Už zas klušu v tempu

Lucka mi poslala odkaz na Duši K s dr. Vojáčkem. Ano, žijeme 24 hodin ve svém těle. My bychom měli být největší odborníci na své tělo. Nemusíme být ologové – neurolog, psycholog… Usmívám se. Souhlasím. Decentralizovaná medicína: Já jsem centrem svého zdraví. V medicíně o zdraví nejde. 

Docela odvážný, že?

https://www.youtube.com/watch?v=WLvUgKWH_8Q

Vojáček vysvětluje – příroda chyby nedělá. To se prý zdvihla vlna odporu maminek nemocných dětí! Útočí na dr. Vojáčka, aby se jim ulevilo. :-) Upustili ventil. Tedy Vojáček všechny poléčil. Řehotám se.

Proč je v lidech systematicky zakořeněno, že slunce je zlo. Jak je možné, že nikdo nemluví o slunci! Nikdo neví, jakou roli hraje slunce ve zdraví! Nezastupitelnou klíčovou roli! Jak je možné, že naprostá většina lidí má v sobě zakořeněno negativní přesvědčení o slunci. A většina lidí ani neví, že to tam má. A pořád se mluví, že slunce způsobuje rakovinu. Je to norma. U lékařů i v médiích. Ne. Jak je to možné!! Je to cíl nebo hloupost nebo jen omezenost nebo jen strach? Nebudete-li mít vztah ke slunci plně vědomý a respektující, nebudete zdraví! Nemůžete mít stav zdraví!!!

Lidi fungují na automat – reaktivně. S kolegou, s partnerem, s šéfem – jedeme na autopilota. On nás doveze v kombinaci s ostatními faktory do dlouhodobé únavy. Životní energie je naše vnitřní měna. Náš kapitál. Máme ji k dispozici.

Sluneční brýle jsou symbol strachu a nevědomí! Člověk, který si dá trošku práci, aby pochopil roli slunce v lidském zdraví, sundá je. Na základě slunečních brýlí degeneruje mozek. Mozek degeneruje na základě toho, že nedostává adekvátní světelnou informaci. Proč? Protože naše tělo je řízeno světlem a tmou. A potřebuje 24 hodin precizní informaci z prostředí archetypálně danou, tzn. Jak to tady bylo po tisíciletí, statisíciletí – tady bylo jenom Slunce a Měsíc. Nic jiného tu nebylo. A naše systémy jsou geniálně nachystané na to, aby si tímto dvacetičtyřhodinovým rytmem prošli. Naprosto geniálně každá minuta, každá vlnová délka přirozeného světla, tma v noci něco precizního v tom systému dělá. A proto sluneční brýle v kombinaci s modrým světlem obrazovek po setmění způsobují degeneraci a hloupnutí mozku. Otázka dr. Vojáčka zní: Chce tady někdo mít debily? Nebo je to náhoda? Protože kdyby tady někdo nechtěl mít debily, tak by musel vystoupit pan Vojtěch, nastudovat si lehce kvantovou biologii a říct: Sluneční brýle jsou blbost. Je třeba navázat vědomý vztah ke slunci. Ne, vole, von tam dělá dřepy! V nemocnici pořád dává rohlíky s nesmyslamy. :-) 😂🤣💕💕😊 No, poslechněte si sami…

Dnes jsem poslouchala v autě, že ledviny jsou na alkohol zvyklé. Ale játra ne. Hlavně když někdo pije destiláty, tvrdý alkohol, to ano. Víno – nic. Nesmíš to přehánět. 

Probouzím se na budík. Venku mlha. Oblačno. Do toho nejedu. Spím dál. Dopoledne vyřizuji úkoly z pátku. Dnes odškrtávám, najednou ohnivý kůň zpomalil, nekope, daří se. Úřednice na katastrálním úřadu je člověk. Krásný, klidný hovor. Raději ještě chci, aby si prohlédli prostory u maminky. Ať to mám v pořádku. Spokojená.

