Už jsou tady :-)

Dnes volný den. Dopo pofackovat dům. Počasí nevyzpytatelné. Tak jo, nebo ano? Slunce nebo pošmourno. Iriska na FB včera psala:

Iris Irenidae: (- cítí se udiveně)

Včera v 12:44 ·

To že si odporují v informacích různé zdroje asi chápu, ale že si odporuje ten stejný zdroj v jeden den (novinky.cz) mi nějak hlava nebere.
Predikce "JAK BUDE" na tento víkend:
1)
Víkend by měl být příjemný. Jak v sobotu, tak v neděli bude jasno až polojasno s ranními teplotami mezi 11 až 15 stupni, odpolední se budou pohybovat mezi 25 až 29 stupni. V neděli odpoledne se začne projevovat postupující výrazná studená fronta, která přinese bouřky, intenzivní srážky a také citelné ochlazení.
2)
Víkend bude ovšem oblačný až zatažený. V sobotu by mělo na celém území buď pršet, nebo se objeví přeháňky a bouřky. Oblačnost by měla ubývat až večer. Ranní teploty se budou pohybovat mezi 16 a 12 stupni, odpolední mezi 20 a 24 stupni.

.... VYBER SI ;-) :-)

A má pravdu.

Mám zvyk uprostřed prázdnin umýt okna; v červenci mám vždy hotovo. Tak dnes. Hurá, sadisticky nalepit veselé mucholapky. (Podobné jako v iluminátské smlouvě - budou jíst, pít, dýchat, nosit jedy. Dáme jim na to veselé obrázky, příjemnou hudbu. Aby mysleli... Aby netušili.) I mé krásné okenní mucholapky vábí barevnou přitažlivostí drzouny, kteří si dovolí vletět do domu.

Venku se začínají sjíždět černooděnci. Cítím radostnou atmosféru ve vzduchu. Smích. Hluk. Dunění. Přemýšlím, že když naproti ve staré wechtrovně - někdo ji koupil - se minulý týden dost hlasitě veselili, až na ně v půlnoci Petroušek houknul, to mi vadí. Ale ten vzruch ve městě je boží. Ulice se začíná plnit stany. Plácek, kudy jezdím loukou za mamkou, taky. Vycházím před dům.

- Jé, dobrý den! Vy jste tu byli loni. Ostrava. Tři směny. Jeřábník. Tady jste ležel na dece v parnu ve stínku na chodníku. Dala jsem vás na FB. Lidi mysleli, že jste pod vlivem. Stál u vás kelímek s pivem. Napsala jsem k tomu něco ve smyslu střízlivý a odpočívá.

- Dobrý den! Máte paměť. Zase jsme přijeli. 

Na oplátku zas on sype z rukávu, co si on o mně pamatuje. Skvělé setkání. I dalšího pána poznávám. Letos vzal tenhle z deky na chodníku syna. Pěkný hoch.

- Tak vás tu hezky vítáme. Ať se vám tu líbí. Ať si hudbu užijete. Chtěla jsem si koupit lístek. No jo, jenže vnukovi jsem o pomoc řekla tři dny po vyprodání. Nic! Tak za rok. Ještě vám zametu chodníček, kdyby bylo vedro.

Loučíme se. U plotu stojí skupinka kluků. I na ně platí uvítání. Děkují. Odcházím. Slyším, jak se ptají:

- Nevadilo by vám, kdybychom se postavili za vás?

Bože, tady je tak srdečno. Proč poslouchají takové řevy? Teda - povětšině. Výjimky něhy z pódia potvrzují pravidlo.

Jedu k mamce. Miluji plnící se město. Global assistance odtahují Poláka. Asi se neukázněně postavil do zákazu. Mají tu místa, vše vyhrazeno pro ně. Ti auty to měli jednodušší. Ti s bágly na zádech si nesou své živobytíčko. Hledají. Možná jdou najisto. 

Jedu alejí. Před třemi čtyřmi lety tam stával jeden dva stany na louce u Metuje. Na soutoku s Labem mají letos improvizované "pokladny". Sprchu. Úschovnu. Podnikaví Češi. Přeju jim to. Camp 3. Letos oplocená louka. Nějaký podnikavec. Na druhé straně cesty na louce u potoka letos poprvé také parking. Na jaře jsem tam fotila vzrostlou trávu. Loni jsem tu fotila sklizeň řepy. Tak jak mi bude smutno, až čápi nadobro opustí koláč svého hnízda, tak smutná budu, až naše dvouměstí zas osiří...

Na kraji cyklostezky někdy stál jeden karavánek. Dnes tu stojí jen jeden francouzský peugeot.   Zajímalo by mě, co říkají na bělobu našeho města. Tetelím se, že tu nechodí žádné duhové pochody nemravně se natřásajících nemocných. (Dodatečně se zjistilo, že zákony o dětech a odebírání z rodin v EU tvořili regulérní blázni. Odsouzení pedofilové. Ale zákony utvořené blázny vstoupily v platnost. Šílené...)

