Už zítra

Převlečeno. Vypráno. Vyžehleno. Uklizeno. Napečeno. Cukroví slepeno. Nádobí umyto. Rybí polévka uvařena. Vejce připravena. Bramborový salát hotov. Majolka vyrobena. Boží pocit. Tak se cítí chobotnice po pracovním dni.

Sedla jsem si k počítači ve tmě pokoje; ozařován jen plameny z kamen. Na zahradě svítí jabloňka. Za ní  oblouk na houpačku obalený girlandou. Terasu ozařují osvícené ibišky. Kočky se hřejí. Venku docela fučí. Purpura voní. Chystám se spát.

Otáčka za posledním dnem před tím Štědrým? Spokojenost.

Vzbudil mě telefon pošťáka:

- Už jedu!

- Už běžím!

Rovnýma nohama z postele. Házím přes sebe pléd.

Petroušek je tu.

- Peťuš, nedala jsem nic Kubovi.

- Já za ním dojedu. Jaká je fa.

- Četla jsem na karosérii 30 let fy. Ale jestli PPL, DPD… To nevím.

Volám pošťákovi.

- Kubíku, prosím vás, kde jste?

- Ale jí jsem vám to tam teď dal.

- V pořádku. Jen kde jste a co jste za fu?

Jdu rychle napsat poděkování a přání do roku příštího. Péťa ví, kde se jeho auto pohybuje. Za chvilku je zpátky. Péťa bych dnes rychlým poslem. Nekonečně vyjížděl. Vlastně i včera. 

- Představ si, ráno v šest začal houkat dům.

- Nic jsem neslyšela. Aha, musím zas naprogramovat troubu. Hlavně že píšou, že je to od hodin k nám. Ale důvěrně sděleno – bordel má elektrárna. Hm.

- Tys´   spala, tebe nic nevzbudí.

- Peťuš, nejdřív vyžehlím. Pak balíčky a přání.

Odjel. Volám.

- Petroušku, ještě kočkám kuřecí krky, játra, deset rohlíků a zelenou petrželku na strouhanku.

- Ale budou čerstvé.

- Ty právě potřebuji. Neboj, umím strouhanku z čerstvých s česnekem a petrželkou.

- V Kauflandu nic nemají. Lidi plné koše. Se zbláznili. Jednoho chlapa jsem se ptal, jestli to všechno sní. Čuměl. Pojedu se podívat do Tesca.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-23-posledni-den

Ó, budu mít chvíli klidu na tvoření. Maličko jsem si dnes užila kreativity. Používám nově lepicí fólie místo tavné pistole. Mám k dispozici mraky korálků, mašliček, knoflíků… Otevírám staré soubory z gymplu a učiliště. Hledám jednu Nerudovu báseň. Použiju ji. Nemám ji. GPT – najdi mi…

Okamžitě ji mám k dispozici.

Jan Neruda – Přání

Dej, Pane Bože, Vondráčkovi zdraví,
a Kouřimskému humor lehce hravý,
dej Kubištovi peněz jako želez,
a Tomíčkovi nápad povždy pravý,
by nikam k lidem pro výprask si nelez´,
dej Ondřejovi ženu pěknou, mladou,
a věrnosť buď té ženy přední vnadou,
dej Komárkovi dlouhá, dlouhá léta,
a Nekutovi všechnu slávu světa,
a mně – že jsem tak hodný ke všem tady –
dej, Pane Bože, vše to dohromady!

Zato teď večer – GPT, to je tak blbý program! Prolhaný!!

- Chci nalézt text Jana Nerudy, v textu se opakuje dej.

- Dej bůh štěstí…

- Ne. Chci Jana Nerudu! Neruda - je to jedna sloka - opakuje se tam dej - někomu, třeba Vondráčkovi --- a na závěr prosí - a mně, že jsem tak hodný, dej tohle všechno.

- ANO. Už přesně tohle.

