V lískovém keři bez oříšků, sedí tři vrabci, bříško k bříšku

Podvečer. Výjimečně si hovím. Poslouchám Wilsonku. Řehtám. Řehotám se do ticha domu.

- Nemáte náhodou nějakou novou zprávu o Filipu Turkovi? Jsem si říkal, ten Xaver určitě bude něco vědět. Ten ví všechno.

- Pamatujete, pane Holče, na Palachův týden? To vstoupí do dějin. Každý den něco, pane Holče. :-)

Miluji jejich kecy, řeči, provokace, jinotaje.

Xaver:

- Pane Holče, mám doma jednu nábojnici, chtěl jsem vám ji dneska přinést. Ale já jsem ji nemohl najít. Ale někde ji doma mám.

- S tou nábojnicí je to náhodou dobrý. Já jsem šel okolo vašeho auta. Šáh jsem do kapsy a jedna vypadla na střechu vašeho auta.

Chlapíčci se taky řehotají. Jako já. Uculují se. Absurdita světa. Atentát na Turka a prostřednictvím jeho na Babišovu vládu. 😢 Tlaky na její nesestavení.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-16-okolo-snidane

Od rána mám pátek. Nevím, co mě k tomu vede. Příjemný pocit. Na jedenáctou má přijít paní. Za oknem stříbrno, nevlídno, pošmourno, nepříjemno. Navíc letí jakási těžká helikoptéra. Vzbudila by i mrtvého. Otevírám okno. Hup! Na parapet vyskočila Žofka. Dnes měla noční směnu. Zavírám okno. Mohla bych ji vzít do náruče. Ale žádné takové. To už tady bylo s Micinkou – dovnitř ven, dovnitř ven.

- Pojď, Žofi! Dveřmi, dveřmi.

S jekotem sobě vlastním vbíhá na terasu.

Nabízím jí snídani. Sobě horkou vodičku s medem a citronem. Na co dnes budu připíjet? Nic konkrétního. Mám okolo sebe na můj vkus dost nemocných. Je to v zájmu vývoje jejich ducha, duše a těla. Jenže i tak mi to připadá nespravedlivé. Hodní. Nechali se nachytat. Kdybych mohla… U Herbalife nás kdysi učil Black, že si máme dávat na tuhle nemoc pozor. Nemoc abych, kdybych pro člověka nebezpečná.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-16-rosinanta-v-duchodu

Točím kočeny. Mourek si taky dal. Kupodivu nechal v mističce asi tři čmírka masa. Hm. Že by po – kolika? – po třech čtyřech letech zjistil, že u nás vždycky bude mít v mističce? Prý kočky rády zobou až šestnáctkrát denně. To měla Micinka. Se Zrzečkou přišel Mourek a bylo po plných rautových stolech.

Do ticha jejich okusování, miliskování, mytí zas hučí těžká helikoptéra s nepříjemným motorem. A nebo se to rozléhá stříbrem oblohy. Tlapkám bosa ven. Moje Rozinantička rozkvetla. Dostala jsem ji ve třetí třídě pod stormeček. Maminka mi nedávno, je to tak deset let? říkala, jak na ní jela z nádraží domů. Staraly se o mě s Ivou jak dvě kvočny. Ivě nezávidím. Měla mě občas, neumím posoudit, jak často, na starosti. Asi jí děsně štvalo, když mě vodila do školky. Byla jsem malá brzda. Nechtěla jsem do školky. Iva vodila malého vetřelce. Asi před měsícem dvěma, to ještě přijela sama k nám autem, mi říkala, jak se na mě těšila. Jak mě měla ráda. Miminko přišlo. Celý život o mě pečovala. Pomáhala mi. Starší sestra. Byla mým starším kamarádem. Až v posledních letech, to už se asi chystala její nemoc, na zanevřela. Zaplaťbůh, už jsem zas její a ona moje sestra. Ivo, Maruška mi včera pod video s Beníčkem napsala, že máš stejný hlas, jako mamka. Ano, jsi jak její dvojče. Jen kdybys nehulila. Co se mamka s tebou nazlobila. A já – bože, já se nažalovala, žes´   kouřila. Odpusť.

Trošku se opozdili. Paní doprovázena manželem. Mám je ráda. Ona pečuje o maminku. Tatínek bručoun, násilník, neumí se smířit se svou bezmocí. Dokazuje, jak on ještě všechno zmůže. Na kole jezdí na nákup. To dělala ona. Ona díky Herbalife začala jezdit na kole! Nemohla už chodit. Neunesla se. Po pár měsících se zlepšila. 

