V chaosu dne až do postele
"Kdyby člověku bylo dáno, aby viděl současnost s odstupem jako vidí předcházející doby, asi by ustrnul jak to co vypadá z blízka jako chaos, jsou jen bezvýznamné drobnosti, které mizí v pevném řádu… Zatím padám dále jako Newtonovo jablko, přitahován neodolatelnou silou do neznáma." — Josef Šíma
Čtvrtek. Už je tu čtvrtek, pane Holče! Ano, dnes je Wilsonka. Ráno vstávám na budíka. Totiž na devátou přijede klient. Ten, který je po Herbalife sytý, ale rád debužíruje. Tak dvě kila svaloviny dole a viscerál o jednotku narostl. Už při měření si toho všimnul. Až na viscerály má hodnoty pěkné. Himl herdek ať se necpe přes čáru! Když uviděl výsledky, tak prý příště to bude lepší.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-17-svacinka-z-mlecne-farmy/1725313071
Zbyl mi chlebíček s tvarohem z mléčné farmy na Růžohorkách. Ach, to jsem si pošmákla s jablíčkem ke svačince. Asociace. Moje první svačinky ve škole. Takhle to chutnalo…
Chtěla jsem jít rozdělat dva balíky naporcovaných eko kuřat do chaloupky. Ztratila jsem klíče od ní. Někde doma. Hledám černou pentli na krk. Ne, nikde. To mě zajímá, kde klíčky najdu. Petroušek je tu. Vždycky mi všechno pomůže najít. Našel moje brýle. Věřím, že mi někde objeví i klíčky. Ještě prve jsem je držela v ruce. Pracoval dnes pro někoho, kdo mu vysvětlil, jak je všechno v hlavě. Hm, senza. Děkuji Vesmíre. Nemusíme si dělat starosti, ty přijdou samy.
- A nejsou zamknuté v chaloupce?
- Myslím, že ne. Že jsem je ráno měla připravené. Chci ta dvě ekokuřata rozporcovat do pytlíků.
- Jedu nechat přidělat. Pak je najdeme.
Za chvilku je tu.
- Sto dvacet korun. Jsem nevěřil.
- Pamatuji klíček za dvě kačky.
Včera jsem četla o zhroucení nějaké zdi v pevnosti:
Náchodský deník
V Josefově se v noci zřítila dvacetimetrová zeď a hasiči museli nasadit speciálně vycvičeného záchranářského psa, aby vyloučili, že se v sutinách nenachází uvěznění lidé.
HZS Královéhradeckého kraje
Po pádu zdi byl využit pes pro vyhledávání v sutinách
15.9.2026, Jaroměř, Josefov
V nočních hodinách došlo k zhroucení přibližně 3 metry vysoké a 20 metrů dlouhé zdi v nitrobloku obytných domů v Josefově. Na místo vyjeli profesionální hasiči ze stanice Jaroměř a dobrovolné jednotky z místních částí Hasiči města Jaroměře. Protože nebylo možné vyloučit, že v sutinách není uvězněna žádná osoba, byl na místo ihned povolán i psovod HZS se psem vycvičeným pro takové situace. Po krátké chvíli bylo možné předpoklad o zraněných osobách vyloučit, suť byla rozebrána pomocí čelního nakladače z CHS Hradec Králové. Pádem zdi nebyla dotčena statika okolních obytných domů.
Hasiči také potvrdili, že pádem zdi nebyla dotčena statika okolních obytných domů.
Záchranářský pes musí být odolný nejen čichem, ale také psychicky. Musí se pohybovat například po rozbitých betonových konstrukcích, schodech, sutinách nebo kluzkých površích a nesmí ho rozhodit hluk, tma ani přítomnost většího množství lidí.
Velmi důležitý je také psovod. Ten se musí naučit číst chování svého psa, rozpoznat změny v jeho chování a správně vyhodnotit jeho označení. Záchranářská dvojice proto trénuje společně a pravidelně.
Vyhledávám si komunikaci. Směju se. Ireno, nesměj se! Když já bych chtěla vědět, na kterém dvorečku se ta hrůza přihodila.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-17z-zhroutila-se-zed-na-dvore
Začalo to větičkou o bílém ránu; Od včera jsem si lámala hlavu, proč je to u zprávy. Jaká bílá rána? Neměla na mysli vránu?
Zocekova Irena
No to bílá rána
Zdeněk Janičo
Kde přesně to bylo Zocekova Irena
Irena Rakasova
Zdeněk Janičo jak bydlí máma tak na dvoře
Zdenek Suchý
A teď dochází v pohádce k obratku. Je to jako – Osobo, neviděla jste tu běžet dvě děti??
