V lese, jo v lese na jehličí

Ráno si dopřávám spánek. Je čas! Auf! By řekla mamka. Dnes 21.7. Právě dva měsíce od posledního maminčina výdechu...

21-05-21

21-07-21

Pracuji zavřená v pracovně. Vykomunikovávám nedoplatek za elektřinu u nájemníků. Porovnáváme platby. Změnila jsem jim dodavatele s lepším tarifem. Ten nový mi poslala SMS, že v příštím vyúčtování dostanu pět set korun dle dohody. Super. Akorát bych tu pětistovku viděla ráda zvlášť. Pro mě. Telefon.

- Irenko, jsi doma?

- Jsem.

- Zvoním, ale nikdo neotevírá.

Že bych neslyšela? Že by nezvonil zvonek? Že bych byla zabraná do práce?

Než ji změřím, jde se potěšit s našimi rezatými a kravími malými zázraky. :-)  Přinesla mi mňamku a přání k narozeninám. Jako by pětašedesát byla nějaká zásluha. :-)  Ona nikdy nezapomene. Denně se stavuje u své maminky. Tatínek jí zemřel právě v den narozenin mamky asi tak před dvěma třemi lety. Neznala jsem ho, a přesto ho stále vidím na vozíku v nemocnici. Oddaně se dívá na svou dceru. Ta mu šeptá do ucha:

- Tati, tady tě dají do pořádku... 

Vytahuje přání a něco na zub.:-) Uondaná maminkou. Slouží a slouží. Maminku bolí zub. Už dávno se ví, že by potřebovala zoubky v narkóze vytrhat... Maminku se povedlo objednat hned na zítra. Nejde jí to pod vousy. Asi se jí k zubaři moc nechce. Ale zub bolí... Poslouchám, jak moje milá, zítra kvůli mamince zruší kosmetiku. Zamýšlím se. Jsem pozorovatel.

- Měj s ní trpělivost, zrovna v tomhle týdnu jsem dávala dopis maminky dceři. Abychom měly trpělivost... Čas od času ho zveřejním. Víc aktuální - nyní už i pro mě.

Trpělivost? Má. Velkou. Ale o maminku denně pečuje ona. Má ještě bratra. Ale vše na jejích bedrech...

Vzpomínám na svou netrpělivost s maminkou. Mamka měla vždycky na vše chytrou odpověď. Nejvíc využívala větičku: Už jsem stará. Mnohdy jsem na ni hartusila, že je to s ní jak s dítětem. Někdy jsem řekla, jako s kozou na ledě.

- A víš, jak to bylo s kozou na ledě?

- To nevím.

- Kluci přivedli kozu na rybník. Kopýtka se jí rozjela.

Ano, my si to neumíme představit. Být starý. Být v nejistotě. Být opuštěn po většinu dne. Být ve strachu, aby ke mně někdo přišel. Být nemotorný. Být nepohyblivý. Mít bolest. Mít ji celý den... Být na to sám. 

Mám štěstí. FB mi maminku den co den ukazuje. Dnes jsem se dívala na fotečku, jak je už ve výtahu. Odvážejí ji nahoru. Byly jsme póvl vykázaný ven. Nenechala jsem se vmáčknout do roušky. Odvážejí mi ji z pod kaštanu. Mává. Drahuška pod ní napsala:

- Mami, tak zase zítra!

A jednou už zítra nepřišlo. Kdykoli jsem jí řekla:

- Mami, tak zase zítra! Mám tě ráda.

Čekala jsem na její: Já tebe taky. Vždycky jsem si řekla - hlavně, ať se to splní.

Když jsem jí řekla to poslední tak zase zítra, tam mě vůbec nenapadlo se strachovat. A žádné zítra nebylo. Už nikdy. Paradox.

Jdu se mrknout na fotečku maminky v komatu. Jak krásně spí. Volně. Svobodně. Pravidelně oddechovala. Mám obrázek, jak ji držím za zmodřenou ručenku. Cítím její hebkou kůži. Držím ji za ruku. Tisknu. Ale není opětování. Měla jsem štěstí. Sedět u ní. Vyprávět. Ještě znovu odpouštět a prosit za odpouštění, pokud jsem se někdy provinila. Zpívat. Pusinkovat. Hladit po vlasech. Škoda jen, že jsem tam nebyla o devět a půl hodiny déle... Nedodržela jsem slib. Budu tě držet za ruku. Budu u tebe. Nebudeš na to sama. Byla. Ale spala. Řekli, že žádný smrtelný pot. Usnula v klidu a beze strachu. Děkuji. 

Mozek je potvora. Vyhazuje zasuté myšlenky.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-21_Kocicaci/

Během dne jdu několikrát uklidit po kočkách. Pecky od meruněk bych mohla klidně odstranit. Ale proč bych to dělala? Mají radost. Vždycky přijdu a okolo kamen binčus. Srovnám. Zametu. Vytřu. Na chvilenku. :-) Koloběh dne.

Natáčím vaření. Hovořím o těstovinách z čočky a cizrny. Hodně proteinku, vyhneme se bílé mouce. Dnes jsem dala krůtí prsa z Lidlu na pánev. Tolik vody! Podvodníci! Že se nehanbí! Takhle mi plašit Zrzku. Když maso začalo prskat, svěsila ocas a zdrhla z dosahu prskající pánve. I koťata se vylekala.

Péťa je tu.

- Peťuš, nepojedeme se podívat do lesa? Víš, abych věděla, kam jet.

- To bychom mohli. Ale možná přijde Honza s V. na koťata.

