V běhu

Den začal nalezením jedné mrtvoly. Dala bych ruku do ohně, že znám jméno vraha. Ne, Mourek to není.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-28-ranko

Myslím, že je to od Ž. Pachatelka ale dělá, jako že nic. Mourek? Trouba, který by asi nebyl vraždy schopen. :-) 

Snídáme. Kočky i já.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-28-nic-se-nezmenilo-kaufland-kvetinovy-koncentrak

Sjedu si rychle pro vřesy. Kaufland. Situace stále stejná. Nezalévají kytky v regálech. Květináče suché. To je snad programové, aby naštvali zákazníky! Nedokážeš s obrovskou korporací nic. Vůbec nic. Ředitelce domu je to fuk. Nic nepodnikám. Kupuji si proti plánu zmučenou rostlinku starček.

Vezu koš vřesů a listopadků. Nazývají je chryzantémami. Za mého dětství byly chryzantémy obrovské podzimní žluté nebo bílé hřbitovní květiny. Svět se mění. Dějiny se falšují. Rostliny dostávají jiná jména. To nevadí. Však se domluvíme.

Co je starček za rostlinku? Vezu dva zmučené kousky. Je konec léta. Je to letnička? Je to trvalka? Je to rostlina venkovní?

Starček (Senecio) pěstujte na světlém stanovišti s dostatkem rozptýleného světla a v dobře propustném substrátu pro kaktusy a sukulenty.

Světlo a teplota

• Stanoviště: Vyberte světlé místo, ideálně na východním či západním parapetu. Některé druhy snesou i přímé slunce, ale pozor na spálení listů.
• Teplota: Vyhovuje jim běžná pokojová teplota mezi 18–25 °C.

Zálivka a hnojení

• Zálivka: Zalévejte velmi střídmě, až když je substrát zcela suchý. Přemokření vede k uhnívání kořenů. U převislých druhů (např. Senecio rowleyanus) se osvědčila metoda namáčení květináče do vody.
• Hnojení: Během vegetačního období (jaro–léto) hnojte jednou za měsíc slabým roztokem hnojiva pro sukulenty

https://www.rostlinky.cz/blog/starcek-pestovani.html

Ješiši, já se zbavuji rostlin, a koupila jsem si trvalku do bytu. Do prčic! A to budu mít k rozdání po přesazení kytky z ložnice. Čističky vzduchu. Jak se ta elegance s bílým květem podobným kale jmenuje? Aha, lopatkovec. Dala mi ho Lindička v den pohřbu maminky. Už jsem ho rozdělila. Mám tři květináče. Chystám se na tu něžnou krásku celé léto. Teď už mám čas. Hotovo. Vlastně – ještě tu spíž… Ale to už…

U pultu si vybírám kousek kližky. Obsluhuje mě ochotný student. Vysvětluji mu, co potřebuji. Vykrojit šlachy, z těch uvařím pro nás polévku. Kočičky dostanou jen vykrojené maso.

- Nevadí, když to nezvládnete.

Ten kluk mi vykrájel asi pět sousteček masa, fakt sousteček, kousíčků. A zbytek se šlachami mi nechal. Nic jsem neříkala. Přece jsem mu dala volnou ruku. Ale že maturant nepochopil – to mě teda překvapilo. 

Venku neočekávané vedro. Stavuji se u Vietnamky pro kousek melouna. Nemá? Má. Ukazuje do lednice. Občas si sem nechávám posílat balíčky. Už jsem si tu zvykla. Paní vždycky štěká na syna. Jenže to je omyl. Prý vietnamština je štěkavá. Paní je ochotná. A její synek legrační ve svém tápání u vydávání balíčků. Kluk vyrostl. Obdivuji podnikání v cizí zemi bez dokonalé znalosti jazyka.

Tak a teď rychle domů.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-28-cinila-jsem-se

Vařím po létě polévku. Vykrajuji šlachy z kližky, okrajuji blánu. to bude v polévce chutné. Mám to ráda. Házím do papiňáku. Peču bagety. Na páře vařím květáček. Oškrabat brambory. Na páru. Jsem jak chobotnice. Ještě jsem chtěla stihnout jablečný dort. Ne. Nechám to na Indy.

Polévku zavářím zbytkem mých špaldových nudlí. Ješiši! Chtěla jsem vyrobit játrové knedlíčky. Tak fofrem. Jsou díky Thermomixu hotové natotatašup. Polévka meláska. Vyvařila jsem v ní libečkové stonky. Do knedlíčků jsem natrhala čerstvou majoránku. Božínku! To se mi povedlo!

Obědvám pod slunečníkem. Nalévám si Muchu. Dnes má přijet vnuk. Chce se s námi o něčem poradit. Až pozdě odpoledne volá, že už jede. OK.

