Už to mizí - bylo to tu?

Ráno. Vstávám. Všude ticho. Ulice se vyprázdnila. Ani jedno auto. Plácek u Nábytku – prázdný. Ani papírek. Byli tady? Hrálo se tu? Duněla tu hudba? Bylo tu dvacet, s obsluhou a kapelami dvaadvacet tisíc lidí navíc? Kam se ztratili? Najížděli od pondělí. Najednou jsou fuč. Byl to sen? Zdálo se mi…

- Mami, Zuzka mi přivezla bedýnky. Mám pro tebe tři.

- Budu je potřebovat. Vystěhuji svou pracovnu.

- Tak já ti je přivezu.

- A mlíčko?

- Milka se potloukla. Spí.

Zkouší jí volat. Nechce ji rušit.

- Mami, dnes bez mléka. Počkej, Milka volá. 

Za chvilku hlásí:

- Otáčím se. Přivezu ti mléko.

Jsem po snídani.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-09-snidane-a-svacinka

Kočky už dostaly od Petrouška. V době rekonstrukce kuchyně a dlažby si je vzal na starosti. Krájí maso. Dělá směs s jatýrky. Kuřecí krky vymizely z pultu.

Maluji se. Připravuji oběd. Ve skleníku trhám popraskaná rajčátka. Do čeho? Do rajčatové rýže. A do okurkovo-rajčatového salátu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-09-dopoledne

Linduška zvoní. Přivezla kus jablečného dortu. Když jsem ho jedla poprvé, myslela jsem, že kousky jablek jsou ananas. Když zavřeš oči, cítíš v puse opravdu kousky ananasu. Pro Petrouška štrúdl. A velkou sklenici domácího mlíčka. Když ho svaříš, dostaneš čtvrtku másla ze smetany na povrchu. Sbíráš a sbíráš. Kočkám jsem odlila zbytek nesvařeného do džbánečku. To ony moc a moc rády. Prosím? Že kočky mléko nesmějí? Naše si o něj říkají. Mourek s chutí vypije dvě miniaturní mističky. Žofinka jednu. Pijí s velkou chutí. Jsou zdravé.

Jak někdo zazvoní, Žofinka zmizne. Skrývá se pod gaučem. Tam na ni nikdo neútočí. Cítí se tam v bezpečí.

- Kde je Žofka?

- Schovaná.

- Mami, chceš jablka?

- Já jsem na tamta ještě ani nesáhla. 

- Vařím přesnídávku. Přivezu ti. 

- Udělám si domácí ocet. Včera se mi jevil Kohoutov jako absolutně nezvládnutý. Chyběly stánky s keramikou. Hlavní pódium dali na slunce. 

- No a rušili loutkové divadlo. Chvilku jsme si sedli k pohádce a hrozně jim to tam řvalo. 

- A to parkování! Na louce. 

- Myslím, že loni nevybírali. A nedávali papírek. 

- Napadlo mě, že jsme... 

- Mě taky. Jet na tavení skla do Deštné. 

Linďous je na odchodu. Zahlédla Žofku na gauči. Vrací se.

- Já jsem tě přinesla v košíku k nám. Pamatuješ? Dnes jsem přivezla mlíčko z vašeho dvora. Tam ses narodila.

Žofka rozumí. Protože jí něco odpovídá. Akorát my neumíme její řeč rozklíčovat.

Linda odjíždí. Dnes měla na nás chvilku času. Návštěva byla klidná, milá, žádné spěchám. Chtěla mi pomoci vyklízet pracovnu. Ne, ne. To zvládnu. Nejdřív si vyklidím staré šuple ubrousků. Roztřídím na vánoční, velikonoční a ostatní. Ještě jeden starý šuplík mě čeká. S pytlíky a sáčky. 

