V temnotě stíhám východ i západ

Už jsme asi přišli na příčinu občasného výpadku elektrické energie. Vstávám, má přijít odborník.

Kočénky legračně čekají jako malé děti. Trpělivě. Sedí jak prvňáčci způsobně vedle sebe. Servíruji jim na mističku maso. Péťa se zlobí, že je přecpávám. Asi dí pravdu. Když si představím malou myšku… A já jim láduji pět myšek. Jenže tuhle jsem někde četla, kde to bylo? U jaké příležitosti? Že nějaká kočička v sobě měla třináct myší. Tak a teď, babo raď!

V tyhle temné dny ráno stíhám východy slunce. Zázraky. Vím, dennodenní. Každý den vyjde sluníčko zas a znovu. Jenže v létě nemám šanci. V nejtemnějším měsíci v roce s nejdelšími nocemi zažívám štěstí – vidím na sluníčko ráno i večer. Vlastně odpoledne.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-09-ranko

Raduji se z koček, ze slunce, z míru, z dostatku, z pohybu. Jedno mi chybí. Taková maličkost, ale pro dětskou duši zásadní. Sníh. Na obrázcích Josefa Lady děti drandí na saních dolů po svahu. Pes uhání za nimi…

Předevčírem jsem se omeškala s platbou za lístek na březnové představení. Vybrala jsem první řadu sedadlo pět. Tady u nás v divadle. Zopakovala jsem akci. Pic!  Sedmnáctá řada. Komunikace se zprostředkovatelem jen přes mail. Mně to tak vadí, že nemohu hovořit. OK. Píšu jim. Nic. Prý zaneprázdněni. Mám vyhlídnuté sedadlo č. 5 v první řadě. Je pořád volné. Včera jsem byla v mailování neúspěšná. Píšou, že vstupenky nelze vracet. A že možno jako poukázku… Už jsem se smířila, že jednou budu sedět tři řady od konce. V tom se mi na FB mihla nabídka divadla na březen. Stejná GoOut. Napsala jsem, že nekomunikují a že už si od nich nikdy nic nekoupím. 

Před měsícem zrušili v Aldisu představení Čarodějův učeň. Dnes mi psali, že posílají vstupné zpět. To jim to dalo. Odpověděla jsem, že chci vrátit i za tu mylnou objednávku. Odpověď: 

Vaše vstupenka byla zrušena. Peníze odeslány na účet. 

Vskutku. Peníze za zrušené představení i za mylnou objednávku na účtě.  No vida! Pořád, že to nejde, že pořadatel a že… A peníze na kontě. Zavýskla jsem radostí. Šla jsem se mrknout, jestli na mě dva dny počkalo to sedadlo v první řadě. Ťuk. Čtu, že zřídili virtuální frontu. Vlevo nahoře si přečteš, jak dlouho budeš čekat. Minutu. A nic. Otevírám jiné okno. Hovoří se mnou englicky. Otevírám translator. V době národního obrození se na úřadech hovořilo německy. Dnes anglicky. Vybírám platit kartou. A nic. Lezu jak šnek po skále. Prokousávám se milionem možností, kterým ani nerozumím. Ach, kdyby tu byla Linda. Nejvíc se vzepřeš, když seš v ouzkých. Vyťukávám číslo karty. Ještě jednou. Pokud to budu cvakat potřetí, kašlu na to. Už jsem v bankovnictví. Orientuji se. Přišla vstupenka. Tak to jsem asi dobře záměrovala. Vše vyšlo k mé spokojenosti.

Uklízím, myju, vytírám, smýčím.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-09-kapr-po-mlynarsku/1698988503

Oběd.

- Petroušku, nikdo tu nebyl.

- Zavolám mu.

Koupila jsem kapra. V obchodě. Kdysi mi občas chytil můj mladší spolužák Jéňa. Zemřel náhle. Jako mnoho lidí v téhle době. Jeho maminka mi v DD vyprávěla, jak to bylo s Valuškou Dvořákovou v den, kdy ji Němec zabil z okna Čtvercáků. Už jsou asi oba spolu. I jeho žena.

