Vážně nevážně - začínáme 2021

A stejně je to tu na světě krásné! Dobrodružný film, který pro mě začal kdesi na konci padesátých, ale spíš až v šedesátých letech jako pohádka. Pak romantický film. Pak taky psycho. Prožívala jsem zvraty, zklamání, pády, vítězství, úspěchy. Vždycky jsem se radovala. A až nyní ve stáří neskutečně moc a denně děkuji za lekce, které mi život uštědřil. Snažím se žít podle vesmírných zákonů. Učím se. Někdy u závažné zkoušky propadnu. Občas mám totiž chuť někoho nakopnout; často jsem prostořeká. Nebo možná nediplomatická. Pravdomluvnost a přímost se odsuzuje!! Na druhou stranu jsem prý laskavá - se někdy dozvím. A prý silná. A trpělivá. Život mě naučil. FB je kritik. Už jsem si několikrát přečetla, jaká jsem nemožná, manipulativní hérečka. Jj, hérečka, to jo. Totiž učitel hraje celý život svou roli. I když jste zklamáni, smutni, nešťastni, je potřeba před dveřmi třídy nasadit univerzální úsměv č. 23; vstoupit do jámy lvové. Ráda vzpomínám. A jsem ráda, že už se nemusím účastnit procesu tzv. vzdělávání. Dívám se zpátky - unikátní manipulace od mateřské školy, co! od mateřské školy! Zavedli státní porodnice. Rodíme se do oslňujícího světla. Cizí ruce nás popadnou, omyjí, zváží, přeměří, kápnou do očí, píchnou a šup strčí na samotku. Pak už to jde ráz na ráz. Dřív se miminko rodilo doma. V přítmí. Pomáhala porodní babička. Rodička měla miminko hned u sebe. Navázali celoživotní vztah. Prý se rodilo v noci. To si neumím představit. To asi není pravda. Mateřská škola za mě byla dobrovolná. Najednou se zglajchšaltovala i doba hraní do systému povinné školní docházky. Systém formuje, odcizuje, usměrňuje až do razítka na VŠ vysvědčení. Účastnila jsem se jako kravka ve stádečku. Ohlížím se zpět. Myslím, že doktor Svoboda nás školil: 

- Ideální by bylo, kdyby si dítě samo řeklo: Teď už chci umět psát. Ne. My mu vrazíme tužku do ruky a všichni frontálně jedeme TEĎ! 

Za mě se učilo podle celostátních osnov. Žádné ŠVP. (Školní vzdělávací program.) Inspekce kontrolovala, jak jsme s učivem po týdnech. Běda, kdyby v TK (třídní kniha) našli zpoždění. Neexistovalo. V nevědomosti mi uběhlo krásných čtyřicet let. Fakt to bylo nádherné. Obohacující. Škoda; ne - jinak: Asi bylo dobře, že jsem žila v nevědomosti. S dnešním náhledem by mně to nešlo učit. Ani antickou literaturu - nesouzním... Ani středověkou, tam si nejsem jistá. Stále bych měla na mysli, že učebnice jsou zmanipulované.

Vzpomínám. Jednou jsem šla do třídy malých dětí. Dopoledne se mi něco nepovedlo. Bylo mi moc smutno. Chtělo se mi brečet nad nespravedlností světa. Nasadit úsměv č. 23. Na stole jsem našla obdrátkovaný kamínek. Krásný. Maminka jednoho hošíka se učila drátkovat. Poslala mi ho pro radost. Vzala jsme ho do dlaní. Stála jsem na kraji hodiny s tím nahozeným úsměvem... 

- Co vám je?

- Nic.

- Vy jste smutná.

Ten klučík, který mi kamínek dal na stůl, mě prokouknul. Malé děti se ještě umí dívat. Vnímají čistě.

- Za co ten kamínek mám?

- Mamka vám ho poslala pro radost. 

Ani netušila, jak se trefila. 

Jak jsem to dnes začala ten první pracovní den nového roku 2021?

- Mrau!

Petroušek drží půlkočku v náručí.

- Chce k tobě.

- Ale ona sem nesmí.

