. Ale všechno se nakonec NAPRAVÍ!
Jedeme z kopečka. :-) Jedeme k víkendu. Jedeme k dobrým časům. Neposlouchám zprávy. To by byl hřích na mém zdraví. Žádné užírání. Žádné fňukání. Optimismus! Co nám nese budoucnost? Věřím, že jen to nejlepší. Fantastické zprávy. Manévry na našem území. Polní nemocnice po vzoru polní nemocnice v Central Parku v NY. Kohopak tam tehdy zachraňovali?? Proč zrovna dnes zas další šlupka. To byla petarda! První v dubnu. Další dva dny na to. Další před třemi čtyřmi týdny. A poslední dnes. To jsou věci, to jsou věci. Doba přeměny konspirace na realitu se rapidně zkrátila. Ze staletí na roky, měsíce, dny.
Nemám ráda strašeníčko. Zakyseluje organismus. Stačí, když člověk jede po přecpané cestě. To je zakyselení! Stresy, obavy, strachy vše zatěžuje organismus. V pondělí jsme jeli do Phy přes všechny ty Kostelní, Pískové a nevím jaké Lhuotky. Lhoty. V jedné nám zprava suverénně před nosem vjel elegantním kruhem do protisměru kníratý mladík v klobouku. Péťa dobře zareagoval. Poznamenal:
- Ten si píchnul. A jede.
Možná ve stejné vesnici někdo další zariskoval. Jen brzdím nohou do podlahy. Tyhle stresy plně stačí k zakyselení. Není třeba ještě sledovat šášuly v čele státu. Hrají z posledních sil. Už jim praskají nitky na rukách i nohách. Jejich loutkovodiči ztratili své architekty. Ale že nám předvedli to dívadlo z krematoria. Prý vstupní hala Ministerstva zdravotnictví. Pěkná kabbalistická kulisa. Taková filmová. Aktivace zla, temnot.
V Paříži a osmi francouzských městech zákaz nočního vycházení. Od devíti do šesti. Copak lidé nemají vidět? Co se děje? Přeformátovává se svět. Věřím, že jdeme k novému věku. Přepojení gesara - nesara v plném proudu. Občasná nefunkčnost wifi. Občasné pípnutí vteřinového výpadku proudu.
A už mě ta UI pěkně leze na nervy. Umělá inteligence. Opravuje mi slova. Učím ji nová: strašeníčko není strpeníčko. Šášuly není šáhly. Gesara nejsou gesta. Bacha na UI! Pozor na internet věcí! Pozor na nanoboty. Číhají ve vakcínách. Nebo ne? Velká konspirace. :-) A co nám vlastně plukovník vzkázal?! To nebyla konspirace!
Dnes skypuji s maminkou hned ráno. Osobně - kdy to bude? Lovím z maminky vzpomínky. Dívá se někam nad počítač.
- Mami, vidíš mě?
- Nevidím.
- Mami, podívej se dolů.
- Dívá se dolů.
- Mami, dolů před sebe. Už mě vidíš?
- Vidím.
- Co dělám?
- Blikáš.
Mávám. Má čajík. Prý vlažný, lahodný. Sestry mi vzkazují, že docházejí vitamíny a xtra cal na kosti. A čaj. Taky bych ráda docházela - za maminkou!
Nahazuji témata. Děkuji mamince za všechno, co mě naučila, za její pomoc, za to, jak nás milovala, jak nám stále byla připravena pomoci. Hlavně mně. V dobách socialismu, když jsme si pouštěla svou svobodomyslnou nevymáchanou pusu ze špagátu. Kolikrát mě učila řeč před různé komise ROH, na okres... Tolik nespravedlnosti! Režim odkráčel. Přežila jsem. A přišel další. Jak jsme ho očekávali, vítali, jak jsme se těšili. Jdeme do dalšího těšení...
Chtěla bych, aby maminka vyprávěla. Ale od jarních devastačních dvou měsíců s několikadenními samotkami se propadla. Říká:
- Já tě ráda poslouchám.
Já jí taky. Mám mraky nahrávek z našich cest do Velichovek, do Hradce, do Kuksu, k nám domů. Vždy jsem byla ve střehu. Připravená s tabletem k nahrávání.
