V zahradě před úplňkem

- Peťuš, miluji tyhle dny. Zazimováváme zahradu. Češeme jablka. Sbíráme ořechy. Voní tu jablečný kompot. Voní to listím. A doma je teplo.

Takhle mluvím v každém ročním období. Vždycky blahořečím právě tomu času, který drží v ruce žezlo.

Večer. Petroušek odešel počítat ovečky. Už druhý den si nechal v pracovně svítit. Zapomněl. Dnes je to tím, že dodavatel zas vypnul proud. Péťa nahodil fotovoltaiku. Všechno v domě naskočí. Vždycky vypínají, šmejdi mizerní, když myje myčka. A často – když peče trouba. A někdy – když pere pračka. Nedomůžu se ničeho. Vždycky napíší nic neříkající odpověď na reklamaci – ano, vypli jsme tehdy a tehdy krátkodobě. To já vím, to mi nemusí psát. Nebo – ne, my tady nevidíme přerušení dodávky energie. A tak už jen odepisuji vcelku hrubě.

Hejholové, šašci, tajtrlíci, vy si zkrátka děláte, co chcete, co? O víkendu jste nám opět vypnuli proud. Ty vole, to je nahazování všech hodin, rádii s předvolbami, u trouby hodina, den, měsíc, rok, jazyk, tvrdost vody. My nemáme nic jiného na práci, než když to dvakrát třikrát vypnete, my to opět naprogramujeme a vy zase vypnete. Taková celovečerní hra – vypni – naprogramuj… Víte, už mi neodpovídejte, jen jděte do pr. S pozdravem Nikdo není dokonalý… I.H.

Myslím, že tam mají automat, který odepíše vždycky šablonou. Tak taky píšu pokaždé v kopii. Na lidech jim vůbec nezáleží. Hlavně plaťte a držte pusy! Nepamatuji, že by takhle často vypínali. Kam mi mysl sahá, v moderní době vypli proud a to s měsíčním avizem – jednou do roka. Od srpna už tak dvacetkrát.

- Peťůůš? Ty ještě půjdeš do pracovny?

- Ne. Už spím!

- Nespí. :-) Když mluví :-). To poznám, že nespí, žejo?

- A ty máš nějakou sekretářku?

Zlobím ho. Jdu, povypínám. Naprogramuji a čekám na další vypnutí. Nahodím fotovoltaiku. Oni vypnou. Celovečerní bojovka.

Ráno. Sluníčko? Je to možné? Vždyť ten můj milovaný radar hlásil déšť. Ono to dopoledne ještě svítí. Pak jim na obloze dojdou baterky, zatáhnou. Začne fučet ledově. Sluníčko má s psychopaty trpělivost. Ale kde na to pořád berou peníze? Letecký provoz přece něco stojí. Natož stříkací provoz. Uhlíková stopa patnáctipodlažní lodi s bazény, kasíny, restauracemi a dalšími opičárnami - to přírodu neušpiní. Tam asi uhlíková stopa nulová. Chaos. Svět chce být klamán.

Slyším z kuchyně mraucat tu naši malou modrou chlupatici. Petroušek jí něco odpovídá a okřikuje ji, aby byla zticha. Propadá se do spánku.

Otevríám tedy oko na sluníčko za skly. Odpočinu si po včerejším běžeckém výkonu. Beru si tablet. Zkouknu Oktopus. Ještě proběhnu FB. Video v cizí řeči. Andrea ze Zpráv z Galaxie doplnila překladem:

Andrea Svobodová Křešová

Nový teleskop Rubín, který má za úkol monitorovat noční oblohu, ukazuje obrovskou letku nejméně 2000 nových inteligentně pohybujících se objektů mířících a obklopujících Zemi. Nic z toho není v hlavních zprávách, na druhou stranu se konají nečekané a náhlé vojenské a další překvapivé schůzky. Teleskop zachycuje noční oblohu.

Na videu mnoho světýlek. Atlas tři i sviští k nám. Okotil se. Vypustil devět menších – oni tomu říkají komety. Tak jo. Devět komet. :-) On sám letí ocasem dopředu. Vědci to samozřejmě vysvětli. Protože vědci. Nově napočítali devět set; teď už má formace na dva tisíce doprovodných lodiček. Když Atlas měří devadesát km, a ty malé lodě jsou viditelné dalekohledy, hm, jak to ututlají do zpráv. :-)

Je čas. Vstávám do tichého domu. Aha, kočky venku. Připíjím nerušena Žofkou na všechno pěkné na našem světě horkou vodou. Pračka doprala. Máchám v bílém octu prádlo. Přešla jsem na bílý, protože v něm chybí karamel. Nezanechává žádné stopy na vaně. Přikápla esenciální olej. Dnes levanduli. Ještě věším na sluníčko. Blíží se doba lezení na půdu. 

Petroušek je tu.

- Peťuš, před hodinou jsem snídala. Obědvat budeme tak v jednu.

- Ta buchta je moc dobrá.

- Však jsem to psala Sophii na FB. Prý budeš vrnět, když ti na ni dám šlehačku. :-)

Ohřívám lečo. Prostírám venku. Petroušek dopoledne stříhal poslední jabloň. Nechce ven. Prý tam fouká. Dávám si na křeslo deku. Obědvám venku. Dobrota. Ještě chvíli budu strouhat naše okurky, rajčata. Pak zlikviduji suché rostliny ve skleníku. Přijde doba kompotů s hřebíčkem, badyánem, skořicí. Čas zahřívání těla. 

