Vánoce před nedávnem, dnes skončily i Velikonoce :-)

Poslední velikonoční den se schýlil ke konci. Kočky celý den užívaly zahradu. Sluníčko se snažilo. První Velikonoce bez maminky. Dnes bych jí dovezla vaječný koňak. A kousek mazance. A taky beránka na ochutnání. Nebo bych možná sbalila láhev bohemky. Připily bychom na sváteční den. Velikonoční pondělí. V posledních letech trávila svátky u nás. Čtyři roky po zlomenině stehenní kosti už to nešlo. Dívám se na její tvář na obrázku z dne pohřbu. Růžový kostýmek, dívá se do dálky. Krásné fotky ze svatby synovce Olika. Mínila jsem z toho dne použít fotku na porcelánový obrázek. Jenže by se nehodila k černobílému tatínkovi. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-044-18_Dopoledne%2C_odjezd.../

Linda během Velikonoc na relax dost proháněla staré filmy. Zaslechla jsem třeba:

- Milostivá, jestli byste dovolila...

Dělala jsem si legraci. Ale jen tak na povrchu. Vevnitř bouře. Lidi spolu hovoří jak telata. Neumějí se vyjadřovat. Ztratili slovní zásobu. Vytratily se pozitivní city. V komunikaci převládá agrese, vulgarita, nekorektnost. Co nerozvrátil kovid, dodělaly poslední měsíce. Obsah slov vlastenectví, slušnost, ohleduplnost, úcta ke stáří se vypařil. Preferuje se služba pro cizí mocnosti. A naše vlast je handra zašlapaná do země. Letos jsem postřehla silnou dehonestaci našich zvyků. Buď anketa - co říkáte na mlácení žen... Nebo pořad Co říkají cizinci našim zvykům - co je pomlázka, co se s ní dělá... Pak předvedli necitlivé vyplácení pomlázkou v rukou ženy na zadek muže dobrovolníka figuranta. Dostal napráskáno i přes bránící ruce. Nehoráznost prezentace. Naše ženy nestrkají ruce pod pomlázku. Ten jeden si ještě sundal kalhoty. Kdebil! Manipulace. Mistr Soros si mne pařáty. Uvidíme, jestli se bude radovat i v pekle. Ta jedna se tam už hřeje. Chlubil se, jak investuje hodně peněz do rozeštvání společnosti. Muži vs. ženy. Staří vs. mladí. Vzdělaní vs. nevzdělaní. Kočko vs. nekočko. Probuzení vs. zabednění. Vlastenci vs. zaprodaní. Jeho úsilí nese ovoce. 

Své udělaly poslední dva roky. Zákazy družení, objímaní, doteků. Emoce jsou sprosté slovo. Chce se mi napsat pitomci, ale napíšu spíš poslušní, důvěřiví dodržovali místo podání ruky ťukání loktem. Copak neviděli, že mocní nenosili roušky? Že se normálně scházeli ve svých hospodách? Kdyby se báli smrtelné nemoci, chodili by ve skafandrech. Někteří připitomělí, pardon vystrašení si ucpávají přívod vzduchu dokonce dodnes. :-) Umolousané vlhké roušky... Nevšimli si jaksi ve své nepozornosti, že tu existuje zázrak okamžitého vyléčení světa z kovidu. Jo, jeden pán mi povídal:

- Já jsem naletěl. Najednou už není kovid. A já mám tři dávky. Jsem spavý, unavený. Nic mě nebaví. Už nečtu. Nemohu rybařit, před půlnocí si musím jít lehnout.

Pozor! Stále nenápadně děsit. Udržuje se v podvědomí - ano, nemoc tu je, sice jiná, ale je!! Jasně, že se stále v podtextu vyžaduje špejle semhle a támhle. Na oko je vše OK. Nastoleno jiné téma. Ale v záloze to tu visí jak smrdutý rampouch ve vzduchu.

Psycholožka mě udivila. Dětem se svět zastavil před dvěma lety. Letošní prvák na střední je mentálně sedmák na základní. To je průšvih. Dva roky učení v proluce. Lidi ztratili schopnost řešení problémů. To, co nedávno uměli řešit operativně během deseti minut, jim trvá dva tři dny. Nebo nevyřeší vůbec. IQ spadlo. Přispívají k tomu maličkosti. Za nás jsme měli šněrovací boty. Maminka přiklekla, zavázala tkaničku. Přišel den, kdy nás to naučila. Neexistovalo, aby si dítě před první třídou neumělo zavázat boty. NEPŘIPADALO V ÚVAHU. Dnes? Učitelka ve druhé třídě na konci - tedy nyní - říká:

- Natáhne nohu a zavelí: Zavázat!

Moje všeobjímající láska by tady skončila. Dostalo by obrazně řečeno mezi oči. Princezna Krasomila...

Maminka, která letí životem mezi prvním, druhým a třetím zaměstnáním, vyzvednutím dítěte ve školce, odvozem druhého na kroužky určitě přivítá botičky s naznačenými šněrovadly se suchým zipem. Umění pocvičení jemné motoriky - chtít se už konečně naučit zavázat si botičky jako velký kluk a holka - se nekoná. Cvak, hotovo. Jak jsme to dělali sakra my? Automatku jsem u prvního dítěte měla od jeho roku, auto jsem neměla, všude po městě autobusem nebo letět pěšky, žádné umělé plíny... Do práce, učit se ke zkouškám - a vše jsem zvládla! Kudla, kam se propadl svět???

