Už na osmou budík

Na osmou budík. V devět přijde fyzioterapeut. Vstávám před budíkem. Linda je tu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-06-le-co

Přivezla dárek. Tašku šunek z Le-Co.

- Mami, píše, že se opozdí.

- Máš chrapot.

- Už mi to odchází.

- Dáš si čaj léto?

Fyzioterapeut má zpoždění, což mi vyhovuje. Stíhám hodně práce, abych pak nerušila. S Lindou cvičí. Mezitím se zlidštím. Vyberu pračku. Máchám prádlo. Lezu na půdu pro bylinky. Dřív jsme sbíraly s holčičkami černý bez, podběl, lipový květ, mateřídoušku… V zimě, když jsme potřebovaly vypotit, uvařila jsem čaj "léto". Jé, jak se kroutily! Že čaj léto né. Dnes? Linda přitaká.

Zalévám směs bylinek ve velkém hrnci. Medík. Citron. Ohromný hrnek. Nalévám dřevěnou sběračkou. Kritici píší o šitech z Číny. Ano. Šit za pár korun ti klidně vrátí v kreditu. Tahle dřevěná sběrajda je pro čaj jako dělaná. Kov odebírá léčivé látky. Zbytek čaje jí liju do termosky.

Jdu na řadu. Protahuje mě. Natahuje. Vytahuje. Mačká body. Přetahujeme se – cítím zapojení břišních svalů. Hotovo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-06-moje-uroda

Naše kočky sežerou kvalitní masíčko. Jejich otroci si uvaří z odřezků polévku. Běžím do zahrady vytáhnout svůj první celer v životě. Zalévala jsem ho poctivě celé léto. Ale že bych vypěstovala bulvu, to ani náhodou. Ještě jeden mám ve skleníku. Doufám. Jdu si vytáhnout pórek. Jeden ze šesti, které jsem na jaře zasadila.  Nevěřím očím. Slimáci! V prosinci mi pórek ožírají slimáci! Doma odkrojím listy s nejodpornějšími živočichy světa. Nasolím. Na zdar!

Jablíčkový kompot. Přidávám skleničku blůmek. Když v létě padají, nestíháme je jíst, zavařuji je na zimu. 

Obědváme. Den letí jak kobylka. Jedu na nákup. V Lidlu prodávají vánoční talíře. Jeden hezčí než druhý. V krabici velký a malý. Nádherné kýče. Nořím se dávno dávno daleko do dětství. Tak které dva? Ceny jsou omračující. Domů se vracím za tmy. 

- Petroušku, nejdřív jsem si dala do košíku dvě krabice. Ale nakonec jsem jednu krabici vyndala.

Petroušek je shovívavý. Má radost, když mám radost. Talíře se mu nármaně líbí. 

- Peťuš, jdu udělat nudle. Pak uklidím obývák. Budu žehlit.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-06-neumim-jako-maminka

Nudle jsem zvládla. To ostatní až zítra. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-06-cvicna-tabulka/1698700890

Zkoušela jsem si na FB doplnit čísla do sta. Nějaká ruská pomůcka na procvičování. Bylo tam hodnocení, kdo za jak dlouho. Za dvacet minut to ještě šlo. Dolezla jsem do sedmdesáti, ale protože mi schnula placka pod rukama, nedokončila jsem. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-06-retro

Sice rodinné foto cca r.1956, ale jako ukázka retro módy snad relevantní. Za pozornost stojí především obuv děvčete - tzv "šedý mor" jinak též galoše v dívčím provedení. Tedy šedivé gumáky se zapínáním na zip s kožešinkou nad kotníky. Chlapecká verze byla bez kožešinky s bolestivým zapínáním na druk. Kdo z vás to měl!!??

Odpovídám: 

Irena Hrobská Já! A mamka pak nosila bílé na gumovém podpatku

• Emilie Eldová Irena Hrobská paní Irenka neviem ktorý ste ročník narodienia, ja som eštie predvojnové diet'a, 37 ročník narodienia, vy ste v ktorých galošiach galoškoch chodila v ktorých rokoch vášho dietstva, mladost'i, no a vaša mamička v akých gumenných galoškoch bielých na podpetku chodila, ono ích bolo viacej druhou, tady na tejto fotke mátie niektoré z nich paní Irenka tak sa majtie peknie, ať sa vám darí to vám praje želá Emília Eldová

Irena Hrobská Emilie Eldová Emilko, já jsem 1956. Myslím, ani jedny galoše. Byly bílé, elegantní. Na zip. A já nosila takové bílé a upínaly se jako jazykem nebo jak to nazvat na bok. A teď nevím, jestli se do nich nenosily bačkůrky. Myslím, že ano. Ty galoše na obrázku vůbec neznám. Mějte se krásně! Opatrujte se! 

