Vařila myšička...

Hledám, hledám, kde jsem psala scénku z Televarieté... Bohdalová s mísou a vařečkou vaří podle televize:

- Nasypte tam čtvrt kg mouky. Přidejte dvě vajíčka. Trošku mléka... Máte?

- Mám!

- Teď míchejte, dokud se hmota dobře nespojí. Hotovo?

- To víš, že jó.

- Jde vám to ztuha, viďte?

- No jo.

- Pokračování příští týden. :-)

Dnes jsem měla v úmyslu lyžovat celý den. Radar hlásil vichr. Takovou zkroucenou čárku. Nevěřila jsem. Radar nezklamal. Co s načatým dnem? Večer v tom okamžení. :-)  Cvičit, okýnko u kamen, popel... Bagety. Dnes jsme si dala obzvláštní pozor, abych nepřipravila moc zdravé těsto. Žito, oves, žitný kvásek, špaldová mouka. Jo. Dala jsem to!! Povedly se. 

Dávný, dávný kamarád je tu ve Velichovkách. Domluveni na odpolední schůzce. Ireno, to dáš. Co dál? :-)  Hovězí polévku. Jo, dnes skvělé energie. Mihnul se tu Petroušek.

- Peťuš, mám tu zbyteček hotového kvásku. Budu si péct lívance. Nechceš? Polévku mám skoro hotovou.

Ač se nemáme ptát negativně, přesto souhlasí. Mohla jsem říci: Přijď, nebo chceš, nebo dáš si? Z obchodu, reklamy vím - nikdy se neptej: Nechceš! Dohodnuti - za hodinku.

Poledne. Na třináctou hodinu polévka, lívance hotové. Šlehču. Vmíchala jsem rozehřátou hořkou čokoládu. Když už čtrnáct dní nemlsám tokaj, muškát, mohu lívanec ozdobit místo skyrem šlehačkou.

Petroušek volá.

- Opozdím se o hodinu.

- Já ti to tu nechám. Možná mě tu ještě zastihneš. Jedu za mamkou.

Bláhově jsem myslela ve dvě. Napadlo mě upéci ještě buchtu, koláč, metýnku, něco. Abych kamarádovi nepodala jen ruku. Hledám v šanonu, ve svém sešitě ze školy... Vypadl na mě papír s třemi recepty:

Rychlý rybízový koláč s drobenkou.

No to jo vončo. Dám místo rybízu meruňky. Další recept Koláč se sněhem a rybízem. Poslední Cuketová nádivka se salámem. Juchů, beru první; recept na pár řádků.  Hned jsem si vzpomněla na Bohdalku. Nejsem blb vždy. Mám výhodu. Jen někdy. Dnes jsem si blba kvalitně zahrála. Přeletěla jsem očima ingredience.

500 g rybízu, 500 g polohrubé mouky (dám špaldu, ovesnou...), 250 g cukru (dám devadesát gramů), 250 g másla (jé, musím nechat dorozmrazit), 1 dcl mléka, 2 vejce, 1 sáček prdp (mám eko), tuk na vymazání, mouka na  vysypání pekáče (dám kokos).

Hned jsem ve spěchu vše naházela do mísy. Čtu dál:

Z mouky, cukru a másla připravíme drobenku. Odebereme asi čtvrtinu, do zbytku přidáme mléko, vejce a prdp a řádně promícháme.

Tý vorle! Já tam naházela všechno. Jsem v háprdepu. Co s tím? Odeberu trochu mouky a másla z mísy, kam jsem hodila vejce, nalila mléko. Bože, co jsem si to vymyslela! Čas běží. Máslové těsto - to je linecké. Zpracovává se rukama. Větší část jakž takž uhňácám. Pekáč vysypu kokosem. Dost pracně rozprostřu na plochu. Naklást meruňky. Volná místa vysypat rybízem. Rozehřeju ještě trošku másla. Doliju do odebrané části. Jakás takás drobenka. Co z toho vyleze? - Vylezlo něco unikátně dobrého. Dobré energie se vrátily. 

Volá kamarád z Velichovek. Vlezla na něj chřipka. Domlouváme si jiný termín návštěvy. 

Konečně za maminkou. 

Ve šeru v jídelně. Ve váze karafiáty. Nezapomněli. Vedení? Babičkám blahopřáli; dostaly karafiát k svátku žen. Ženství. Jak důležité! Je to v u sousedů ještě korektní? Když si Francouzi v tomto týdnu zakázali otce a matku? Zaměnili za rodič 1, rodič 2. Letos vnímám pozitivně po revoluci zatracovaný svátek... Beru maminku k oknu s výhledem do pohádky. Pohádky maminčina dětství.

- Mamčo, ukážu ti, co mám pro tebe v košíku. Uspořádáme pořadí konzumace, jo?

- To už se těším.

- Mamko, nejprve tvaroh s rozinkami. Máš ho s pařížskou pěnou. Donesla jsem ti čtvrtku lívance s jahodovým džemem.

Maminka zajídá tvaroh lívancem, lívanec tvarohem. Proteiny a žitná mouka rychle zasycují.

