V hlavní roli Mourek

Čas se už dávno neplouží. Nebo někomu ano? Letí, běží, cválá, uhání, hrne se, řítí se... Jak? Jak vodopád. Jak horská řeka. Lusk. Den je pryč. Dnes jsem si zapamatovala své sny. Zazněla tam věta. Tu si zapíšu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-28_Svita/

Probuzení. Svítá. Mám chuť na koktejl. Jdu potichoučku pro mobil. Fotím východ. Ještě rychle usínám. Nemíním vzbudit kočky. Druhé probuzení - jdu na koktejl. První moje myšlenka patří Mourovi. Telefon na veterinu. Milý ženský hlas. 

- Dobrý den! Prosím vás, manžel se včera s naším kocourem neprobojoval do ordinace... Upadlo mu ucho... Potřebujeme kocoura zkontrolovat. V noci si to škrábal.

- A hodilo by se vám o půl druhé?

- Skvělé! Hodilo.

Ještě se ptám, kdo ordinuje. Hurááá, náš doktor. Zná naše kočky. Máme ho rádi.

Linda odjíždí zkontrolovat svůj byt do Phy. Její luxusní byt měl někdy na jaře nebo loni opraveny dešťové svody. Relativně nový dům. Asi dvacet let starý. Lukrativní čtvrť. A v bytě má zateklo. Zajímavé. Oprava nedávno. Kdo a jak ji provedl? Kdo bude platit škody? Jsou nahlášeny pojistné události. Bude pojišťovna zkoumat? Svody opravili proto, že občas byly při deštích výzvy... A pojistné události. Znak doby. Nekvalita materiálu? Nekvalita práce? Nekvalita člověka? Pracovali tam UK. Jakou měli profesi? Byli vyučeni v oboru? Kdo bude platit?!

- Stroj se!

- Je teprve čtvrt.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-28_V_hlavni_roli_Mourek/

Strojím se. Má pravdu. Teleportovat se neumíme. Ať se kocourek neděsí v čekárně. Ať jsme tam včas. Balím ho do dvou použitých ručníků. Aby věděl - že leží na našem. A do deky. Do prčic - boty. Na chodbě si ho pokládám na zem. Ani se nijak zvlášť nesnažil vyběhnout z ručníkového kokonu. Znovu ho ubaluji. Vypadá v pořádku, ale ouško je syrové. Včera večer si sundal ten obrovský strup. Jako když mu upadlo ucho. V noci si ho drbal. Na náš nový bílý koberec nakapalo milion malých červených kapiček. Kudla! Musela jsem vzít kbelík, rejžák. Vyčistit. Ve dvě v noci. Framykoin asi léčil a svrběl. - Mourek se v autě chvěje. Mluvím k němu, stále používám jeho jméno. Vyprávím mu, že už to přece zná. Že už byl u lékaře x krát. S očíčkem. Na kontrole. Na kastraci. Na kontrole. S močáčkem. Na kontrole. Díval se na mě důvěřivě. Přestal se chvět. Péťa s ním vždycky jede plynule, aby byl v autě co nejméně. Kdovíco si kocour myslí. 

- Krávy, když jdou na jatka, pláčou. 

- Protože to cítí. 

- Proto hovězí nekupuji. 

V čekárně dvě paní, asi matka s dcerou. Jdou se zeptat na kastraci kočičky. A druhá paní. S kočičkou. Zakrytou v tašce.

- A co je jí?

- Ledviny.

- Náš Mourek v září stonal s močovým měchýřem. Ale vyléčili ho. Poznala jsem to, že učůrával mimo kočkolit.

- No, to proto, že si myslel, že jinde ho to nebude bolet.

- Aha. A já myslela, že mi předvádí - hele, čůrám krev. Loužička v technické, ve sprcháči... Něco se mnou udělej.

Paní nám prozrazuje, že kdyby její kočička byl člověk, musela by na transplantaci ledvin.

- To jako?

- Ano.

Obchází mě smutek. Donést svého miláčka na uspání. Kolik říkala? Myslím třináct let? Maminčina tříbarevka měla odhadmo patnáct osmnáct let. Odešla jedny Vánoce asi před pěti šesti lety. Nepřišla na zvuk Petrouškova auta.

- Tak pojďte, paní Hrobská.

