Ve starých kolejích v novém roce s novým zubním plánem a zlobivou kočkou

Ránko budík. Ne, nejedu na hory. Pokračuji v plánu zubních ošetření z minulého roku. Jen další termíny naskakují.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-12-rano

Žofie se lísá. Neškrábala na dveře ložnice. Snídáme. Mourek čeká na parapetu. Jsme komplet, kočky a já. Našlapuji bosou nohou chodbou. Co to tam je? Ty bláho! To je andělka z Petrouškova studia. Zlomila mu křídlo. To je čuba. Střípek z hrotu křidélka nikde není. Jak sem anděla dovlekla? To s ním musela pěkně cvičit. Co už nám rozbila! Na noc si svou pracovnu zavírám. Je schopna mi do rána rozžvýkat lejstra a udělat mi tam kůlničku na dříví.

Scéna dle stálého neměnného scénáře. Na devátou mám sedět v křesle. Za pět devět vyjíždím. A zas se mi nepovedla teleportace. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-12-pro-letosek-pokracovani

Už na mě čekají. Jazyk na vestě. Sestřička stojí u recepce.

- Klid. Dobré ráno! Můžete jít dál. Paní doktorka už čeká.

Jdeme do ordinace č. 2. Celu dobu každé ošetření tu čučím z křesla na obraz surfaře na mořské vlně. Jeho postava plasticky vystupuje z obrazu. Jdu si na něj sáhnout. Ne. Je placatý. Nesáhnu si.

- Posaďte se!

Surfař opět zplastičtěl. Domlouváme se, který zub je dnes na řadě. Čekám, jestli to náhodou nebude dočištění kanálků na čtyřce. Mám rozpracovanou taky sedmnáctku.

- Jak je to s transplantací?

- Ještě jsem nevolala.

- Pro jistotu uděláme tu sedmnáctku, abychom připravili terén na transplantaci.

U mé lékařky je to ráz na ráz. Žádné cavyky. Pěkně ti uvelebí hlavu do podpěrky. Ty si myslíš, jak ještě nic, a ono už. 

- Teď to bude tlačit.

Od ní injekce nebolí. Dáseň si připraví vatičkou s mezo nebo lidokainem. Vrtá. Nahoře na trubce sedí archanděl Raphael. Pouští do prostoru zelené světlo léčení. Prý nemám mít strach. Já se vydávám virtuálně z Černé hory dolů k Peci. V mysli projíždím obrazy ze středečního výletu. Jedu bílou krásou. přede mnou kupa velké krásné hory. Nevnímám, že se v mé puse vrtá, vrtá. Mezi vyplachováním hlásím:

- Už jsem nahoře nad Pecí.

- Tak ještě chvíli se tam zdržte.

Ptá se, jestli mi je dobře. Jestli vše v pořádku. Sestřička osvětluje lampou. A zas bond. a taková ta odborná slova. Za hodinku a půl mám zoubek vystavěný. Snad vedle něj naroste nový. Chjo. Dnes tu byla sestřička Lenka. Tu já ráda. Milá. Nekompromisní.

- Víte, když je pak ztráta hodinu…

- Já vím. Královny nechodí nikdy pozdě. Jen ti, co čekají, přišli dřív.

Loučím se. Stavím se někde v obchodě omrknout, co mají.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-12-to-jsou-slevy

Volá Linda. Hlásí, kdo se vystřídal na spáleništi seníku na protější stráni. Ráno ještě policisté. V noci všichni spali. Jen ona přivolala pomoc. Holanďané se vystoupali podívat na zkázu.

- Lindi, jsem na parkovišti. Jdu asi do Kauflandu.

- Mami, tak to ti vypadnou bulvy.

Tak tam nejdu. Mířím do Lidlu. Tam my lezou oči z důlků taky. To je finta. Všude sleva o korunu dvě. Trapné. TRAPNÉ! Kupuji si hezoučkou skleněnou nádobu s orchidejkou k novému roku. Jsou hladoví. Kdyby to dali za polovinu. Vždyť už je skoro polovina měsíce. No nic. Ještě je tam taková hezká skleněná nádoba s cibulovinami, ale skoro dvě stovky. Ireno, nebuď rozmarná. Nebo rozmařilá?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-12-kocka-herbalife

Kočky! Jsem tu! Opatrně očima sjíždím prostor. Co kde zas shodila, rozbila, sežvýkala.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-12-v-pracovne

Nesu si vázičku s orchidejí a zlatou větvičkou do pracovny. V patnáct přijde maminka se synem. Spíš syn s maminkou.

Do té doby stíhám plno věcí. I Žofka. Vytáhla mi ze skleněné vázy s orchidejí zlatou oháňku. Že ona si vždycky najde to, co chce znehodnotit. Beru papíry. Šustění Žofii vyhnalo se stolu. 

Petroušek jede na zápas. Do láhve nápoj a po výkonu sportovní výživu. Petroušek hlásí:

- Někdo jde okolo plotu.

- Ano. Jsou to oni.