Je to vidět. Brání se. drzoun drzý; když spím, přijde až do postele. Nebo podběhne a postaví se pacičkami na pelest.

- Peťuš, pusť ji ven.

- To jsem zkoušel. Nechtěla.

Jdu to zkusit. Fakt nechce.

- Sejdeme se doma na oběd.

Konečně Zrzečka vystřelila do zahrady. Nechám ji tu samotnou venku. V deset mám být někde půl hodiny odsud. Čas je jen společenská domluva. Neexistuje. Kontroluji diář. V devět - paní se omluvila. Kovid. (Lehký průběh.) V deset schůzka v cizím městě. Ve dvanáct Dana. Svištím. Poslouchám o numerologii pro rok 21. Telefon. Dana.

- Ahoj Irenko, tak jsem tu.

- Ježkovy voči, až ve dvanáct. Snad jsem to nespletla. Odbočuji. Zastavuji. Utíkám do kufru pro diář.

- Fakt ve dvanáct.

- Ta vaše kočička je tady přes cestu v zahradě. Tam se jí nic nestane. 

- Tam jsou velcí bafani. Rudolf a Viktor. 

- Ale mají tam stromy. Jé, pije z kaluže. 

- Tak to je dobrá zpráva. Protože ona vůbec nepije vodu. Jen mlíčko od krav. 

Vodu jsem ji viděla pít dvakrát. Linda na to upozornila. Od ní vím, že mainské mývalí prý mají rády  pít vodu ze země pacičkou. 

- Pacičku namáčí... :-) 

Přeobjednávám. Ještě chvíli povídáme.

Tak to ten rok teda hezky začíná. Dobrá zpráva - nespletla jsem to já. Vlastně - prý jsem to napsala na lepku. Jako ne lepicí lísteček. 

Vracím se domů. Stavuji se v divadle. Předprodej zrušen. Do zvonkového reproduktoru dostávám od milého hlasu instrukce, co mám udělat. :-)  Ptám se na představení z předminulé a minulé sezony. Budu upozorněna SMS. Abonentky už neexistují. Velký reset lidstva se dostal i do Jaroměře. Zrušeny dvě skupiny předplatitelů. Já se picnu. Kulturo, prý jdeš společně s tradicí do kelu. Volá právník. Během odpoledne se ještě informujeme.

Volám na telefon, kde si prý zamluvím představení na tuto sezonu. Už třetí poznamenaná... Spíš rozbouchaná sezona. Paní je moc milá. Prý mě zná. Haleká na mě vždy z pokladny. Aha, vzpomínám. Maminka jedné mé čtenářky. V hlavě si to rovnám. Velmi milá. Přátelská.

Před Vánocemi Péťa donesl krabici sektu Mucha. Láhve stály za oknem v chladu. Zbyly dvě. Obědváme s Petrouškem. Nalévám si z včerejší předposlední láhve vynikajícího Muchy de luxe. Ještě na zítra k obědu. Poslední se chladí na parapetu. Bude vypito. Brambory z vesnice na páře ve slupce, křen s našimi jablky, obalovaný sýr v domácím vajíčku, jablečný kompot z našich jablek; přihodila jsem pár hroznových kuliček a oloupala dvě mandarinky. Skvělá, osvěžující chuť....

- Mašo! Kde je mašo!?

- Peťuš, hledáš marně. Žádné maso. Dnes máš lehký oběd. Plátek eidamu. Rozkrájela jsem grilovací sýr. Na Silvestra mu prošla záruka. Máš na talíři všechny barvy duhy. Brokolice zelená, paprika červená...

- Ale mašo chybí!

- Peťuš, začínáme zase normálně. 

Tady žádný velký reset nebude. 

Před druhou skyp s maminkou. Dnes je popletená. Moje šikovná nejdražší porouchaná maminečka. Dozvídám se, že už stolují kolektivně. Huráá! Zas na chvíli, než si některý kretén vymyslí alarm, je dali ke stolu společně. A měli už aktivizační skupinku. Od října výborné! Někdo se nedožil. Lidské společenství - nesmírně důležité. 

