Vaříme. Prý jeden chlap a dva bezdomovci :-)

Hezký den. Sice v běhu, trapu, kvaltu, klusu, ale skvělý. Hlavně závěr. Rychle zadělat na chleba. Honem, honem, v deset klient na přeměření. Pohoršil se. Přitom se hýbe. Je potřeba změnit aktivity. Tělo si zvyklo na práci na zahradě. Něco změň. Něco přidej. 

Za Emila Zátopka: 80% pohybu, 20% strava

Dnes: 80% strava, 20% pohyb

- A víš, že je tlusté střevo důležitější než mozek?

- Vím, sídlí v něm imunita. Střevo dává nahoru do mozku příkazy. :-)

Dodělávám chleba. Dnes se mi rozjede. Bude dobrý, ale nemám klid na těsto.

Povídáme si o lidech. Jak si myslí, že budou-li na ovoci a zelenině, že zlepší kondici. Ne. Jíme o 2/3 víc než před třiceti lety. Talíře, porce se zvětšily. V ovoci ubylo okolo devadesáti procent mikronutrientů. Museli bychom sníst několik koleček (těch zahradních) banánů - tam není ani ň B6.

Dozvukujeme si. Tenhle sedmdesátiletý kluk mě přivedl na organická hnojiva. Pochopila jsem, proč je půda vyčerpaná. Nevracíme do ní. Loni mi přivezl pytel sušeného hnoje. Luxusní. Přiveze cibuli, mrkev, řepu, celer... Dnes jsme na FB zahlédla experiment jedné Lendi: 

 Celer jsem udělala do změknutí na páře, nechala vychladit, vodu otřela ubrouskem, obalila v hladké špaldové celozrnné mouce (samo sebou lze klasika, já ji nemám načatou a padla mi do ruky tato), vajíčko a strouhanka. Do strouhanky jsem dala baby grilovací koření a obalila a usmažila, na brousku odstranila přebytečný tuk. Bože, to je žrádlo, o které jsem se ochudila, že jsem ho neudělala dávno!

Dopo uteklo. Vařím. Chystám si košíček k mamince. Zapomněla jsem ve spěchu termosku s horkou vodou. Ale to zjistím až na místě. Petroušek volal:

- Ťuti, asi nebudeme obědvat spolu. Měla jsem to v plánu. Ale nestíhám. Teprve jedu za mamkou. Myslela jsem, že už budu zpátky.

- Tak já mám pak ještě na dvacet minut práci...

- Ne, ne, klusej se najíst, pak leť. Nechám ti to v troubě a v hrnci. Připravím ti na stůl... Nezapomeň, večer jedeme vařit.

Myslím, že je celý nadšený. To přežije. Ochutnávky dobrot to vyrovnají.

Dělala jsem si starosti, jak zvládnu stihnout odjezd na vaření. SMS - paní se omlouvá. Hurá. Přeobjednáváme termín. Děkuji, Vesmírný pane! Bez překážek. Dnes nepoletíme jak blázni.

Vše jsem nachystala. Mamince beru borůvky, jahody se smetanou. Víc nebude chtít. Pro jistotu meloun, třešně, maliny. Jedu. Volám do DD. Vždycky je pro mě dilema - jet po státní nebo vesnicemi? Vesnicemi bezpečnější. Po státní rychlejší. Tak po státní. Kolona do města je výhodou. Někdo mě pustí. Tak se stalo. Vyndavám košík na lavičku. Kaštan je ochráncem před deštěm, sluníčkem. Akorát se rozevřel výtah. Kdo jiný! Tomáš! Ten musí být grogi. (Hledám pravopis - nabízí mi to grogy. Ale nemyslím grogy, mám na mysli grogi.) Kdy odpočívá? A stále v náhubku. Únava. Bez kyslíku. Navíc: Stále s úsměvem. Čilý. Únavu dobře maskuje. Nepozoruji ji. Zdá se, že svou práci velmi miluje. Ještě navíc: Jednoznačně spolehlivý.

- Dal jsem mamince raději ještě deku.

Nesmírně si cením jeho péče. Umí se vnořit do starého člověka. Ten hoch ví, že stáří potřebuje teplo. Zahřát. Nechápu, kde se vyškolil. Asi v minulém životě. Pečovatelství má v krvi. Umí. Mamka má dva svetry, bundu, deku. A tu jsme nakonec využily, protože je zima jak v psinci. Fučí. Tomáši, dík za práci, za cit, za empatii. Sama bych to lépe nezvládla. Jak jsem stará, tak nejsem tak šikovná. Palec nahoru.

Maminka má dnes dobrou náladu. Nabízím ovoce - borůvky s jahodami. Přišly vhod.

- Mami, pamatuješ, že jsme si v naší zahradě postavili dům? Bydlela jsi chvíli u nás. Pak jsem si tě pravidelně vozila k nám domů. Po obědě sis lehla na gauč. Tvá památná věta: 

- Teď si tady sednu, až si z toho lehnu. 

