Varuji!
Pondělí. Půl osmé ráno. Takhle brzo? Ještě si čtu Veselý výlet z roku 2019. Dočítám konec o snižování počtů lidí v Peci, v Albeřicích, v Temném Dole... Jak lidé z Velkého města jsou půlobyvateli hor. Kdyby si dali pobyt v horách, zvýšili by rozpočet měst. Ale takhle na ně nepřijde kontrola z Trutnova. A takhle je zavedený ničivý a ničící systém. Na zadní straně si prohlížím - po kolikáté už? - horaly. Hospodáře z Malé Úpy pana Sagassera - jeho boudy myslím míjíme cestou k Aichelburgu, nevím. Hospodáře v Velké Úpy pana Kneifela, pamětníka z Temného Dolu pana Tippelta - jeho boudy jsou taky někde na stráních hor; vidím tu tváře horníka, ředitele Krkonoš, lesníka z Pece, z Malé Úpy, boudaře, záchranáře, lanovkáře...
Velmi mě zaujala fotka ze zámeckých schodů osmáků základní školy v Horním Maršově. Zámek vypálili asi před třemi čtyřmi lety. Nádherné vyprávění. V roce 1973 se fotily třídy - celkem 230 žáků. Dvě staré budovy z 19. století nestačily. Od šestky s nimi chodily navíc děti z Pece. Nejdál to měli Milan z hájovny v Obřím dole, Jana z Růžohorek a Lesana z boudy Jana. Letos v létě jsme na Janu dorazily s Lindou v dešti. U Jany už nepršelo. V osmé nebo deváté třídě na lyžáku nás tam taky dovedli, myslím cestou z Růžohorek. To ještě nebyla asfaltka a cesta byla plná hupů. Měli tam ten musicbox. Hity. Milej pane, to já bejt váma, zejtra koupím si musc box, co ve dne v noci zpívá... Věrka Špinarová... Na té fotce jich je čtyřiařicet, čtyři chyběli. Dnes celou maršovskou školu navštěvuje osmaosmdesát dětí!! Ze zachycených dětí byla polovina z Pece pod Sněžkou a Malé Úpy a polovina z Maršova a Temného Dolu. Nikdo z Albeřic a Lysečin. Deset spolužáků mělo alespoň jednoho rodiče starousedlíka, tedy sudetského Němce s typickým krkonošským jménem Berger, Bönch, Erlebach, Ettrich, Kühnel, Ruse, Salwender a Umlauf. Jen Edita a Krista doma mluvily pouze německy. Krista, rozená Bönch, pracuje v informačním centru Veselý výlet v Peci. Když se jí lidé ptají, kde se naučila dobře německy, poctivě odpovídá, že se naučila dobře česky. Autor článku píše, že byla chyba vystěhovat starousedlíky bez prověření jejich podílu na nacistické zlovůli. Nevidím tu nikde obrázek nikoho z rodiny horských nosičů na Sněžku Hoferů. Osobně jsem se asi patnáct dvacet let znala s Helmutem. Hodný dobrý člověk. Horal. Jejich rodina už byla v odsunu dole u staré hasičské zbrojnice. Přišel rozkaz - nemusejí odejít. Vrátili se na stráň na svou boudu. Hospodaří na Portáškách. Starý pan Hofer, nevím, zda ještě žije, nikdy nenechal nikoho projít přes svou louku. Tráva byla hájena. Helmut chvíli žil u nás ve městě s mou kolegyní. Začal pokládat linoleum. Ale nešlo to. Horal se vrátil do hor.
Tohle číslo Veselého výletu je výživné. Sice dva roky staré, ale stále a víc aktuální. Pročítám, jak to bylo s hotelem Rübezahl - Rýbrcoul. Začíná to svatební fotkou Marie Buchbergerové a Josefa Buchbergera. Incest? Ne, ne, na to dozíral pan farář. Zkoumal, jak moc jsou příbuzní. V roce 45 hotel Krakonoš. Do národní správy si ho vzal kuchař Bohuslav Štefánsky s manželkou. Přišli z naší pevnosti. Chjo, nespravedlivé dějiny mocných. Rodina Buchbergeru odsunuta do ruské zóny v Německu. Po roce 49 se hotel přejmenoval na zotavovnu Bohatýr. Od roku 54 patřila k zotavovně Hradec - a ten my dobře známe, protože před kovidem se na jeho místě otevřel jediný interhotel Hradec v Peci. Starý Hradec zmizel. Pamatuji, že měl dřevěnou verandu. A dřevěné krajkové zdobení. Akorát musel interhotel počkat na první hosty od února do července. A my jsme k těm prvním patřily s Lindou. Dávají tam k snídani Prosecco. Ale zpátky k Bohatýru. Po roce 89 taneční klub Bohatýr. A pak přišli developeři a v roce 2010 přestavěno na rekreační bytový dům. A hádejte - do dnešního dne tam nemá nikdo trvalé bydliště. Jmenuje se to rezidence Sněžka. Co jde zničit, zničí se. Pro peníze všechno.