Irena Rakasova Vaší matku třeba jako já neznám.Pouzijte,svou mysl.Staci napsat kde žijete adresa,mesto,okres.i číslo popisné.Lide přemýšlí a najdou si to.Divim se že trefíte na úřad,nepíšu to ve zlem .Romove mám rád a nerozlisuji barvu pleti. Tak ji to někdo pisnete vždyť by to ani cuchaci pes nechápal.
Eva Hradec
Jarmila Tancosova Kde to je u vás na dvorku?
Irena Hrobská
Perfektni informace. Hned je vsem jasno, ze to bylo u nich na dvoře.
Ani dnes jsem se nedočetla, kde se to ta sesula. Hlavní věc – bylo to na dvoře.
Včera jsem zaznamenala ještě jeden příspěvek. Dokresluje dnešní mladou generaci. Vztahy v rodinách. Neschopnost mladých stmelovat rod, rodinu. Okrádají děti o zrkušenosti babiček a dědů.
Moje matka narcis – příspěvek z FB
https://www.facebook.com/reel/2017953125574915
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-17-vztahy-v-rodinach/1725313246
Arogance. Neúcta k mamince. Neumění komunikovat. Ochuzení dětí o přítomnost babičky…
Jedu k Lindě zalévat. Nakrmit kočky. Nasbírat jablka, načesat pár švestek. Cestou se zas dostávám do třicítek, padesátek a když se rozjedeš na sedmdesát, za dvacet metrů tě stáhnou na padesát, třicet. Cestou poslouchám nejskvělejší inspirativní video.
https://www.youtube.com/watch?v=bSe4CQgPOlk&t=5436s
Asi na třicáté a na šedesáté minutě mě něco zaujalo. Krásně se dá zlepšit vztah. Levá část těla matka. Nepřijetí matky. Vracím si poslech. S maminkou mám mnoho rozhovorů ještě za jejího života. S tatínkem jsem rozmlouvala asi tři roky po sobě na meditačních týdnech. Když si myslíš, že máš hotovo, nenech se vysmát. Pamatuji, jak jsme jedno odpoledne na meditačním týdnu seděli každý před svým zrcadlem. Zakrytá půlka obličeje. Zkoumáš levou. Pak pravou. Pláčeš. Povídáš si s matkou, otcem. Ta slečna z videa, by udělala dobře, kdyby si s maminkou sedla, vysvětlila, co jí vadí. Pokud maminka už nežije, přesto provést rozhovor. Zlepší se zdravotní stav, vztahy v rodině. No, chaos, blbost, neurvalost světem vládne.
Jsem z divočiny venku. Dnes provoz. Dva traktory!! Musela jsem kus cesty couvat. Horor. Těsně před vesnicí zastavuji. Fotím si pohled na mou horu hor. Sněženka. Vedle hřbet Černé hory se zabodnutým šípem vysílače.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-17-pro-mlicko
Stavuji se pro mléko. Na hladině je asi sedm osm cm smetany. Pokračuji dál k Lindě. Mám zjistit, jestli je Mariana a Thomas – Holanďané – doma. Vrátili se z Holandska. Jezdí si tam pro sýry. Utekli sem pro klid už před mnoha lety. Thomas česky neumí. Ale když uslyší slovo krimigrant – hned pokyvuje. Ano. Rozumí.
Volám Milce, nejsou doma.
U Lindy sbírám jablka. Češu si pár švestek. Zrovna mi volá. Vidí mě už na kamerách?
- Mamko, prosím tě, pusť na chvilku Kittynku ven. Už nebyla tři dny venku.
- A sežere mě. Já jdu večer na Trošku. Se mi nevrátí.
Točím Lindě videa.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-17-uroda-krmeni
Jablíčka mám sebraná. Stařičká jabloň s děravým dutým kmenem. Bohatě kvetla. Bohatá úroda moc dobrých krásných plodů. Stará sorta. Jsou výhodnější oproti moderním. Vydrží mrazy. Ovoce na jaře nezmrzne. Nové druhy nejsou odolné. Rychle stárnou. Na jaře se podělají strachy jen před předpovědí počasí o mrazech.
Zalévám skleník. Jdu odemknout dům. Linda mi dala omylem klíče od druhé půlky domu. Musím vyběhnout po schodech. Projít. Seběhnout. Á, Kitty mi jde naproti. Kočenka. Tu jsem pomáhala naší Micicindě rodit. Byla prvním narozeným kotětem. Nejsilnější. Její sourozenci umřeli. Ona jediná je tu. Pomáhala jsem jejím koťatům na svět. Je to stará nervačka. Nervóza, aby ji zas neodvezli k nám. Linda ji sem vozívala každý víkend. Nechávala ji tu po dobu svých služebních cest. Kitty, neboj, už zůstaneš jen a jen na svém.
