Věci nejsou vždy takové, jak se jeví... Ráda opravuji názory

18.03.2019

Ráno. Šup, šup. V devět zvoní paní klientka. Už už na odchodu. Další klient. Už už na odchodu - podává si ruce s další... Oběd. Rychle. Bagety. Povedly se. Odkrojuji mamince. Frr za ní. Vybíhám nahoru. Paní Dana krmí. Láskyplně. V klídku.

- Maminka je dole.

- Aha, farář. Zpívají? Mohu tu nechat bagetu k večeři s máslem a medem? Máte mamku na starosti?

- Ne, Liduška.

- Vcházím od pokoje.

- Mohu tu mamce nechat bagetu k večeři?

- Mají rizoto.

- Asi jí víc přijde vhod s máslem a medem...

- Vezmete mamince misku s pudingem?

Sbíhám do jídelny. Očekávám... Farář hraje na kytaru. Jestli cekne o uprchlících do rodiny, zeptám se, kolik on jich má doma. Zpívají. Pečovatelka mi ukazuje na mamku. Přisedám. Pusu. Nabízím puding. Čochne do něho, nechce. Zpíváme. Pan farář umí na kytaru. Střídá jednu za druhou, melodické, české, moravské, slovenské, pomalé, rychlé. To ta Heĺpa, Čerešničky, Náchodský zámeček, Ó, hřebíčku, zahradnický. Poslední byla oblíbená mé babičky. Svěřila jsem holkám na gymplu, že ji nemám ráda... Škádlily mě - zpívaly mi ji :-) Sladká léta mládí... Pan farář navazuje na písničku. 

- J. K. řekl nestarejte se... 

Vysvětluje, co to znamená. Zrovna včera jsem mamince v zimní zahradě říkala:

- Přicházíme na svět nazí, odcházíme nazí, vše tu necháme a stále hromadíme.

- Musíme se o sebe starat...

Pan farář vypráví o ranním telefonu své ženy před sedmi lety. Na náledí se skutálela ze stráně.

- Ale jsme na živu, v pořádku!

Jeho dcera, přinese-li špatnou známku z gymplu, hlásí:

- Ale jsem naživu!

Auto nechal odvézt na šrot do svého servisu. Majitel:

- Rozhodni se, za dvě hodiny přijde kupec pro mé auto... Může být tvé.

Farář v 8.45 měl zničené auto, "jenom" auto; v 11.45 už se ženou řešil, kde vezmou na nové. Nestarej se neznamená nebuď aktivní, ale neboj se, bude ti pomoženo. Hezky mluvil. Překvapil mě. Zamyslila jsem se:

- Věci nejsou vždy tak, jak vypadají... Jak je vnímáme...

Zpíváme, zpíváme. Držím maminku za ruku. Hladím ji po vlasech, pusinkuji ji. Dávám jí pocítit, že jsem tu. Až skončí muzicírování, aby měla v mysli mou přítomnost... Loučím se. Ještě vybíhám s košíkem do pokoje uložit laskominy do šuplíku. Fotím paní Boženku. Podávám pejska do ruky. Hladím po skráních.

- Boženko, pozdravuje vás Ivanka. :-) Ivanka! Pošlu jí fotečky.

Boženka se hezky usměje. Dívá se na mě. Nemluví.

Směřuji do banky. Objíždím půl Jaře. Volá paní, že stojí v naší ulici. Ale o půl hodiny dřív. Prosím o strpení. Udělala jsem hrozný přestupek. Švihla jsem to doleva, než se ten proti mně rozjel... Nedala jsem přednost... Troubil... Jsem na živu. - Nesnáším, když někdo přede mnou bliká doprava. A bliká, bliká. Ještě se zastaví, místo aby plynule vypadnul ze silnice. Všimla jsem si, že to tak dělá hodně lidí. Než odbočí vpravo,  zastaví, čekají na včerejší den, než odbočí, to je doba, to je doba.

Banka. Zas očekávám - černou, s černými nehty... Nic. Hlásím rodné číslo.

- Vklad. Na můj účet!

Zas doráží, který účet si vyberu. Mám tam přidružený maminčin. Nechci se vymezovat... Jazyk za zuby a pryč. Nedám energii!

Před domem opravdu stojí - poslední paní dnes. Rovnou od vlaku... Potřebuje odpálit tuk z břicha... Pomohu. Den jak raketa využil svůj čas od startu po přistání..

Končíme. Spíme.

Dobrou noc :-)