V pátek u nás byl octopus

Páteček - volný den. Pracuji jen na dálku, nebo vůbec ne. Obvolávám pár zájemců o práci. Trefila jsem opět na českého kluka s anglickým CV. Cítila jsem nesmírnou zlost. Rozhovor začínal stejně, jako minule. Ptám se, proč v Čechách přikládá anglický životopis.

- No, já jsem tak zvyklý.

- Ptám se, proč obesíláte inzerci rovnou v AJ. My jsme americká fa a hovoříme tu česky. Jazyk český je zatím stále uzákoněn jako jazyk úřední!!!

- Jenže tady se nejdřív mluvilo německy, pak rusky, teď anglicky!

To neměl, chlapec, říkat.

- Vy neznáte vůbec naše dějiny. Neznáte historické milníky. Neumíte argumentovat. Navíc z neznalosti dějin svého národa  nehovoříte tedy logicky pravdu. Tady se NIKDY RUSKY NEHOVOŘILO! Kdo Vám to nakukal do mozku?! Německy možná v době NO, pak ale česky, jen česky v naší republice. Zbyly tady germanismy - flaška - láhev, mašinfíra - strojvedoucí. Zbyly tu rusismy - stojanka, regulovščik. Ale NIKDY se tu rusky nehovořilo. A jestli chcete hovořit na Tchajvanu anglicky, odleťte tam. Tady jen česky! Nejste vlastenec. Nechci s vámi spolupracovat. Navíc jste minule vůbec nereagoval, neodpověděl, ač jsme se na tom dohodli.

Ten mi hnul žlučí. Neumím přijímat svět takový, jaký je. Musím na sobě hodně pracovat. Co se týká naši vlasti - je pro mě svatá; skvrnění naší státnosti sochařem Černým - nehoráznost. Skupina Stohoven a červené trenky - bez ohledu na to, co si myslím o jakémkoli prezidentu sedícím na Hradě - urážka naší státnosti. V Americe by se při pokusu o svévolný vstup na Bílý dům ozvala kadence ratatata. Ticho.

Umýt okna. Celý dům - to už nedám. Aspoň kuchyň. Dvě a celý výklenek s francouzským oknem. S vysavačem na okna - skvělé. Vnitřní hlas:

- Ireno, jeď už! Jeď už!

V běhu kari rýži s rybou. Košík s sebou. Do hrnečku smetanu, kostičku hnědého cukru, mlsky. V půl čtvrté už musím ležet na masérském lehátku, pak kosmetickém.

Maminka na chodbě. U okna. Hned vím - slouží Irenka. Ano. Irenka. Mamka si vychutnává přesnídávku. (Jasně, nejlevnější - z plastu. Už ať ty plasty zakážou!!! Koupila jsem si velikonoční stěrku s kuřátkem. Ach, jak smrdí - zítra ji jdu vrátit. Vánoční se stromečkem nepáchne. Kdepak asi soudruzi z NDR udělali chybu. Každopádně plastové obaly pouštějí plastové molekuly do jídla. )

- Irenko, mockrát děkuji, že není pod světly ve tmě.

- Dala jsem jí vyčůrat, nemá už medík, uvařila jsem jí ovocný čaj do termosky.

Děvčata pečovatelská, VELKÝ DÍK, ŽE SI PAMATUJETE PŘÁNÍ NÁS DĚTÍ. DÍK!

- Medík přivezu v neděli. Koukám, že je uvázaná na hrudi.

- Ona nám utíká.

- Mami, jak to dokážeš?

- Takhle si to přetáhnu a hotovo. :-)

Irenka mi dolévá do hrnečku vařicí vodu. (Kdo si pamatujete, proč vařicí a ne vařící? :-))

Ovocný čaj moc hezky voní.

- Mami, nespal se zas. Je to horké! Co si vybereš za dobrotu?

Vybrala si ultračerné kaštany. Utíkám se podívat do šuplíku, jestli tam nemá rozjedené kaštany. A má. :-) 

- Maminko, mně se sem tak nechtělo. Ale nikdy se nestane, že bych nepřišla. Tys mě nikdy nezklamala, nikdys´ mě neopustila. Když jsem byla v nemocnici, vždycky jsem koukala ke bráně. Pak když jsem umírala, chodilas každý den. Převezli mi do HK. Jezdila za mnou do fakultky. Tam mě nenechali umřít...