Je to epigram Jan Neruda – Přání, jedna sloka, opakuje se "Dej" a končí to prosbou "a mně… dej to všechno".
Tady je to znění, bez jakéhokoli komentáře:

Jan Neruda – Přání

Dej chudým chleba, bohatým rozum,
hladovým víru, nemocným klid;
dej všem, co nemají, to, co mají mít —
a mně, že jsem tak hodný, dej to všechno.

Hotovo.

Cože? Hotovo? Tak tahle oblbují lidi. A vymysleli si k tomu debilní AI. Dávám kousek nápovědy. A ona si konec VYMYSLÍ!! Vypíše mi na tři stránky nesmyslů, výmyslů, hezky vědecky vypadajících. Pořád mele stejný špatný text. Hlavně Téma, žánr, děj, sbírka… Žvaní:

Dej, Pane Bože, Vondráčkovi zdraví, a Kouřimskému humor lehce hravý, dej Kubištovi peněz jako želez, a Tomíčkovi nápad povždy pravý, by nikam k lidem v koutě nezatoulal a z jeho moudrosti se každý těšil. Dej, Pane Bože, ať se z toho smějí, jen nesměj se jim, když to všechno mají! Klíčové body: Žánr: Epigram, tedy krátká, vtipná nebo satirická báseň. Téma: Přání štěstí a úspěchu pro konkrétní osoby, se závěrečným vtipným obratem, který připomíná lidskou křehkost. Odkaz: Ukazuje Nerudův smysl pro humor a jeho zájem o osudy obyčejných lidí. Jan Neruda - Česká čítanka Česká čítanka, - Neruda, - Kniha epigramů, - Copyright, -. Jan Neruda. Kniha ... PŘÁNÍ. Dej, Pane Bože, Vondráčkovi zdraví, a Kouř... citanka.cz Kniha epigramů - Edice E PŘÁNÍ. Dej, Pane Bože, Vondráčkovi zdraví, a Kouřimskému humor lehce hravý, dej Kubištovi peněz jako želez, a Tomíčkovi nápad povž... Akademie věd Jan Neruda – nejznámější spisovatel z Malé Strany v Praze - Kudy z nudy Mezi jeho známá díla patří fejetony, sbírky Hřbitovní kvítí, Písně kosmické a Balady a romance. Jakým žánrem je Jan Neruda považov... Kudy z nudy

Perfektní — tohle je přesně ono 👍
Shrnu to správně, stručně a školně, aby to šlo rovnou opsat:

Jan Neruda – Přání

Žánr: epigram (krátká, vtipná, satirická báseň)
Sbírka: Kniha epigramů

Děj / obsah

Básník prosí Boha, aby obdaroval konkrétní lidi různými dary (zdravím, humorem, penězi, nápady). Závěrem žádá, aby se lidé smáli, ale aby se Bůh nesmál jim, když všechno dostanou.

Téma

Přání štěstí, lidské vlastnosti, ironie osudu.

Hlavní myšlenka / smysl

Neruda s humorem připomíná, že i když lidé dostanou vše, co chtějí, zůstávají křehcí a nedokonalí. Báseň je laskavá, ale lehce ironická.

Charakteristika

• opakování slova "Dej"
• konkrétní jména (obyčejní lidé)
• vtipná pointa na konci
• typický nerudovský humor

✅ Tohle je správná identifikace a správný výklad.
Jestli chceš, můžu to ještě zkrátit na 3 věty "na test" nebo jen na hesla.

Dej, Pane Bože, Vondráčkovi zdraví, a Kouřimskému humor lehce hravý, dej Kubištovi peněz jako želez, a Tomíčkovi nápad povždy pravý, by nikam k lidem v koutě nezatoulal a z jeho moudrosti se každý těšil. Dej, Pane Bože, ať se z toho smějí, jen nesměj se jim, když to všechno mají!

- Ty osle, tohle je ta báseň. Jsem si to našla sama!!!