Hrobští jdou s Mourkem. Rodina Hujerova. Otec, matka... Líčím, jak asi dvacátého v noci se Zrzka servala s Mourkem. Živě vyprávím, jak letěli propleteni zahradou. A jak za chvíli přišli domů, jako by nic. Mourek asi tři dny polehával. Spal. Protahoval se na jednu pacenku. Bylo vidět, že s ním flákla o zem. Asi byl obražený. A pak mu jeho ouško začalo hnisat, sedět. Včera mu ucho upadlo.

- To nebylo ucho.

- Já vím, to byl bolák. Ale to vám byla celá ušní kapsa.

Pan doktor je skvělý. Mé zveličování, dramatizaci, mou nadsázku bere s úsměvem. Má tam šikovnou holčinu sestřičku. Bere stříkačku a čistí Mourkovi ucho. Ten ani nedutá. Ucho je vyčištěno. A znovu a ještě znovu propíráno. Je vidět perforaci Zrzčinými zoubky. Potvora. Jak to psala Ilonka. Drblo jí.

- Hlídejte je, protože nevíme, o co se poprali. Jestli o jídlo...

- Bylo to asi o prostor. Nevím. On jí vždycky omýval. Ráno si dávali pusinky. A teď, když jí chce dát pusu, ona se otočí! A předevčírem ráno v půl sedmé odešel a vrátil se až v půl páté. Myslela jsem, že si šel umřít.

- Tenhle kocour nevypadá, že by chtěl umřít.

- Fakt? Tak to je radostné sdělení! To děkujeme.

- A bude polykat tabletky?

- Nebude. Právě proto jsme tu pro ten penicilin.

- No to dostane, ale to budou jiná antibiotika.

-- A my bychom chtěli ta depotní.

Směje se. Že umím říct to slovo. Znamená to postupně se uvolňující po dobu myslím deseti dnů. A za deset dnů na kontrolu.

Mourinek držel jak bécan. Pích. Ani nepípl. Zajímalo by mě, jestli jsou zvířata u doktora hypnotizována nebo jestli vědí, že se jim dostává péče. - Domů. V čekárně vidím paní se zakrytou taškou. Košíčkem. Manžel ji přišel podpořit. Kočička asi už je slabounká. Pryč odsud.

Zrzka už čeká. Z chodby vidím, že si dali pusu. Byla upřímná? Falešnice jedna. Nemá mě víc a víc ráda. Tíhne k páníčkovi. Přitom já ji krmím. Já po ní čistím záchůdek. Já ji dělám pomyšlení. Já ji ráno sytím bonbónky. Micinka mě měla ráda. Ale jak stárla, už se taky nerada muzlikala. Jenže to rezaté stvoření je dvouleté mládě. Před dvěma lety - takové přátelské stvoření! Hezky se vyprofilovala. Ráda tráví dny venku. V lepším případě na křesílku na otevřené terase. Komunikuje. Někdy mi odmlouvá. Vždycky musí mít poslední slovo. U chování nadává. U mytí pacek vřeští jak orangutan. Když ji někdy chci držet násilím, ukáže mi drápy. Vydává výhružné signály. Po zhlédnutí divadla s Mourem si už ani moc nedovolím ji zlobit. Abych nepřišla o ucho. Aby se mnou nepráskla o zem.  

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-28_Skyrove_pohary/

Točím přípravu nízkokalorických pohárů. Skyr, mandle, ovesné nebo jiné vločky, odměrka PDM, trošku čekankového sirupu. Na dno poháru maliny nebo jiné ovoce. Nedoporučuji v této době kiwi - ochlazuje. Brčál nyní ne. Promíchanou hmotu na ovoce. Koupila jsem borůvky. Navrch. Můžeš posypat hořkou čokoládou. 

Linda je tu. Balí. Ale teda naštvala mě. Převlékla. Nezapnula knoflíčky. A deku dala naštorc. Odflinkla to. Vždycky hezky všechno urovná, poklidí. No, budeme si pamatovat. Odjeli. Kitty u nás ještě zůstává. Kotě první z vrhu. Její sourozenci pomřeli. Ona jediná byla mnou vypiplaná. Zapomenuto. Obcházím ji obloukem. Kde jsou ty časy, kdy se tu honívala se svou mámou Mickou. - Čistím koupelnu. Vytírám a pak svěřuji rumbě ložnici. Utírám prach. Kittyna si na parapetu pouští černé chlupy. Všechno jsem vytřela, posbírala. Jdu na svou pracovnu. Na koberci zaschlý zblitek. To mě dohřálo. Máme tu vše pěkné. Rovnám lůžko. Skládám srovnanou deku. Povlečení zapnuté. Ta černá můra se nám tu třikrát pozvracela. Čistím koberec. Péťa ho jde na bidlo vybouchat, okartáčovat. Čtyři pračky. Přemáchnout v octové vodě. Naškrobit. Vylézt čtyřikrát na půdu. Luxovat. Povytírat, co se dá. Končím v devatenáct hodin. Mám uklizeno. Výborně. Stačím si sama. 