Po obědě sbírám vlašáky. Včera mi volala cestou domů Iva.

- Nechceš ořechy?

- Ivo, mám. Ale když, tak si vezmu.

- Oni to nechtějí.

- No to bys jim musela nasbírat, nasušit, nalouskat a pak by si to možná milostivě vzali, víš? Pak už by chtěli. A pak už by to jedli. Já se stavím. Ale až v pondělí.

To jsme tu taky měli. My mošt nepijeme. My švestky nechceme. Ne, třešně my nejíme. Tak si vystřelte voko.

My zase jíme všechno. Veškerou domácí úrodu velebíme, zpracujeme a sníme. Je naše. Bez chemie. Jen ta spadaná z nebe. 

Nasbírala jsem na dno bedny z vlašáku pár ořechů s tvrdou skořápkou a velkými plody. Druhý ořech má papírové. Malé. Jenže letos padají v černých slupkách. U sbírání jsem mlsala oříšky ze slupiček. Užila jsem si zahradu, i když už slunce zavřeli. Na chvilenku vykouklo někde prokousanou dírou v mracích. Ješiši, malý trpaslík ztratil nejdřív brýlky, pak kýblíček a dnes mu něco urazilo bambuli místo nosu. 

Natrhala jsem poslední švestky. Oloupala velkou mísu jablek. Na zítra. Upeču zas ten koláč z Křivoklátu. Když měl takový úspěch. Nalouskala jsem krabici letošních černých. Plody jsou dobré. Chci skladovat jen krásné skořápky. Mohou se omýt a povařit na kašel.

Jdu se podívat, co dělá Zelená bosorka zo stareho mlyna.

https://www.youtube.com/watch?v=SqodtJ4MUDk

Zranili ji. Ukradli její videa, její recepty… Vložila nové krásné video. Zelená bosorečka je tu. Vrátila se.

Vloni jsem si vyrobila výborný jablečný ocet.

https://www.youtube.com/watch?v=C2P1brZiog8

Letos zkusím zas. Má tam recepty i na ovocné. Mně stačí jablečný. Už vím, jak jsem asi před třemi lety vyrobila mňamkózní ocet z černého bezu. :-)

- Peťuš, zpracovávám jablíčka a na štrúdl letí. Z padáku mi zbyl jen košík. A to bude další štrúdl nebo buchta. :-) Máme dost. 

Vracím se do domu. Začalo pršet. Ještě jsem si chtěla sednout k pařezu a kamenem nalouskat košík loňských lískových. Kleštěmi to nejde tak rychle jako kamenem. Louskací kleště mi dala maminka do výbavy. Mám je stále v žlutém plastovém obalu od roku sedmedesát pět. Dnes mi z něj vypadla cedulka, kterou jsem tam vložila, když maminka byla v DD. To už je let. Před kovidovým podvodem. Tak v roce 2019? Mamince jsem dovezla čerstvé oříšky. Louskala jsem jí je, loupala slupečku. Zbytek jsem jí nechala. I s kleštěmi. I s cedulkou s mým a maminčiným příjmením.  Asi po čtrnácti dnech jsem je našla pohozené v jídelně na okně. Soudružky pečovatelky nepovažovaly za důležité je dát mamince na stolek. A to jsem prosila... Když už mi je nemohly vrátit do ruky. Brr! Hnusné období.

- Petroušku, to jsme podělali práce, viď?

- No, začali jsme brzy, tak máme hodně hotovo. A včera ten plot u máti.

- Za něj ti děkuji. teď na podzim bych měla koupit novou třešeň. Až vyfrézují pařez.

Den byl jak víno. Krásný. Utekl v podzimním snažení.

Neměla jsem čas si zkouknout o Velké Tartárii. Odložím si: https://www.youtube.com/watch?v=PHkVwm1NCFE

- Peťuš, já dnes nebudu topit.

- Netop. Je tu jednadvacet.

A tak zítra kamnový rituál nebude. Okýnko čisté. Popel vynesený. Na zátop připraveno.

Žofinka už zaťukala. Mourek chrupe na teplé dlažbě. Žofie si zalezla do hlubokého koše. To mám ráda. Klid. Podzim. Spánek. Vůně ovoce. Teď i vůně vykuřovadla. Dřevitá vůně listí. Pár kapek deště. Ještě bude sbírání oříšků.. Hrabání listí. Obrývání stromů…

https://www.youtube.com/watch?v=1exRzImaMSo

Noc z dneška na zítra už je v energiích nastávajícího úplňku. Indiáni mu říkají lovecký nebo lovcův. Ve svitu tohohle úplňku chodili na lovy a dělali si zásoby na zimu. Rozběhne energii desátého jedničkového měsíce. Blížíme se k dalšímu koridoru 10.10. Jsme připravováni na energie nového roku. Na start. Pozor na unáhlenost. Beran je ohnivý živel. Energie pohybu. Jde do všeho. Nebojí se. Je bezprostřední. Ale může narazit do zdi. Tak opatrně! Bacha na dutiny, nos, uši, zuby, ale i na žlučník. Nepřecpávat se. Jíst zdravěji.

Teď mě čeká Hajanov.

Dobrou noc!