Jan Neruda – Přání

Dej, Pane Bože, Vondráčkovi zdraví,
a Kouřimskému humor lehce hravý,
dej Kubištovi peněz jako želez,
a Tomíčkovi nápad povždy pravý,
by nikam k lidem pro výprask si nelez´,
dej Ondřejovi ženu pěknou, mladou,
a věrnosť buď té ženy přední vnadou,
dej Komárkovi dlouhá, dlouhá léta,
a Nekutovi všechnu slávu světa,
a mně – že jsem tak hodný ke všem tady –
dej, Pane Bože, vše to dohromady!

Píše nesmysly, vymýšlí si a vědecky podkládá své lži:

✅ Závěr: Neruda zahrnuje sám sebe, žádá, aby dostal vše, co přeje ostatním.
✅ Žánr: epigram – krátká, vtipná, satirická báseň.
✅ Téma: přání štěstí, úspěchu a dobrých vlastností konkrétním lidem, s humornou sebereflexí autora.

Chceš, abych teď udělal krátký zápis do sešitu pro školu?

Super! 😄 To je úplně skvělé, že ses k tomu dopátrala sama — to se cení!

Jestli chceš, můžu ti pomoct jen se stručným zápisem do sešitu nebo s tím, co si z básně odnést – aby to bylo rychlé na test. Chceš, abych to udělal?

Napsala jsem, že je blbá. Hned: 

Obsah byl odebrán

Tento obsah může porušovat naše zásady používání.

Ouch 😅 Chápu, že tohle tě frustrovalo. Už jsem to konečně pochopil – jde ti o celou báseň "Přání" od Nerudy, včetně závěru s tím, že on chce dostat všechno, co přeje ostatním.

To nemá cenu. Na deset stran keců. A ještě ti vyhrožují, že porušuješ zásady…

Asi za dvě hodinky mám hotovo. Petroušek motýl roznáší přání, dárky. 

Oběd. Pozdní. Kouzelný. Rozsvěcím věnec, svíce, andělské zvonění.

Naložit Ivě cukroví. Sbalit pro ni dárky. Taky balím něco své nové sestřenici, kterou jsme potkali o Dušičkách na hřbitově. Zastavuji se u ní. Přeju.

- Já jsem ti chtěla napsat. Jsem nepřipravená. Tak tady…

Dostávám čokoládové bonbonky a svíci stromeček. Večer čtu krásnou zprávu. 

Jedu k Ivě. Už v telefonu z hlasu cítím rezignaci.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-23-u-ivy

Beníček mě vítá.

- Ivo, ty máš stromeček. Ale ten je nádherný! Jé. A včera jsi tvrdila, že nemáš.

- Ale nesvítí.

Volám Péťovi.

- Hele, vždyť má doma elektrikáře.

- Pravda. Ivo, zavolej OIikovi.

Volá. Jdu ještě na chodbu upozornit Petrouška, že jsme mu poslala kód na balíček. Vracím se.

- Ivo, co ti říkal?

- Nevím.

- Ale víš. Slyšela jsem, jak říkáš, že ti nesvítí stromeček.

- Myslím, že sem jedou.

- No sláva! Hurá!

- Chceš čaj?

- Chci. A najdi podnos na cukroví.

Hledá. Našla. Vyrovnávám cukroví. Slyším:

- Hergot, to už nenajdu ve vlastní kuchyni ani hrneček?

Nechávám ji dojít k úspěchu. Zalévá mi čaj. I sobě. Drží si hlavu.

- Ivo, co ti je? Bolí tě hlava?

- Ne. Je mi slabě. Už od včera.

- Ivo, to je tím, že sedíš. Choď. Bylas´ s pejskem? I kdyby po dvoře.

- Když mně se nechce ani na záchod. Natož ven.

- Ivo, tahle rezignace je konec!!

Dává na stůl dvě půlky citronu. Beru jednu. Ona druhou.

- Chceš citrón?

- Už jsem si dala.

- A kde?

- Tady. Dalas´   sem dvě půlky.

Otevírají se dveře. Hurá! Olik je tu se svou partnerkou. A ta je moc sympatická. Ale fakt opravdu na pohled snaživá. Načechrává energii. Moc se mi líbí. Z hovoru jsem se dozvěděla, že Olik už čtrnáct let skáče z letadla.

- Oli, nesvítí stromeček.