Volá vnuk. Ne. Dnes ne. Zítra není děda doma. Pak má svůj džob na dva dny vnuk. 

- Babi, tak po Novém roce. První víkend. 

- A to je?

- Babi, zapiš si 7.1.

OK. Konec. Zítra odpočívám. Nevařím. Nepracuji.

Koukám na FB. Bože, někteří lidé si myslí, že přes šedesát zmrzlých zasypaných v koloně v Americe je hoax. Jediné, co by mohla a nemusela být lež je, jestli to je počasí přírodní nebo geoinženýring. Už se o tom oficiálně smí mluvit. Je dobře pochybovat. Krmí nám uši výmysly. Jenže obrázků zasypaných aut je plný internet. Jdu na telegram. Stahuji je hezky pochybovačům pod nos. Prý - a kde. Tedy i s názvy měst. Bufallo. Nějaké městečko v Kanadě...

Od včera si pouštím adventní rozhovor se sofiologem (počítač mi opravuje na sociologa, ne. Sofio!!) Emilem Pálešem o opakujících se dějinách, umělé inteligenci i andělích. Jako matematik definuje - co, kdo je anděl.

https://www.youtube.com/watch?v=7s1qRfE2XPA

Staré nauky připisovaly vlny tvořivosti v dějinách vlivu konkrétních andělů či bohů. "Mě zajímá, o čem oni tehdy mluvili, když mluvili o andělích. Ta nauka je pravdivá minimálně v tom, že mluví o skutečných tvořivých psychických vlnách v historii. Dříve lidé vnímali jinak, slyšeli hlasy, vnuknutí. U nás to přebil intelekt, ale ty vlny jedou pořád dále a ti bohové na nás mají pořád vliv, možná ještě větší, akorát se to změnilo na ismy. Konzervatismus, liberalismus. Zjistíte, že za tím je vždy určitý kult," popisuje.

Hovoří o vznikající planetě opic u nás. O UI. Spočítal na šest set demokracií. Stále se opakující. Prý když předčítá o komunismu ve Spartě, o společných jídelnách, o dozíračích, lidé myslí, že čte o době nedávné. Ne, ne. To už tu bylo.

Když se něco dá udělat, lidé to udělají. Podléhají pokušením. Každý vynález nahradil nějakou lidskou schopnost. Vynález bagru znamená zakrňování svalů člověka. Na poli už se nekope ručně. Jsou stroje. Lidé jsou o hodně slabší. Vynalezne se sport, svobodně musíte sportovat. Ale ne každý se odhodlá. Ten člověk musí upadat. A to se děje i s mozkem. V autě jsme navigovali sami. Nyní nám pomáhá navigace. Hypokampus se fyzicky zmenšuje. Kdyby nám navigace vypověděla službu, nenajdeme za chvíli cestu domů. My chceme stroje, ale přestáváme cvičit schopnosti... Průmysloví kapitáni nás vedou k tomu, že stroje nám budou říkat, co je dobré, co je nesprávné. Šílenost! A my to budeme jenom vykonávat. Nebudeme vědět, co činíme. Je nutno si to uvědomit. Zachránit člověka. Abychom vždycky věděli, co děláme. Ne, že nám nějaká neuronová síť bude říkat, co máme dělat.

Jeho inspirativní pořady na infovojně si občas poslechnu.

Filmy ukazují v hyperbole to, co už se vytváří v laboratořích. UI bude ještě chvilenku hloupější než člověk. Stroje zviditelňují, že inteligence a vědomí jsou dvě různé věci. Stroj může dělat inteligentní věci, ale nemusí o sobě vůbec vědět. Identický model mozku s počítačem - běhá tam nevědomá elektřina. Vevnitř nikdo není. Je nutno být si vědom sám sebou. Že ve mně někdo je. Vysoce inteligentní civilizace, která nemá vědomí - z toho vzniká filozofická otázka: Na co je ve vesmíru vědomí, když všechno jde i bez něj. Inteligentní rozhodnutí na přežití uděláš a nemusíš si být vědom sám sebe. Horror.

Konec filozofování. Jdu spát. 

Dobrou noc!