Maminku beru od stolu. Sedí u ní pětadevadesátiletá sympatická paní. Ráda komunikuje. Jen nemá s kým. Devastuje jí to. 

- Mohu si vzít na terasu i paní K.?

Dostávám svolení. Vezu mamku. Paní Janinka mi veze paní K.

- Jaruško, pojďte. Dovezla jsem vám buchtu a ovoce.

Jaruška si přisedá. Měla tu dceru se zetěm. Dovezla jí vodu a sušenky. Hezky nás usazuji okolo stolu. Maminka neremcá, že se jí nevěnuji. Mluvíme pospolu. Krmím je. Očividně jim domácí buchta chutná. Meruňky, blůmy...

- Dnes je, mami, 6.8., je úterý roku 2019. Mám takový pocit, že je výročí, kdy si jacísi šmejdi vyzkoušeli účinky atomovky na lidi...

Paní K. se raduje, mamka se raduje, že jsem jim řekla datum. Zopakuji ho několikrát. Jsme v Černožicích, je 6.8., úterý roku 2019. Asi je výročí svržení zbytečné bomby na Hirošimu.

Večer se čtu u Iris Irenidae: Výbuch v 8.16 hod. 565 m nad městem. Teplota v epicentru 9 000°C. Ohnivá bouře o rychlosti 1200 km/hod. Všeničící žár víc než 6 sec. Tlaková vlna 800 km/hod. Zničeny všechny budovy v okruhu 13 km. (Kdysi jsem pociťovala náklonnost sbormistra Boni Pueri; nevím, jak jsem si ji zasloužila. Psali jsme si, občas zašli na kávu. Dával mi výhody pro školní děti. Když byl v Japonsku, vzpomněla jsem na stavbu Průmyslového paláce našeho náchodského rodáka arch. Letzela. Zůstala stát. Atomový dóm. Hotel Evropa má podobný tvar. Myslím, že Letzel ho zdobil zevnitř. Nevím. Jako první dovezl do Japonska auto. První auto na japonské půdě. Myslím, že tam pro auto chyběly cesty. Jestli si to nepletu. Kdysi po sametové frašce asi ve Snídani na Nově tohle všechno říkali. Byla jsem okouzlena, co naši lidé dokázali. Studoval u arch Kotěry. Jeho spolužákem byl Josef Gočár.) Čtu u Iris dál: Při výbuchu 78 000 přímých obětí, 250 000 obětí nemoci z ozáření v následujících pěti letech. Hlupák rozhodl o vyzkoušení bomby. (Ministerstvo školství už rozpracovává směrnici OSN na snížení intelektu... A daří se i bez ministerského snažení. Inkluze, rušení našich pokladů - zvláštních škol... Pánbu s námi a zlý pryč!) Tehdy jsme se na té Nově dozvěděla: Japonci hledali, kde se narodil, nebo jeho potomky nebo něco okolo Letzela. Nenašli. Protože hledali v Rakousku. Letzel byl občanem Rakousko-uherské monarchie. Zemřel pak u nás v nové republice.  Až poměrně nedávno zjistili, že byl Čech. Čechoslovák. Náchoďan. Tak to jen odskok...

Povídáme si vespolek. Paní K. stále chválí, jakou má mamka sestřičku. :-)  Pak mě zas chválí jako pečovatelku. Ptám se na datum jejího narození. Pamatuje si ho. Narodila se o tři roky dřív, než mamka. Maminka reaguje: 

- Aha, tak ona je 1923, já 1927.

Ano, paní K. je 95 let. Nechce jíst. Je jak věchýtek. Mám radost - včera snědla metýnku. Dnes další kousek. A jak si pochvalovala. Ovoce. Meruňky jsou jak med. Napadne někoho sednout si k ní? Napadne, ale není čas na lidi. Napadne třeba dole v kuchyni napéct meruňkovou bublaninu? Bez bílé mouky! Způsobuje debilitu, záněty, zakyseluje tělo... Rafinace ne! Ve filmu Dobrá země byla narážka na mouku. Proč si ji nekoupí dole v údolí. Protože umletá bez chemického ošetření je naprosto jiná. No nic.
Vezu maminku na záchod. Ani neprotestuje, že se už budu loučit. Pošmákla si na borůvkách se smetanou. Dnes jsme seděly ve čtyřech. Jaruška je fiškus. Jak viděla, že už nic nekápne, šla si umýt ruce. A už nikdy se nevrátila. Loni jsem na ni zanevřela, když jsem ji vzala dolů do zahrady. Řekla, že jde na záchod. Zdrhla mi za pilotem a jeho ženou. Tehdy by se vdávala. :-) Kde ty loňské sněhy jsou? Letec neslyší, už ani neumí použít telefon... Těžké, přetěžké. Celý život prožil se svou ženou. Asi pět let učil v Lybii letce... Kolik takových je po našich domovech pro seniory? Můj porodník, skvělý lékař. Pomáhal na svět mé první dceři. Musel přestřihnout cerclage... Přišla na svět na osmém měsíci. Na sklonku života jedl své exkrementy... Jak je možné, že se člověku poláme mozek? Bojím se stáří. Ale mám v hlavě plán. Nenechám se lapit. Petroušek má taky plán:

- Dejte mně lopatou!