Končíme. Domlouváme termín na další dny. Včetně víkendu. Hm. Volby něco změnily? Socan už šel od válu...
RHB. Noženky tlapkají. Nebolí. Od příštího týdne lymfo masáže. Tělo se zas zdvihlo. Nechalo si na sebe hodit deku beznaděje. Ne, ne. Ať hlásí, co chtějí. Neslyším, nevidím, raduji se. Deku depky nepotřebuji. Tolik maličkostí, které vnášejí do života tetelení, radost. Ze zpráv si vybírám já, které moje oči přečtou.
Zpívat nemůžeme. Skyp má zpoždění.
Hm, tuhle neznám:
https://www.youtube.com/watch?v=vNXhZcKWD6g
Krize sem, krize tam, já si z ní nic nedělám.
Všechno se nakonec napraví,
ať je to, jaké je to, já mám heslo tohleto:
Veselá mysl je půl zdraví.
Proto i když mám kapsu prázdnou,
Dám si klobouček na stranu.
Krize sem, krize tam, já si z ní nic nedělám,
Však já už se z ní nějak dostanu.
Už jsem si na to zvykla, že krize všude vnikla,
že nikdo s ní už rady neví si.
Kdybych ministrem byla, krizi bych poručila:
Okamžitě ať podá demisi!
Couvám do dvora. Dnes už nikam nemusím.
- Kam jsi zmizela?
- Jsem hlásila, že jsem za chvilenku doma. Ty přeci jenom ryješ? Povídals, že dnes ne. Je to mokré, těžké.
- Petroušek prostříhal celou zahradu. Obryl stromy. Máme skoro zazimováno. Děkuji.
Měla bych dosbírat lískáče i vlašáčky. Ještě uklidit obrovské květináče asparágusů - maminčin a můj. Chci prostříhat vistárii. Už jsem psala. Dostala jsem ji před pěti šesti lety od spolužačky z gymplu. Druhá spolužačka dostala stejný klacek. U ní na chalupě jsem viděla krásně se rozvíjející po sloupě pnoucí vistárii.
- Svatko, jak to, že ti tak roste? Mně skomírá.
- A zaléváš ji?
- Ne.
- Tak zalévej a uvidíš.
Tyhle věty o zalévání - ty znám. Když mě Linda před třemi roky učila pěstovat rajčata, volala ráno:
- Zalilas rajčata?
- Ne.
- Tak je zelej.
V poledne:
- Zalilas rajčata?
- Jo, ráno.
- Tak je zalej.
Večer:
- Zalilas rajčata?
- Už dvakrát.
- Tak jim ještě nalej.
Njn, tak mě holky naučily zalévat. Naše vistárie už loni i letos ukázala květy. Nádherné. Fialinkové. Taková se pnula v DD po plotě. Vodopády květů. Voněly. Zdobily loubí u branky. Expert v čele nechal loubí i se zábradlím odřezat. Vistárie beztrestně zničil. Dost často čtu na FB něco o vařící se vodě. Nepřeju mu nic. Ale blíží se mu to.
Obědváme venku. Slunce vyšlo. Krása! Odpočíváme. Spíš Petroušek odpočívá. Chvilenku během oběda. Je stále v pohybu. Odjíždí. Na chvilenku se pokládám na gauč. Micka si lehla k mým nohám. Vrtí se, je mi to příjemné. Nakonec ona i já zhášíme světla.
Rozsvěcíme. Zvonek. Vrata. Tatínkova vrata.
- Jé, takhle vypadají opískované? Otryskané?
- No, do tří dnů budou rezatá jak kočka.
- Aha, já je natřu.
- Vidíš, tohle všechno jsem dal nové. Jedna trubka 1800 korun.
- A co ty rámečky?
- Vyříznu je. Dal jsem si takovou práci. A teď je vidět jejich poškození.
- Barva to zalepila.
- Vidíš, tady to vyříznu. Za tvýho táty nebyly takové technologie, jako jsou dnes.
Dávám svolení, co ještě. I kdyby nic, tatínkovo dílo žije dál. Naši nájemníci budou mít nejen funkční, ale i hezká zrekonstruovaná vrata. Děkujeme.
Jdu do pelíška. Micka už se vrátila. Kamna žhnou. Je čas.
Dobrou klidnou noc! S krásnými sny!