Další bod – vyřízeno. I další.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-02-rano

Mezi svými parfémy dnes vyhodím jeden dekády let starý. Raphael 1. Od Zlatky. Relikvie, která už dávno pozbyla kouzelné vůně. Mládí. Pak jsem ho v roce devadesát náhodně objevila v potravinách! Ne v Tuzexu. V obyčejných potravinách! Pak se značka s příběhem z Tisíce a jedné noci na etiketě i na krabičce ztratila v propadlišti dějin. Já přesedlala na jinou vůni, jejíž vzorky mi posílala v balících taky má milovaná Zlatka.

FB mě ještě zlobí, to je jediný černý puntík. Vidím tam bílo. Jak něco sdílím, hned se ukáže nápis, že stránka je nedostupná nebo co… Jdu přes jiný profil na Jana Skácela a jeho modlitbu. Modifikaci modlitby Fr. Z Assisi:

Pane, ať jsi stéblo trávy,

nebo obyčejný list,

prosím dej, ať aspoň trochu umím

ve Tvých vzkazech číst.

Prosím dej ať řeči stromu aspoň trochu rozumím,

ať vědí, že se učím a že nic neumím.

Dej, ať zlomím svoji pýchu, dej mi hledat pokoru,

když se trápím zbytečnostmi, ať pohlédnu nahoru,

ať mi stačí dohlédnout na obzor,

který jsi mi dal, ať se smířím se vším,

co jsi mi kdy vzal.

A dej mi sílu snášet pokorně,

co změnit nemám sil,

odvahu, abych to nač stačím,

na tomhle světě pozměnil.

A taky prostý rozum,

který vždycky správně rozezná,

co se změnit nedá a co se změnit dá.

Jan Skácel

Modlitba

Dojemné. Nevím proč mě to dojímá. Proč cítím pokoru. Přece - jen slova. Ale hezky složená. Působivě sesumírovná. Ještě dvě básně mě dojímají. Jedna od Fráni Šrámka ze sb. Modrý a rudý:

Fráňa Šrámek – Raport

Na levém křídle a poslední
já budu stát,
a tušit nebude, oč prosit chci,
žádný kamarád –
a paty k sobě, špičky od sebe,
pro tebe, sne můj divný, pro tebe
já budu meldovat.Hlásím, pane hejtmane,
že se mi zdál sen,
vojna byla a já ležel
v poli zastřelen;
a zrovna u mne váš kůň taky pad,
nám přáno bylo spolu umírat,
to z boží vůle jen.To k ránu bylo as, neb měsíc zrud
a váš kůň hlavu zdvih,
a zvláštní věc, měl jako já
prostřelený břich,
a v jeho očích takový styd žal,
kdos divil se v nich, kdos se ptal
a ruce lomil v nich.Že louky voní kol a jetely
a kvete řeřicha –
a on … kůň … což byl vinen čím?
má díru do břicha,
že na něm seděl kdos, už nesedí
a oči vědět chtí, však nevědí,
a v hrdle vysychá…Oh, v hrdle vysychá… A chtěl by ržát…
že neví, neví proč?
Sluníčko zlaté, což neměl on tě rád –
ty už ho nechceš.… proč?!
proč necinkne už nikdy podkova,
proč nebe v krvi, nohy z olova –
hó, toč se, světe, toč...Hlásím, pane hejtmane,
že to byl strašný sen,
ty oči zvířete, ty křičely
a z důlků lezly ven,
křičely na mne, jestli já to vím,
proč ležíme tu s břichem děravým –
co měl jsem říci jen…?Hlásím, pane hejtmane,
a já to musím říc:
tož, člověk rád jde, člověk musí jít,
když pán chce, smrti vstříc –
však koní šetřte, prosím tisíckrát,
to dobytče se strašně umí ptát,
proč nesmí žíti víc…

Více zde: https://cetyrpa.webnode.cz/nase-prace2/sramkuv-raport/

Nikdy jsem při recitaci ve škole nevěděla, jestli dorecituji. Mám obrovskou fantazii. Představila jsem si koňské oči. Jak padá obrovské tělo k zemi. Podřízenost vojáčka prosícího – nezabíjejte koně. Stále a stále vrtochy mocných posílat lidi a zvířata do války.

A pak ještě jedna – Maminko, ty mě nechceš.