Jdu k brance Lindu vyprovodit. Jejka. Nebyl to sen. Na konci ulice zachycuji poslední brutalisty. Táhnou kufry směrem k nádraží. Je tu ticho. Prázdno.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-09-obidek

Jdu naservírovat oběd. Pozdní. Petrouškovi hranoky a naložená krůtí prsíčka. Ten, který mě nosí na rukou, by rýži těžko pozřel. Co bych pro něj neudělala za jeho péči. Mně na malý talířek rajčatovou rýži, kousky oštiepku, kousíček masa. Okurkovo-rajčatový salát s cibulí. Mně se smetanovým jogurtem. Petrouškovi s nálevem. Padají blůmy. Zapomněla jsem dát Lindě s sebou. Při sbírání je třeba být ostražitý. Odporné a drzé vosy jsou zalezlé vevnitř. Nabodané od vos lehce blůmy hnijí. Uvařila jsem teď uprostřed léta kompot z padaných jablíček a z blům. Jak byl lahodný! Přišel náramně vhod. Nejdřív jsem snědla kompot. Pak zeleninu. Ani jsem nedojedla.  Petroušek nejdřív okurkový salát. Pak si pochutnal na kompotu. 

Spojuji se s Kamilou.

- Už vidíš Hostýnek?

- Už stojím na balkoně u tchána. Ano, vidím tu náš kopec.

Dojeli v pořádku domů.

Sedíme. Povídáme si. Užíváme léto. Nabírám sílu na další malování. Vyklidit svou pracovnu dnes a zítra. Světlo mého žití odjíždí na fotbal. Jak dlouho už nebyl. Leť, ptáku, leť! A užij si to! Chvilku usínám v křesle. Jdu se smočit do bazénu. Vybírám lístečky třešně. Vedra stromům nesvědčí.

Čtu na BA oficial: 

Třetí multižánrový Brutal Assault 2026 plný extrémní metalové a elektronické muziky všech různých barev v celé své kráse. Za pět dní nachozeno 84642 kroků včetně cesty do areálu, hospody v Josefově a za nočních časů domů. Užíval jsem si přítomným okamžikem tady a teď společně s tisícím davem krásných, báječných, vřelých, sympatických, atraktivních a extravagantních lidí bez ohledu na naše celospolečenské přesvědčení, vyznání, socioekonomické postavení, gender, věk, sexuální orientaci, kde jsme si všichni rovni. Zatímco celý svět se řítí do hajzlu, na festivalu je všechno v pořádku. Až to bylo chvílemi - kurva - dojemný. V souladu s pravidlem proti násilí a netoleranci jsem se snažil jít příkladem, pomalu a lidsky se prodírat davem, uhýbat, příliš nedrkat, v opačném případě se jakýmkoli způsobem omluvit, dát najevo, že jsem si své chyby vědom, bylo příjemný sledovat jiné a zároveň se obrnit trpělivostí v menších prostorách, protože se vždycky najdou nějací kokoti, co ostatní mohou těmihle způsoby trochu srát. Chodil jsem mezi lidmi sám... proto jsem rád za každý úsměv, pozdrav, podání ruky, pokec, zamávání se všemi kamarády a kamarádkami, koho jsem v areálu potkal, nejvíc s těmi, se kterými jsem se minule minul. Nemusel jsem vidět všechno, není to v lidských silách a na rána jsem se nepřepínal. Pokud mě něco zajímalo a chtěl jsem vidět. Pokud mě něco někde bylo protivný, přesunul jsem se na jiné místo nebo prostě odešel na jinou kapelu. Dal přednost prosté radosti.Při nočním tancování si užíval... čeho všeho jsem byl svědkem. Příští rok na jubilejním ročníku se opět uvidíme.Miluju vás.