- Mami, mám pro tebe dvě hrušky. Když je oloupu, nic z nich nezbude, tak dvě.

Maminka hrušky miluje. Neodporuje. Slupky slupnu já :-)

- Mami, mám tu ještě jahody.

- Už nemůžu.

- A tatranku?

- No to bych si dala.

- Mami, ale už nemůžeš.

- Jenže cukroví, to já můžu.

Jde kolem Kamilka.

- Tak to nebude večeřet tu bramboračku.

Uvařila mamince horký čaj. :-)

- Mamko, jdu pro křížovky. Přinesla jsem ti opravenou botu. Zas nemáš sponky nazuté!

Luštíme. Druhy bavlny?

- Maco.

- Písmenko se mi nehodí. Jo, počkej, je tam množné číslo.

- Maca.

- Citoslovce cvrlikání?

- Cvrk.

- Iniciály skladatele Vomáčky?

- Jé, ten měl taky hodně cvrků. :-) Jak se jmenoval?

- Jaromír. To byl druhý manžel Ivety.

- Žije ještě Simonová?

- Jj. I zpívá.

Hledám v tabletu mamčinu písničku. Zpíváme V tom našem venkovském kostelíčku... 

- Mamko, vzpomeneš si na nějaká jména dětí z habřinské školy nebo z Neznášova?

- Špryňar, Pepa Čapek...

- Jo, ten na podzim umřel. V lednu jsem v Kauflandu potkala paní Čapkovou. Měla jsem strach ji oslovit. Nebyla jsem si jistá. Byl s ní i Luboš a Helenka. Ty jsem vůbec nepoznala. Paní tě pozdravovala...

Šeří se. Ukazuji mamince cestu od Hradce.

- Mamko, támhle jsou Holohlavy. Tam jsme odbočily na Chloumek. Ukazovalas mi tam hroby lidí z tvého života.

- Já vidím jen kouř.

- Aha, tak vedle té kouřící střechy vpravo vidíš světla aut. Tam jsou Holohlavy.

- V Holohlavech jsem měla nápadníka...

Kamila přináší polévku a hrnek čaje.

- Potřebuju na záchod.

- Tak jo. Odnesu nějaké věci do pokoje... Vrátím se.

- Kamilóóó! Kam mám dát mamku?

Odněkud se ozývá:

- Do pokoje!

- Potřebuje na záchod!

- Jj, hned jsem tam.

Mažu pro mamku. Mezitím se někde vyloupla Kamilka. Maminku přebírá a já frčím do tmy.

Přeji dobrou noc.

Zkusím jet po státní. Pátek. Večer. Zácpa. Vidím odbočující auta do pole. Ještě kousek a mohu to zkusit taky. Poprvé Proti nikdo nejede. Hupsnu na betonovou polní cestu. Na konci - test inteligence. Dnes jsem už jednou zklamala. Vlevo - asi k prachárně. Často ji fotívám z cyklostezky. Za mnou už sjíždí další auto. Blikám vpravo. Vyjíždím ve vesnici, kudy jezdívám zadem. Zapamatuj si to. 

Stavuji se na nákup. KIK. Nic nepotřebuji. Okukuji. Zlevněné náramky za třináct. No, nekup tu krásu na magnet. A svíci. Lucerny jich hodně sežerou. Micicindě bonbony.

Rossmann. Hodinu, hodinu a půl  prohlížím rtěnky, lesky, stíny. Smývám, a znovu... Přírodní olejíčky.

Kaufland. Hroznové víno. Červenou řepu. Český česnek. Zrní. Ani nejdu k pultům. Proběhnu k pokladnám.

Tesco. Už skoro zavírají. Mouka chlebová žitná. Mouka chlebová pšeničná.

Banka. Tma. Ještě nikdy jsem tu takhle pozdě nebyla. Dva divní v kapucích po chodníku. Čekám v autě. Běží dál. A já si otevírám banku. PIN. Nevím. Chceš víc času? Jo, chci. Zadávám PIN. Váš pin není správný. Na shledanou. Znovu. Zadejte PIN. Chcete vybírat, vkládat? Váš PIN je... Máš štěstí, ty kovový šmejde! Schlamstne mé peníze. Domů!!

Po dvacáté hodině. Páteček. Miluji. Petroušek. I toho miluji. Vyprávíme si, co naše vnučky, vnuci, děti.

- Mám na WhatsAppu D. jak lyžuje.

- Fakt?!!

Výskám!

Vždy ráno mám ráda první hezkou zprávu dne. Dnes mám velmi hezkou poslední zprávu dne. Naše vnučinka D. na WhatsAppu lyžuje. Kůzle se už drží na nohou. Umí se chytit lana. Stihneme spolu ještě letos jet na hory?

Krásný den. Až na to kočiččino pečení dortu - skvělý!

Přeji všem ženám - ať si pěstují svou krásu, ženství, něhu, křehkost. Ať nezapomínají, že NEJSOU CHLAP!!! 

Dobrou noc!