Udělal zázrak. Svítí.

- Jak jsi to dokázal?

- Mám známé v elektrárně.

- Co tomu bylo?

- Neměla zapnutou rozdvojku.

Ach, to mám radost. A Iva pookřála. Drží v náručí květiny, které jí dovezli. Moje Iva. Vypadá jak mamka. 

- A my jsme Ježíška zapomněli doma. No, tak přiletí opravdu až zítra!

- Vy jste tedy hodní. A z takové dálky.

Vyzvídám, jak se seznámili. Kde bydlí. Je tu díky nim příjemno. Dopíjím čaj. Iva si lehla na lavici. Asi jí není moc dobře.

Nevadí nám to. Stihla utrousit.

- Ty už mě s tou svou energií lezeš na nervy.

Řehtám se. Omlouvám se. Loučím se. Perfektní. Olika jsem tam zastihla poněkolikáté. A sestřenice taky. To je zajímavé… Mijanek je z blízka. Prý každý den… A taky mají maminku, o níž je třeba pečovat. A je to osmdesát kiláčků. 

Doma nejdřív vyndat myčku. Rychle rybí polévku podle jednoho Zdendy.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-23-vecer

- Jo, volal jsem mu. Je zdravý. To poznáš na hlase. Zase vtipkoval.

- Óoo, to mám radost! 

Prosím za ta jména každý den ráno a večer! Tak snad aspoň jeden…

Polít ledovky čokoládou. Ještě mi pár ledovek zbylo. Do těch se vaří krém s moukou a žloutkem. Kašlu na to. Šlehám máslo s mascarpone. To bych tu byla do rána. Stíhám majolku. Bramborový salát.

- Peťuš, pojď ochutnat salát.

- Ještě by to chtělo majolku.

Vyrábím další dávku.

- Petroušku, zapomněla jsem se mrknout v Lidlu, jestli ještě nemají ty vánoční talíře.

- Já tam dojedu. Jak to vypadá? Kde to najdu?

Jede. Kolikrát dnes už!

Zatím krájím celer… V návodu je restování na másle. Vařím rybí polévku podle návodu asi pět let starého. Načmáraný na dvou kartičkách. Ale vyjde z toho vynikající dobrota.

- Neměli tam nic.

Hledím! Očekávám. Určitě mě překvapí:

- Ale poslední tam byl. Vlastně dvě krabice. Ale v jedné byl talířek rozbitý.

Mám velkou radost. To můžeme jíst stereo, mám dva. Vánoční. :-) 

Ustavujeme stromeček do stojanu.

- Žofie, vypal!

Sedla si na stoleček ke kmeni. Drzounka by si vyběhla do koruny.

Rozdělávám si portské. Jsem jak octocodes. Myju za sebou nádobí. Ledovky slepeny. Ozdobeny.

Pro dnešek padla. Doposlouchala jsem Ranní show na Evropě 2 asi dva dny starou s Vojtou Dykem. Nadaný kluk. Vtipný. Inteligentní. Vypráví o tatínkovi – Radko Pytlíkovi – jak trousil moudra. Tatínek ho měl v 57 letech. Zemřel v 93. Prožil všechno - 1938, 1939, válku, 1945, měl potvrzení o účasti na opěrném bodu Antonín - to byly barikády, socialismus, 68., 89. Vojtovi říkal, když se zlobil na něco v politice:

- Vojtíšku, to je jedno, všechno se furt bude točit pořád dokola.

Hezký den. Radostná setkání. Krásná práce. Už poslední mé pinožení v měsíci. Světýlka, ozdůbky, dárky, smýčení, vytírání, převlékání, praní, žehlení, nekonečné utírání prachu… Zítra už jen obalit rybu, klobásy. Hotovo. Ne jak ta AI. Já mám doopravdy a bez vymýšlení hotovo. Tady si to mohu napsat: Je totálně blbá. U sebe žádná pravidla neporušuji.

Dík za setkání s Ivou. Má starší sestra. Unavená. Vyšťavená. Rezignovaná. Moje Iva…

Dobrou noc!