- Jezdíš stále?

- Ne, táta si nákupy obstarává.

Její maminka si už taky nic nepamatuje. Taky ji těžko rve do vany. Taky jí říká, ať se nechytá kohoutku, ale madla. Ach, to už mám za sebou.

- Nabíjely jste se v pondělí sluncem?

- Jj, mamka ani nechtěla jít domů. Seděla na lavičce, vyhřívala se. Obědvali jsme pozděj. 

- Výborně. Říká ti něco emoční tuk? Tvé starosti s maminkou, třenice s tatínkem. Sevřenost. Neproudící lymfa. Ukládání tuků ze stresu…

Teď tnu do živého. Ona by si přála být doma se svým manželem. Ten tu sedí jako pozorovatel.

- Víš, že alzhaimrici rozvedou manžele, utrápí pečovatele, stejně je nemine ústav?

- Vím. Já to podám.

- Než přijdou na šetření…

- Oni mi řekli, že pro ně ještě není dostatečně…

- Jj, nemohoucí. On z toho udělal ústav pro ležáky. Já pamatuji, že si tam házeli nafukovacím míčem, luštili hádanky, měli každou středu nebo úterý kavárničku… Neboj se, vstupem maminky oni okamžitě od státu vymůžou peníze. My jsme na maminku brali osm set. Oni dostali osm tisíc plus čtyři na nemohoucnost, což se časem mění a dostávají víc peněz s úbytkem soběstačnosti člověka.  Proč to nemohou dát lidem doma. Zaměstnanost, systém, přehled o polykání léků…

- Však Vendulka říkala, že až přijdu domů, bude mít méně volnosti.

- Ale taky víc povinností přejde zpátky na tebe. A vidíš? Najednou se staneš vetřelcem ve své rodině.

- Taky jsem si to říkala, kam vůbec patřím. A to mě asi ještě zítra čeká koupání, protože brácha mi ještě nedal vědět, jestli přijede. Minulý víkend tu nebyl.

- No jo, ty jedeš tenhle týden domů už ve čtvrtek. 

Po jejich odjezdu volám Ivě. V deset si chodí pro obědy.

- Co Beník?

- V pořádku. Bude mít modřiny.

- To ho bude bolet, pejsíka. Tak už je klidný?

- Už je.

- A kudy jste dnes šli pro oběd?

- Dnes jsme nešli. Věra nám ho donesla. A prý psali starostovi. Stížnost na toho psa.

Dobrý nápad. Když je páníček nezodpovědný…

- Nic nepotřebuješ? Kdyby něco, tak volej.

- Kluci sem nechodí.

- Chodí. Oldu jsem tam viděla před týdnem. Mijanek prý jezdí každý den. Jen si to nepamatuješ. Beníka si pamatuješ jako zážitek. Oni totiž přijedou jen na kontrolu, jestli seš v pořádku. Ne na práci.  

- Jestli ještě dýchám. Nechceš ořechy?

- Ivo, když tak si vezmu. Hlavně si doběhni naproti na půdu, odnesla jsi tam košík.

- Aha. To by nevadilo.

- Ať je nese žerou myši. Nezapomeň na ně. Já ti to ještě připomenu.

- A vezmi si koš na brambory. Ne na třešně. Víš, jaký v tom je rozdíl?

- Tuším. 

- Na třešně si bereš menší. A na brambory je ten velký. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-16-odpoledni-siesta

Mourek si zalezl na koš u kamen. Žofinka vskočila do hlubokého koše, kde má klid. Zakryla jsem ho polštářkem, aby tam měla imimno. To slovo takhle patlal jeden kluk. Byl hloupý, a neříkal intimno, ale imimno…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-16-v-liskovem-keri-bez-orisku

- Tak jsem ti zařídil…

- Jé, hurá! Děkuji!!!

Petroušek mi něco obstaral. Usiluji o to už několik let. Zlatej.

- A přinesl jsem maso, krky, játra. Já nevím, co už mám pro tuhle rodinu udělat.

Řehtám se.

- Ještě mě otatínkuj!

To byl odborný termín naší propagátorky metody pevného objetí Jiřiny Prekopové. Rtuťovité dětstké lékařky. Byla jsem na setkání s ní na fakultě, když jsem ředitelovala. A ještě odpoledne na KÚ KHK. Její přednášky velice poslouchatelné. Uměla populárně vykládat. Myslím, bydlela ve Stuttgartu? Spolupracovala s Bertem Hellingerem. Četla jsem od ní knihy Kdybyste věděli, jak vás miluji a Rodinné konstelace. O práci s rodinnými konstelacemi. Ano, dnes jsem se zrovna přihlásila. Vykonám práci pro rod.

