Věci se dějí - ještěže si toho nevšímám

Na papírku mám úkoly na dnešek. Lívanečky z FB, zasadit zázvor, hřbitov, oběd.

V plánu mám v devět vyrazit. Plány se plánují sliby se slibují.

Na lince stojí dvě láhve čerstvě nadojeného mléka. Pouštím čičinely. Snídají. Žofka se napěchovala; vypila maličkou mističku mlíčka. To zas bude mít škytavku. Ona nejdřív nic, pak ryc. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-23-ranko

- Chceš ven?

Vyskočila lvím skokem přesně, kam zacílila pozornost. Za houpačku do růží a odkvetlých tulipánů. Kviklo tam. Rychle pro telefon. Kviknutí patřilo veverce. Ta se vymrštila na kmen vrby. Vyděšeně koukala dolů na Žofku. Povylezla do větví a tam kvíkala, naříkala. Vypadalo to, že jí kočka kousla. Hups na lísku. Vyděšeně koukala; v hubě nějaké velké břemeno.

Jdu si najít, čím se živí veverka. Ořechy, semeny, v nedostatku plení hnízda ptáků, může chytat myši.

Vypadalo to na myš. To není možné. Veverka v hubě s myší? Pod houpačkou obr myš. Tu chytla Žofka. Tam je autor jasný. Ale veverka? Snad ji Žofka nepochroumala.

Večer na terase mi Petroušek prozrazuje, že veverčí lovkyně žije. Prý ji viděl běžet na chodníku.

Jdu nastrouhat jablíčka, polít citronem. Mouka, cukr, vejce, pr. d. p. Než nasmažím lívanečky, než je nazdobím marmeládkou za studena – myslí se za studena míchaná marmeláda z černého rybízu. Ještě šlehačku s mascarpone. A svařit mlíčko. Hotovo. Vyrážím skoro v jedenáct. Jen dvouhodinové zpoždění. Vracím se domů pro telefon. Další zpoždění. Krásný den. První letní letos. Možná se v létě budeme divit, že už jsme si to vybrali v květnu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-23-na-hrbitov

Běžím do šancí. Klušu po cestě, po níž jsem chodívala do školy. Zahýbám k nám do čtvrti. Procházím známými místy. Vzpomínám, kde kdo bydlel. V batůžku mám pár lívanečků. Zastávka. Sem chodí Petroušek na kafíčko. Dnes už odjel. Pokračuji dál. U potůčku pobíhá černá skvrna. Pejsek. Paní už je na druhém břehu. Volám, jestli je hodný. Prý je. Rarach má v hubě zelenkavý balonek.

- Ten je z pěstírny. Kdybyste věděla, co zažila.

- Z Rumunska?

- Z Maďarska.

- Jak je tam trápili?

- Tahle měla v hubě pořád balonek a přelepený čumáček leukoplastí, aby neštěkala. Měli to v paneláku.

Paní mi líčí, jak v takové pěstírně pejsci trpí. Jak jsou určeny pro chov… Píchají do nich hormony. I policie po vtrhnutí do bytu označila množitele jako…

Pejsan se prohání na posečené louce.

- A ten balonek jí nevadí? 

- Kupodivu ne. Ona už je u mě tři roky, zapomíná.

- Tak si teď užívá ráje s vámi.

Běžím nahoru na hřbitov. Než já vyměním všechny svíčky v lampách. Omést hrob. Vyměnit vodu ve vázičce. Ostříhat tulipánům stonky… Běží čas. Nahlížím do FB. Sofie mě chválí:

- Dnes se ti počteníčko povedlo, Irenko.

Sedám si na protější hrob. Čtu si. Bulím jak želva. Zuzka s manželem odvedle už odešli. Brečím jak malá holka. Přála bych si vrátit se k mamce. Ano, co by tomu dnešnímu setkání chamradě řekla. Je čas. Stavuji se u Vitouška. Vkládám tulipány do vázičky. V duchu mu děkuji za jeho péči o mé počítače. Chybí. Utíkám zpátky. Ženu. Netušila jsem, že se mi cesta tak prodlouží. Míjím růžové kaštany. Svíce na bílých mi asociují den rozloučení s mamkou ve fakultní nemocnici. Při pohledu z okna jsem si tehdy pomyslela, že to bude připomínka… Ačkoli v den pohřbu jsem si poprvé všimla, že akátová alej ku hřbitovu kvete bíle, nahoře před bránou je akát bordó.

Vybíhám šance z jedné strany. Sbíhám je v prudším místě tam, kde jsem se do nich škrábala před dvěma hodinami. Labský most. Péťa volá.

- Peťuš, už jsem skoro doma. Osprchuji se, jedeme. Neboj, stihneme to.

Rychle sprcha. Umýt vlasy. Představa byla vyjet ve třináct. Pak ve třináct patnáct. Odjezd pár minut před půl druhou.

- Petuš, zavolej tam.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-23-na-obed

Jsme tu. Máme to tu rádi. Jezdíme sem třicet let. Majitelé se snaží. Obsluhu mají vytrénovanou. Cítíme se tu v pohodě. Nikdy tu nebylo zkažené jídlo. Nikdy! Parkuji. Dobírám si Péťu.

