V klusu, relaxační, pracovní, s rodinou

Uf. Miluju tuhle dobu. Čekání. Dřív na Ježíška. Dnes na Slunce. Vyrábím s pohádkovou fantastickou atmosféru se vším všudy, až jsem unavená. :-) Budíka na půl desátou. Něco se mnou zadrbalo. Otevírám oči. Nikde nikdo. Vyskakuji z postele. O hodinu dřív. Vrátím se... Ne, peču buchtu, zadělávám na vánočku, zdobím okna. Kmitám, nestíhám. Dovářím polévku; s mými špaldovými nudlemi. Včera jsem se přeobjednala na kosmetiku a masáž z jedné na dvanáctou. Ať mám víc času na přípravu rodinného setkání s rodinkami manželových synů. Děti... Maličké... 

Napadá mě ubalit balíček kosmetičce Tamaře. Běloruska. Skvělá duše. Bezva člověk. Miloučká. Miluji její ruštinu. Cvičím se v tomhle tolik let nenáviděném jazyce. Naprostý světonázorový obrat. Planety, ať o nich víme, nebo ne - pracují za nás a s námi. Nenávist a neláska se proměnila v opak. 

Relaxuji u Tamary. V období mého smutku po úmrtí Karla Gotta jsem chytila amok po přiložení ručníku na obličej. Nemohla jsem dýchat. Už vím, že to nebyl Karel Gott, ale nevyplakaný smutek po nějakém muži... Nemohla jsem tehdy vlézt do sprchového koutu. Musela jsem na sobě pracovat. Dýchat, nebát se. Dnes jsem Tamaru požádala, aby mi ten ručník na ten ksicht přiložila. Stalo se. A dobré. Soustředím se na dech. 

- Ó, bolšaja pobeda!

Usmívám se. Dýchám. Jsem ve tmě. Asi tak deset, možná dvacet metrů pod zemí. Jsem pod polem. Hluboko pod zemí. Malé sluníčko vysoko, vysoko na obloze. Jen ho tuším.

Spím. Budí mě její příchod. Myje mě. Plác. Palatěnec (ručník) na obličeji.

- Jak se řekne hadr? Trjapka? Večer o tom napíšu. Vítězství ducha nad tělem.

- Trjapka je hadr. Nemůžete napsat, že vám kosmetička dala hadr na podlahu na tvář.

- Vím, ručník je palatěnec. Ale chci napsat, že jste mi hodila hadr na obličej a já to udýchala. :-)

Řehtáme se. Vonět je пахнуть. Páchnout znamená v češtině smrdět... Krása slov, příbuznosti slovanských jazyků. Hraní si se záměnami významů. Přejeme si с Новым годом... Pro ně je to sedmého ledna. Rozdíl mezi kalendáři...

Jedu domů jak zmoklá slepice. Jako vždycky. Rychle umýt vlasy. Vyfénovat. Namalovat si obličej. Zadělat na bagety. Nazdobit buchtu. Ještě nalepit zvací anděle... :-) 

 Zdobím okna. Věším skleněné ozdoby po domě. Bagetové těsto krásné, ale nějak nekyne. Ty vorle! Jsi unavená. Kvasnice! Znovu do hrnce. Kvásek. Uhníst. Jo, to je ono. Kyne. Upéct bagety... Na páru pstruhy, brambory ve slupce, zeleninku. Petroušek je tu. Obědváme v půl třetí první chod. Polévka výborná. Z eko kuřete. Zvonek. První snaška s dětmi. S šikovnou školačkou D. a malým neposedným M. Ráda a málo je vidím. Tak se to sešlo, měla jsem v plánu ještě Babiččino oudolí. Letos jsme ho vynechali. Za rok. Žijeme. Prostírám druhý chod. Petroušek ani nemuká. Bere mi talíř pod rukou. 

- Ještě křen, počkej. Vrať talíř. Kde mám zelí s křenem?

Zvonek. Rodinka druhého syna.

Buchta na stole. Vánočka na stole. Házím na mísu oblohu, krájím bagetu. Už dlouho jsem ji nepekla. Nakrájela jsme do ní česnek. Večer mi přivezou z včelí farmy lesní med a medovinku. Bageta s česnekem a med - skvělá kombinace. Malého usměrňuji, aby se nepřibližoval k ozdobenému křehounkému ibišku. Úcta k rostlinám. :-) Je čilý, neposedný. hebounký. Nedá se chytit. Když che napít, kradu si pusinky. Nemá problém s deseti tisíci kroky. Určitě jich naběhá dvojnásobek. Holčičkám prostírám do dvoupatrových levandulových konviček čajík. Za oknem někdo zvoní... Čert! Zaháním ho. Beru od něj koledu a křičím, ať jde pryč. Mrňous rozdělávám koledu. Malé dámy si prý nejprve dopijí čaj. Směju se a nechápu. Jak to, že nejsou zvědavé? Maminka jedné z nich se ptá, kolik je hodin.