Scházím schody. Kluše za mnou. Dávám jí kapsičku. Ostražitě si hlídám ruku. Abych o ni nepřišla. Udělá chramst a nemám ji. Dnes mě nechala. Otevírám dveře na terasu. Opatrně vychází ven. Mám zalito. V domě obstaráno. Jdu s ní na terasu. Pozoruji, kam jde. Kdyby se nevrátila, abych věděla, kde se schovala. Prochází se. Ochutnává trávu. Opaluje se na sluníčku za pevným záhonem. Vidím jen ocásek. Jdu si sednout na hranu zahonu. Přichází ke mně. Ukazuje mi bříško. Oddává se. Jen krátce, to abych si nevyskakovala. A jestli si myslí, že ji po bříšku pohladím, to ani náhodou. Na vlkodlaky se nesahá.
- Kitty, pojď už domů!
No, moc se jí nechce. Ještě by se ráda vyhřívala na pravém sluníčku, ne jen za sklem. Jdu zašustit bonbony. Nechala se nachytat. Zavírám dveře na terasu. Procházím do druhého domu. Venku se hlásí squatterka Lojzička.
- Ješiši, já jsem na tebe zapomněla.
Tak zas probíhám domy pro kapsičku.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-17-squatterka-lojzicka
Beru její mističku s kočičkou. Má ji čisťounkou. Nesu jí do domečku, který vyrobil LP pro Kittynu. Lojzička tam má někdy nájemníka. Kocoura. Ale většinou tam žije sama.
Češu si pár švestek. Volám sousedce, jestli chce jablíčka. A švestky. Chce. Dám si k ní do mrazáku ta dvě kuřata.
Jedu. Zastavuji u Holanďanů. Volám, že je Linda v Amsterodamu. Ano, vědí. Volám Milce - už jsou doma. Vyjíždím zónou třicet směr divočina. Konec třicítky. Za deset metrů – světe div se! Nová třicítka. Opravují můstek. Na deseti metrech nemáš šanci ani chuť se rozjet.
Dnes jsem měla v divočině štěstí. Potkala jsem dva traktory. Dva! Tam se nevyhneš. Jinak spadneš dolů do vody. Kus jsem couvala. Aut nepočítaně. Někdy tu nepotkám živáčka.
Teď domů – tý vorle!! Proti mně zas dva traktory. Ten první někde odpojil cisternu. No, už jsem na hlavní. Třicet, sedmdesát, třicet, padesát. Enyky benyky…
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-17-limonadky-obed
Doma svářím mléko. Obědvám. Zakládám limonády – malina, švestka, jablko, citron, květ řebříčku, zázvorový startér. Dělím kuřata do pytlíků. Zavařuji je do folie. Petroušek jede na trénink. Po hodince mám hotovo. Volám sousedku. Dávám jí švestky, jablka. Nesu tašku s kuřaty. V mrazáku. Hotovo.
Zvonek. Hanka mi přivezla kytičku pro pana Trošku. Vybrala jsem slunečnici. Protože on je slunečnice v mužském těle.
Rychle se připravit do divadla. Fotím panu Troškovi pár fotekz prosince 2003. Měla jsem literární klub na Prvním soukromém jazykovém gymnáziu. Zvala jsem do salonku hotelu Alessandria umělce. Vladimír Čech, Arnošt Goldflam, Tomáš Töpfer, houslista Svěcený, rozjednaný malíř Komárek – umřel mi. Paní Loukotková – už byla nemocná… A další a další. Píšu mu krátký dopis. Jedu.
Vystoupení mě nabilo. Vyprávěl o svém dětství se svým vtipem. Ovládá němčinu, francouzštinu, nenávidí matematiku. Stejně jako já, neví, na co jezdí. Taky jsem si kdysi nemohla zapamatovat Speciál a Super. Taky jsem si nemohla zapamatovat ta dvě slova – obě na S. Nikdy jsem netankovala. Doufám, že nafta je jen jedna. :-) To mi obstarává Petroušek. Na rozdíl od pana režiséra miluji smetanové škraloupy. Řehotám se hodinu a půl. Milý, skromný, rozumný, mám ho moc ráda. Doporučuje NEDÍVAT SE NA TV – jen na filmy pro pamětníky. Je okouzlující pozitivní člověk. Ve foyer podepisuje knihy. Běžím mu dát kytku. Připomínám, kde jsme se setkali. Ano, vzpomíná. Ukazuji mu fotky.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-17-stastne-zakonceni-dnes
- Představte si, tuhle koženou bundu mi někdo ukradl.
- Ano?
- Ne u vás. Jinde.
Jdu si k podiu koupit jeho dvě kuchařky. Mám v peněžence už jen tři dvoustovky. Akorát. Ješiši, andělé! Děkuji!
Jdu znovu za panem režisérem. Nenechávám si vepsat Irence. Jen od Zdeňka Tršoky. Píše mi S láskou… Místo lásky srdíčko.
Krásné to tu bylo.
Chaos? Nevnímej. Jedeš na kolotoči. Drž se řetízků. Moc se nevrť a pevně se drž!
Dobrou noc!