Stařičká paní píše:

Emilie EldováIrena Hrobská no a paní Irenka , vaša mamička chodievala obutá asi v takýchto bielých gumenných galoškách galošiach na opetku, podpetku, ktoré sa zapínaly na zips, škrk na bočnej vnútornej stranie, no a v nich sa už žiadné domácie papučky-bačkůrky nenosily, už iba len na nožkách natiahlé pančuchy a pletonné silné ponóžky vlniené, nič viacej, s pozdravom prianím pekného nedielného predvianočného obdobia, druhej adventnej nediele, tzv Bronzovej vás zdraví Emília Eldová

Vidím mamčiny elegantní bílé gumové boty. Byla to móda. 

Emilie EldováIrena Hrobská paní Irenka tak vy ste o devatenáct rokov mladšia než som ja, no a ja viem asi ktoré gumenné galoše-galošky máte na mysli, v ktorých galošiach galoškoch ste chodievala, vo vnútri v galošiach ste mala na nožkách natiahlé obuté, domácie teplé kockované, papučky-bačkůrky členkové kotníkové, tak co sú to ony paní Irenka   

Irena HrobskáEmilie Eldová Jej, to jsou ony! Moje gumáčky. Ano, a dovnitř bačkůrky.  

Hezká vzpomínka na dětství. přišla akorát do vzpomínek.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-06-az-od-sestnacti

Meta začala v Austrálii hromadně odstraňovat účty dětí mladších 16 let ze všech svých platforem. Děcka ve věku 13 až 15 let dostali varování už minulý měsíc, že jejich profil 4. prosince zmizí. Profil se jim znovu aktivuje až ve chvíli, kdy sfouknou 16 svíček, ale do tý doby… asi čas oprášit knížky a vytáhnout kolo. Zákaz začne v Austrálii platit 10. prosince a firmám, které to nedodrží, hrozí pokuta až 680 milionů korun. Měli by to zavést i u nás??

Kdo najde v textu chybu, tak ta není moje! :-) 

https://www.youtube.com/watch?v=-XBlEHUR3IM

Poslouchám Patrika. Nekonečné sluníčko. Studoval na gymnáziu Nad Štolou. Tam začínala učit po fakultě Linda. Bavím se. Řehotám. Bavíval mě s Leošem. To byla moje oblíbená stanice.

Prosím tě, zítra si přispi. A dnes běž spát do půlnoci.

Noc.

https://www.youtube.com/watch?v=NzdmruarTTM

Za oknem vlhko. Vůbec to nevypadá bíle, vánočně. V domě to ale vánočně dýchá. Neznámá stará paní mi připomněla dobu, kdy jsem byla schovaná pod mamčinými křídly. Její a moje gumové botky...

Vařím konev čaje do termosek. Poslouchám krásné koledičky v aranži Vadima Petrova. Včera někdo vyprávěl, nějaké herecké dítě, dnes už dospělé, už vím… Poslouchala jsem takový hořko jedový rozhovor s Koptou. Nenechal nit suchou na každém, o kom mluvil. A taky o Vadimu Petrovovi, který ho nechal přes prázdniny se učit na reparát. Ach. Kde pravda? Asi si zasloužil... Koledy nádherné! Nasypala jsem čerstvou purpuru. Dívám se do kamen na řežavé uhlíky. Pod barborkami mi svítí oranžová koule. Iluze měsíce. Až půjdu spát, dám ji na nabíječku. V zahradě svítí jabloňka. Joj, krásný pohled. V zimní zahradě osvětlené ibišky. U nohou mi chrupčí Mourek. Ještě chvíli. Scedím čaj. Počkám, až mi Žofie zapacká okno. Užívám noc. Tmu prosvětlenou ohýnkem a světýlky. Dnes udělám žuch do postele. Dřív než se zahrada ponoří do tmy.

Už! Žofie se dobývá domů.

Beru kočku do náručí. Jdeme umýt packy.

Zítra druhá adventní neděle. Letí to. Druhá svíce. Těším se.

Dobrou noc!