Vařivý :-) Výživový

Teplo. Oheň hoří. Mourek spí na terase. Zrzka si vykňučela jít do deště, zimy. Nechápu to. Ona může vyhřívat kožich v koši u kamen. Rozvalovat se na pohovce. Ne, ona jde do zimy. Mourek trpělivě čeká, až se otevřou dveře. Dělá, jako že spí. Ani brvou nehne. Ale jak ucítí maso v mých rukou, hned je auf.

Dnes jsem se probudila do šedě. Do sychrava. Vedle na zahradě hřmotil motor. Skládali kari (nebo kary?) sítě na stavbu. Nechtěla bych začínat stavět dům na zimu. My jsme poprvé hrábli do země 16.4. V ten den jsme měli schůzky rodičů. Trpělivě jsem čekala, až odejde ten poslední. Zamkla školu. Uháněla na zahradu. Třešňové nevěsty zářily do tmy bílými závoji. Tak tak se dalo fotit. To bylo radosti. Asi druhý den se přijela podívat mamka s Ivou. Maminka se konečně dočkala. Celý život vždy odepisovala úřadům, že na parcele budou stavět její potomci. Vždy aktuálně vypsala kdo - moje sestra, já, její děti... Uhájila majetek. Hromady hlíny vyhrnuté z budoucí stavby. Laťkové zahrádky, zátarasy, odkud kam zdi. Pak základová deska. Hrubá stavba vyrostla do měsíce. Chránila jsem stromy, které jsme nemuseli vykácet. Uchránila. Soukromá fa si pohlídá své dělníky. Měli jsme tu bezva party. Až na jednu výjimku. Jeden člověk. Ale toho jsem srovnala sama. Bylo to za naše peníze, na našem pozemku, byl placen prostřednictvím záloh z našich peněz; dostal na kožich. A pak byl hodný. Vydržel do vnitřních omítek... Jeho bratra jsem učila na zvláštní škole. Bylo to zlé hloupé kopyto. Z domu nevěděl, co je láska. Jejich tatík komunistický mocipánek ve vesnici. Když kluka jednou chytil záchvat padoucnice, okamžitě měl pod hlavou čísi tepláky, děti okolo něj v kroužku. Probral se. Mžikal. Od té doby byl mírnější. Jako kdyby se styděl... Jeho bratr dostal u nás trošku školu. Už to byl dospělý chlap. V jeho rodině se stalo neštěstí. Nezajištěná lovecká flinta. Mrtvý spolužák jeho syna... Kamarád. Zedník to byl šikovný. Všichni na naší stavbě vynikající řemeslníci. Parta zedníků. Tesařů. Pokrývačů. Okenářů. Střecha byla - nevím, dejme tomu dvacátá čtvrtá. Ale komín byl druhý - jeden, co se učili a ten náš byl jakoby první. Schiedel. Skládačka. Obrázek přilepen na stěně. Stavěli. To byl zázrak - první zápal v prosinci toho roku. Utíkali jsme na chodník - jo. Jóóó! Z komína se kouřilo. Všichni uměli. Postavili nám kvalitní dům. Všechna čest! Pamatuji si, někdy v září se v domě usadily polystyrenové kusy na podlahy, kvádry, zabalené v tlustém igelitu. Druhý den měli přijít vylívat podlahy anhydrit. To je věda.  Přišla jsem sem. Zula si lodičky. Opatrně našlapovala po přesně nařezaných polystyrenech v obalech. Támhle v budoucím obýváku jsem se postavila. Nad hlavou jen trámy budoucího stropu. Bylo vidět až na půdu. Střecha hotová. Oslovila jsem genia loci, ducha zahrady, ducha domu, udělala rituál. Za mnou, sedím teď v křesle, přes celý prostor obýváku a kuchyně jsem uslyšela spadnout nějaký kousek malty, nějaký drobeček. Volala jsem tehdy mamince.

- Mami, jsem v domě. Stalo se mi to a to. Někdo tu se mnou je.