Ach, krásný text. Akorát - má to jednu vadu. Nad ním je autor vyfocen s tím, který udělal miliardové škody a nezvládl digitalizaci stavebního zákona. Z druhé strany se ksichtí ten, který v Pze slučuje jídzní pruhy do jednoho, rozkopal hlavní město na cimprcampr. Tak  - bohužel. S těmi bych se styděla vyfotit. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-09-tak-bazeny-jo

Dnes nějaký chytrý psal, že vody ubývá kvůli bazénům. Dostal. Nejen ode mě. Nenápadná demagogie. Má se uchytit v hloupých hlavách. A  zas rozdělit národ! Už jsem to leckde zachytila – prý bazény! Bazény? Úsměv! To nemyslíte vážně, že ne? Kam jde voda z bazénu? Zpátky do země. Jsou tu čtyřicet let. Voda soustavně vysychá podstatně kratší dobu. Třeba jak si Němci nastavěli v Krušnohoří větrníky. Vysušují přírodu.  Bazény – je NESMYSL!!  Právě o tohle jde mocným při tvoření dystopie. To by se pak nesmělo ani zalévat, nechat vegetaci uschnout. Rozkoš – umělá nádrž – myslíte, že kvůli ní vysychá voda??? Mocní dali lidem sekačky – mydlí trávníky až u kořínků; trávníky bez květů. Jen sterilní laboratorně chemicky čisté. Zaasfaltovali parkoviště u Lídlů a dalších korporací. Jinde jsou na parkovištích stromy. Ne tak u nás. Pozemek patří řetězci a ty, holoto, si nebudeš vyskakovat! Žádnou zeleň! Žádné keře! Nedej bože stromy!! Na parkovištích zničili studánky, pramínky. Jen beton, asfalt. Kácejí vzrostlé aleje. Prý kvůli revitalizaci. To je pěkná blbost! Zapomeňte na svůj blud o bazénech. Vysušili mokřady. V naší zahradě jsou vzrostlé stromy, chladivá tráva. Nesterilní. Obyčejný trávník. Bazén! Ve vedrech tu normálně vegetujeme. Je tu příjemno chladivo. Máme tři nádrže na dešťovou vodu na zalévání. Voda z bazénu půjde kam? Ke stromům. Zalévám smrky. Zapomeňte na svůj blud o bazénech!! To je jako s brčky! Tím fakt vysychání vody nezamezíme.

Ještě si tam někdo smočil o chemii v bazénech. Taky dostala do čela! My používáme jen sůl. Obyčejnou kuchyňskou sůl. A do plováku chlorové tablety. To je celá chemie. Chlor prchá do vzduchu. Tečka.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-09-vecer

Vracím se do domu. Odkrojuji si kousek jablečného dortu. Ach, jak chutný! Vařím do termosek čaj. Periferním zrakem vidím zahradou Petrouška. Za chvilku je tu. Krájel v chaloupce kočinelám maso.

- Vyhrál jsem druhou cenu. Slosovali vstupenky.

Ukazuje baculatý půllitr. Krásné.

- To se musíš umět chovat, víš?

Řehotám se. S ním větší půlku svého života. Počkej, půlka není větší a menší. Tak – směju se s ním třicátý osmý rok ze svých sedmdesáti.

- Jdeme zalévat.

- Petuš, mně se tak nechce.

Prokrastinuji. Jdeme. Nosí mi konve. Liju teplou vodu okurkám, rajčatům…

- Vpředu si vezmi hadici.

Poslouchám, jak káže.

Večer. Den je u konce. Stále myslím na všechny cestovatele z pevnosti z Brutálního útoku. Otec se synem dali fotku před odjezdem z hradeckého nástupiště s nádražní věží za sebou. Ostatní už dávají fotky z cesty. Neznám je. Cítím smutek. Byl to pro mě krásný týden. Teď už jsou určitě všichni u svých. No, všichni – Oceánie, Austrálie, Indiáni z Ameriky možná teprve přilétají na svá domovská letiště. Ti v karavanu z Irska jsou možná taky už doma. Loni nebo předloni tu dával Japonec krásnou fotku asi dva tři dny po BA. Velký stůl. U něj celá rodina. Táta se vrátil z Evropy. J

Tom Dítě loni dal krásnou fotku visacího zámku – když bylo vše sklizeno. Dnes tam byla fotka s názvem:

Mizí to. https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-09-uz-to-mizi/1720863107

Bylo to jen projekce? Byl to sen? Už to mizí… Obrázky blednou, vyprchávají… Tvořme další realitu:

Dobrou noc!