- V létě jsem ti ustlala pod stromem na lehátku. Naposledy - to jste byli na rok přestěhovaní v Grand Parku - jsi od nás odjela. Byl horký srpen. Před třemi lety. Zapomněla jsem dát ti košilku. Už ses nikdy nevrátila. Asi za tři dny sis zlomila nohu. Už nikdy jsem tě u nás nepřivítala. Od té doby jsi na vozíčku.

Maminka poslouchá. Ne, to není cizí příběh. Její.

Vysvětluji, proč chodím každý den. Proč s ní mluvím. Proč ji cvičím jemnou motoriku. Tehdy řekli, že je to konečná. Narkóza - neštěstí. Vůbec jí ji neměli poskytnout. Prý nebude mluvit. Tak to tedy ne. Jen ještěr by si přál...

- Mami, jsi hodná? Tomáš říkal, že s tebou dnes chodil. Neodmlouvalas? Viděla jsem na internetu staré video. Chodilas na půjčeném chodítku. Cvičila jsem tě. Teď státní teror zakazuje návštěvy.

Už pět měsíců nesmím dovnitř. Proto jsme stále venku. Jak to bude v zimě. Bécani si nechávají mířit na epifýzu. Pokálejí si ruce jedem. To jsem nikdy za půl roku NEUDĚLALA. Nikdy. Nikde. Žádný jed na ruce.

- Mamko, jez, vychutnávej. Zapomněla jsem termosku. Počkej tady.

Chjo, bezmoc. Snad se mi podaří vyprosit.

Jsem zpátky. Maminka si užívala v klidu. Žádné haló! 

Doba odchodu uklizeček domů. Tak ráda je vidím bez roušek. Všechny tři veselé. Vespolek si povídají. Jedna z nich se na mě vždy moc hezky usmívá. Nějaká holčička jde z práce. Zdraví mě. Paní vedoucí! Spletla jsem se. Vypadá hezky. Opravdu jak holka.

Luštíme. Jsou křížovky inteligentní. Pak ty druhé. Zrovna máme ty druhé. Mamka už taky za tři měsíce zblbla. Ještěr na tom nese vinu. Zamezoval komunikaci. Dřív luštění jelo jak po másle. Nic netrvá věčně, ani láska k jedný slečně. Užíváme. Připomínám jí chvíle života. Prokládáme luštění...

- Mami, víš proč tě chodím cvičit, povzbuzovat, trénovat?

Kýve, když si sama odpovídám.

- A mami, víš, řeč a pohyb jsou propojeny. Takže si míchej hezky kafíčko, a řekni, jaké je. :-)

Moc dobré.

- A mami, ty mě vždycky říkáš, když už mě máš dost:

- Já už musím domů. Čeká mě dlouhá cesta.

- Nebo mě vyhazuješ:

- Už běž, běž...

- Ale většinou seš ráda, že mě máš. Pojď, vyfotíme se.

- Část nohy? 

- Pata. 

- Mamko, a znáš další části nohy?

- Neznám. 

- To se mýlíš. Znáš. 

Ukazuji - maminka odpovídá:

- Lýtko, nárt, koleno, stehno. 

Jen kotník neví. Hodina utekla jak voda. Tomáš se snesl. Zas zítra.

Jedu - kudy? Tak na státní. Před Jaří provoz houstne. Už se nemohu vrátit. Míjím místo, kde před měsícem kluk, povoláním syn, zabil sebe a dva lidi. Slyšela jsem, že už dva od policie propustili. Neměl mít řidičák. Prý se tu prohánějí další riskantéři...

Před Jaří si pamatuji břízu. U té musím hodit blinkr. Opatrně zkontrolovat protijedoucí. Zapamatovat si toho před sebou. Šup dolů pod most. Podjet cestu. Vyjíždím ve vesnici, která je součást Jaře. Propletu se až ke kruháči. Většinou vidím auto před sebou teprve někde daleko na kraji města. Lidl. Nebyla jsem tu dlouho. Pokladní se zubatou tlamou na roušce mě stíhala za nenošení. Když jsi taková, nedostaneš moje peníze. Hloupoučká. A zrovna dnes tu není. Dnes bych prošla bez roušky bez ztráty kytičky. Je radost vidět pokladní dýchat naplno. Bez ohrožení zdraví.

Přijíždím domů. Ještě rychle pracuji. Péťa je tu.

- Čekám v autě.

Jedeme na inspirativní vaření. Konečně se zas vše vrací... Ochutnáváme dobroty z Vorwerku. K pití nápoj pomerančový, petrželový, mátový. Vybírám mátovou vodu. Jablečné řezy bez jablek s rybízem. Rybízové řezy se sněhovou čepicí. Začínáme. Vaří se na třech strojích. Hostitelé nesmírně milí, milí lidé. Jejich pomocníci - sympatičtí. Hosté - překrásná atmosféra. Vždy se tu cítím jak v nebi. Na uvítanou domácí chléb. Posolen zelenou solí. Hádanka - co je v ní?