- To bude táta.

Asi jo. Vždyť tu založil zahradu v hradebním příkopu. Vůbec si neumím představit, jak to tu zavážel. Petroušek rozvážel průběžně hlínu ze stavby asi tři roky. Jen ze stavby. Vždycky řekl:

- Mám dvacet pět koleček.

- Mám čtyřicet koleček.

- Mám ...

Ty podlahy - to byla přesná technologie. Přijeli. Vylili betonem. Nesmělo se nevím jak dlouho otevírat okno. Vše přesné. Jsou dokonalé. Ti lidé uměli. Dík za jejich um, práci, energii. 

Tak tedy nechtěla bych začít stavět na zimu. Zdá se, jako že jsem během dne nic nezažila, nevykonala. Ale to je jen zdání. :-) 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-14_Uroda_cibule%2C_nejvetsi_mrkev_-_neni_moje/

Na jedenáctou na RHB s tlapkami.

- Příští rok bych chtěla malovat. Mám se objednat s loktem před nebo po?

- Po. A loket si zabandážujte pružným obinadlem. A vždycky si ho natřete něčím. Léčivou mastí.

Chvíli domů podnikat.

Rozhodla jsem se vyhodit starou hnusnou ošuntělou bílou lavičku po tchánech přede dveřmi. Odkládám na ni nákupy. Nevím, že jsem si ji nastěhovala do nového domu. Už dávno tu nemá co dělat. Vyhodit. Jela jsem koupit novou skřínečku. Za sloup. Aby nebyla vidět. Do rohu umístím hezkou starou lavičku. Líbí se mi. Mám ji schovanou na půdě. Přepisuji si úkoly ze dne na den. Máte to taky tak? Nudle, majolka. Špenátovou polévku...

Než jsem oběhla obchody, byly tři.

- Peťuš, prosím Tě, mohl bys mě natočit, jak vyrábím majolku? Pro lidi. Chtěla bych, aby viděli, že jde hodně jídla vyrobit doma. Nudle, strouhanka, majolka, polévka, různá těsta, která kupují v polotovarech...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-14_Varim/

Dnes jsem natočila o SKIN kolagenu na pleť. Inspirovala jsem lidi špenátem do zdravého jídla. Když jsem poprvé slyšela na STS inspiraci - dejte si do koktejlu baby špenát, protočily se mi panenky. To ne. Jo, to jo! Je to v koktejlu nenápadné, protože příchuť má hlavní slovo - a že příchutí máme mraky... Co je důležité, to nám kladou na srdce světoví lékaři, sníst denně sedm barev duhy. Nevím, kolik teda duha těch barev má, ale sedm barev za den - výzva pro každého. Borůvky, ananas, jahody, různé barvy paprik, rajčata, třešně, blůmy, švestky, ostružiny, hokaido... Jenže teď je období chladu. Naprosto nevhodné konzumovat brčálové kusy zeleniny. Maximálně zelenkavý hrášek, fazolky, i ten špenát. Ale ne okurky a už vůbec ne avokádo. Pořád čtu, slyším - avokádo, avokádo, zdravé, skvělé. Ne. Za prvé není naše. Za druhé - nejsem si jistá, že opravdu obsahuje to, co obsahovalo dříve. Banán je taky naprosto prázdný. Jen kalorická dobrota. Pokud si dáte tenhle vodnický brčál, už jen vzhled avokáda - brrr -  mezi 17. - 19. hodinou, může vás rozklepat zimnice. Pozor na to! V létě se barvy shánějí lépe. Nedělám z toho trágu, když Petroušek dostane do krabičky jen tři čtyři barvičky. Nic se neděje. Jen mít v hlavě duhu. Snažit se, ale nebortit se. V klidu. Jídlo je lék. Jídlo je zábava. každému klientovi vysvětluji větu z lékařských tréninků:

- Každý člověk dle váhy, věku, pohlaví, typu postavy potřebuje protein. Zhruba 80 g žena, 100 g muž. Já mám potřebu 100 g, přitom jsem žena. Ale veliká! Lidé mají dosycenost proteinem ani ne z 25%. Pak mají stále hlad, uždibují, mají neodolatelnou chuť na sladké. Nemohou se kontrolovat. Touha je přemůže. Většinou večer! Obzvlášť, pokud nejedí pravidelně - skolí je vlčí hlad. Vybílí ledničku. Je tu ještě jedna výzva - padesát procent proteinu živočišného a padesát rostlinného. To se taky nedaří. Pokud mi někdo řekne, že bude jíst proteinová jídla - jo, klidně. 1 cm plátek šunky a 1 cm plátek cihly. Má to háček. Je tam protein, ale jsou tu prázdné kalorie. Většina lidí pochopí. Ti, kteří nechtějí pochopit, tloustnou a diví se, že jedí méně a méně a ještě méně a tloustnou rapidně. No jo, protože mezi 30-40 lety ubylo zhruba 10% svaloviny. Mezi 40 - 50 lety asi 2,8 %. Pak jedeme z kopečka - mei 50 - 60  je to dvojnásobek úbytků. Tak co? Buď se budu vymlouvat, nebo jdu do péče o svou tělesnou schránku. 

Dnes jsme měli hezký Den otevřených dveří. Stíhla jsem TV Šalingrad. Uvařila jsem špenátovou. Ale po svém. Dávám do ní skleničku hub. Chutná pak spíš jak kyselo. Jo - taky vajíčko, smetanu. :-) Bomba. Nemám takovou tu pyré. Mám kousací. Rozmixovaný jen špenát. A když jsem četla - dej tam zeleninovou pastu a dej tam masovou... Neměla jsem. Poslední skleničku jsem o víkendu dospotřebovala. Chceš nechceš - uvařit masovou pastu. Posbírat veškerou zeleninu doma i na zahrádce. Pak teprve dovařit špenátovou dobrotu. Petroušek ji nejí. Zítra mi pomůže Linda. Taky jsem zažila hezký telefon s Luckou z FB. Poprvé jsem ji slyšela. Příjemný hlas. A vnímám její názory, zkušenosti mládí. Učím se od ní. Paradox? Zkušenosti mládí? A proč ne?

Včera jsem viděla množství lodí kotvících se zbožím na širém moři. Politika Bidena - nechtějí je pustit do přístavu. Takhle se dělá umělý nedostatek. Putin dnes řekl, že evropští partneři požadují zvýšit dodávky zemního plynu. Zvýšil o 10%. Málo. Navýšil ještě o 5%. Ty vorle! Americké dodávky váznou. Super. Takže naše elektřina se vyváží za hubičku. Češi zas platí jak morovatí. Výroba oceli se ruší. Závislost na bratrech z Číny. Jásají. Světe, zastav! Lidi, otevřete oči! 

Konečně přišla kočičí madam. Chvíli se zastrčila na teplou dlažbu do koupelny. Do tmy. Do klidu. 

- Moura pustíš?

- On nechce.

- Tak mu uvři.

- Peťuš, on tam je, že je tam tepleji, než venku na křesílku. Otevřela jsem mu dveře. Nechtěl ven. Akorát jsem mu tam pustila zimu. 

- On tam bude nocovat do rána?

- Bude. Zrzka potvora mu tam prve vběhla a zas se vydělala do jeho záchůdku.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-14_Zrzca/1511214812

Zrzečka přišla pochovat se.  Milostivě. Položila jsem ji vedle sebe na křeslo. Vystrnadila mě.

- Zrzi, dál už nejdu. Natahuješ se jak kšandy.

Vyskočila a přemístila se na gauč. Ještě poleno do kamen... Zítra mám něco důležitého. Snad to vše dopadne dle mých představ.

Dnes se mě jeden člověk na dálku ptal, jestli maminka odešla.

Prve jsem si v mailu přečetla od Míry Zelenky, že maminka opravdu odešla do bardo.

Tak jo. 

Dobrou noc!