Co je pro mě termín omaminkovat a otatínkovat v  praxi? Rozpažit ruce, zaklonit hlavu a nechat se obejmout Petrouškem. A když mě krásně obejme, já ho omaminkuji taky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-16-nocni-smena-zofky

Jdu za ním ven. Kouří. 

- Podívej se! Žofka nám tu plácla myš. Přinesla ji ukázat. 

- Joj, ta je obrovská. Plné břicho myšat. Hodná Žofka. A já ji ráno tak muzlala. 

- To už byla určitě umytá. 

Dívám se, jak moji malí ptáčci na růžích v besídce zšedli a zošklivěli. Beru je domů. Oživím je pentličkami. Napadají mě verše Christiana Morgensteina. Byl řekněme zakázán. Ale v jedné čítance byla jeho krásná něžná básnička:

Tři vrabčáci - Ch. Morgenstein

V lískovém keři bez oříšků
sedí tři vrabčáci, bříško k bříšku.
Napravo Frantík, vlevo Eda,
uprostřed Honzík - neposeda.
Tak se tu choulí ve větvoví
nejtepleji je Honzíkovi.
Srdíčka tlukou ťuky, ťuk
vrabčáci sedí ani muk.

 Zítra je pověsím znovu zpátky na růže u vchodu. Ohřívám si oběd. Loupu druhou polovinu cukety, co mi dovezla Linda už někdy před měsícem. Od té doby, co jsem za ní klusala na Výšince, to v sobě nesu. Nejraději bych upekla štrúdl. Ale peču cuketovou metýnku. Pokládám nejposlednějšími scvrklými švestkami. Posýpám moučkou. To Petroušek zbožňuje.

Než se buchta upeče, jdu si chvilenku dáchnout. Poslouchám Wilsonku. A Na lovu. Chtěla jsem jít do zahrady sbírat oříšky. Maňana. Pročítám FB. Povedený příspěvek. Pro mě dojemný. Vzpomínám, když se Deniska narodila na osmém měsíci, po příchodu z porodnice nám málem odešla. Maminka se přišla juknout na ten zázrak v postýlce. Vážila jen asi dvě osmdesát pět. Ale do inkubátoru nemusela. 

- Ta holka je šedivá.

- Ale prosím tě, spinká.

- Zavolej doktorku.

My měli – ona ještě asi žije, doktorku Zorku. U mě zanedbala zápal plic. Byla jsem tehdy u babičky v hospodě v Nouzově. Vždycky jsem měla ráda bari mandle, tatranky, vlnky. Babička se divila, že tentokrát nemlsám. 

- Venuše, ta holka je nemocná. Nechce nic sladkého. Běž s ní k doktoroj. 

Mamka mě odvedla do ÚNZu:

- Paní doktorko, maminka mi říkala, že Renička nechce sladké. Že jí něco je. Prosím vás, zrentgenujte. ji. 

Pamatuji, jak měla řečí, jak opice… 

Nechala mě čekat v místnosti se zatemnělými okny. Mamka mě vysvlékla do půl tělíčka. Hodila na mě košilku, abych nevystydla. Pak přišla mistryně. Konečně mě zrentgenovala a najednou naprosto, ale naprosto!! změnila tón hlasu a jednání.

- Maminko, je tu zápal plic. Budete s ní tři týdny doma. Dostane vycházky, ale opatrně. Pak zas na rtg.

Pamatuji, jak na razítku byla taková křídla.

- Mami, co to je?

- To jsou plíce.

Pod touhle vzpomínkou z dětství jsem k Denisce zavolala v noci tuhle pediatričku. Prý to nic není, kdyby se dávila nebo přestávala dýchat, přivézt do nemocnice. 

- V kočárku?

- No. V kočárku. zakryjete plínkou... 