- Vypni si telefon.

- Vypnu si zvonění.

Těstovinový salát s mrkví a ořechy. Moc mi nejel. Péťovi už vůbec ne. Vzdal se ho. Nebylo v něm mašo. 

Fenyklový salát s růžovým pepřem. Píšu si poznámky. Fenykl jsem nikdy ještě nekoupila. Nevěděla jsem, co bych si s ním počala. Po dnešku už vím.

- Fenykl vždycky rozloupněte, vyjměte zdřevěnatělý střed a vrchní listy. A můžete hned v obchodě v mobilu zadat do cookidoo fenykl, vyjedou vám recepty, dokoupíte, co je třeba.

Tyhle rady miluji. Učím se využívat filtry, hledání. Překlady z jiných jazyků... Šedesát čtyři tisíc receptů na platformě cookidoo.

Rozhostily se vůně, klid, pohoda. Péťa vedle mě klimbá. Do ticha mu žuchl báglíček na zem. Lekl se.  Hlavně, že jsem si vypla zvuk.

Vaří se dál. Vedle paní zvoní telefon.

Hostitel:

- Komu zvoní telefon, bude mýt nádobí.

Další paní zvoní telefon. Honí rychle vypnutí řinčení melodie. Asi sestry. Třetí komentuje.

- A komu zvoní podruhé, bude nádobí i utírat.

Naučím se, jak péci bulky na grilu. Super. Bulky s trhaným kuřecím masem. Aha, takhle krásně se kostky natrhají na vlákýnka. Pro vegany totéž, ale se žampiony. Taky se natrhaly na vlákýnka. Bagetky - ale jako bulky. Rychle vyrábějí majolku. Během dvou minutek hotová. Houstičky proloženy majolkou, listem salátu, plátkem cibule, trhaným kuřecím nebo žampionky.

Petroušek drží oči. Voní to tu. Unavený. Přemáhá tlučení špačků.

- Příště sem nejedu. Babinec.

- Ne, jsou tu muži.

- Jo, dva bezdomovci a já.

Tlumím smích. Přehání. Jeden starý pán má vodnické dlouhé blonďaté vlásky.

Bulka - skvělé. A tečka na závěr - Moka mousse. Nebe v hubě. Bulkou a dezertíčkem u Péti vyžehleno. :-) 

- Tak jestlipak jste přišli na to, co bylo na uvítanou v soli?

- Medvědí česnek?

- Petržel?

Nikdo neuhodl. Jehličí. Originální. Na našich smrcích je zrovna tolik mladých výhonků... 

Děkujeme. Loučíme se. Dny otevřených dveří - vždycky se přiučím nějaký další trik, dovednost. Nádherná přátelská atmosféra.

Jdeme k autu. Dva zmeškané. Volám na první - spolužák.

- Vašíku, co potřebuješ?

- Jako vždycky. Dvě velká jídla a dva proteiny a hoď mi tam roční poplatek.

- Až přijedu domů.

Druhý zmeškaný. Snaška. Mluvíme celou cestu. V půl deváté se pokouším připojit na poradu world týmů. Mám pět minut do začátku. Hledám na WhatsAppu. Aha. Všichni jsme uvěřili začátku ve dvacet třicet. :-) Nikdy nikomu nevěř! Zoom právě skončil. Už je tu vložena nahrávka. A poznámka:

- Nečtete maily.

Jo, koukám. Ráno přišla pozvánka na dvacátou. Chybička se vloudila. Celá skupina se nepřipojila včas.:-) Opravdu nečtu maily. 

Ještě objednávku. Ještě úřad. Ještě svačinku Petrouškovi. Jedinému chlapovi mezi dvěma bezdomovci a hejnem bab. Kdyby to tak věděli ti sympatičtí slušní chlapi. :-) Hezké zakončení dne. Kdopak se mnou pojede příště? :-)

Dobrou noc!

P. S. Tak už vím, jak mě Eminka, vnučka mé na věčnost odešlé kolegyňky Hely našla. Kdysi jsem jí poslala mailík už se současným jménem. Žije v Dublinu se svým Jamesem. Brali se na Novém Zélandu, odkud je James. Oba učí na vysoké. Eminka rok učila v Izraeli. Mamka stále hraje tenis; od Emičky dostala knihu o Agassim. Vidím obrázky její, její rodiny, jejího bratra - podobný na babičku. I jeho děti... A zajímavé. Jezdí na volejbalová utkání k nám. Vidíš, fejsbůku, k něčemu jsi dobrý. Dojal mě včerejší první obrázek:

Helo, vzpomněla jsem si že jsme neodměnili ty děti, které zvítězily ve sběru. Uděláme to zároveň s těmi dubnovými vítězi?

Iris, vše nechám na tobě. Čau, kočko. H.

Vyšetřuji posraný záchod.