- Peťuš? Budeš pak umět odsud vyjet?

Už nevím, co mi odpověděl, ale řehotala jsem se. Moje sluníčko je stále vtipné. Sedám si na terasu ke stolu na sluníčko. Péťa nás jde ohlásit dovnitř. Vede Lindu ven. Nese láhev s mlékem. Malina má býčka. Už zas bude dojit i pro nás.

Nesou nám předkrm.

- Miluji tyhle jedovatosti. Mají to tak dobré.

Salámová směs na celozrnných rohlících. Luxusně. Dobré.

Nesou pití. Jídlo. Obědváme, povídáme.

- To víš, jak ten kluk ubodal tu holku? Chtěla se s ním rozejít.

- Včera mi to říkala Linda. Nevím. A nesleduji.

- V Pardubicích. Na chemické. Tam nechodí blbečci.

- Třeba si myslel, že má holka tři životy jako v počítačové hře.

- Chudáci obojí rodiče. I holky i kluka.

- Voní seno. Blíží se prázdniny. Ona mrtvá. On vrah.

- Co svedli s lidskou myslí za třicet let. Kam to dovedli? Odosobnit živé tvory.

Domů.

- Peťuš, jdu si lehnout na houpačku.

Stelu si. Usínám. Večer.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-23-vecer

Jdeme zalévat. 

- Petuš, já jsem tak ráda, že jsme spolu.

- Dovezl jsem ti balíček.

- Aha. Orgonity přišly. Ochrana.

Odjíždí kamasi. :-)  Zkontrolovat kotelnu. :-)  Loajál. Sedím na lavičce pod ořechem. Kochám se. Zelená. Stromy. Ptáci. Cinklo v mobilu. Hledám, co mi přišlo do datovky. Upozornění, že v létě bude končit technická. Volám to Petrouškovi. Jdu si sednout na přední terasu. Zas se kochám. Pozoruji kolemjdoucí. Paní kráčí s taškou v ruce. Za ní baletí asi pětiletá holčička. Srdce se mi sevřelo. Za nás se děti vodily za ručičku. Povídali jsme si. Rozvíjeli jsme dětskou mysl. Jejich obzory. Mozek. 

Péťa zajíždí do dvora.

- Víš, proč ti píšou do datovky? Protože auto je psané na tebe. Kdybys zapomněla, zaplatila bys pokutu. Tak to je dobré, že tě upozornili. Už jsem objednán na červenec. To víš, stát o tobě ví všechno. 

Okolo jdou dva cikánci. Krásně si povídají. Moc hezké. Starší něco vysvětluje malému. Za chviličku se vrací starší sám asi domů.

- Asi byl vyprovodit toho mladšího.

Říkám, jak ta maminka se nebavila s holčičkou. A tihle klučíčci komunikovali tak mile…

Byl to hezký den. Jen svět je nějak pochroumaný. Pro mě je lepší nestarat se, nekomunikovat, být jen ve své bublině, kde mi to harmonicky vibruje. Toužím po starém světě. Kdy si děti vážily svých rodičů. Kdy děti jezdily k babičce nechat se rozmazlovat, něco se přiučit, vidět stáří. Kdy jsme netušili, že jsme přijali nepravdy ve škole a předali je dál tak, jako jsme je přijali my od svých rodičů a oni zas od jejich… 

Američané odtajnili otázku UFO. Ráno u lívanců jsem sledovala kluka, který mě zaujal v únoru, když byl udiven Epstainovými spisy… V Evropě ještě na odhalení čekáme. :-)  Směšné.

Jdu nasbírat byliny do koktejlu. Smrkové výhonky, bršlici, pampelišku. 

Poslouchám – dnes se říká podkasty. Pro mě to jsou pořady.

https://www.youtube.com/watch?v=FYmfikugJTw

Ilona Švihlíková v době, kdy se nám tu roztahuje Sudetoněmecký Landsmanschaft podává pohled na rozsah škod, které nám naši milí Němci v Protektorátu udělali.

https://www.youtube.com/watch?v=lnG9pp6hBcI

Čína je 100 let napřed se svým novým autonomním vesmírným impériem. Nestíháme koukat. Ty už nedoženeme.

https://www.youtube.com/watch?v=nA6Q6zg_25Q

Premiéra nového podcastu Řek a Chachar začíná zostra. Thomas Kulidakis a Marek Stoniš se pouštějí do brněnského usmiřovacího sjezdu, role Bernda Posselta a otázky, proč by český politik sotva mohl v Německu vykládat tamním médiím, kdo z německých politiků patří do Evropy a kdo ne, zatímco opačným směrem se to bere téměř jako samozřejmost.

Omyl z Hradu udělil záštitu skupině, která organizuje tuhle pokleslou ohavnost. Prý to založili v roce 49-50 ti nejhorší z nejhorších. Festival usmíření? Fuj je to.

Guma: 

Zbavit se eura. Vzdát se práva veto. Spojené státy evropské. Toto je vrchol. Zrada. Práce pro cizí moc. A nic. Nedodržel ani to, že bude prezidentem deseti milionů. :-) Fraška.

Tak dobrou!