Nahlížím do telefonu. První zpráva:
Lenka Kubínová
- Brzké uzdravení, dnes zemřela dcera mé známé - bylo jí jen 24 let. Syndrom náhlého úmrtí - ráno ji našla rodina v posteli už modrou. Vakcíny !!! Ach jooo a ty se uzdrav a více odpočívej duše!
To je strašné. Dáš jim život, vypipláš je, učíš se nimi, bojíš se o ně při nemoci, vstáváš k nim a když už vyletí z hnízda jako hotový člověk... Kdo ví, kolik...
Telefon. Blbec ho zdvihám. Cizí číslo. Halo. Ingliš? Pokládám. Kolipak mě to bude stát těch pár sekund? Myslela jsem, že je to podivné číslo nějaké elektro... Očekávám, že mi zavolají. Zatím nic.
Jdu se podívat do pracovny. Vymalovaná. Už se tu zas usídlují neviditelní pavouci. Beru ruční vysavač, pomáhám jim do jiné dimenze. To je divení, pavoučku! Rumbo, pracuj. Za hodinku ji jdu zkontrolovat. Má vrchovatý zásobník smetí. Že by z nového koberce? Ale ten tu je už od května. Že by už chlupy, špína za ty tři týdny? To není možné. Kde se to tu pořád bere. Jemný prach. Běžím do popelnice. Před brankou auto.
- Vezu vám jídlo.
- Dobrý den!
Slečna už méně suverénně:
- Asi vám vezu oběd. Č. 396.
Ukazuji, že má ještě popojet o dva domy dál. Děkuje. Vracím se ke své práci.
Telefon.
- Tak kde seš?
- Kdo volá?
- Erika.
Joj! Jak dva dny ležíš, klesne ti okamžitě IQ: Ale až do sklepa. Po malování minulý týden jsem věděla, že příští mytí vlasů bude v pondělí po o. Ne, já si tu krásně vegetím.
- Eri, jedu.
- Za jak dlouho?
- Za 15minut.
Ještě že mám tolerantní Eriku. Zvládla se i naobědvat.
Volám na Fotovoltaiku. Byla jsem hodně tolerantní. Ale revize elektrárny na mail, ne fyzicky, na mail. Hotovo. V sobotu se technikovi něco nezdálo v rozvodné skříni... Hm, dnes jsem nebyla příjemná.
- Peťuš, vyprala jsem jim žrádlo. Ptala jsem se Eriky, jestli jsou z dětských nemocí fotovoltaiky venku. Ptala se mě, o čem to mluvím. Šestnáct minut jsem ho napínala. Chtěl poslat technika, ale řekla jsem, že je opraveno. Spíš revizi znovu. Prý nemá Boris tento týden čas.
Teď to bere do ruky Petroušek. Vypral Rybce i on žrádlo. Je důraznější. Započítal do toho i pětistovku za spálenou cívku bojleru.
- Tak ještě dnes se ti ozvou. Zítra přijede jak na revizi tak technik opravář, aby zkouknul rozvodnou skříň.
Volá mi známá. Co se přihodilo. Přišel pán do obchodu. Věnovala se zákazníkovi. Pán šel suverénně dozadu mezi zboží. Hned odcházel. Něco jste potřeboval? Ne, ne. Odešel. A zezadu lezlo kotě. Takhle hanebně se někdo zachoval k živému tvoru. - Ne, opravdu si kocourka nemůžeme vzít. Je podobný tomu našemu. Jen má větší ušiska, dlouhé packy jako Zrzka. Nasdílím k sobě.
Snažím se už trochu pracovat. Přestěhovávám si magnety z lednice na lednici. Dojalo mě připomenutí maminčina povzdechu ze 17.10.2015: KDYŽ UŽ MÁM SEDĚT, TAK SI RADŠI LEHNU.
A druhé z večera 15.1.2017: TEĎ SI SEDNU NA POSTEL A HNED SI Z TOHO LEHNU.
Ani jsem netušila, že podobné maminčiny citáty byly dva. Totiž rádi používáme větičku: Teď si tady sednu, až si z toho lehnu. - Ode dneška vím, jak to ta maminka doopravdy povídala.
Telefon. Zas to ranní číslo. Vyhledávám si ho. Nějaký Vatikán. Jak se blokuje? Hotovo, ty Vatikáne! Nepozornost se nevyplácí!
Petroušek seče zahradu. Sbírám přezrálé blůmy. Pokouším se je usušit. Jsou stále vlhké. Ne, tudy cesta nevede. Asi do skla. Ale až zítra.
Den se zkracuje. Ještě pojedu za rodiči. Petroušek je tu ze zahrady. Probírá se kandidátními listinami.