Dnes se tomu ještě smějeme.

Poslouchám u psaní Ivana Rybjanského. Máme jeho somavedic Medic Uran. Pijeme vodičku jak vínko. Masaru Emoto by vytvořil fotky veselé spokojené vody.

https://www.youtube.com/watch?v=FQ0Gd0Y0t8g

Vezu vozíky na chodbu. Jaruška už tu trůní.

- Jaruško, budete si povídat?

Přitaká. Je hodná. Stavím k ní paní K. a maminku. Hladím ji po vlasech. Jak malou holčičku... Pusinkuji. Nasazuji si přílbu. Prve mi dole upadla na obrubník. Praskla. Asi nebyla kvalitní. Má lyžařská z Lidlu za pětistovku byla k smíchu prodavači. Má nová kvalitní stála ke třem tisícům. Ale ta je! - Jedu.

Chvíli pracuji na houpačce. Před dvěma třemi lety nám za plotem stanoval hoch z Oceánie. Dnes slyším sladkou ruštinu. Zdvihám se. Jdu je přivítat. Odkud jsou? Z krasnodarského kraje. Ó, tam mám v Soči kamaráda... Štěbetáme jak jiřičky. Přijeli auty. Jeli čtyři dny. Ještě to vzali přes festival v Germánii. Jejich průvodci jsou otetovaní. Říkám chlapům: Potkat je v lese, uteču. Holčiny je chválí. Jsou hodní. Mluvíme o nočních vlcích, o zrušených vízech do krasnodarské oblasti. TA jedna má šedé copánkové dredy Je překrásná. Ptám se ne trošičku šikmé oči. Kirgizka. Však v Kirgizii žijí také slované. Přikyvuje. Tak ať se jim tu líbí!

Sbírá se k bouři. Jdu si zadat domů na FB reklamu. Ten šmejd mi stále hlásí červený vykřičník. Chybu. Hodinu se trápím. Zkontrolovat. Odeslat. Kolečko se točí, točí. Prý to může trvat několik sekund. Sekund?! Pět minut. Deset minut. Tvořím si v novém okně novou. Zas. Mihne se mi tam nápis, že na tomhle webu reklamu nevytvořím. Tak se jdi zahrabat. Platit a ještě prosit, to je moc. Vorle.

Je po dešti. Jdu vyčistit chodník. Dovytrhat travičku. Trousí se brutálisti. Cizinci. Hezky se usmívají. Každý, každičký pozdraví. KAŽDÝ! Napadá mě věta: A nebudu vás zdravit! - No tak nezdrav, máňo. Je to tvoje vizitka.

Chodník vyčištěn. Zameten. Přijíždí Petroušek.

- Peťuš, srovnal sis záda?

Sport je jeho vášeň! Posílám ho, ať se poraduje s chlapy. Ať zažije radost z pohybu. Ať se uvolní. A povedlo se. Záda nebolí. Ale oko ho tlačí. Odpoledne jsem mu koukla, co mu tam spadlo. Petroušek jde pro lopatku. Nabírá hromádku trávy a písku z chodníku. Pomáhá mi uklidit.

- Ty chceš mít nejhezčí chodník, viď?

- Ne, kdyby bylo vedro, pan jeřábník by si tu chtěl ve stínku pod lískou schrupnout, tak ať to tu má čisté.

Jdu mu mrknout do oka. Umím si nasliněnou vatičkou oko projet. Umím si nasadit čočku. Petroušek ne. Navíc nic nevidí. Přes brýle se do oka nekoukne. Zdá se, že jsem jemné vlákýnko na vatičce vylovila. Nevím. Dávám mu somavedikovou vodičku na propláchnutí. Na víčko chladivý hojivý klidnící Herbalife aloe gel. Na noc mu do rozdrážděného oka vtlačím ophthalmo - framykoin. Uvidíme ráno.

To byl hezký den, ne? Já to tak cítím. Pociťuji po čtrnácti dnech vliv homeopatik. Je mi klidno, krásně na duši. Jeliman mě nerozzlobí. Pozitivní zpráva, že? :-)

Přeji klidnou dobrou noc!