V plném nasazení. A s maminečkou :-) .-) :-)

06.04.2020

Takový hezký úspěšný den. Krásný. Jak začal?

Buch!

Kočičí tělo dopadlo na parapet. Kdo zvítězí? Ten, kdo vydrží. Bubeník začne mydlit do skla. Ne, to se nedá. Lezu. Otevírám okno. Nejdu s ní k misce. Hup do postele. Usínám.

Buch!

Kočičí tělo dopadlo na parapet. Že by Kitty? Ona neskáče na okna. Ale je to host. Lezu. Oči mi lezou z důlků. Koukáme na sebe s rezatým drzounem. To je ten dikobraz. Máme od něj označkováno kde co. Jen vteřinku! Nečekám na jeho otázku: 

- Půjde Micka ven?

- Jeééédeš odsud?!

Pochopil. Nestačil stříknout na okenní tabuli. Za chvíli by nám vlezl do kuchyně s tím svým chtíčem. 

Běžím do zahrady na kopřivy. Pár si jich mixuji do koktejlu. Zbyteček spařím do čaje. Žvýkám bršlici kozí nohu. Výborná. Odkyselující.  

V devět bych měla začínat. Taky bych měla jet k Erice. Voláme si. Pro jistotu nebudeme dráždit hada... Nebojí se korony, ale pokuty milion korun. Jasně, takhle se udržuje obyvatelstvo s poslušnosti. Důtky visí na stěně. Ale jen pro plebs. Jelitáři se mohou scházet v hojném počtu u stolu. Bez rozestupů. 

Koukám na reklamu. Mám tam hodně práce. Žádné muzlikování jako ve studiu. Tam vysvětluji klky, imunitu, tlusté střevo, proteiny, svalovinu, tuky... Ne, ne. Ťuk, ťuk bum. Jedeme.

V noci jsem chtěla zaplatit úsporný balík. Nešlo a nešlo a nešlo mi to; zlostila jsem se. Novotvar. Ani dnes mi to nejde.

Telefon příjemce.

Cvakám.

Telefon musí mít devět čísel.

Přepočítávám. No tři krát tři je doufám devět.

Doplňte znak pro stát

+420

Nedoplňujte, systém si doplní sám.

Mažu + 420.

Telefonní číslo musí mít devět znaků.

Ty vorle. Tyhle červené nápisy mě deptají. Chybí ti, doplň, formát ### ## Případně formát ## ### Tomu rozumím. Ale tady chtějí devět čísel. Mají je tam. A stejně je chtějí furt a pořád dokola znovu. 

Nebýt počítač můj, rozkopu ho na cimpr campr.

Beru ntb. Jdu na velký. Znovu se registruji. Zbytečně. To zbožňuji - hodně registrací a pak si nepamatovat, kudy se tam leze. 

Doplň mail.

Píšu: Nemá.

Doplň mail.

Když nemá, tak nemá. Doplňuji svůj.

Okamžitě se číslo adresáta mění na mé. UI maká.

Volám na tel. číslo přepravce. Paní se vyptává. Dokola vyprávím.

- Paní, jsem už dost nervní. Od noci se pokouším. Já na to nemám čas. Ani nervy. 

- Ale já vám teda nepomůžu. Měli jsme zprávy, že systém zlobí.

- A co já s tím?

- No, tak s námi balík nepošlete. No.

Mít sekeru, hodím ji po ní. Vtip. Kdo ví, co by řekl majitel. Asi Francouz. No, Francouz má možná dnes jiné starůstky.

Zkouším volat svému řidiči. Nepomůže mi. Chápu. Jdu to zkusit znovu. Myslím, že bez registrace. Morduji to tam. Drží to. Nic víc to nechce. Zaplatit. Mám tam takových možností, ale neumím vybrat. Jsou tam slova, která neznám. Něco jako míjivé peníze (to si vymýšlím) a náhodné peníze (ta adjektiva si nepamatuji). Tak něco vybírám a jsem v háprdepu. Tak zaplatila jsem? Jdu na účet. Není strženo. Herdek, jak to udělám? Stojí mi to za úsporný balík? Tolik času! Maminka by řekla profrcaného. Kvůli 123 Kč. Jenže pošta je ještě drzejší, neohebnější, dražší, a navíc bych musela na poštu...

Dnes objednávky, nákupy. Rozjel se měsíc. Myslím, že se vše vrátí do starých kolejí. Obzvlášť, pokud nás obchodník s vakcínami nechá promořit. Hodně lidí naláká na vakcinaci. Ani ne epidemiolog, ale zdatný obchodník s vakcínami. Ta jeho odporná rouška. Jak na tváři dobrmana. 