Užila jsem si přípravu Velikonoc. Moc. Svátky pro dospělé i pro děti. Taková ta volnovýchova - to je cesta do pekel. Psychologie učí, že pokud nemá dítě mantinely, zešílí. No, když dítě rozhoduje, kam se pojede, jestli ono pojede, pak mu rodiče dláždí cestičku do peklíčka. Štěstí, že se mě to naprosto netýká. Ať je dítě klidně ředitelem domácnosti. 

V příštím roce si připravím Velikonoce jako oslavu svátků jara pro sebe. Bez ohledu na vše. Nazdobím. A pak? Pojedeme třeba do Pece. Bude se ještě lyžovat. 

- Mami, to ty nedokážeš, vždyť ty tím žiješ.

- Dokážu. 

Maminko, nejsem mstivka. Jen nezapomínám. A oplatky peču já.

Jak jsem láska, láska, láska, tak neumím milovat bezpodmínečně. Stále a stále se to učím. Určitě k tomu dolezu. Ale nemohu milovat lidi, kteří šlapou po naší vlasti. Slouží cizím mocnostem. Nemiluji, když slyším, že předseda našeho Parlamentu mluví o tom, jak musíme pomoci budovat svobodnou UK - ty vorle, to mě berou čerti. On přece má mluvit o svobodné České republice! On se má starat o rozkvět a svobodu své vlasti! 

Nemohu milovat, když vidím ničení našich dětí volnou výchovou. Ne, nejde mi to. Já ještě v patnácti nechtěla jet na společný výlet. Žadonila jsem, že chci zůstat doma. Neexistovalo. A jela jsem. Jelo se gratulovat k babičce. Chodilo se na koledu. Já jen k Matějovským. Ale neexistovalo, aby mi paní Matějovská koledu poslala. Ne, přišla jsem koledovat. Oťukat se. Předvést se. Forma společenského styku. To našim mladým studovaným psychologům asi vypadlo z hlavinky. Skripta spadla do latríny.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-18_Odpoledni_siesta_Velikonocniho_pondeli/

Kdybych byl proutkem mladých jív,

laskal bych každý tajný koutek

Koledoval bych jako dřív o lásku.

Žel už nejsem proutek.

Nožíků ostré čepele

vrbové proutky- pánbůh s vámi!

Kam chodí jindy vesele

lýtka vzhlížejí s obavami

Ta lýtka dívek jarem běží,

když koledníci ustanou,

na zvadlé trávě nezáleží,

Z pomlázky lásky zůstanou.

Letos jsem neslyšela žádnou tradiční ani originální českou koledičku. Učit se něco zpaměti? Když paměť dítě nemá? Neumí? Zapomíná? No jo, orgán, který nepoužíváš, atrofuje. Ještě před nedávnem jsem obdivovala děti - byly dál, než jsme byli my. Věděly víc, než my. Dnes už bych o tom s úspěchem pochybovala. Někteří klesli pod naše dětské IQ.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-18_Hitparada_beranku_-/

Dopoledne mě pobavil obrázek od Drahušky. Milované mé čtenářky z krásného města Šumperk. Vystavila kolekci beránků. Řehtala jsem se nad nimi nahlas. A pak jsem si pustila vysílání TV Šalingrad ze včera. Co tam Renatě neposílaly posluchačky za výtvory. A jak je komentovaly! Řehotala jsem se nahlas. Znovu jsem si některé pouštěla. Prohlížela. Poslouchala jejich označení,  originální názvy. Jedna, co měla manžela v armádě, mu vytvořila zeleného khaki beránka. Vypadal jak vorvaň. Hnusnej. 

Moji beránci do rána na terase krásně ztuhly. Jednoho jsem začala směle krájet. Díly slepené rybízovou marmeládou a máslem s mascarpone se začaly oddělovat. Pak jsem kluka chtěla vyblejsknout. Povedlo se. Hned na to šploch - zadní díl na hřbetě sebou plácnul na dlažbu. Mourek se hned přihnal, že jako másílko ano. Řehtali jsme se, protože letos krém výborný a to bylo asi tak všechno. Rozevřela jsem znovu příšery z včerejšího vysílání TV Šalingrad. S Péťou jsme se nad nimi bavili. Uklidňoval mě:

- Ale je dobrý, já nevím, co máš.

No jenže vzhled nula nula nic. Neměla jsem už čas ho nakudrnatit. .-) Ten na souborné fotce příšer v druhé řadě druhý zleva vypadá jak s protézou. Pořád se jimi probírám A natřásám bránici.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-18_Odpoledni_siesta_Velikonocniho_pondeli/

Tak ještě Tik tok a hurá do peří.

U příspěvku o Zeleném čtvrtku čekám celý den na tisícovku. Padla k půlnoci. Hotovo. Navštěvuji některé lajkovače. Růžový rámeček ze včera:

Nezapomeňte vzít dnes z obchodů i regály. Zítra je zavřeno!

Ano, poslala jsem k večeru Petrouška pro krůtí prsní řízek a pro jogurt. Prý vykoupeno. Ale dobrá zpráva: Regály tam zatím zůstaly.

Prožila jsem krásné oslavy jara. Tak ať jaro žije! Ať mají lidé hodně energie a ať si zvyšují své IQ. 😍😊😂🤣

Dobrou noc!