Válendo - dopřejme si

Bílé, mám tě ráda...

Válendo. Dopřávám si. Deset. Dospávám. Do postele jsem zapadla asi v půl třetí. Zas mi to nevyšlo do půlnoci. Neva. Zdravé jídýlko - banán a banán :-) Novinka, luxusní. I pro vegany. Namočit ječné kroupy. Quinou. V poledne zaexperimentuji. Inspirace z přednášky v knihovně: Na You Tube Tajemství šifrovací věže. - Zavrtaná v pelechu. Srdce mi buší. Uvědomuji si černé (hnědé) zlo v Evropě. Nedaleké Soví hory. To mě bere. Stále si připomínám: Jsem v bezpečí. Jsem v bezpečí. Uklidni se.

https://www.youtube.com/watch?v=_P305d7TAbA

Přichází manžel. Očekávám otázku:

- Zase bojuješ?

Pozná to podle mých vytřěštěných očí. Když jsme se seznámili, vzali jsme mé dvě holky a jeho dva kluky na Vinnetoua. Honzík se bál. Má dnes naši vnučinku V. Petroušek si ho posadil na klín. Vidím to jako dnes. Krásný kluk v bezpečí tatínkova klína.

- Tati, budou ještě bojovat?

Otázku opakoval během barevné klasiky několikrát. Zůstala nám. On to neví. Kdykoli sleduji mnou oblíbený válečný film - nevím proč - jsem v bezpečí domova vyděšená. Ruce studené strachy. Péťa se mi směje:

- Zas bojuješ?

Bude poledne. Unikl mi Tobogán. Nevařím, tedy neposlouchám. Pouštím konec. Hostem Tobaganu v pyžamu zpěvačka mého dětství. Yvetta Simonová. Slyším její smích: 

- Bílé, mám tě ráda, jak praví klasik. 

Kolikrát jsem přemýšlela, proč Matuška zpívá Bílé, mám tě rád. Jsem fakt vymatlaná. Lámala jsem si hlavu jménem Bílé, bílá... Tak dobrý. Zas jsem dostala vesmírnou ťafku. Nemysli si, nemysli, Irenko, že všechno víš. Mám to tak týdně. Minulý týden jsem se dozvěděla, že labyrint není bludiště. Dnes - vlastně mou oblíbenou, nikdy nevyslovenou větičku:

- Bílé, mám tě ráda. Já totiž říkám:

- Mám ráda bílé...

Nebo: 

- Miluji tokajské a muškát.

Njn: Bílé, mám tě ráda :-)

Poslední písnička:

Rok a půl 

https://www.youtube.com/watch?v=gI4LdFpT684

Oloupat brambory. Zkouším maličkaté. Péťa je přivezl tento týden. Namočené ječné kroupy. Quinoa. Oloupat jablíčka na kompot. Moje oblíbená Metropole a po ní Hobby naší doby. Podkres přípravy vaření. Poslouchám jednotlivé reportáže...

Pražské orgie - nový film Ireny Pavláskové... Copak si zas na nás paní režisérka připravila za masáž? "V polovině 70. let se v pražském hotelu potkává americký (jaká to náhoda!) spisovatel se svobodomyslnou Olgou. Život v totalitě ji dusí." - Aha, tak se bude pomlouvat naše vlast. A kdopak sem narežíroval sovětská vojska? Dohodička mezi velmocemi. Něco za něco. Dohoda Američanů s Rusy. Potřebujeme si založit v poslední zemi Varšavské smlouvy základničku. My budeme mlčet ohledně jedné agresivní země a Vy nám dovolíte za rok udělat intervenci, dnes nazývanou okupace. Jasně, jasně. Už jsem psala při výročí srpna 68. Do Phy přiletěla 3. 7. 68 americká novinářka z Washington Post do jedné novinové redakce:

- Budu tu točit vstup vojsk do ČSSR. Ještě si ale chci odletět zaplavat v moři do Jugoslávie.

No, měla holka dost času na to koupání. V ranních hodinách až 21. 8. překročila americká 4. divize naše hranice. Kamery, filmařský štáb... Jeli točit. Rusové je doprovodili na hranici. Reportážní dokument existuje dodnes. Kdo chce, dohledá u mě na FB. A bude se stále lhát a točit Pražské orgie... 

Výstava v Technickém muzeu: Made in Czechoslovakia aneb průmysl, který dobyl svět. Odcházím od varného ostrůvku nalepit oči na zázraky našich českých a slovanských mozků. Mezinárodní výstava Rozhlasu. Tehdy tam vzniklo experimentální studio. Velký zájem o nás, o studio. Ukazují rozhlasový přijímač:

- V tomto přijímači lidé mohli vidět sami sebe. Je to předchůdce toho, co dnes máme všichni (Všichni? Všichni už ne!!) ve svých obývácích. (Mají všichni obýváky?!!) Před muzeem obrovská Kaplanova turbína. Vyrobilo: ČKD Blansko. Prezentovala um našich lidí na světové výstavě v Bruselu 1958! Jawa 250 - říkalo se jí kývačka. Ukázka z týdeníku - to se vždy promítalo v kině před hlavním filmem - otáčela se tam taková černobílá Zeměkoule:-) - z roku 1952:

- Výrobek našich československých konstruktérů a dělníků je nejlepší výrobek na světě.

Měli jsme se čím chlubit. A dnes? Debilizujeme děti od mateřských škol... Štěstí, že máme maminky, které plní poctivě mateřskou roli. Vychovávají, poučují, vštěpují, čtou pohádky, vodí děti do luk, pozoroují s nimi svět. Učí je bruslit, plavat, lyžovat, tančit, cvičit. Maminkám děkuji.

Zabíhám dát pusu manželovi.

- Peťuš, v čem to žiješ?

Na stole mezi tužkami a kancelářským bordýlkem chlupy prachu. Běžím pro handřičku. Brání se. Nechce pořádek. Nechce rušit v sobotním poklimbáváním u sportu. Hotovo. Vypouštím z klece Rumbu.

- Jdi, jdi. Tak hezky se mně tu bydlelo. Než přišel záškodník :-)  

Máte to taky tak? Radši smrádek a teplíčko, než prolufotvat pavouky brabuky?

Mně se to dnes líbilo. Vystrčila jsem nos jen na tři švestky ze stromu a okouknout zlať třešně. Taky to mělo něco do sebe. 

Dobou noc!