Chleba. Rychle chleba. Dávám místo hladké téměř polovinu žitného kvásku. Pak musím trefit hustotu dosypáním špaldy. A dnes - tramatarará! Se mi to povedlo. :-)

Skyp s maminkou. Teď si v duchu říkám: Mami, mami, jsi už tak stařičká, bezmocná, bez dotyků, bez pusinek, špatně vidíš, slyšíš... Tolik jsi toho prožila, dokázala, ustála. Tak šikovná jsi byla. Pomáhalas. Stále jsi někomu pomáhala. Nejvíc mně. Chytrá, moudrá, vzdělaná bytost s všeobecným rozhledem. A krásná. Nádherná žena. Očekávám vyzvánění skypu. Je to tu. Paní koordinační maminku usazuje na terasu na místečko, kde moc nefouká. Maminka má bundu. Dala bych jí čepici, ale prý nechce. Něco za něco. Je na sluníčku, ale nevidí mě na monitoru. Raději to slunce. Skvělé. Nabije se. Velký dar - netrčet v posteli. Moci se ještě vykoupat ve energii. Natáhnout ji do starých kostí. Vitamín D na zlomeninku. Povídám jí o světě. Čeho jsme se dožili. Výsada duší - dožít se přeformátování světa. Od chazarsko babylonské mafie, přes všechny ty modrokrvé rody až ke dnešku.

- Mami, zazpíváme si. Kterou?

- Když jsem šel z hub.

Zpíváme.

- Mamko, oblíbila jsem si Pod našimi okny...

Zpíváme.

Chvilku cvičíme s rukama. Prohmatáváme body na dlaních. Vytahujeme prstíky.

- Mám je zatuhlé.

- Tak, tak. Zakroužíme zápěstím.

- Já nevím jak.

- Takhle. Vidíš?

- Nevidím.

- Mami, dívej se na obrazovku.

- Tam je černo.

- Počkej. Pošlu SMS.

Už je tu paní koordinační. Ona mě vidí. Aha, mamka nezaostřuje. Přetáčí ji, jestli to nebude lepší. Sedám si na vyhřátou terasu. Dojídám těstoviny ze včera. Cvičím s maminkou. Maminka má vyfénované vlasy. Včera ji koupali. Napadá mě: Do jakého hadru děravého oškubaného vyrudlého odporného zapraného hnusného mrňavého ji nebohou asi utírali? Jak nahý v trní - ano, vždycky mi odpovídá na úvodní otázku - jak se má.

Dnes jsme toho moc nezvládly. Hlavně - prý luštila křížovku. Pozdravila jsem ji od Ivy, Lindy, Petrouška. Potěšily jsme se. Tak zas zítra. 

Jedu rozvést jídlo. Další chystám objednávku. Pošle manžela... Hodně jde na odbyt rose guard. Na imunitu. 

https://www.katalogcrv.cz/hrobska/index?prId=37&bez_registrace=1

Projíždím Tadesco. Zkoumám fotku klecí s dětmi. Prý z filmu. V reálu je to prý ještě děsivější. Děti na chov. Děti těhotné. Děti zachráněné. Dospělí chlapi prý zvraceli. Padali na kolena. Poslouchám projev Trumpa - hovoří nepřímo o dětech. Smutný, jako zlomený.

https://tadesco.org/marneho-okenko-06-04-2020-masivni-akce-zatykani-nejen-pedofilu-po-celem-nemecku-naprosy-narez/

Chjo, čemu jsme se vyhnuli:

https://www.youtube.com/watch?v=mSH5iPwE5AI

Odpoledne využívám reklamu. Telefony s příjemnými lidmi. Přeobjednávám - po kolikáté už? - lidi na konec dubna, na květen...

Večer. Den utekl jak večerní zprávy... Ó, ty nesleduji. Dnes jsem nakoukla do bruselské ČT. Docela dobré... Už nejede jen korona, korona, korona dvacet. Zato Nova? Přišla o rozum. Nadskakuji. Vysvětlují, co je pravda. :-)  Varuji seniory před hoaxy. Korunu nasadila lžieurokomisařka. Ta mi hnula žlučí.

Procházím videa - posílám do Německa jedno; zneužívaná holandská holčička mluví o svých zkušenostech... Chci vědět, co mluví. Mnoho základen pod kontrolou bílých... Z největší zachráněno 35927 dětí. Někteří přeměněni na automatické superotroky s vymytými mozky.

Jdi od toho. Krásná zpráva od paní z FB:

Vilma Nemcova

3. dubna v 14:26 ·

Na co se těším... Těším se, až se přestěhuji za dcerou na její statek. Budu mít svůj pokojíček a okénkem se večer budu dívat na hvězdy. Na koních jezdit nebudu, ale mohu je krmit a těšit se s nimi. S pejskem po okolí chodit na procházku a zahradu budu mít plnou květů. I moje kočičky se budou mít dobře, zasíťovaný balkón bude jen jejich. Zase budu mít pro koho péci buchty a koláče. Těším se na náš společný život.

Fotka s mladou ženou se rty na koňském čumáčku... Paní dcera...

Nádherné. Láskyplné. 

Dobrou noc!