Beru sobě velký plecháček, víc jak čtvrtlitrový. Pak puntíkatý litrový hrnec. Ukládám do misky.

- Povídalas´podívat se! To jedeš s holýma nohama?

- No. To je nejlepší. Aby se člověk prohlédl.

Z klíšťat mám respekt. Kvůli nim nejezdím do lesa. Do toho, který před asi čtyřmi lety smetl orkán. To ještě tady kosily přírodu jenom orkány. Petrouškův oblíbený. S mechem. Houštím. Potůčkem. Tak tam ne. S Lindou tam jezdívali. On na houby, ona mezitím nasbírala borůvky. Měli orientační bod krmelec. Tak tam ne. Po orkánu se les asi dva roky chvěl. Bál se. Byl vystrašen. Otřesen. Už je osazen. Vzpamatovává se.

Míjíme odbočku k lesu. Vyjíždíme výš.

- Tady jsi měl odbočit. To už jsme daleko.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-21_V_lese/

Hledám telefon na manželku pondělního klienta. Ne, ne. Ještě jet asi osm set metrů. Přesně nás vede k lesu s velkou kaluží na příjezdu. Jo. Jsme tu. Jsem okouzlena. Nádherný les. Překrásný. Do kopce. To se mi líbí. Těch borůvek! Dovoluji si bytosti lesa natrhat si borůvky. Vím, že o nás ví. Vstup člověka do lesa se přenáší myelinovými vlákny. Jsme ohlášeni. Přijmuti. Les se nám otevírá a dává svou hojnost. Dotýkám se kmene vysokého - to není smrk. Borovice. Vyměňujeme si energii. Příjemné. Bezpečí. Síla. 

Slyším shůry nad sebou:

- Povídalas´ jen podívat se.

Péťa brblá, že má velký hrnec. Dala jsem mu ho schválně, aby si myslel, že má málo. Ale on natrhal hodně. Když jsme borůvky sesypali, byl jich litr.

- Peťuš, tady je borůvek. Chudí by si tu přišli na pěkné peníze. V Polsku platím za litr nebo kilo, litr se prý nesmí používat, sto osm korun.

- A proč by to dělali? Stát jim nasype a oni se mohou válet na gauči.

Mudrlantujeme nad prohnilým systémem. Scházíme z vysoké stráně. Capkám za ním. Skvělý výlet. Do lesa dvacet minut. Za tři čtvrti hodinu radost z litránku. Ojíněných. Ty česáčkové - skvělé, ale dotýkají se kovu. Jsou vlhké. Měli bychom se vyhýbat kovovým nástrojům. Aspoň při jídle. Sběračku nenechávám v polévce. Snažím se jíst dřevěnou lžící. Jenže masíčko musíš nakrájet kovem. Vlastně nemusíš! Máme keramické nože...

Doma kočky zas rozbombardovaly meruňkové pecky. Prohlížím si překrásné láskyplné objetí malé a velké. Zrzečka objímá koťátko... Dojemný obrázek kočičí lásky mateřské. 

Vynášíme je ven. Kočky se probíhají jak kůzlata. Honzík přijel z práce. Za ním přichází snašenka s vnučenkou. Ta je má jak panenky. A koťata drží. Houpou se na houpačce. Nebrečí. Mláďata k mláděti.

Točím jejich kůzlečí skákání. Poznávání světa. Zrzaté si hraje s travičkou Mour je olizuje. Ošprkává, co se dá. Jak točím, dávám si pozor, aby mi do videa Péťa neutrousil nějaké sprosté slovo. Na internet sprostoty nepatří. On ví, že nechci, aby mi do toho mluvil. Kotě mu očichává palec. Sekvenci ukončí:

- A to si ještě nečuchnul.

Všichni se řehtají.

- Prosím tě, koho zajímá, jestli kotě fetuje tvé nohy!

- Ale neřekl jsem nic sprostého. 

Natáčím dál. Péťa mi do natáčení kotěte zkoumajícího hrnec s vajíčky ve vodě dramaticky vypráví:

- V tom lese, povídal pan L., jsou borůvky jako víno.

Stříhám ušima. Co to mele. Vždyť si s ním tyká! Dramatická pauza. Dodává:

- Ale já jsem je tam neviděl.

Vypínám. Řehtám se. Nadávám mu. :-)  Užíváme večer. Volám manželce pondělního klienta. Fakt mi říkal, že tam v lese jsou borůvky jak rožínky vína.

Bránice se natřásá u Péťovy repliky. Jo, říkal. Ale já jsem je tam neviděl. Můžete mu vynadat? No nemůžete. 

Obloha je naplněná sazemi. Vynáším si prkno. Osazenstvo jsem nasytila. Jdu žehlit. Hromady a hromady. Ale zvládla jsem. Mour stříká na bednu s dekami. Na vchod do domu.

- Moure, dáme tě vykastrovat!!

Snacha si pro sebe poznamená:

- Co tomu řekne majitel?

- Jak majitel? Mour si nás našel.

- No jo, ale víš co se platí za připuštění? A on bude vykastrovaný.

Jdou domů. Mour je jde vyprovodit. Na rozloučenou se na chodníku natřásá a odměnou za hlazení po bříšku mi ošprknul nohu. Tak už toho bylo dost! Utíkám si umýt nohu. Tfujtajxl. Dáme tě opravdu vykastrovat!

Co přinesla pěna dní? Rozhádané vlastence. Slunečný den. Temný večer. Protržení přehrady Tři soutěsky s devadesáti sedmi přítoky. Setkání s milou klientkou. Výlet do lesa. Večerní žehlení. Posezení s našimi. A tečka.

Dobrou noc!