V té době se normálně volala sanitka! Baba jedna. No, tak jsem tu svoji čerstvou holčičku celou noc hlídala. Rok na to dostala zápal plic, byla měsíc v nemocnici. Beze mě. Dva roky na to zas měsíc v nemocnici. Beze mě. Šílenost. Chtěla jsem být s miminkem. Ne. Na třech letech jsem byla připravená si obstarat psí sádlo. A nic. Zápal plic se nekonal. Děsně jsem se o ní bála; dostala nějakou chřipku. Prý celou noc hlídat. A já si dala postýlku doprostřed obýváku. K ní židli. Tu svou malou holčičku jsem celou noc chovala, hlídala, oka jsem nezamhouřila. Nesměla ležet, měla spíš sedět, aby se jí dobře dýchalo. Tak jsem si ji dala na sebe. Zas chvilku položila a hlídala až do rozednění. Paní tchýně mě chtěla střídat. To víš, že jo. Zas někdy příště…

Alena Mádlová

Moje otravná máma

Jednoho dne, až budou mé děti dost staré na to, aby pochopily logiku, kterou rodič postupuje, řeknu jim, jak mi moje "protivná" máma řekla:

" Milovala jsem tě dost na to, abych se zeptala, kam jdeš, s kým a kdy se vrátíš. Milovala jsem tě dost na to, abych byla zticha a nechala tě zjistit, že tvůj nový nejlepší přítel je falešný.

Milovala jsem tě dost na to, abych nad tebou dvě hodiny stála a křičela ať si uklidíš pokoj, což normálně trvá 15 minut.

Milovala jsem tě dost na to, abych ti dovolila poznat můj hněv, zklamání a slzy v mých očích. Děti musí vědět, že jejich rodiče nejsou dokonalí!

Milovala jsem tě dost na to, abys vzal zodpovědnost za své činy, i když byl trest tak krutý, že mi málem zlomil srdce.

Ale ze všeho nejvíc jsem tě milovala dost na to, abych ti řekla ne, i když jsem věděla, že mě za to budeš nenávidět. To byly nejtěžší zápasy ze všech.

Jsem ráda, že jsem je vyhrála, protože jsi nakonec vyhrál. A jednoho dne, až budou tvoje děti dost staré na to, aby pochopily logiku rodiče, řekni jim to."

My ještě stále netopíme. Lidi už prskají, mají chřipky. My zahájili topnou sezonu slavnostně prvního a druhého října a od té doby tu máme teplo. 

Chřipky se nebojíme, protože to není nemoc, ale léčení těla. Přirozený detoxikační proces těla, když toxicita buněk nadměrně naroste. Exozomy buněk vědci nazvali viry. Netušili, že přijde elektronový mikroskop. Už asi pět let si dosud nikdo nevyzvedl odměnu asi milion eur. Moment. Jdu se zeptat AI. 

Aha. Program lže. Píšu:

- Nelži. Nejsem blb. A vyhledej, co je podmínkou vyzvednutí odměny asi milion eur

ChatGPT řekl: 

Přemýšlení po dobu 29s

- Dobře — stručně a bez keců.

Co je podmínkou vyzvednutí té "miliónové" (respektive 1,5M/1M) odměny?
Podle zveřejněných podmínek Izolate Truth / Samuel Eckert (nabídka propagovaná na jeho stránkách / Isolate Truth Fund) musí žadatel předložit "vědecký důkaz o existenci koronaviru" včetně dokumentovaných kontrolních pokusů za každým krokem izolace — jinými slovy: předvést izolaci/čištění a prokázat ji kontrolami tak, jak to organizátoři vyžadují. Italy Travel Ideas

Důležité praktické / právní poznámky:

• Podobné "výzvy" (např. případ Stefan Lanka se spalovatou odměnou za důkaz o spalničkovém viru) ukázaly, že pořadatelé mohou formulovat kritéria tak úzce, že dodané důkazy "formálně" nesplní zadání — a vznikají právní spory. U Lanka/100 000 € proběhla dlouhá soudní sága, kde se nakonec rozhodovalo hlavně o formálním vymezení podmínek, nikoli o samotné existenci viru. Wikipedia+1

• Kritici a fact-checky upozorňují, že nabídka peněz na webu ještě neznamená, že bude odměna skutečně vyplacena — záleží na přesném znění pravidel a na tom, zda pořadatelé uznají předložené důkazy. Skeptics Stack Exchange

Pokud chceš, mohu stáhnout přesné znění podmínek z původní stránky (samueleckert.net / Isolate Truth Fund) a citovat přesnou formulaci (která určuje, co přesně znamenají "dokumentované kontrolní pokusy" atd.). Chceš, abych to udělal?

Řekl/a jsi:

- NE. Dík!

Už se vnucuje, co mi vyhledá. Nechci. Ta odměna je od nějakého bohatého. Stefan Lanka tu vyprávěl u Jarouška Duška o soudním sporu ohledně virů, kde musel složit sto tisíc eur. Soud VYHRÁL. 

Dobrou noc!