Odstavec ze včera:

Saturn ve vodnáři v letech 21-23. Letos s Jupiterem. Saturn při vstupu do nového znamení nejprve hodí člověka na kolena - v souladu s konkrétním archetypem. Archetyp vodnáře představuje sociální sítě, spojování lidí, spolupráce, bratrská pomoc, svoboda, sociální změny, sociální instituce, občanská sdružení, řeší se kolektivní otázky.

Vono to pude. Strach se má vyměnit za lásku. Za nekonečnou lásku. Lidi se spojují. Pozoruji to...

Zas mi nabíhají neurvalé komenty a kritiky na vůdce setkání, protestů, projevů občanské neposlušnosti. Ať na tu ulici jdou vyřvávat ti v teple u počítače. Lidstvo hrubne. Ač se hlídám, nese mě proud. Mohu-li porovnat, hrubnu taky. Pořád kontroluji myšlenky, vyjadřování; stále si uvědomovat, aby mě silný proud nestrhl s sebou.

Tisková konference super výkonného Havlíčka. Pobavil mě. Dávám rámeček a řehotám se:

Ministr chce mít řízený systém na horách! Tak to je luxusní zpráva! Dík neekologickým aktivistům si zalyžujeme Nebo ne?

Pročítám komentáře. Hlavně se, Ireno, nezapojit!! Zůstat jen pozorovatelem. Všimla jsem si, že u vládních divadel je víc kritiků, méně bojáčků, co se chtějí nechat píchnout. Zatímco pokud alternativa vysílá různé protesty, tam se realizují právě nevědomí, malomyslní vysmívači. Dehonestují a hlasitě u toho chrápou. Svatá ty prostoto! Je potřeba je vytáhnout z jejich komfortní zony. Kdy už pochopí?  Pod konferencí je většina nesouhlasných odpovědí na ministrovy věty. Hodně se lidé shodují, že dřív si kýchli a nic. A dnes jdou na JIP. :-) Souhlasím i s tím, že lezou jak bláznivé krysy na testy. To je jasné, že pak plní čísla. Už mi s tím divadlem lezou na nervy. A to máme před sebou teprve chřipkovou dobu. To budou na koni! Bohužel - chřipka zmizela z povrchu zemského! Nevím, kam se poděla. Ale ač si chřipka vybírala mezi lidmi oběti s oslabenou imunitou, kosila, nepamatuji si, že by ukazovali čísla... 

Pod vládními spektákly - probuzení. Pod alternativou - spící. 

Jeden pán vyniká. Rozesmál mě dobrým veršováním. Dávám rámeček:

Komenty pod super rychlostním ministrem Havlíčkem. Alois Safranek Protože chtěl hubou mlátit musel jsem jeho projev zkrátit

Projíždím reakce. Zastavuji se u vtipné. Autor stejný.

Alois Safranek

- Třikrát vládě rozbít hubu

V létě mi ve Špindlu v Harmony ukazovala kolegyňka kratičké video. Lidé koukali z vlaku. Kolem něj běžel chlápek a ve výskocích nahoru k tvářím v okéncích všem dal facku se slovy: Rouška, nemá roušku, taky rouška, zas rouška... Ozývaly se plesky. Pouštěly jsme si to znovu a znovu a chechtaly se dokola u stolu, na lanovce... Když nás lanovkář vyzval - letní den, slunce - abychom si nasadili roušku, kolegyňka varovala: Irenko, bacha, rouška, nemá roušku, zas rouška... Představovala jsem si chlápky na větvích okolo lanovky... A pan Šafránek s tou svou větou Třikrát vládě rozbít hubu - mě dostal. Představila jsem si vládu nastoupenou ve vlaku. Hlavy z okýnek. Rouška, rouška, taky bez roušky... plác, plác, plác... A druhé kolo. A do třetice.

- Čemu se tam směješ?

- Peťuš, pusť si Havlíčka.

No jo, jenže Havlíček bez reakcí z davu, to není ono.

A ještě jednou - autor napsal pravdu. Smutnou.

Alois Safranek

- Ono je lepší když to jde na horu 

Konec, zvonec. První pracovní den roku 2021 je za námi. Vzhůru do postele!

Dobrou noc!