- Bude pět.

- Pijí čaj o páté. :-)

Konečně holčenky odkrývají tajemství svých koled. Petroušek mi přivezl z pracovny křesílko. Konečně mám čas si sednout. Pozorovat dětské štěbetání, hraní. Nabíjející. Velmi nabíjející!!

Vytáčíme druhého syna. Je daleko. Komunikujeme přes kamerku. Ukazuji mu osazenstvo okolo stolu. Všichni ho zdravíme! Má prý o tři a půl hodiny víc, než máme my.

Koledy nezaujaly. Poušítm vánoční Mašinku. Dávám na plné pecky. Rambajs... Následuje zklidnění. Je doba slunovratová, očekávání, ticha, klidu... Honzík odchází na florbalový zápas.

Povídáme, vyprávíme, děti tvoří vláček. Supe okolo varného ostrova... Je čas loučení. Zas je tu chci mít. Užívat chvíle. Není jen práce. Rodina! Tu chtějí zničit, pokácet... Tak šup, šup, družíme se! Malá D. nám v tomto týdnu zazpívala na koncertě; příští víkend zazpívá na trzích v pevnosti. Jupí. Těším se. Jen v pro mě smrtelném čase. Ráno v deset. :-)

Výslužku oběma snachám. Vánočku, bagetku, buchtu... Petroušek jede na florbal. Bere s sebou mladé. Uklízím nádobí do myčky. Usedám. Ve vteřině jsme mrtvá. Ihned spím. Holka, ještě se prober. Přivezou ti medík a medovinku. Už je to tady. Zatápím. Svíčky, purpura, lucerny, ibišek svítí... Pouštím si krkonošské koledy... A folkovou Rybovku... Proložena hezkými koledkami - Panna na oslu jede, osel má uši šedé... Přenádherný, vtipný, poetický, krásný, starodávný text:

Panna na oslu jede
Slezská lidová koleda / do češtiny přeložil Jaromír Nohavica

Panna na oslu jede
panna na oslu jede
osel má uši šedé
osel má uši šedé

Dříve než hvězda vyjde
dříve než hvězda vyjde
hodinka její přijde
hodinka její přijde

Josef se třese zimou
Josef se třese zimou
kdepak je na noc přijmou
kdepak je na noc přijmou?

Za okny tma je jatá
za okny tma je jatá
hospodář zamkl vrata
hospodář zamkl vrata

Čtyři psi vedle plotu
čtyři psi vedle plotu
štěkají špatnou notu
štěkají špatnou notu

Pastýřům zvonce zvoní
pastýřům zvonce zvoní
na seně seno voní
na seně seno voní

Hospodář usnul v křesle
hospodář usnul v křesle
do noci svítí jesle
do noci svítí jesle

7. 12. 1981 jsem si šla do školy pro zálohu. Brali jsme čtyři stovky. Klouzalo to. Závěje. Všichni kolem mě už porodili. Ne. Všechny kolem mě už porodily. Volám do fakultky dr. Finkové.  Loni mě operovala. Chci po ní, abych už rodila. Mladá, blbá, nevědomá, nedočkavá. Nevyšlo to. díky, Vesmírný pane! Zítra mám přijet. Bude-li hrdlo děložní zralé, tak... Noc. Za hodinku mi začnou porodní bolesti. 8. 12.1981. Ležíme na koberci s manželem. 

- Ivko, mě to tahá v břiše. 

- Budu tě hlídat. 

Usnul. Jdu vytočit porodnici. Slouží asi o dva roky starší spolužačka ze základní školy Olina Kohoutová. 

- Oli, chci si ještě umýt vlasy. 

- Kolikátý je to porod? 

- Druhý.

- Posílám sanitu, připrav se. 

A jedem. Linda je venku během chvilenky. Deniska se drala na svět celý den. Linda udělala hup, a byla vtělená. Žádný štráchy. A do hradecké fakultky jsem už nedojela. 

Pod psaním poslouchám povídání s Helou Heclovou. Hela říká, že je hodná. Ale musí být důraznější a jít do konfliktů. Píšu, že se do konfliktů vůbec nebojím jít, ale v poslední době racionálně volím, komu svou energii dám. Konflikt - předání energie. Ava čte mé komenty. Ano, vykuřuji. Vykuřuji tak, až se zapne alarm na centrálním pultu...

Poslechněte:

https://www.youtube.com/watch?v=FOCTf_62oeY

Doporučuji i pořad o vykuřovadlech:

https://www.youtube.com/watch?v=cNtbQk8joUM&t=15shttps://www.youtube.com/watch?v=cNtbQk8joUM&t=15s

Na dobrou noc nebo zítra k vaření pro poučení.

Jdu spadnout do postele. Přeji krásnou klidnou spokojenou dobrou noc! Všem!

P. S. A nový zvonek a koule do sady je tu. :-)