Maminka brečí. Já taky. Uklidňuji ji.

- Mami, vždycky mě tu budeš mít. Každý den!

Jaruška jde kolem. Jak jí to sluší! Má trvalou. Změnila vzhled. Milá. Hladí maminku. Maminka začne zpívat mně neznámou písničku. Tu měla ráda její maminka. Babička Jůlinka. Utíkám vymýt čajový zajíčkový hrneček. loni ke Dni matek. Všechna čest - pečovatelky dodržují dohodu a hrneček jí nikdy neseberou. Takhle jsme tu přišli o několik hrnečků, skleničku z jejího domečku. Památky... A tenhle moderní zajíc skoro rok vytrval. Na rozdíl od halenky - ta vydržela pouze jedno praní. Kdopak mi ji proplatí?!!

Jaruška mě hladí po vlasech. Zavírám oči; hned jsem malá holčička, asi pětiletá. Na hlavě cítím maminčinu ruku...

- Jaruško, jsem malá, hladí mě maminka.

- To je moje ruka. :-)

Jaruška se nesmírně ráda fotí. Mám podepsáno, že smím, pane řediteli. Ne od Jarušky!

- To kafe je horký.

- Tak si ho odlož.

Nejde to. Pás mamce brání. Rozepínám ho.

- Mami, nemohu dýchat, když tě vidím.

- Já už jsem si zvykla. Zvykneš si na všechno.

Zpívá. Celý život zpívala. Když nevěděla, co se s ní děje, kam se poděje, kde skončí, po odchodu z baráčku - přestala zpívat. Přestala se smát. Už se směje i zpívá. Díky pečovatelkám - pokud zrovna nehlásí, že mají přestávku. (Před nedávnem mi záchranářka po přečtení blogu říkala: Neumím si představit, že bych na příkopě vedle sanity řekla: Teď mám přestávku! - No jo, pane řediteli, tady se dělá s lidmi. Pokud manažer nemanažuje, tvrdí nejprve: Já s ní promluvím a pak:  Stojím si za svými zaměstnanci - pak vás manažují zaměstnanci :-) Třeba Vám dají neočekávanou výpověď .-))

Už musím. Pusinku!

- Mám tě moc ráda. Zase přijedu. Zítra Iva, já v neděli.

Paní kosmetička a masérka z Běloruska je v obchůdku. Čeká. Dováží potraviny z Ukrajiny, nábytek... Šikovná. Podávám jí petrklíč. 

- Zděs извине́ние :-)

- Почему́?

Pokračujeme v ruštině. Zapomenu-li slovo, napoví. Chválí mě.

Omluva za pozdní příchod. Petrklíč :-) Vzala jsem ho preventivně už před odjezdem za maminkou... Počítám se svými zpožděními. S její prací jsem nesmírně spokojená. Ruská škola. Žádné šudli, šudli. Vyprávím o vernisáži v Umělecké kolonii Bastion - Rozjaření... O chalvě od ní... 

Doma ještě dodělat okna. Rychle vyrobit majolku. Rychle sýrovou pomazánku s česnekem. Rychle nalouskat pár ořechů - upéct štrůdl. Rychle křen s jablky... Linda je tu. Dávám jí ochutnat křen. Mně vytryskly slzy. Má hubu z ocele.

- Dobrý!!

Pro nás tam raději přidám jablka. Česneková pomazánka - místo pěti stroužků tam naláduji daleko víc. Taky hezky pálí. Sýry tlumí pálivost. Tofu, bryndza, parmazán, jadel... Mňamina. 

Maminka měla na půdě krabici s mýdly na ponožky, na přepírání. V krásných krabičkách. 

Lindi, nekupuj mýdla, vymydlíme ta mamčina... 

Ve špajzu jsem našla skleničku jablíček s nápisem 2006. Maminčin rukopis na cedulce. Poslední. Asi. Vždy mě zásobila. Celý život jsem od ní měla nudle, jablíčka ve skle, povidla... Maminko, děkuji. Hodiny letí - tři nožičky štrůdlíku hotové. Ještě chleba. Dvacet tři hodin. Ty vorle. Jsem jak chobotnice. Všichni už spějí. Doženu to ráno. 

Chlebík mi překynul. On se sní. Je dobré ho vyrábět beze spěchu, v klidu, pohodě, souznění se světem... 

Dobrou noc!