Kapra česnekuji. Obaluji jen v mouce. Na pánvičce smažím kostičky domácí slaninky. Brambory od sedláka. Kompot.

Na čtrnáctou přiběhne klient. Starý pán. Drží si svou cukrovku na uzdě. Hezky proštíhlel. Jediné bříško. Dnes svalovina narostla o dvě kila. Tuky o dvě procenta dole. Metabolický věk o patnáct let nižší než biologický. Tak to má být. Mám radost. A kondice z obezity vyskočila na štíhlý svalnatý. Tak to je krásné.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-09-vecer-v-zahrade

- Jdeme navézt dřevo!

Dodělali jsme várku s červotočem. Bednu jsme vyklepali. Vrtal z polen i v bedně. Poslední jsou v koši. S chutí přikládám. Mají kremaci.

S Petrouškem navážet dřevo je zábava. Miluji ho. Miluji navážení. Miluji jeho řeči. Směju se jim. I když je znám. Je originální. :-)

- Pojď se podívat na to slunce!

Chystá se k západu. Do červánků. Tohle jsou chemické. Lidi o tom píšou. Jak se zázračně během dvou dnů rozšířila chřipka. Copak nám sypou na hlavu! Kdy to skončí! Chemie tvoří krásné červené obrázky na nebi. I kočka se raduje. Předvádí nám, co umí. Co bys řekl švec, je v koruně třešně. Dává najevo radost, že jsme taky venku.

Rovnám polena do bedny. Načali jsme novou kóji.

- Peťuš, to je každý pes jiná ves. Kdo to má uspořádávat!

- Podívej, jaká malá polena. Pěkné špalky. To byl konec hromady. Tos´ tam narovnala už na závěr.

Další kolečko už přivezl pěkné velké kusy. Užíváme si to v létě, když dřevo skládáme do kójí pod pergolu. A pak, když Péťa odebírá a vozíme do bedny. Pořád se řehtáme. 

- Peťuš, přivez ještě jedno!

- Pět stačilo.

- Ne, uděláme čepici.

- Tak zas navezeme příště.

- A co když začne sněžit?

- Neboj se. Nezačne.

Jdeme domů. Žofie skončila svá extempore. Jde s námi.

Svou pracovnu jsem vymetla, vyluxovala, osmýčila, utřela, protřídila papírky. Vyhnilé vyhodila.

- Peťuš, viděls´ ,  jak jsem si to u sebe uklidila?

- Viděl.

- Neviděl.

- Viděl. Jsem šel kolem.

Vytírám okolo kamen. Chodbu. Mám v plánu zadělat první těsto. Ale ne. Ještě zabalím dárek pro Eri. Končím.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-09-bylinky-ve-skvelem-vinu-po-uklidu

Nalévám si do růžového sektu víno, do něhož jsem v květnu vložila meduňku, černý bez, citron… Zelená bosorka radila citron vyndat. Ale nechala jsem ho tam. Vínko voní létem. Bylinkami. Povídám si s černým bezem v něm. :-)

Je čas. Voní mi tu purpura. Kamna sálají. Mám krásné oharky. Mourka jsem šla zavolat. Seděl na Péťově židličce, kterou vyráběl můj tatínek pro Ivu, když byla malá holčička.

Mourek hlídal svůj revír. Ani se mu nechtělo do tepla.

- Mourku, tak pojď! Pojď domů! Pojď!

Seskočil. Už jsme tu všichni. Zahrada a zimní zahrada za chvíli končí se světýlky. Kočenky jsou uložené. Co hlavně! Zní mi tu nekonečně dlouhé a krásné CD Čechomoru. Dala mi ho 25.12.2008 Deniska mezi dárky. Ach, to si užívám krásné koledy, nádhernou hudbu, procítěný zpěv. Přišla jsem mu na chuť. Možná mě navedl ten černý bez. Něžné písně. Ty kdysi na kytaru hrával  synovec Olik s Mijankem. Jak to říkala maminka?

- Všechno je pryč!

Tak jo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-09-pro-eri

Dárek pro Eri mám zabalený. Á, terasa zhasla. Jdu i já.

Tady jsem spadla smíchy: https://www.facebook.com/reel/3729524353850417

Dobrou noc!