Hoch studuje prvním rokem architekturu. Už jsme spolu v kontaktu asi dva měsíce. Je prý strašně unavený. Povedlo se mu přivézt maminku. Před čtyřmi lety ležela v nemocnici. Asi pět hodin byla po mozkové příhodě. Přišli na to až ráno. Je krásná. Taková Marta Vančurová. Ptám se, jestli je intro nebo extrovert. Učila se chodit, číst, psát. Byla celní deklarantka. Uměla polsky. Teď jen rozumí, ale odpovídá v češtině. Prý nyní je už introvertka. Chápu. Velmi se snaží tvořit věty. Ptám se syna, jestli je šťastný. Okamžitě, ale ihned řekne, že ne. Od té doby, co se to stalo s maminkou, má o ni strach. Domlouvám mu. Je tu za sebe. Maminka přežila. On má svou postel, teplo, jídlo, studuje na vysoké.

- Ale mě to moc nebaví.

- Co byst rád studoval?

- Nevím.

- Už víte, kdo je Eva Jiřičná?

- Ještě ne.

Ukazuji mu ji.

- Žila s Kaplickým. Víte, co stavěl Kaplický?

Maminka kýve hlavou.

- Už máte ukončen první semestr?

- Ještě dvě zkoušky. Z matematiky a geodézie.

Oklepala jsem se. Matematika. Čísla. Věda. Čas. Dodržován. Brr.

- Tak to je fajn. První úsek bude splněn. Dokončete studia. Pak můžete jako Pavel Bobek – to byl Kaplického přítel z fakulty – zpívat, bavit lidi. Namaloval pár kravínů. Pak si budete dělat, co vás napadne a co vám libo. Hlavně ne smutek, stesk, stres. Maminka si žije svoje. A vy taky. At naberete síly. A´ť nejste tak unaven. 

Shodou okolností maminka má tři dávky bodance. Lékaři nezodpovědní. SÚKL jasně prezentoval, že je to jen pro zdravé. Nakonec to schytali nejvíc nemocní. 

Sice jim prezentuji výživu, ale víc ťukám na srdíčko toho hocha. Syna, kterého vystrašila příhoda s maminkou. Mají jeden poukaz jen na analýzu stavby těla. Nedělá mi potíž přeměřit je oba i na přístroji. Bezplatně. Hoch je štíhlý, má mírnou nadváhu. Paní by potřebovala taky pár kil. Ne moc. Jsou pěkní. Ale jejich výsledky nejsou ideální. On má kondici č. pět – to mám taky. Standard. Chodí do posilovny. To by měl mít svaly. Kondici minimálně šest, sedm. Štíhlý a svalnatý. Po dvou hodinách odcházejí. Paní se snaží vysvětlit, že mají s manželem společný účet.

- Ani mi dál neříkejte.

- Táta rozváží pro farma firmu. On tomu nevěří.

Chápu je. Jsem v klidu. Myslím, že jsem splnila úkol. Loučíme se.

- Máte to tu moc hezké!

Jé, zasnažil se. Pochválil. To je milé. Měl starost, jestli se k něčemunezavazují. Ne. Vůbec. Chci, ať mají informace stravě, těle, výživě... 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-12-falesnice

Jdu zatopit. Vytřít okolo kamen. Chodbu. Začíná víkend. Myslím na ty dva. Přeju si, aby se paní zlepšovala, zlepšovala. Prý nemůže pracovat dvanáctky. Ani osmičky. A co čtyři hodiny? To by prý musel někdo za ní dopracovávat těch osm. Ať se jdou zahrabat. Místo aby byli rádi, že mají spolupracovnici. Jsem lajk. Třeba by jí čtyři hodiny denně pomohly k návratu. Přeju si, aby se hochovi vrátila mladická bláznivost, radost, ať ho opustí trápení a strach o maminku.

https://www.youtube.com/watch?v=7weV5fn_Osc

Poslouchám Hovory ze země s panem Mišunem. Vypráví o tartarských stavbách. Asi před dvěma sty lety domy s věžičkami. Systém výroby volné energie. Vzpomněla jsem si na Hrádek u Nechanic. Tam se určitě takovým nějakým radonem vytápělo. Odtud radiátory. Zdeněk Kedroutek hovořil o zaniklých stavbách. Vždycky po světové výstavě – do půl roku požár. Požárů bylo moc a moc a moc. Fotky byly určitě dřív, než nám říkají. Existují obrázky svítících měst. Tak jako dnes –velký reset – i tehdy vše rozbít, zničit, aby lidi zapomněli. Tehdy tu ještě žili velikáni. Velikáni bydleli na zámcích. Velké dveře, vysoké stropy… Říkalo se jim aristokraté. Ale ne v dnešním významu slova. Aristokrat – stokrát Ariec. Velikáni měli větší mozek, přistup do duchovních úrovní, velký reset – součástí bylo vyhubit všechny velikány 100x arijce.

https://www.youtube.com/watch?v=UmDvJAv9mtg

Vzdělávejte se. Tartarské stavby – zbytky ještě někde najdeme. Ale volnou energii – tu už nám vzali. Tak si na nás mastí kapsu na poslední chvíli. A my jak malé děti přijímáme zadrátovanou zemi. Jedeme z kopečka.

A já teď jedu spát. :-)

Dobrou noc!

https://www.facebook.com/ricky.dengah.967/videos/789202615618742