A což jsem z lásky nevzešel? Jen vzpomeň, jak vyznávalas lásku komusi. Tma chodila co noční hlídka kolem, milence nikdo vidět nemusí.
Maminko, ty mě nechceš? Bojíš se, že máš příliš malý byt? Mohu se jenom v koutku přikrčit. Však tolik lidí spalo kdysi venku, když z domu zbyly trosky tesklivé! Maminka skryla dítě pod halenku a vyšla ze sklepa jak z jeskyně.Maminko, ty mě nechceš? Bojíš se, že vezmu si víc lžiček? Vždyť já bych z odrobinek jenom žil, jak žije vrabec prosebníček. Natrhal bych si lesních ostružin. Za války jedli lidé kořínky a matka přece dala dítě do plínky.
Maminko, ty mě nechceš? Bojíš se, že uberu ti krásy? Já si tě celou přemaluju jen. A jestli trochu krásy nasbírám si, zhlížej se ve mně každý den, jak v dítěti se zhlíží matka.Maminko, ty mě nechceš? Tak rád bych spatřil nejhezčí dva šperky, zlaté slunko a pozlacený měsíček. Tak rád bych viděl sýkorky a čejky - když vykukují z hnízd jak z jesliček. Tak rád bych viděl růži, oblak, nebe a nejvíc tebe, maminko má, tebe.Maminko, ty mě nechceš? A co když budeš chtít vody podat a osamělá zvoláš stokrát? A co když zmenšíš se na stařenku, kdo se tě zeptá: Maminko, co je ti? Kdo s tebou, třeba chromou, půjde venku? A komu umřeš jednou v objetí?Maminko, ty mě nechceš? Bojíš se, že tatínka mít nebudu? Můžeš mi lhát, že odešel nám do války, že výstřel roztrhl vás jak pár holubů, že zanechal ti dopis, brož a korálky. Nepřiznávej se, že jste se rozešli. Až půjdeš do práce, tak dáš mě do jeslí.Maminko, ty mě nechceš? Snad najdu proti rakovině lék, i proti stárnutí a začnu nový věk. Popluji k hvězdám na kosmické lodi. Pro kmín ti půjdu pěšky, jak se chodí. Kosmický světáček už budu snad. Domů se vrátím, s tebou se polaskat. Karel Kapoun

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-02-a-to-je-ta-krasna-zeme-a-slunicko-zdravi-nabijeni

Běžím ven. Tak co kopec! Nic. Normálně jsem vykráčela tu svou příkrou strmou překážku. Nahoře jen dýchám, ale už ne funění divokého prasete na cestě z bukvic. Výborně. Plíce roztažené. Kudy? Mám ráda nechat nohy běžet kam se jim chce. Vím, že je třeba cestou domů se stavit v trafice pro zásilku z fy Boty Hanák.

Při pohledu k obzoru, k lesu, na krajinu svého dětství mě napadá: A to je ta krásná země… Kochám se větvemi stromů na azuru. Nevídaná nádhera. Míjím docela hodně pejskařek cizinek. Přebíhám na další promenádu. Proti mně zas cizinka s pejsanem.

- Vás tady ale je!

- My jsme se potkaly dnes už jednou.

Dávám se s ní do řeči. Běloruska. Ptám se, jak to u nich je. Vím, že prezident se nenechal koupit a jedině u nich se nenosily roušky, neočkovalo se. Ale nesmí se tam mluvit. Vše hlídá policie. Mohou tě zavřít.

- Aha, takže policejní stát?

Paní přitaká. Žije tu už asi sedm let. Její přítel daleko déle…

- Pozor, támhle běží pes.

- To je sousedka. Náš se kamarádí s jejím. Ukrajinka.

Říká, jak sem jezdí Ukrajinci pro podporu z míst, kde vůbec nebezpečí není. Vypráví, že je tu jedna a tam má pětadvacetiletého syna. U sestry. Syn je schovaný někde v patře. Střídají se, nosí mu jídlo. Paní tam má sestru.

- Ješiši, ona se tu musí třást o jeho život.

- Ano, aby ho nedostali. Šel by na frontu.