- Peťuš, už jede. 

Sedíme s Péťou. Povídáme si.

- Petroušku, prosím tě, nenadávej mi. Koupila jsem huňatý asparágus. Mám prosbu. Potřebuji vyndat ten ubohý a vložit mu do květináče tenhle šťavnatý. 

Péťa dělá jako že v pořádku. Jdeme na to. Vyndáváme ten, který přišel o nejvíc větviček. Zrovna je v sdrátovaném květináči. Ještě víc mu ořezáváme kořeny. Nevím, jestli jsem to dobře vymyslela. I novému kožíšku sřezávám kořeny kónicky. Snad se ujme. Krasavec. 

- Už tam nesyp. Bude ti při zalévání téct voda.

Snad to do podzimka klesne. Mičurinci pracovali.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-28-s-vnukem

Zvonek do zahrady. Lukánek je tu. Povídáme si o realizaci jeho plánů. Mám radost. Je šikovný. Moc. Dokončil reklamu. Ukazuje nám robotické rameno na kameru. Občas mluví, že mu nerozumím.

- Luky, nevím, o čem hovoříš.

Vysvětluje. Jsem udivena, jak má všechno v hlavě rozvrženo. Ptám se, jestli se věnuje někdy spánku.

Soucítím s mladými. Už to není jako za nás. Pracovat osm hodin. Nemít nervové vypětí. Jiná doba. Jiný styl práce. Lukáš je šikovný. Ukazuje nám obrázky…

Odjíždí až večer. Petroušek jede kamasi kamasi… Omrknout energetiku. S Lukánkem stojíme ještě půl hodiny u vrátek. Takhle jsme si už dlouho nepohovořili. Najednou ho víc chápu. Fotíme se. Není nadšený. Pořád schválně nastavuje ucho s černou náušnicí. Má černý řetízek. Náramek. Prsteny.

- Luki, ta černá tě ochraňuje před zlem, ale taky k tobě nepustí dobré energie.

- Babi, to je trend. Na place se pohybujeme v černém.

- A proč nenosíš barevné mimo práci?

- Protože mi černá vyhovuje.

Marné mu něco vnucovat. Ať si to dělá po svém. Vím, že je třeba měnit barvičky čaker. To mu nevysvětlíš. 

- Peťuš, Lukáš ví, o čem hovoří, viď?

- Má to v hlavě srovnané.

- Udělal mi docela radost.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-28-vecerni-hygiena

A je večer. Jdu zalít květináče a skleník. Doprovází mě Žofka. Vykonává večerní hygienu. Co ona u toho dělá za gymnastické cviky!

Vracím se do domu.

- Bude pršet.

- Určitě?

Směju se, když mi radar předčítá, že za třicet dva minut začne pršet.

- Peťuš? A bude pršet i zítra večer?

Předčítá, jak bude zítra.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-28-den-konci

Kočky se bijí. Slyším dunění těl a kvikot provokatérky. Mourek ji vždycky přepere. A ona si nedá a nedá pokoj.

Z pevnosti se ozývá řev. Píšu známému do SZ.

- Je to tady na hřišti nebo nahoře u vás?

Volá zpátky. Vysvětluje, že ti, které zvládne srovnat p. Huňák, tak ti to nejsou. Je to druhá nepřátelská skupina. Mají pronajatou garáž. Tam pouštějí na plné pecky reprobedny. Tuhle tančili a ječeli až do půl páté do rána.

Mixuji koktejly.

- Hele, prší!

- Prší? Tak to dnes bude klid, ne?

Ano. Lije a zpěv a tanec utichly. :-)

Zavírám dveře do zahrady. Do domu vletělo torpédo – sršeň.

- Já ho zabiju.

- Ne, ne. Tuhle jsem na FB četla, že je zmatený. Ať  ho chráníme. Počkej. Chytím ho do skleničky.

- A jak?

- Mám ho. Peťuš, přiklopit… Zhasnout. Aby nebyl dežo.

Chci ho vypustit. Najednou ho cítím na ruce. Upustila jsem strachy skleničku. Rozsvěcím. Vylekali jsme se oba. Sršeň duní, letí ke stropu. Nevadí, počkám si. 

Péťa je naštvaný. Udělal by krátký proces. Odchází. Nechává mě s tím obrem samotnou. Ach, lovím ho znovu. Tentokrát jdu ven do deště. Ve tmě ho vypouštím na svobodu. Snad se to povedlo. Rychle se vracím do domu. Zavírám dveře. Poslouchám. Ticho. Jen za otevřeným oknem šumí déšť.

To se bude hezky spát!

Dobrou noc!