- Petuš, v dnešní době jen velmi otrlý hroch jde se svou kůží na trh. Já bych se nepřihlásila k ODS ani za prase. Já bych se tak styděla!
- No, vidíš, a tady tenhle, a tenhle...
- Kdo ze slušných mravných svéprávných může jít kandidovat? No, může. Kdo chce mít moc. Hejno lidí, kteří by se rádi usadili v rozhodovacích pozicích města. Copak o to, jenže tady vládne nenávist, řevnivost a když jsem jistého blba před dvaceti lety richtovala v paneláku za to, že neuklízeli, nezametali u vchodů sníh, tak tenhle ať mi nikdo neříká, mi nikdy na úřadě nepomůže. Co vy na to? Čest se někde zdekovala. Směšné je, když pročítám profese. Někde nic neříkající. Vedoucí provozu. Jakého provozu? Vždyť flikuje tři náhodná zaměstnání! Hned odpoledne se dozvím, že nemá kredit na telefon. Tak tohle nás bude zastupovat? Pane bože! Nebo studenti budou řídit město? Ty vorle! Studente, studuj. Nenechej se vyrušovat. Stejně neznáš český pravopis. Děláš ze sebe vysokoškoláka a - ne, raději to nedopovím.
Večer. Jedu na hřbitov. Stavuji se v obchodě. Jak to dopadlo s kotětem. Na FB si ho našel manžel paní. Kocoruek k nim přišel před dvěma dny. Ten chlap ho donesl do obchodu! To už se nedozvíme, proč. Ale zajímavé je, že morovaná hromádka si našla nové páníčky za rohem, kde bydlíme my. Jako ten náš Mouryn. Nahoru do pevnosti to je pěšky deset minut, autem minuta. Co se děje mezi lidmi? Nechápu. Kde se bere zloba?
- Já jsem viděla u Penny, jak chlap vyhodil z auta kočičku. Čekala koťata. Řekla jsem Helence, že to nevyřešíme. Že už máme čtyři kočky. Ještě štěstí, že se tam začali točit lidi a asi si kočičku vzali.
- Co já bych dělala, kdybych to viděla?
Dostala jsem tři slunečnice. Nádherné! Chvíli stojím, vyměňujeme si myšlenky. Jedu domů.
- Peťuš, přivezli mi novou příchuť. Ananas kokos.
Večeříme novou piňakoládu.
22.50 hod.
Ahoj. Můj manžel třikrát očkováný dnes odpoledne zemřel na infarkt
Přeposílám zprávu dál. Odpověď:
Ježíši Kriste, to snad není možný ??!! Všude kam oko pohlédne mrtvoly .... moje kamarádka Sonia 56 let (známe se 35 let), , Davicova nemoc - 3 x očko, nález uprostřed míchy, ochrnula na nohy, vypadaly jí chomáče vlasů. Další ....dnes mi psala spolužačka z gymplu, syn 3 x očko. Trombocytopenie - vzali mu slezinu, nemá imunitu vůbec..... kamarád - umřeli mu dva spolupracovníci během týdne - po třetí dávce... Irenko, já rozesílám ty detox protokoly, kontakty na celostní lékaře, té ostravské kamarádce co našla dceru mrtvou posílám peníze na pohřeb... všechny jsem varovala, řvala na ně, nevidíte co udělali mému muži ?? Nikdo mě neposlechl... hlupáci !! A přesto soucítím, pokusím se nějak pomoci, ale to svinstvo je tak zákeřné, že nikdo neví jak to dostat z těla ven... už začínám být otrlá, nechci se znovu zbláznit... válečná otrlost z pudu sebezáchovy.. všude mrtvoly -- lavina úmrtí.. musíme mít chladnou hlavu, jinak nám hrábne...jdu si pustit nějakou písničku ze sboru, příští týden zase začínáme zpívat, jsme zvědaví kolik nás tam zůstane ve sboru, polovina je zaočkovaná.. dobrou noc...
Před spaním smutné čtení. )
Kamoška Sonia, smála se mi vloni, že jsem konspirátorka, moc mi pomohla po smrti manžela, ale je to dubová palice, chtěla pomáhat při covidu, dělala trasování brigádně v UVN, volala lidem, nadávala jsme jí at ten podvod neživí svou účastí, oočkovali je tam všechny v té UVN, vymyli jim mozky , nemám slov, ted brečí, přiznala, že udělala chybu, dělali jí lumbální punkci z míchy , 5 ampulí, čeká na výsledek, hučím do ní, at začně s detoxem ihned, dávala jsem návod na svůj profil, Oozaa do komentářů dala další cenné rady.
Den tak lážově začal a tak smutně končí. I to je život. Upřímnou soustrast! A děkujeme všem, kteří se za nás obětovali. Budiž jim země lehká a světlo věčné ať jim svítí!
Dobrou noc!