Mířím k trafice. Minulý týden jsem si objednala zázračné vložky do bot. Fa Hanák lisuje úplně normální vložky v několika vrstvách. Jedna je měděná. Máš tam jen asi dva prolisky. Ty z protetiky, ty v sobě mají odlitou tvou vadu. Pořád ji podporují. Kdežto tyhle ti rovnají tělo. Paní majitelka nebo dcera majitele mi vysvětlovala, že mě může bolet hlava, rameno, loket, kyčel… Jak se člověk za léta zafixoval do špatné polohy, tyto vložky tělo rovnají. Jsou drahé. Pojišťovna je neplatí. Užívám je už asi třetí rok. Luxusní!

Na šestnáctou jedu za klukem, který umí zázraky s navigací, klimatizací. Čekám na sympatického pána.

Vůbec nevím, jestli vám vysvětlím, co chci.

Je nesmírně příjemný, chápavý, hovor s nám teče jak řeka. Domluvili jsme se. Další úkol splněn.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-02-oci-mi-vypadly

Stavuji se nakouknout do řetězce. Oči mi vypadly. Nechodím už od listopadu moc na nákupy. Citrony, maso pro kočky obstará Petroušek… Dnes výjimka. Jedu já. Cože? Šlehačka za čtyřicet?? Vždyť nedávno byla za osmnáct! A vedle ten samý obsah tuku, stejný objem za polovinu ve slevě. Nerozumím.

Navážíme s Petrouškem ještě bednu dřeva. Stmívá se. Dnes se podívám na soutěž Na lovu. Nepodívám. Volá pán, který mi nezištně pomáhá s počítačem.

- Vy máte dírku zespodu pod mřížkou.

- Já tam nemám dírku.

- Jděte si pro kancelářskou sponku nebo tu z telefonu.

- Já ji vidím. Myslíte takovou mrňavou.

- Vypněte počítač. A lehce zasuňte drátek do dírky. Stiskněte.

- Jé, svítí knoflík, zapnul se.

Teď napište mail tak a tak. A pošlou vám technika.

Asi to zjistil, protože minulý týden mu nechtěli říci, co by mi měl poradit. Nekolegiálové. :-) Je fakt, že se ntb zrychlil neskutečně. Další bod – odškrtnuto.

Tak teď se podívám na soutěž. Nepodívám. Volá další dobrodinec. Ptá se jak mi funguje navigace. Povídáme si. Má krásného vnoučka. Už půjde do první třídy. Krásný kluk. Šikovný. Protože ho doma rozvíjejí. Loučíme se. Ano, pozdravím Petrouška. Tak aspoň na finále se podívám. Ne, volá můj dodavatel netu. Včera jsem ho poprosila, aby okouknul, jestli mám vše připojeno…

- Ješiši, rajče mi jde.

- Ale já jsem si mail přečetl až teď.

- Vy jste s tím nic nedělal?

- Ne. Asi měli výluku.

- Tři dny?

- Mohli.

Tak dnes jsem měla zásahy do černého a úspěchy. Úkoly splněny. Děkuji!

Jdu spát. Zítra uvidíme, jestli na mě vykoukne sluníčko…

Dobrou noc!

P. S. Dr. Vojáček:

https://www.facebook.com/reel/1305811394208147

Jeden doktor kdysi řekl: Sluneční brýle jsou nejhorší vynález člověka. Ty nejenom že mateš to oko. Ale to oko je propojeno s centrální nervový systém. Ty mateš CNS. CNS vychází ze stejné embryonální výchlipky jako kůže. To znamená, že CNS mate kůži. Takže my jsme opravdu reálně takovej solární panel, jenže ten solární panel potřebuje mít zdravou řídící jednotku, která říká: Hele, teď svítí hodně! Nachystejte se na to. Žijeme ve společnosti, která říká, že slunce je zlo. Má to obrovský potenciál, který buď ten člověk umí zdravě uchopit, nebo se jím nechá ničit. Když se vyplácne tam jednou za rok na dovolené. Předtím se nevystavuje vůbec slunci. Tam se spálí prostě a pak se diví: Ježiš, Maria! Mě to spálilo. No tak seš idiot. A pak řekneme: No, to může za tuhle a za tuhle rakovinu a za tyhle a tyhle problémy. To je jako kdyby někdo řekl: Shořel mi dům. Zakažte oheň! Ty vole!